Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,Manželské etudy jsem taky sledovala,a moc se mi líbily…
Jinak co se týče manželství mých rodičů
když jsem byla malá,a v pubertě,tak se dost hádali…tatík byl cholerik,máma neurotička,měla jsem pocit,že jí všechno obtěžuje,vaření,já,úklid,zahrada.No,uklidnilo se to před cca9 lety,kdy jsem se odstěhovala do svého.Za mě,v dětsví jsem si myslela,že by bylo lépe,kdyby se rozvedli.Dnes jsou důchodci,a stále spolu.
Na pohled je jejich manželství harmonické, pěkné, pevné, poklidné..
Ale já vím, že to tak není..Nebudu to rozebírat, ale jejich manželství je spíš smutné..takové, které bych já mít nemohla.
Ahoj, no vztah našich je jak z nějakého červeného románku. Jsou spolu přes 30 let a dodnes se vodí za ruce a není doma chvilka, aby si nedali pusu nebo aspoň jeden druhého nepohladili. Taky si v životě prošli svým, byla doba, kdy měli obrovské problémy s penězi, ale všechno nějak ustáli a myslím, že jsou prostě dvě půlky jednoho celku ![]()
Když mi bylo 18, tak jsem jim říkala, ať už se nechají, nebo mi zkazí pohled na život a já si nikdy chlapa nenajdu, protože budu pořád hledat tuhle pohádku ![]()
Moji rodiče se před náma nikdy nepohádali, ale tak nějaké výměny názorů proběhli, ale nikdy při tom nekřičeli, takže nám to ani nepřišlo. Dodnes když taťka přijde z práce tak dá mamce pusu nebo naopak a já to od nich odkoukala a každé ráno jak odcházím tak dám přítelovi pusu a večer když přijde z práce tak ji dá on mně
Když sme bydleli se ségrou doma, tak taťka nedal mamce ani kytku nebo dárek k narozeninám a když už sme vyrostli tak sme mu pro ni vždycky něco koupili, teď už kupuje i sám ![]()
jeee to je hezká diskuse. Moji rodiče jsou od mých tří let rozvedení takže to taky neznám. Mamka se sice po druhé vdala, ale to už je trošku jiné, mě bylo 15 let a už jsem to brala jinak. ![]()
Jsou spolu 37 let. Nikdy se nijak výrazně nehádali, občas samozřejmě probehla nějaká diskuze, nebo doteď proběhne, neshodnou se ve všem.
Táíta si každý rok vzpomene na výročí svatby (máma ne
) a přinese kytku, občas i jen tak, občas nějakou drobnost. Pokud jeden z nich není doma, večer si volají nebo píšou sms, o víkendech chodí spolu na procházky, vodí se za ruce, jezdí spolu na dovolené, mají společné i každý své kamarády a zájmy, … V týdnu chodí spolu plavat, schází se ve městě a zajdou spolu na oběd (oba jsou už v důchodu, ale táta ještě chodí do práce, tak si odskočí z kancláře), … Řekla bych taková pohoda, myslím, že když se za 35 let budeme mít stejně, budu spokojená
. A to my budeme ![]()
Pamatuju si, když se dcera jednoho našich kamaráda chtěla vdávat, její otec ji od toho hrozně odrazoval, že žádné manželství nevydrží, že to stejně špatně dopadne,… bla bla bla. A ona mu tehdy řekla, ať zavolá našim, že se s nimi sejou a jestli i oni jí řeknou totéž, že se nevdá
. Je vdaná už 10 let
.
Anonymní píše:
Zajímalo by mne, jaké bylo/je manželství vašich rodičů. Je to možná jistý druh voyérství, ale já jsem úplnou rodinu v dětství nezažila, tak mne toto téma zajímá.Já svého otce neviděla ani na fotce, s bratrem, který na tom byl podobně /jiný otec/. Mamka nás vychovávala společně s babičkou, což samozřejmě vedlo k rozporům, ale mamka nebyla schopná finančně rodinu zvládnout.
Moc ráda jsem sledovala „Manželské etudy po 20 letech“.
Zajímá mne, co si myslíte/jak hodnotíte manželství vašich rodičů. Pište, co vás napadne, anonymně, pokud si myslíte, že by se jich toto téma mohlo dotknout. Přeci jenom, rozebírat tu budeme jejich život, ne váš…
Moc děkuji za všechny příspěvky a přeji všem spokojená manželství!
