Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství vašich rodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.2.11 14:24
Táta mámu do krve seřezal když mi byly dva, oba s bráchou jsme to viděli, vidím to jako dnes 
Okamžitě se s nim rozvedla. V tu dobu už měl milenku.
Když mi byly 4, tak si vzala našeho nevlastního, se kterym byli až do jeho smrti (v mých 16ti) na nože. Podkopávala jeho autoritu, on nás bral od mých 10ti, kdy se jim narodila moje ségra jako cizí děti a spíše jako soky a otravnej hmyz. V pubertě jsem mu to dávala dostatečně sežrat. Ovšem viděla bych ho ráda…v mnohém jsem ho s příchodem dospělosti pochopila. No, pozdě.
Takže u nás skoro všechno špatně a já mám co dělat, abych se jejich chybám vyhnula a žila v „manželství“ tak jak chci já, ne, jak mám odkoukané od nich.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 14:34
Nasi se rozvedli, kdyz mi byly asi 3 roky (bil mamku, silene hadky na dennim poradku), tatka s nama pak bydlel jeste do mych cca 10ti let (uz rozvedeni, bylo to bez velkych bouri). Pak se odstehoval a ja ho vidala kdy jsem chtela.
Poprve po te dobe spolu nasi promluvili na me svatbe (to mi bylo 21) a ted se potkaji vetsinou na nejakych hromadnych oslavach (krtiny mych deti, narozky deti…). Vychazi spolu celkem v pohode.
Obecne, rozvod byl to nejlepsi co pro sebe i me za dane situace mohli udelat (mozna i proto nejsem zastance zustavani spolu kvuli detem).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Betty03
8.2.11 14:57
Manželství mých rodičů je idylické již 35 let. Já sama jsem vdaná 10 let a taky jsme nezažili nějaké hádky, tichou domácnost apod. Nevím, čím to je, považuju to za velký dar. Mám v rodině pevný základ, který jsem si přenesla do své rodiny nové. Když čtu, že někdo považuje nevěru za běžnou věc, vůbec to nechápu, já bych v takovém vztahu nedokázala žít.
Přesto si ale nemyslím, že úplně funguje přímá úměra, že lidé z rozvedených rodin se víc rozvádí či naopak. Manželství rodičů mého otce bylo sice přes 60 let věrné, ale idylické už méně.
Naopak máme kamarády, kteří oba jsou z rozvrácených rodin a dětství jim ty rozvody poznamenaly, a mají krásné manželství a rodina je pro ně vším. Hodně podle mě záleží na osobních hodnotách. Dnes je v módě konzum všeho druhu, čili uspokojení všech tužeb, vč. sexuálních, tak se pak nesmíme divit, že lidé méně pevných hodnot snadno podlehnou „příležitosti“. A také se první neshody hned řeší rozvodem, dřív to byla spíš poslední možnost.
- Citovat
- Upravit
8.2.11 15:00
Naši jsou spolu 28 let. Občas se nepohodnou, to asi každý, mamka ráda hádky vyvolává a táta je pak rád žehlí 
Oba u toho mrmlají, ale je vidět, že i po těch letech si mají co říct. Občas jsem si říkala, jestli už to není fakt jen ze setrvačnosti nebo ze zvyku, ale není. Prošli si mnohým a spousta párů v jejich situaci to neustojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 15:01
Naši byli spolu téměř 35 let, kdyby máma neumřela, tak by spolu oslavili klidně i tu diamantovou svatbu. Měli celkem harmonický vztah, hádali se tak nějak v mezích, žádné rozbité talíře 
akorát máma, když ji někdo naštval (většinou my v pubertě ) pak si hrála na tichou domácnost a s nikým nemluvila, což mne neskutečně vytáčelo 
Máma byla generál doma ohl. financí, jestli umím šetřit, tak to jen díky ní. Táta je flegmouš, většinou moc neřešil, což bylo taky fajn, zas nám nijak cestičku neumetal a vedl nás k samostatnosti.
