Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
no jestli tenhle oblak páry bez ladu a skladu na něj vypouštíš často, tak se nedivím, že zdrhá ke konzoli nebo do hospody… doporučuji lépe utřídit a systematizovat myšlenky a podat je s menším počtem slov a menším objemem příkladů, kdy tě zklamal
To mě mrzí, že to máte takhle. U nás doma to bylo dost podobné. Jen ten můj místo hraní her a čučení na tv, chodil dělat úpravy na autě a na zahradu apod. Taky jsem měla pocit, že se mi/nám vyhýbá. Začalo to zhruba, když jsem byla v 3-4 měsíci těhu.
Trochu nám pomohla společná diskuze. Řekla jsem mu, že ho sice miluju, ale že takovýhle život žít prostě nechci a že chci, aby určité věci změnil (třeba trávil čas se mnou a dětmi apod.) a že jestli to nezmění, tak půjdem od sebe. Já teda taky musela pozměnit pár věcí u sebe. Popovídali jsme si v klidu, bez emocí. Trochu se to teda spravilo, není to ještě ideální, ale je vidět pokrok…
@pohledzdruhestrany tys to dokázal přečíst?? Já jsem ženská, ale neměla jsem na to
![]()
zakladatelko, muži potřebují krátké a stručné informace popřípadě instrukce, pokud mu to podáváš stejně jako tento text, v první třetině vypouští, já teda četla a pak zjistila že nevím co čtu a pokud takto komunikuješ tak jsme doma, zkuz zkrátit a třeba se budeš divit ![]()
Najdi si cvičení, nebo nějakou zábavu a prostě mu nech dítě ať se taky stará. Já tohle nepochopím. Dítě je společné a starat se musí oba. Nevím jak jste to měli před tím, ale teď už není sám. Má potomka a měl by se teda nějak zapojit. Jak se ho ptáš?? Prostě jdeme na procházku a basta. Ty musíš a on nemusí nic. Ustroj dítě a pošli ho pro rohlíky, nebo tak něco. Neptej se, prostě konej. Já bych mu řekla, že pokud už ho nezajímám, je to jeho problém, ale to dítě je společné a tudíž se musí zapojit taky. Nakopala bych ho do zadnice. Jak by přišel z práce, dala bych mu dítě a šla ven i kdybych měla chodit hodinu kolem baráku. Jestli se s ním dá mluvit, tak mu to musíš nějak vysvětlit. Je teda pravda, že spoustě chlapů to celkem dlouho trvá, než se s dítětem sžijí, ale ten můj musel mazat alespoň o víkendu na procházku a sám už od mimina. Já mám také právo si oddechnout
Jestli byl tvůj chlap před tím normální, tak se časem určitě domluvíte, chce to jen nějak komunikovat a vyříkat si věci.
Já nevím, přijde mi že se u něj muselo něco změnit. Nežárlí na vaše mimčo? Nemá problémy v práci? Nechápu že dřív vše v pohodě a najednou ignorace…promluvte si, řekni mu to na rovinu, že chceš žít S NÍM a ne vedle něho.. za mě, určitě to chce najít si i své zájmy, ale samozřejmě že musíte trávit čas spolu jako rodina.
@pohledzdruhestrany píše:
no jestli tenhle oblak páry bez ladu a skladu na něj vypouštíš často, tak se nedivím, že zdrhá ke konzoli nebo do hospody… doporučuji lépe utřídit a systematizovat myšlenky a podat je s menším počtem slov a menším objemem příkladů, kdy tě zklamal
Bože, jeden chlap a všechny pisatelky se mohou poprdět jak je skvělý ![]()
Co to prosím je za blábol
Jsou tady mnohem delší výlevy a každý neumí psát jen ve třech větách jako vy, jak jsem si dnes všimla.