Manželské etudy a manželské etudy po 20 letech mám moc ráda. Celkově mám ráda časosběrné dokumenty.
No a na zbytek neodpovím někomu, kdo se není ochotný představit.
naši jsou spolu přes 30 let. Tenkrát to šlo rychle: seznámili se, když mámě bylo 18, tátovi 23, následovala svatba a hned 2 děti rychle za sebou. To vše během 3-4 let. Myslím, že se vlastně poznávali až postupně - během dalších let a životních událostí. Časem zjišťovali, že jsou oba jiní - máma hrozně akční, hrr do všeho, dřív jedná, pak myslí. Táta naopak vše s rozmyslem, někdy až příliš si bral různé věci. Ale žili v duchu „vše pro rodinu“ - táta nechodil nikdy do hospody, máma za kamarádkama - vše dělali pro nás - děti. Věnovali se nám maximálně, veškerý volný čas, fin. prostředky. A zapomínali na sebe. Několikrát měli tendenci jít od sebe (hlavně mamina), ale vždy se to nějak uhrálo
teď po letech samozřejmě žádná vášeň, ale společně rekonstruují dům, prý na důchod. Takže to vypadá, že jim to vydrží.
Já jako děcko jsem samozřejmě byla ráda za stabilní zázemí, jistotu v rodině. Teď ale jako dospělá se na jejich vztah dívám jinak. S manželem žijeme sami 10 let, 1. dítě čekáme teď na jaře. Známe se v různých životních situacích, zažili jsme toho za tu dobu víc než oboji naši rodiče za celý život. Jsme strašně rádi spolu, ale máme i spoustu samostatných aktivit. To si chceme zachovat z části i po narození dítěte. Myslíme, že tomu to prospěje, když bude vidět, že rodiče jsou tu pro něj, ale zároveň neztratili svoji identitu. Což mi u našich občas chybělo…
lleennttiillkkaa píše:Anonymní píše:Manželské etudy a manželské etudy po 20 letech mám moc ráda. Celkově mám ráda časosběrné dokumenty.
Zajímalo by mne, jaké bylo/je manželství vašich rodičů. Je to možná jistý druh voyérství, ale já jsem úplnou rodinu v dětství nezažila, tak mne toto téma zajímá.Já svého otce neviděla ani na fotce, s bratrem, který na tom byl podobně /jiný otec/. Mamka nás vychovávala společně s babičkou, což samozřejmě vedlo k rozporům, ale mamka nebyla schopná finančně rodinu zvládnout.
Moc ráda jsem sledovala „Manželské etudy po 20 letech“.
Zajímá mne, co si myslíte/jak hodnotíte manželství vašich rodičů. Pište, co vás napadne, anonymně, pokud si myslíte, že by se jich toto téma mohlo dotknout. Přeci jenom, rozebírat tu budeme jejich život, ne váš…
Moc děkuji za všechny příspěvky a přeji všem spokojená manželství!
No a na zbytek neodpovím někomu, kdo se není ochotný představit.
Promiň, ale tvá reakce mi přijde zbytečná. Pokud píši jako anonymní, tak k tomu mám svůj důvod. Ačkoliv racionálně vím, že se nemám za co stydět, za dětství jsem si prožila své a mám stále pocit jakési méněcennosti před lidmi, co vyrůstali v úplné rodině.
Pokud máš, co dodat k tématu, můžeš psát anonymně, pokud nemáš, nemusíš se cítit nucená za každou cenu něco napsat… ![]()
Jinak všem moc děkuji za příspěvky, vážím si toho. Nerada se o tomhle tématu bavím v „reálném životě“, protože mám zkrátka pocit, že pro všechny je to citlivé téma… ale to vychází z mé zkušenosti.
No, mí rodiče spíš byli spolu než že by byli románkoví manželé. prostě na nějakém randeti se zadařilo a já byla na cestě. Tak se vzali.