Taky to považuji za dar a dobrý základ pro moje partnerství. Přítelovi rodiče na to byli podobně, také zůstali spolu až do smrti, takže věřím na pozitivní vzory.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 15:04
Naši jsou spolu 33 let a jsou moc šťastný. Samozřejmě by se to neobešlo bez jistý dávky tolerance z obou stran, to je jasný. Ale jinak v podstatě idylka. Radši ťukám, pro jistotu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 15:05
Naši jsou spolu přes 36 let… Celý život jsou mi inspirací, jak má vypadat spořádané manželství, resp. vztah dvou milujících se lidí. 
Vzájemně se respektují (podporují se v tom, co ten druhý dělá), důvěřují si (nehlídají se, kde kdo byl, na dovolenou jezdí spolu i zvlášť - máma na svá „jóga cvičení“), mají se rádi a dávají si to najevo (pohladí se, obejmou, dají si pusu), pomáhají si (táta s domácími pracemi, a pokud náhodou v něčem ne, tak rozhodně nekomanduje/nekafrá, jak by to mělo být), nehádají se (když už, tak na velmi kultivované a slušné úrovni diskutují a hledají přijatelný kompromis), tolerují slabosti druhého (máma celý život tátovo kouření, se kterým přestal až teď), peníze a majtek považují za společný (ať už ten či druhý vydělal víc či míň) a podle toho se k němu i chovají (oboustranně jsou velkorysí, o „neběžných“ nákupech se vždy radí), k výchově dětí (mě a bratra) přistupovali vždy jednotně a navzájem si podporovali autoritu (když měli odlišný názor, prodiskutovali a dohodli se)… no nevím co bych ještě dodala.
Jsem jim za to nesmírně vděčná! 
A jsem ráda, že to teď doma mám taky tak (skoro 
), byť ze začátku bylo trošku těžké pochopit, že úplně přesně to „zkopírovat“ nepůjde a není potřeba se tím nějak zvlášť trápit či užírat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 15:06
Ahoj, nasi se seznamili, kdyz mamce bylo 33, dvakrat rozvedena se dvema malymi detmi. Tatovi bylo 26, cerstvy absolvent VS a mel pred svatbou… Dali to dohromady nejdriv tajne a casem seto samozrejme provalilo a svatba se zrusila (jeste dobre podotknouti, ze se seznamili v Jugoslavii, kde mamka byla na dovolene i s detmi a tatka se svou snoubenkou po 7mi letem vztahu, na predsvatebni ceste ). Vsichni jejich znami si tukali na celo a davali jim maximalne par mesicu. Jsou spolu v tuhle chvili pres 40 let. Moje mamka je strelena, tatka ji rozmazluje a slape jim to vyborne. Nekolikrat do mesice jezdi do kina, na vecere, na sushi, na kafe a co ja vim co jeste. Kazdy rok do Alp lyzovat (ano, pocitate spravne, mamka v 75 skutecne nezahali ).
Az budu v duchodu, chtela bych se mit jako moji rodice.
