Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel na misi a půl roku samoty
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.2.14 15:43
Ahoj,
já už to mám za sebou, naštěstí a stále doufám, že už to bylo naposledy. Když byl manžel na misi, ještě jsme neměli děti, ale manžel má z předchozího manželství. Takže jsem si klučinu brávala jak kdyby byl doma, jezdila jsem na víkendy k jeho rodičům a brávala jsem si hodně služeb. Tím jsem si i šetřila volno a dovolenou, abych byla s ním doma, až se vrátí. A jinak jsem bez něj nikam nechodila ( taky aby nebyly nějaké řeči, protože nevím proč, u nás se prostě asi závidí a pak chodí nehezké sms, i když bezdůvodně ). Bylo mi smutno, ale snažila jsem se netrápit. Hodně jsem doma pracovala, připravovala se na návrat. Jo a už vím, co mi zabralo dost času. Každý den jsem mu psala dopis a jednou týdně mu to do Afg. posílala. K tomu jsem mu na CD nafotila naši přírodu, sebe, rodinu, nahrála film…Hlavně se netrap a drž pěsti. Kdyby jsi někdy něco potřebovala, klidně napiš, vím, jaké to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Virginian
23.2.14 15:46
@Attila8 píše:
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat co tady máte manžely vojáky, jak jste zvládaly a překonaly půl roku o samotě když vám odjel na misi, hlavně vy co ještě nemáte děti a tudíž jste měly dost volného času. Za tři týdny mi odlítá a já se s tím furt nemůžu popratbudu ráda za každou radu a ráda bych se tady navzájem s ostatníma opuštěnýma povzbuzovala.
Hlavně ať se ti ve zdraví vrátí.
Američanky se s tímhle perou častějc než češky řekl bych. Pokud vím tak se snažej zařídit si nějakou online komunikaci jako skype nebo aspon messenger.
Pak se taky kamaráděj s holkama co to mají podobně, jak říkám vojenskejch rodin je v USA hodně.
Ale půl roku není tak dlouho, to dáš bez problémů. 
- Citovat
- Upravit
Virginian
23.2.14 15:50
Ale přál bych vám zažít jak se lidi chovají v zemi kde si vojáků váží. Hele sedím v letadle, máme zpožděnej odlet - aby marines chytli letadlo domů. Po dvaceti minutách nastupuje 20 opálenejch kluků a celý letadlo začne tleskat.
- Citovat
- Upravit
23.2.14 15:52
@Virginian píše:
Ale přál bych vám zažít jak se lidi chovají v zemi kde si vojáků váží. Hele sedím v letadle, máme zpožděnej odlet - aby marines chytli letadlo domů. Po dvaceti minutách nastupuje 20 opálenejch kluků a celý letadlo začne tleskat.
Je fajn, když si národ váží hrdinů. Nemyslím si, že to tak úplně umíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:00
Zvládla jsem to 2× - poprvé jsme spolu „jen“ bydleli a plánovali svatbu.. Podruhé jsem těsně před tím otěhotněla, porodila děti ve 26.tt, zažila smrt syna a 3 měsíce dcery v nemocnici. S tím, že jsem byla s ní i měsíc doma sama. Manžela pustili pouze na pár dnů po narození a na pohřeb..
