Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když koukám, jaké máš reakce, taky bych ti to neřekla. ![]()
Já nechtěla nikomu ani říkat, až vyjedu do porodnice. Nechtěla jsem, aby ne mě celou dobu mysleli (hlavně mamka). Chtěla jsem jí toho ušetřit a tak tvého chlapa trochu chápu.
Já bych se v něčem zastla pisatelky dokážu pochopit její pocity a myslím že to není sobeckost. mám zkušenost osobní, chlap si jeden čas hodně povídal a psal se švagrovou, měli jsme všichni skvělý vztah, když už mi to začalo být neříjemné a začla jsem krapet vyvádět tak se na mě chlap rozkřičel že má asi rakovinu. že to se švagrovou probírá. já neměla o ničem ani tušení. nakonec to dopadlo tak že z toho byla málem půlroční krize a ikdyž je vztah mezi náma už celkem v pořádku, tak ta pachut prostě zůstala. navíc se stále nemůžu vyrovnat s tím, že po všem co jsme spolu prožili. máme 3 děti a jsme spolu 14 let, že jsem mu nestála za to aby se mi alespon zmínil. a co je snad ještě větší problém, přestala jsem mít ráda tolik švagrovou, náš vztah je spíše z mé strany v mezích, ne jako dřív když tam jedeme a všichni kecáme, tak z toho prostě nemám dobrý pocit a pořád dumám zda něco dál neřeší jen spolu, prostě najednou má člověk pocit že pro toho druhého není až tak důležitý. a toho se těžko zbavuje.
@Anonymní píše: …no právě ale snad jsem jeho manželka ne…taky jsem nad tím přemýšlela…
bud tě má tak rád, že tě nechce strašit a nebo je tak hrdej že se prostě nechce svěřovat s takovejma citlivejma a osobníma věcma.. ale jako manželka máš v nemocnici právo na info od doktoru o zdr. stavu.. tak bych po tom šla.. ![]()
@Anonymní píše:
díky…asi fakt někam zajdu
Zajdi, hlavně pokud se takhle trápíš, možná by bylo dobré mluvit o tom s někým nezaujatým. Není to ostuda, naopak, je to projev síly. Myslím, jak nad tím teď přemýšlím, že v tom bude něco víc. A k psychologovi chodím taky, je to pohoda ![]()
Ještě jednou se sem vracím, některé komentáře mi nadzdvihují ze židle - jasně že by mi to také mrzelo, já tedy pisatelku chápu!!!
Já tě sice chápu, ale ono je to fakt těžký, kdo nebyl v týhle situaci, to nikdy nepochopí. Pro mě je taky snažší to říct kamarádce, než to přiznat doma. Pak když je nejhůř a nemůžu to utajit, že se něco děje, volám mamce, ale to už většinou mám takovej strach, že jí brečim do telefonu
Pak se seberu a často, řeknu, že to se mnou není tak hrozný. ![]()
No manželovi to dávkuju vůbec opatrně a pomalu, nesnáším totiž jeho vyděšenej pohled, má krásný velký tmavý oči a já nemám ráda, když se ty oči bojí. ![]()
Tyhle věci o lhaní a nelhaní a křivdě si nech, až bude zase v pořádku. Pak mu to vytmav, ale teď se na to vykašli. Ono to pak vypadá, že si sobecká a myslíš jen na sebe. ![]()
@Anonymní píše:
Jenže jeho maminka mu ten zadek kdysi utírala, když ho měl posr…jTak možná před ní neměl takový ostych.
Můj táta šel na operaci s varletem po více ne 25ti letech. Doktoři nechápali, jak s tím mphl vydržet tak dlouho, že ho to muselo pořád bolet. Ještě s tím splodil tři děti. Pro tvého muže je to určitě citlivé téma a má právo si vybrat, s kým to bude rozebírat.