Já si vždycky říkala, že bych radši měla vztah, který jsem viděla u svých prarodičů. Až prakticky nedávno jsem se dozvěděla, že to s dědou taky nebyla žádná idylka, to jen já měla dětské oči a hlavně, ty problémy se neřešily před náma … A když si to ndeska uvědomím, ani nechci být jako moje babi. Byla doma a její prací byla péče o rodinu - proto se mně to zdálo tak idylické. Vstávala s dědou na ranní šichty (někdy v půl čtvrtý), dělala mu čerstvou snídani a čerstvou svačinu sebou. Čekala na něj, když přijel z noční. Péče o děti byla výhradně její záležitost - kdeže děda aby něco uvařil, natož vypral! Na druhé straně, to, že táta i strejda jsou pracovití (i manuálně zruční), čestní, hraví, to je zase dědova práce.
Když brácha mel před lety jisté problémy (no, zbouchnul holku, ale neměl jí rád), naši ho doslova nacpali do svatby. Přišlo jim to jako jediné řešení - ostatně tak, jak to udělali sami. Jenže v bráchově případě to bylo z bláta do bažiny. Takže svým způsobem své rodiče obdivuji, že přes ty mnohaleté drobňoučké strkanice a vádičky se nerozešli. Neřekla bych, že se milují za hrob - ale prostě se snaží vší silou, aby se nerozvedli. Teda ne že by to mělo hrozit …
V poslední době jsou ale věci, které mámě v tom jejich vztahu vyčítám. teda v duchu, přímo bych se neodvážila. Bohužel čím dál tím víc mám pocit, že jsem to samý. Prostě jí rozumím, proč se tak chová. Dělám totiž to samý. A to přes to, že z druhé strany to není nic pěkného.
Moje máma mě měla v 19ti, za dva roky se narodila moje sestra. Někdy v 1 roce jí zjistili nevyléčitelnou nemoc. Zemřela,když jí bylo sedm. Pak otec začal pít,celkově to šlo do háje. Po pár letech se rozvedli. Když mi bylo 17,odjela moje máma do jiné země a dodnes jsme se neviděly,i když vztah máme dobrý a komunikujeme. Čili měli to hodně těžké a vyčíst jim nemohu opravdu nic. Jen sama na sobě cítím,že mě to taky v jistém smyslu poznamenalo. Hlavně co se sebevědomí týče.
Ahoj a sílu ![]()
Ahoj, naši jsou spolu letos 35 let a na nějaký rozvod už to nevypadá. Že by byli hrdličky, to tedy nejsou - každý je úplně jiný. Mamka je společenská a optimistická, tatínek je morous a nespolečenský melancholik. Kdo je dobře zná, umí s nimi trávit čas a mít je rád. Kdo je moc nezná, ten by se asi dobře necítil. Taťka často vše kritizuje a prudí, mamka to pouští jedním uchem tam a druhým ven… a s úsměvem si myslí své. Jestli je takhle šťastná, to nevím - ale asi ano, byť to moc nechápu. Láska si holt nevybírá a hory vážně přenáší. On je táta fajn, má svoji rodinu nadevše rád - jen to dává najevo velmi málo a kdo nechce, ten to asi nevidí. Cestují spolu, poslední dobou víc a víc - a užívají si to maximálně. A ve všedním životě jim nudu rozbíjíme svými návštěvami a vnoučátky
Funguje to
když jsem se narodila, bylo mamce za 2týdny 19let, tátovi za 2 měsíce 19let. Jsou spolu už 25let a šlape jim to jako hodinky:-)
Zajímalo by mne, jaké bylo/je manželství vašich rodičů. Je to možná jistý druh voyérství, ale já jsem úplnou rodinu v dětství nezažila, tak mne toto téma zajímá.
Já svého otce neviděla ani na fotce, s bratrem, který na tom byl podobně /jiný otec/. Mamka nás vychovávala společně s babičkou, což samozřejmě vedlo k rozporům, ale mamka nebyla schopná finančně rodinu zvládnout.
Moc ráda jsem sledovala „Manželské etudy po 20 letech“.
Zajímá mne, co si myslíte/jak hodnotíte manželství vašich rodičů. Pište, co vás napadne, anonymně, pokud si myslíte, že by se jich toto téma mohlo dotknout. Přeci jenom, rozebírat tu budeme jejich život, ne váš…
Moc děkuji za všechny příspěvky a přeji všem spokojená manželství!