Tak já to na něj nechrlím. vždy k němu příjdu a zeptám se dáme kafe nebo jdeš s náma ven…ne všechno najednou. párkrát jak jsme se bavili tak jsem mu řekla v klidu že mě to mrzí a že bych chtěla aby jsme trávili spolu trošku víc času, ale on to prostě odkýve a stejně nic. ani se nad tím nezamyslí. je mi jasné že kdybych toto z textu na něj z fleku vyplivla tak to trefí šlak. prostě se vždycky zeptám jdeš s náma nebo chci jít s mimi tam a tam jdeš taky nebo dáme si to kafčo…ale on prostě nemá zájem. když si třeba chci chvilku popovídat tak téma je jen hry, jeho práce…prostě nechce dělat nic co se týká společně ztráveného času
a já už nevím co s ním…prostě počítám už i pomalu s variantou že se v práci mohl zakoukat jinde…přitom třeba to že by šel na hodinku s náma ven tak to by nebylo jen kvůli mě, ale i kvůli prcka. a dneska už mě to fakt strašně zamrzelo, když jsem se ho včera zeptala jestli k té doktorce půjde s náma a on mi řekl že určitě jo a dneska mi řekne mě se nechce ![]()
Tak předtím bylo vše v pohodě. chodili jsme spolu na procházky několikrát týdně sami když ještě nebyl prcek, koukali spolu na filmy, zašli si někam sednout…nebo i hodinu si spolu vykládali. před rokem změnil práci a po pár měsících to začalo jít takhle z kopce. už před porodem to bylo takové chladné
@medunka23 píše:
@pohledzdruhestrany tys to dokázal přečíst?? Já jsem ženská, ale neměla jsem na to![]()
zakladatelko, muži potřebují krátké a stručné informace popřípadě instrukce, pokud mu to podáváš stejně jako tento text, v první třetině vypouští, já teda četla a pak zjistila že nevím co čtu a pokud takto komunikuješ tak jsme doma, zkuz zkrátit a třeba se budeš divit
Sedni si s ním a vážně si promluvte. Takto jak popisuješ bych žít nedokázala. Zeptej se ho jestli má nějaký problémy v práci nebo zdravotní… i na tu ženskou.. zkus s ním rozumně promluvit, navrhnout třeba poradnu. Jestli ho na tobě něco tak strašně vytáčí že s tebou nemůže trávit čas tak i to se dá v poradně řešit… takto žít opravdu nejde
![]()
Začínám nabývat dojmu, že žárlí na dítě… prostě není středem pozornosti.
Mně připadá, že se změnil do té doby, co máte mimčo. Třeba má pocit, že když je doma, nechodí do hospod, tak to stačí a tím své povinnosti plní. A taky má možná jako řada mužů v tomhle období pocit, že tě má „jistou“ a nemusí se snažit, když máte dítě. Ty se přece o něj postaráš a on si může dělat svoje věci a podle něj je vše ok. Takhle byste si ale zničli vztah.
Promluv si s ním o tom, že to takhle nechceš a že by to mohlo váš vztah hodně poznamenat, případně i zničit, když nebudete nic dělat spolu. Zkuste nějaké změny - ať se občas o malého chová a ty choď s kamarádkami, budeš mu vzácnější. A snad se začne i víc snažit o společný čas.
@Anonymní píše:
Tak já to na něj nechrlím. vždy k němu příjdu a zeptám se dáme kafe nebo jdeš s náma ven…ne všechno najednou. párkrát jak jsme se bavili tak jsem mu řekla v klidu že mě to mrzí a že bych chtěla aby jsme trávili spolu trošku víc času, ale on to prostě odkýve a stejně nic. ani se nad tím nezamyslí. je mi jasné že kdybych toto z textu na něj z fleku vyplivla tak to trefí šlak. prostě se vždycky zeptám jdeš s náma nebo chci jít s mimi tam a tam jdeš taky nebo dáme si to kafčo…ale on prostě nemá zájem. když si třeba chci chvilku popovídat tak téma je jen hry, jeho práce…prostě nechce dělat nic co se týká společně ztráveného časua já už nevím co s ním…prostě počítám už i pomalu s variantou že se v práci mohl zakoukat jinde…přitom třeba to že by šel na hodinku s náma ven tak to by nebylo jen kvůli mě, ale i kvůli prcka. a dneska už mě to fakt strašně zamrzelo, když jsem se ho včera zeptala jestli k té doktorce půjde s náma a on mi řekl že určitě jo a dneska mi řekne mě se nechce
Jasná pro chlapa snad dostačující odpověď: Jak nechce, ustroj se a pojď, ono tě to nezabije. Chtěl to dítě?
