Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@a12 píše: Více
Naše mladší bohužel nikdy
starší spí klidně o víkendu do 10
@a12 píše: Více
Protože já dělám do dvou, kdyby jsme oba dělali od osmi nebo od devíti, tak nemá kdo vyzvedávat děti ze školky, ta je u nás na vsi do půl čtvrté a ještě hodina cesty z práce do školky. Odjíždíme do města, cesta trvá mě hodinu, manželovi třicet minut, protože dělá na okraji. Když dělal jinde od té h půl šesté, tak to byly 12 a to by taky nešlo, proto musel změnit práci on.
Nemá třeba potíže s chrápáním? Známý byl kvůli tomu ve spánkové laboratoři, zjistili mu dost závažné spánkové apnoe - zástavy dechu ve spánku. Dostal na spaní dýchací přístroj a pochvaluje si, že konečně po xx letech se ráno cítí vyspaný, jinak byl taky ráno nevzbuditelná mrtvola, protože neměl kvalitní spánek.
Můj manžel to má stejně. On tedy vstane klidně do 5 minut, ale musím ho budit a třást s ním, jinak nevstane. Budík na mobilu vůbec neslyší. ![]()
Někde jsem četla o vibrujících hodinkách, ale zkušenost nemám.
Já si musím dávat budík na druhý konec místnosti, abych k němu musela vstát, jinak mám taky problém.
Jenom ne prášky na spaní - po těch bude nejmíň půl dne jak praštěný palicí, ne že ráno vykřepčí z postele jako skřivan. Jsou těžce návykové, ta obvyklá hypnotika, navíc mladý zdravý chlap! Postupně vybudovat novou rutinu - postupně posouvat usínání, ráno převzít odpovědnost sám za sebe a budík až ke dveřím, aby musel vylézt. Můj muž má taky šílené spánkové návyky, proto máme oddělenou ložnici a ráno ho nebudím. Není mu 6 a jeho problém.
@JancaS84 píše: Více
On neusne dřív, jde si kolikrát lehnout, ale dříve jak v jednu neusne, převaluje se, škube sebou, prý mu připadá, že padá, tím se zase vzbudí a stejně neusne. Budíky má různě, dáme ten klasický budík i synovi do pokojíčku a řeknu dětem, že nesmí tátu poslechnout a lehnout si k němu na pět minut, ale je to hrozný, že ho musí budit děti. Jemu je jedno, kolik budíků a jak to řve. Když jsme ještě bydleli v bytě, tak si stěžovali i sousedi, bylo to slyšet až u schránek, celý barák vzhůru a on si spal. Já jsem jednou ztratila klíče, když jsem byla na vínu s kamarádkami, nemohla jsem ho vzbudit. Zvonila jsem, ráno už i kopala do dveří, bušila na dveře, pes štěkal jak blázen a manžel si spal. Na konec jsem to vzdala a šla spát k sousedům, protože jsem nechtěla vzbudit celý barák, stačilo, že jsem vzbudila manžela kamarádky na patře, vzal mě k ním se vyspat a ráno jsem to zkusila znova, to už jsem právě bušila o sto šest a nic, tak jsem to zase vzdala a šla se projít, v deset mi volal kde jsem. To jsme ještě neměli děti. Také se nám jednou stalo, že jsme byli v Londýně v hotelu, také ještě před dětmi a někdo si zřejmě zapálil na pokoji, spustil se poplach, celý hotel už venku, jen my na pokoji, protože jsem ho nemohla vzbudit a nechtěla jsem ho tam nechat, naštěstí nehořelo, byl to planný poplach.
Pokud nepomůže úprava režimu, určitě bych uvažovala nad spánkovou laboratoří. Samozřejmě vzít to přes praktického lékaře, ať mu udělá odběry na štítku apod.
@stín katedrál píše: Více
To ne, on nechrápe vůbec a když vstane, tak už je aktivní a funguje, přes den unavený není, sportuje, je akční, blbne s dětmi, ještě teď dělá něco v dílně. Byl uspávat děti asi před hodinou a naprosto čilý, to já někdy u nich usnu, jemu se to nestalo. Jen to vzbuzení, to je boj. Jak píše někdo výše, já jsem s ním musela třást, brát mu peřinu a ždouchat do něj silou, abych ho vzbudila a žádných pět minut, dokud nevstal, tak jsem ho nenechala na pokoji. Problém že děti to dělat nebudou takto, on jim řekne, pojďte si hajnout ke mě na pět minut, ony jdou a právě hrozí, že usnou taky.
@Anonymní píše: Více
Taky jsem letos spala u sousedů, ale manžel šel trošku společensky unavený z plesu dřív a měl mi nechat na domluveným místě klíče a zapomněl a ani bouchání na okno v místnosti kde spal ho nevzbudilo. Je z toho docela veselá historka.
Ale chápu, že tebe to už musí unavovat.
Zkusila bych spánkovou laboratoř.
Já jsem taky jako dítě byla těžce nevzbudítelná, ale v dospělosti to přešlo no a s příchodem děti mě vzbudí každej prd.
@Anonymní píše: Více
Příprava na spánek začíná po probuzení. Má špatné návyky a dojíždí na to.
Promiň, radu nemám. Jen tě velmi obdivuju, protože já bych ho už dávno zamordovala a úplně se mi otevírá kudla v kapse, jen to čtu. To je zase můj problém. Takhle tolerantní bohužel být neumím. Připadá mi, že to štve u vás každého, jen ne jeho. No nic. Přeju ti řešení, i když nevím jaké. Ale ten spánkový režim je asi základ. Tak ať jde do postele v devět, když potřebuje hodiny na usnutí. Pak se mu to snad posune.
Jen taková teoretická otázka - kdyby musel ráno vstávat na jeden konkrétní spoj, vlak, letadlo… Tak vstane? Jestli on nehřeší na to, že přece sedne do auta a pohoda.
Já to mám dost podobně jako tvůj chlap, ale zodpovědnost a pár problémů z tohoto vycházejících mě naučilo vstávat. Mě přijde, že to řešíš víc, než on. A on ví, že v naprosté většině se o jeho probuzení postará někdo jiný a to je prostě špatně.
@stín katedrál píše: Více
Ne, takové mimořádné situace, například, když byl na školení a nemohl zaspat a nebo když jsem byla v porodnici musel s dalším dítětem být v sedm u lékaře, tak to řeší tak, že nejde spát. On když se bojí, že nevstane, tak prostě neusne a raději ve čtyři vstane a nejde spát vůbec.
@Anonymní píše: Více
A proč to už dávno neřešíte u odborníka?