Tak teď už víš, že půjde na operaci a víc neřeš. Až ON bude chtít, řekne ti víc. Udělej mu raději dobrou večeři místo psaní sem a něco mu k tomu ještě upeč.
nemyslím, že by se předemnou styděl, než šel k mudře tak mi to i dobrovolně ukazoval, proto mi bylo divné že ho ..prej…nikam neposlala…ale díky za názor
jinak uvařeno i upečeno už mám ![]()
@Anonymní píše:
Já bych se v něčem zastla pisatelky dokážu pochopit její pocity a myslím že to není sobeckost. mám zkušenost osobní, chlap si jeden čas hodně povídal a psal se švagrovou, měli jsme všichni skvělý vztah, když už mi to začalo být neříjemné a začla jsem krapet vyvádět tak se na mě chlap rozkřičel že má asi rakovinu. že to se švagrovou probírá. já neměla o ničem ani tušení. nakonec to dopadlo tak že z toho byla málem půlroční krize a ikdyž je vztah mezi náma už celkem v pořádku, tak ta pachut prostě zůstala. navíc se stále nemůžu vyrovnat s tím, že po všem co jsme spolu prožili. máme 3 děti a jsme spolu 14 let, že jsem mu nestála za to aby se mi alespon zmínil. a co je snad ještě větší problém, přestala jsem mít ráda tolik švagrovou, náš vztah je spíše z mé strany v mezích, ne jako dřív když tam jedeme a všichni kecáme, tak z toho prostě nemám dobrý pocit a pořád dumám zda něco dál neřeší jen spolu, prostě najednou má člověk pocit že pro toho druhého není až tak důležitý. a toho se těžko zbavuje.
@Petulka II píše:
Ještě jednou se sem vracím, některé komentáře mi nadzdvihují ze židle - jasně že by mi to také mrzelo, já tedy pisatelku chápu!!!
Mně by to taky mrzelo, ale chápala bych, proč to nechtěl říct.
Asi budu jediná, ale jako takto na mě manžel, tak mu taky nic neřeknu ![]()
Jako přijít od lékaře a manžel na mě, co ti řekl, nevěřím, ti ukaž papír ty lzež
bych mu nic pak neřekla..
Nevím zaklatelko.. ty řešiš, že ty nic neřekl, proč si s ním vklidu večer nesedla.. a hned utočila
Víš, jak to musí být nepříjemné ukazovat někde prdel
prostě mu to třeba nebylo příjemné, byl plný divných pocitů..
On půjde na operaci, on možná má z toho nepříjemný pocit to co řešíš mi přijde jako kravina
![]()
Třeba ten den by ti to řekl, ale po tomto prvotním výlechu ![]()
@Denis11 píše:…a nemůže tam místo mě napsat tchýni??? vím, že jsem ve špitále něco takového vyplňovala, psala jsem automaticky manžela, a nikoho jiného, byl tam u toho taky…
bud tě má tak rád, že tě nechce strašit a nebo je tak hrdej že se prostě nechce svěřovat s takovejma citlivejma a osobníma věcma.. ale jako manželka máš v nemocnici právo na info od doktoru o zdr. stavu.. tak bych po tom šla..
Jeste jen k tomu co tady zakladatelka vyzdvihuje - to ze to rekl mame…
Rodic vzdycky zustane na prvnim miste - nedivim se ze to mame rekl - a nemusi to byt zrovna mamanek.
Me kdyz v tehotenstvi neco trapilo taky jsem jako prvni volala mamce, protoze vim ze manzel by plasil a ha nechtela byt stresovana jeste od manzela.
Treba jako priklad - tyden po porodu jsem zacla masivne krvacet - prvni telefon byl mamce ta se okamzite sebrala a jela za mnou - pak jsem volala zachranku. No a kdyz jsem byla ve spitalu poprosila jsem mamku at zavola manzelovi ze nejsem schopna mu zavolat… A taky jsem pak s nim nic neprobirala a nebral to jako lez.
Nebo druha vec - manzelova maminka je nemocna. Myslis ze mi rekne jeji stav? Vzdy po telefonatu s ni rekne dobry. Nechci to s nim rozebirat uz takhle vim jak moc ho to boli a pitvat v tom?
Jinak souhlas, partneři si mají říkat tyhle věci, ale osobně, takto se mi to nelíbí..
@Anonymní píše: …a nemůže tam místo mě napsat tchýni??? vím, že jsem ve špitále něco takového vyplňovala, psala jsem automaticky manžela, a nikoho jiného, byl tam u toho taky…
Může nahlásit koho chce, kromě těch ze zákona, jako tebe manželky, může klidně i svoje rodiče. Já když jdu do hajan do nemocnice, hlásím je všehny, co kdyby náhodou. ![]()