@natyber píše:![]()
![]()
no to je děsná prča cóóóó
ano je to docela dlouhé, ale to tu není nijak neobvyklé. Zakladatelka nikde nevysvětluje, jak sáhodlouze s partnerem mluví. Pokud se někoho zeptám větou o čtyřech slovech, tak očekávám, že tomu bude rozumět. Vím, že na chlapa se musí stručně, ale že by muži pochopili jen rozhovor v heslech
No nic, zase se rozčiluji zbytečně
![]()
rozčilovat se nemusíš, ale z mé zkušenosti opravdu si spousty problémů jako ženy způsobujeme samy a asi mám částečně mužské myšlení, ale prostě nechápu jak pomůže tento sáhodlouhý výlev na netu vyřešit situaci doma, on ten mužský pohled na věc je kolikrát dost poučný a většinou bývá proti zdejšímu proudu a dotyčný je zde okamžitě kamenován, místo toho aby se někdo alespoň trochu zamyslel nad tím jestli některé věci nedávají smysl. Proboha je to stejnej chlap, tedy stejné myšlení jako máme doma
Ahoj holky, potřebuju se někde vykecat
předem se omlouvám za anonymitu, ale nikdy nemůžu vědět kdo ze známých tu může být… jsme spolu přes 3 roky z toho dva manželé a máme půlročního špunta. celou dobu bylo vše strašně fajn, měli jsme úžasný vztah, lidé nám říkali, že se až diví jak držíme spolu…jenže před rokem manžel změnil práci a krátce před narozením mimča se vše začalo měnit a teď už si s tím nevím rady, je to čímdál tím horší. manžel prostě odmítá veškerou aktivitu co se týká mne. když je doma sedí buďto u televize, pc nebo hraje hry na konzoli. ty hry převážně. ať už za ním příjdu s čímkoliv co by se týkalo společně stráveného času tak se vždy na něco vymluví. chci ať se jde se mnou na hodinku projít s kočárkem - ne, mám jít sama (výjimka je když se chce zrovna ven jemu, to musím at chci nebo ne), chci si s ním aspoň vypít kafe tak to jde kafe vypije na tři loky, rychle skouří cigáro a do 5ti minut ho není a zase si jde hrát hry nebo koukat na televizi, chci po něm at se mnou jednou za čas zajde na nákup, protože s kočárkem toho moc nenakoupím tak to taky ne to už jsme nebyli snad toho půl roku, takže prostě koupím to nejnutnější a víc mám smůlu nebo když toho fakt potřebuji víc, tak se táhnu jak soumar a málem se přerazím, když se ho zeptám co by chtěl uvařit nebo na co by měl chuť tak mi řekne že na nic chuť nemá nebo at uvařím co chci, ale když si chci uvařit něco co chutná mě tak to jíst nebude, protože to nemá rád. už více jak měsíc ho přemlouvám at jdeme s mimčem na bazen tak taky ne. co se týká,,manželských povinností,, tak jen když se chce jemu a když už se příjdu pomazlit já tak odpověď jsem unaveny, boli me to a to nebo mi narovinu řekne mě se nechce. přitom kdysy mu to absolutně problém nedělalo. ted byl několik týdnů na nemocenské a denně měl několikahodinové vycházky a když jsem se zeptala jestli s námi půjde na chvíli ven tak ne s blbou výmluvou, že by ho mohl vidět někdo z práce a to přitom ty vycházky měl legálně vypsané doktorkou. doma ho žádám už více jak měsíc, aby utáhl šrouby na posteli, protože strašně vrže a budí to mimi tak to dodnes nebyl schopný se na to ani podívat a tvrdil mi že se na to díval že to vrže o sebe dřevo, když ho požádám aby skočil do obchodu pro pár věcí má problém. ale hrát několik hodin denně hry na konzoli mu nevadí. nikdy se mě nezastal, o mě se nezajímá jak jsem se měla atd, ale o sobě a své práci a hrách jaké by si chtěl koupit mluví pořád. už ani nejeví moc zájem o své druhé dítě z předešlého vztahu. stačí mu jedna noc v měsíci aby byl u nás a to se mu ani nijak nevěnuje a vůbec se nezajímá jak žije nebo jak se mu vede. přitom takový nikdy nebyl vždy pro něj žil a pořád říkal jak se mu stýská a ted úplně ignor na vše. ale jak chtějí chlapi z práce aby šel s něma do hospody tak to se může přerazit jak let´í, to nikdy neřekne ne a být tam několik hodin mu nevadí. minule jsem přišla z důležité prohlídky u doktora s mimí, on přiletěl z práce ani se nezeptal jak jsme dopadli jen se rychle osprchoval chtěl peníze a letěl za nima. takže naše dny vypadají tak, že on si hraje hry a já sedím celý den v kuchyni a čučím do blba a když mu řeknu, že mě to mrzí tak mi řekne že si mám najít své koníčky a že on za to nemůže že se ničemu nevěnuji, ale asi dost dobře nechápe, že s malým miminkem asi nemůžu chodit třeba dvakrát týdně cvičit nebo dělat jiné věci které by mě bavily, protože nemám tak časté hlídání a kamarádky taky na mě nemají každý den. a to mu je 30 let. nevím co už s tím mám dělat, jestli ho též tak,,ignorovat,, nebo nevím…přitom po něm nechci půl dne, ale třeba jen chviličku na společnou procházku nebo si jen popovídat…a dneska už pro mne byla poslední kapka to, že včera mi vyloženě slíbil, že jak dnes půjdu s prckem k lékaři tak půjde určitě s námi a jak jsem se ho než jsme šli zeptala jestli teda jde, tak mi odpověděl mě se nechce. a přitom včera to opravdu slíbil…