Příspěvek upraven 08.02.11 v 15:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rencin
8.2.11 15:09
Nasi spolu zacali chodit, kdyz jim bylo neco kolem devatenacti. Tata mamu proste uhnal 
Ji se nijak nelibil, jenze kdyz si tata vezme neco do hlavy, tak to dokaze Mama si ho vazila za to, jaky je, jak je inteligentni, schopny, jak si umi se vsim poradit, jak zboznuje deti a dela vsechno pro rodinu, jak je akcni a pracovity. Oba delali pionyrsky vedouci a tak. Pak mama v dobe, kdy se tak nejak teoreticky zacali bavit o svatbe, neplanovane otehotnela a bylo to. Mama byla v prvaku na vysce, tata asi ve tretaku, ale vzali se, mama porodila, bydleli spolu se mnou u maminy mamky v maminym byvalym detskym pokojicku, vsichni pomahali, jak mohli, tata byl pry uzasnej, nez sel rano na fakultu, vypral pliny a tak Diky tomu vsemu oba zdarne vystudovali, mezitim ale prisel rok 89, ktery toho dost zmenil. Mama a jeji rodina byli vzdycky levicove zamereni, tata se do revoluce prezentoval podobne, socialni citeni a tak, ale po revoluci uplne obratil, mama to nedokazala neresit a byla to pro ni rana pod pas. Dost vymen nazoru se tykalo toho, protoze pro oba byla politika v zivote dulezita. Kdyz sem expandovaly zahranicni firmy, tata chytil prilezitost za pacesy a zacal delat karieru. Nastoupil do jedny velky mezinarodni firmy, kde je dodnes a projevily se i jeho ostatni vlastnosti, ktery mama do ty doby neznala - obrovska ctizadostivost, ambice, karierismus. Nastoupil v dobe, kdy mne bylo pet a narodila se segra. Do ty doby si pamatuju, ze si se mnou hodne hral, staveli jsme lego, jezdili jsme venku na kole, chodili bruslit, plavat.. Po jeho nastupu do prace uz si ho pamatuju malo. Byval porad pryc, jezdil na hodne sluzebnich cest, vracival se v dobe, kdy uz jsme byly se segrou v posteli, ale desne jsme chtely zustat vzhuru a pockat, az se vrati. Privezl cokoladu, auticka a podobne. Kdyz mi bylo deset a segre pet, zjistili, ze ma zhoubny nador, okamzite ho vzali do nemocnice, ja z ty doby nic nevim, byly prazdniny, tak nas mama „uklidila“ k babicce, abysme u toho nebyly a sama s nim travila vsechen cas v nemocnici, odrazela tatovu matku, ktera mu misto podpory chodila brecet k posteli, ze mohl umrit a podobny sceny.. Cely to s nim absolvovala a byla mu neskutecnou oporou. On ma uzasnou vuli a chut do zivota, takze jeste v dobe chemoterapie, kdy lezel v posteli s holou hlavou a sotva se doplazil na zachod se vyzvracet, nechal si domu privezt pocitac a telefon s faxem a pracoval dal z postele. Dostal se z toho a po ctvrt roce prisel s tim, ze to takhle dal nechce a chce se rozvest. Ze uz si s mamou nemaji co rict. Bylo to v zime 1998. V zari sla segra poprve do skoly a v ten mesic byli nasi rozvedeni. Hned zacal zit se svoji asistentkou (jake klise ), se kterou se zase rychle rozesel, protoze byla nesnesitelna. Pak zacal chodit se svoji soucasnou zenou, se kterou zustal dodnes, letos meli deset let vyroci. Maji dva maly kluky, ktery beru za vlastni. Nase vztahy ochladly, odcizili jsme se, spis si se segrou u nich pripadame jak netere na navsteve u strycka.
Nasi se rozvedli v klidu, mama udelala vsechno proto, aby nas usetrila cehokoliv bolestivyho. Jeste rok po rozchodu jsem u ni nasla dopis, ktery nakonec tatovi asi neposlala a ve kterym mu psala, at nezahazuje vsechno, co prozili, aspon kvuli nam a ze na nej pocka, kdyz se bude chtit vratit. Uz se vratit nechtel.
Tata ma vlastne vsechno, zaridil si komplet novy zivot, mama od svych 33 let zije sama. Moc chlapu, kteri by za to stali a meli zajem o zenskou se dvema detma, neni.
Na jejich spolecny zivot nemam skoro zadny vzpominky, jednu jedinou vzpominku mam, jak tata dava mame pusu na krk, kdyz ona rano pripravuje snidani. Vic neznych projevu jsem mezi nimi nezaznamenala. Zili pro nas, ne pro sebe. Byli partaci, ale spis pratele, nez milenci. Mame chybela spousta veci, ale nikdy by rodinu nerozbila, tata si po svy nemoci asi uvedomil, ze to takhle nechce. Zpusobil tim obrovskou bolest mame a hlavne segre, ktera ve svych peti letech hystericky brecela, at neodchazi, ze uz bude hodna, ze uz nikdy zlobit nebude a dalsi pulrok spala se mnou v posteli, protoze jsem ji kazdou noc nasla pod perinou brecici, jak se ji styskalo.
