Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Popravdě já tak nějak nemůžu pochopit to že říkáš že přítele miluješ, ale stalo se to co se stalo…Jde o to jestli ten vztah má i případně budoucnost (myslím ten nový), nebo co je důvodem pokračovat ve vztahu s nynějším přítelem…pokud tě to táhne jinam, a toužíš po nečem jiným, pak nemá cenu setrvávat..A nebo zapracovat na tom, aby jste byli s přítelem častěji( nevím jeslti lze za ním jezdit třeba vždy v pátek, na víkend atd…nebo jestli je možnost, že se jeho práce změní a bude bývat více doma…)
Zažila jsem. Do očí jsem se tehdejšímu příteli dívala bez problémů. Výčitky taky moc nebyly. Byli jsme spolu 5let. Byla jsem blbá a už bych to nechtěla nikdy udělat. Jediný, co mě napadá, je, že bys měla bejt fér a vybrat si jen jednoho. Je jasný, že jsi zblbnutá do toho novýho. Těžko to půjde utnout. Já bych už ve svym věku nedělala z partnera, kterej mě miluje a zajišťuje finančně, debila. Takže buď a nebo. Fajn by bylo mít oba najednou…ale…to se prostě nedělá.
Já nevím, pokud už jsou jen myšlenky na někoho jiného, je to hrozba, pokud už dojde ke skutku je na místě ukončit vztah, protože to nemá smysl. Kdyby jsi byla spokojená, tak nikoho nehledáš. Spokojená nejsi, tak na co být s člověkem, kterého si myslíš, že miluješ. Dyť to není láska. Asi si nejste souzeni, tak na co se trápit, trochu upřímnosti k sobě, a hlavně partner si nezaslouží, aby jsi z něj dělala blbce.
@Dice Miluji…ale hodně věcí mi chybí a bude, dokud bude dělat práci jakou dělá. Baví ho a přestat s ní rozhodně nechce. Možnost jezdit za ním není. Jezdí po celém světě. Zda by měl ten „nový“ vztah smysl nevím. Ani ho jako vztah nechci. Jen je mi s ním nádherně a cítím se uplně jinak, než když jen čekám a čekám, a když přítel přijede, tak ho obskakuju, on jde pak na pivo, občas se spolu vyspíme, usne a za dva dny zase jede.
Já to chápu, protože samota je strašná. I přes to, že ho miluješ tak se to prostě může stát, protože ti chybí ta blízkost a něžnosti, obejmutí. Upřímně tě obdivuju, že dokážeš mít takový vztah, kdy se vidíte 4-6dní v měsíci..
já bych to nedala.. takže radu nevím..promin. Ale pochopení pro tebe mám.. ![]()
Pokud by vydělával fakt hodně, jezdila bych po celým světě s ním.
Pokud nemáte děti, tak vztah, kdy se s někým vidím 4-6 dnů v měsíci, by pro mě nebyl vztah. A pokud ti tak hodně věcí chybí u přítele a má to nový pan božský a jste bez závazků, pak se rozejdi s přítelem a začni s novým. Bude to fér ke všem zúčastněným
Tak to asi zas tolik nevydělává. kamarádům se takhle rozpadl vztah po 10 letech. On s tím nechtěl přestat a ona trpělivá prostě nevydržela a ukončila to. Přitom on by práci určitě našel a normálně by se uživil.
To, co žijete, je dost nepříznivý pro vztah.
@Izzz Kdyby chtěl, tak si práci taky najde. Jenže on Ti řekne proč by měl dělat rukama za 15 tisíc, když m§že jezdit za 35 tisíc
![]()
Snažila jsem se být tolerantní, ale potom co se stalo…vše přehodnocuji.
Teda holky, vy si to pekelně komplikujete! Ještě že jsem z toho už vyrostla ![]()
S Tebou být chce, práce se nevzdá, a Tobě současná situace nevyhovuje…Představ si to za pár let…píšeš, že plánujete rodinu, ale bude ochotný se kvůli rodině vzdát práce, nebo bude za vámi jezdit na těch pár dnů v měsíci? …Pak jsi potkala někoho, s kým to tak zajiskřilo a cítíš se fajn…To, co Ti chybí sis uvědomila po tom, co jsi přítele podvedla? Já Ti nevím…mám dojem, že pokud jsi díky tomu, co teď prožíváš uvědomuješ co Ti chybí, tak je to stejně začátek konce…
@Izzz píše:
Teda holky, vy si to pekelně komplikujete! Ještě že jsem z toho už vyrostla
Ještě než osvětlím svou situaci, prosím moralistky, aby se od reakcí distancovaly. Sama nejlíp vím, jaké všechny tituly si zasloužím. Spíš bych ráda reakce někoho, kdo má zkušenosti…
Dva a půl roku mam přítele. Bydlíme spolu, plánujeme rodinu… Jediná věc, která je u nás jiná, než jinde je ta, že on díky své práci hodně cestuje a vidíme se párkrát v měsíci. Asi tak 4-6 dní v měsíci. Dlouho jsem si ani nepřipouštěla, že bych ho měla podvádět, vlastně až do teď.
Ozval se mi muž, kterého jsem měla na Facebooku v přátelích už nějakou dobu. Psali jsme si dlouho do noci. Je charismatický, krásný, hodný, milý… a tak jsme se domluvili, že dva dny na to pujdeme spolu někam posedět, a pokonverzovat naživo. Bylo to super, ale pak už jsme každý museli domů. A tak jsme se dohodli, že další den přijedu, popijeme u něj ve městě, a přespím, abychom nebyli limitovaní časem. Už v tu chvíli jsme to oba asi tak nějak věděli. Ale já to nemohla/nedokázala/nechtěla utnout. Tak strašně mi učaroval. A tak se stalo. Propovídali jsme celý večer až do rána nad skleničkou/skleničkami, a mně bylo po dlouhé době neuvěřitelně krásně. Zapoměla jsem na problémy, přestala se trápit tím, co nezměním, a tato euforie pokračuje do ted. Po našich rozhovorech jsem zjistila, co všechno vlastně nemám. Ano, přítel hodně vydělává, a tak si nemohu stěžovat, že by mi materiálně něco chybělo…ale co ty ostatní věci? Kdy jsme spolu naposled pořádně mluvili? Kdy ho napadlo, abychom šli spolu někam sami, kdy chtěl být vyloženě jen se mnou, bez svých kamarádů? Kdy mě naposledy nebral jako samozřejmost…takových otázek jsem měla a mam mnoho…proč jsem podvedla muže, jehož miluji?
Jak z textu vyplývá, celé to skončilo nádherným sexem (ano, nádherným…zkrátka byl lepší, než můj přítel…a byli jsme úžasně sehraní hned napoprve). A já mám potřebu ho jednou vidět zase. Není v tom láska. Jen hodně porozumění a…skvělý sex. Nechci se obhajovat tím, že jsem tak často sama…ale je to tak. Jsem. Nejhorší je, že nemám ani tíživé výčitky. Jen v hlavě zmatek spíš z hlediska toho, že přehodnocuji vztah s přítelem, zjištuji, že v něm mnoho chybí. A vyměnila bych to klidně za všechny peníze. Na druhou stranu je to samozřejmě zrada a to mě mrzí…Vím, že mě moc miluje…Ted nevím co dál. Vztah ukončit nechci, je to podle mě moc unáhlené. Ale stejně zkrátka nevím, jak dál postupovat. Dovedu se mu, až se vrátí, podívat do očí?
Kdo zažil, poraďte…