Jestli chceš, napiš SZ nebo si za zažádej o členství ve skupině Ženy vojáků z povolání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:05
@Attila8 Aha, Mali, tak to nevím. Ale to ti tvůj muž určitě zjistí, jestli se bude dát takhle komunikovat. Můj jel přes zimu, to bylo víc času, ale ty přes léto budeš mít víc možností. A jestli budeš rybařit, tím zabiješ víc času. A kdyby se dopis nedal poslat, tak si psát deníček a pak mu to dát při návratu. Mně to dost pomáhalo, že jsem mu psala, jak mi je, ale ne teda zase abych mu tam plakala a tím se on trápil…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:07
@Attila8 - no jo, přehnané představy 
Jinak já „na první misi“ začala chodit do jazykovky, cvičit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:10
@Attila8 táhlo se to do odjezdu, pak asi měsíc…začla sem lítat po venku, rodině, kamoších, akce, spousta práce a najednou se měl vracet… spousta zvratů, někdy zoufalství, někdy strach ale uteče to až moooc rychle 
Jinak nejistota z toho co bude se vztahem před odjezdem byla moooc veliká, teďkom řešíme dům a rodinu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:10
@Attila8 píše:
Bohužel neumíme, je mi smutno z toho že jsem přišla o „kamarádky“ který se semnou přestaly bavit, po tom co mám vojáka, jednou za rok jedu na dovolenou a ony si myslí, že mi nosí domu 50 000 měsíčně…kdyby to tak bylo tak nechodím do práce atd…tady u nás mi příjde že jsou lidi hrozně nepřející a závistiví…na vojáky nadávají, že jsou to žoldáci atd…přitom torchu chytrý člověk ví, kdo je to žoldák…
Tohle už jsem přestala řešit, když už na mě někdo s něčím takovým vyrukuje, tak jdu na to od lesa a říkám, jak se máme fajn, topíme se v penězích ( zvlášť po misi, tam se přece jen válí a peníze tečou na účet ) a když závidí, tak ať tam jdou taky, mají stejnou možnost. Pokud jsi přišla o kamarádky, asi to kamarádky nebyly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.14 16:24
@CokeLady Ne každý voják jede ven pro peníze, některé to i baví 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.14 16:26
@Attila8 píše:
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat co tady máte manžely vojáky, jak jste zvládaly a překonaly půl roku o samotě když vám odjel na misi, hlavně vy co ještě nemáte děti a tudíž jste měly dost volného času. Za tři týdny mi odlítá a já se s tím furt nemůžu poprat
Ahoj, já to mám za sebou 4× a to občas i déle než půl roku. Mezitím byly ještě nějaké studijní pobyty - ten nejdelší v 90.létech v délce skoro 10 měsíců, kdy jsme se vůbec neviděli - to byl fakt záhul . V době, kdy nebyly mobily, internet, skype, nic, jenom pošta - papírové dopisy (dodnes je máme schované)…dneska je to „brnkačka“,jak psaly holky - dá se volat, mailovat, posílat fotky…
A já měla vždy tolik práce kolem domácností, rodiny, k tomu práce, koníčky, docela mi to vždy uteklo. Napřed se to táhne, ale jak jste za půlkou, tak to letí.
Držím pěstičky ať to vše dobře dopadne a omlouvám se za anonym, chci si zachovat soukromí.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.2.14 16:29
@CokeLady píše:
Ale je pravda, že hlavní a významný důvod, proč jede na misi jsou peníze, ne?Proč se tím tajit?
Kdyby to nebylo dobře ohodnoceno, nikam nejede.
No, je to jako kdyby někdo chtěl vyčítat chirurgovi, že operuje (třeba amputuje končetiny) a bere za to ještě peníze, že by to měl znát jenom „teoreticky“ a ne prakticky
Pro svoji profesi - vojáka- prostě ty mise potřebují, aby zúročili, to co tady nacvičují a peníze jsou v tomhle případě zasloužené.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.2.14 16:32
@Attila8 píše:
ahoj díky za povzbuzení, týý jo 10 měsíců no to už bylo na zbláznění..já jsme zkrátka takový fixovaný chuďátko nonebo jak to mám napsat…jsme hodně citlivá, nejsme nijak moc mladá, že by mi bylo třeba 20 a byla bych ještě trubka atd…ale vím, když je týden na cvičení ajk mi chybí ten fyzický kontakt, obejmout, pomačkat…vždycky s tím jdu za mamkou, že ju pomačkáma, ale není to ono no…
No mně bylo kolem třiceti, když manžel začal jezdit ven, takže taky žádné mládě 
…fyzický kontakt chybí moc, ale za to potom ty návraty 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.2.14 16:35
@Attila8 manžela jsem měla několikrát na misi nejdýl to bylo 7 měsíců, ještě jsme neměli děti, co ti budu povídat bylo to hrozný, ale byli jsme hodně ve spojení, tak to šlo…nejhorší byly víkendy různé volna a svátky, teď máš dobré že jede na léto protože misekteré byly v zimě byly fakt strašné. brzy tma nedalo se být venku, v létě se toho dá hodně podnikat, hlavně nebuď sama. já jsem ani nechodila do práce takže jsem občas fakt depkovala pořád sama 
chce to vyplnit si čas něčím příjemným, udělej si třeba nějaký kurz nebo něco.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