Ja jsem si to nikdy nepripoustela, cim jsem starsi, tim vic citim, jak mi to ublizilo a jak moc je mi lito, ze se nemuzu vratit domu, kde na me bude cekat mama s tatou spolecne, na jednom gauci. Citim bezmoc, ze mame nedokazu pomoct, aby z toho zivota aspon neco mela.
Nezazila jsem, jak to ma vypadat, kdyz spolu dva partneri neco resi, jak to ma vypadat, kdyz se hadaji, jak moc muzu jeste ustoupit, aby to bylo v zajmu vztahu a jeste jsem nepoprela sama sebe. Nemam zadne vztahove vzorce, ani dobre, kterymi se ridit, ani spatne, kterym se vyhnout. Mam v sobe jen pochybnost, ze zadne manzelstvi nemuze vydrzet stastne a vecne a ze nedokazu udrzet svoji vlastni rodinu a zpusobime s mym partnerem detem tu stejnou bolest, kterou jsme zazily my se segrou. Zatim deti nemam a ani nejsem vdana, tesim se na to a zaroven me to desi.
A omlouvam se za roman, nejak jsem to ze sebe najednou potrebovala dostat 
- Citovat
- Upravit
FloraBolger
8.2.11 15:14
Manželství mých rodičů bylo…příšerné, řekla bych. Otec byl (je) agresivní alkoholik, kdo to zažil, asi ví, o čem mluvím. Řekla bych, že čím jsem starší - a mám vlastní děti - tím větší trauma mám ze všeho, co jsem v dětství zažila. Navíc mi takové to klasické šťasné dětství jen s běžnými holčičími „starostmi“ chybí…nemám se kam „vracet“, když mi není nejlíp. A zatímco si vrstevníci přáli nové kolo/panenku/auto atd., já si přála, abych se nemusela doma bát. Nebudu tvrdit, že otec byl hajzl (omlouvám se za výraz) a máma svatá. Každý měl své. Ale žádné dítě nemá vidět, jak mu chce otec zabít mámu.
Jinak - rozvedli se, když mi bylo 8 (sestře 11 - rok 1987), bydlel s námi ještě další téměř 2 roky (kdy bylo vše „při starém“), dokud mu máti po známosti nesehnala městský byt. Pak se jednoho dne, když jsme byli ve škole a máti v práci, odstěhoval. I s veškerým důležitým zařízením (lednice, obývací stěna, šicí stroj…) - prostě jen tak, navzdory předchozí ústní domluvě o rozdělení majedku. Jeho otec byl ale právník, tak v tom holt uměli chodit…a máma mu dalších x let musela platit odstupné zbytek věcí, které doma nechal.
Závěr…s otcem (a jeho rodiči) se od té doby nestýkám. Naposledy jsem ho viděla v 19ti letech u soudu o výživném (pamatuju si hlavně děsně zaujatou soudkyni - „Váš otec je strašně hodný, od začátku se o tento případ zajímal, a vy si ho ještě dovolíte tahat po soudech“). Osobně doufám, že už ho ani nikdy neuvidím…
PS: Původně jsem chtěla psát anonymně…ale proč vlastně… 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.2.11 15:29
Moc díky za nové příspěvky! Některé příspěvky… vaše upřímnost mne dojímá.
Je důležité cítit, že nejste se svými negativními zážitky sami, ale i to, že hezké a dlouhotrvající vztahy opravdu existují…
- Citovat
- Upravit
8.2.11 15:57
Naši jsou spolu 30 let a i když se občas chytnou, tak se mají stále rádi. Svoje děti, neboli nás, mají také rádi, takže vše, jak má být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PetkaK
8.2.11 16:10
Naši letos oslaví 28výročí svatby (stejně jako já oslavím 28 narozeniny ). Řekla bych že mají takové divné manželství - mají se rádi, to ano, nehádají se, ale jejich manželství je víkendové - otec je pracovně v Praze, mamka žije na druhém konci republiky. Taťka jezdí každý pátek domů a v neděli zase zpátky do Prahy - trvá to už od roku 2003 - když jsem odešla já z domu, v roce 2003, měla mamka doma jen bráchu, ten odešel z domu (do Prahy na školu) v roce 2008, a mamka stále odolává a odolává a zůstává v rodném městě. Důvod? Má tam maminku a sestru (donedávna i tatínka, ten už ale umřel) - je tam taková ta záchrana co kdyby něco. Jestli někdy odejde do Prahy, tak až když v rodném městě nebude mít vůbec nikoho.
Manželství jako takové jim klape, hádky jsem nikdy neslyšela (ani když jsem ještě byla doma), talíře u nás nelítali. Doufám že jim to vydrží napořád
- Citovat
- Upravit
8.2.11 16:32
jo manželství mých rodičů? ála Itálie, ale i 
půl na půl, ani jediné škobrtnutí ohledně podvádění partnera a to ani z jedné strany. Poznali se když jim bylo 18 a 21 let, pro oba byli prvním partnerem,a brali se po 3/4 roce známosti kvůli tomu aby dostali byt, mají se rádi pořád stejně i když jak říkám občas Itálie, ale vyřeší si mezi sebou hned, v květnu budou slavit 40 výročí svatby a prý jsou spokojení. Manželovi rodiče, ti se brali, že prý museli po 2 letech chození bylo jim 23 a 27 let, v když jim bylo 35 a 39 let emigrovali do Němec. už v čechách po 2 letém manželství měli problémy ve vztahu a vloudila se i nejedna nevěra, lepili až z toho vznikl můj manžel, v německu po emigraci se opakovalo cca 2×. Manželova máma měla vždy vysoké standarty na bydlení, luxus, cestování i vysoký životní standart, nepracovala neb nemusela, manželův táta pracoval ve vedoucích funkcích i mimo domov a o vše se finančně staral. Po jeho expádech se vše na oko uklidnilo a bylo mu odpuštěno, ale vytahuje to na něj každou chvíli 
takže vyřešeno nemají ani náhodou ani po těch 30 letech. Mimochodem s fůrií se žije opravdu špatně, nedivím se, že hledal únik, ona ho naháněla nejmíň 20× denně v práci a jejich vztah tahala i mezi jeho nadřízené. Pro děti období kdy měl vztah se svou poslední sekreetářkou prý byl rájem, byla prý úžasná a pohodová ženská, avšak maminka nelenila a utáhla finanční opratě přes právníky, takže se tchán se sklopenou hlavou vrátil do vztahu nevztahu dnes je jim 74 a jemu 78 a ona se k němu chová opravdu hnusně, to se nedá ani popsat 
takže manžel říká radši bejt chudej a spokojenej, než bohatej a chudák. jeho rodiče mu příkladem pro život rozhodně nejsou, za to obdivuje ty moje kteří jsou nám příkladem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.11 16:40
jo a Itálie nám dětem nikdy nevadila táta byl kliďas máma tak trochu pruďas, takže se to vyvažovalo a my děti z toho spíš někdy měly legraci, vždycky se vše vyřešilo a nejmíň měsíc byl klid a ne letecký den s talíři my se kolikrát ani nedivili, když táta opravoval auta a mámě třeba postavil celý výfuk na linku, zřejmě pro ozdobu, to by jsme Itálii asi slavily všechny ženský i dnes jinak oba úžasní rodiče pro nás děti by se rozkrájeli a dovolené pod stanem, byly nezapomenutelné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
