Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mojí velkou komnatu neotevřu, ale tu menší můžu, neví ji nikdo, krom mého manžela..docela jsem si zakládala na tom dříve, i když mě chlapi docela chtěli, nebýt jen tak k mání…a úspěšně jsem se tím řídila…sex na jednu noc jsem nesnášela a nebrala…většinou, pokud jsem s nikým zrovna nechodila, tak jsem měla sexuálního kamaráda
No a tehdy, ještě před mým mužem jsem chodila s klukem, byli jsme v baru, pohádali se a já tam zůstala..šíleným způsobem jsem šla do ženatého barmana, u kterého si dnes nepamatuju ani jméno..ale měl ženu a malé dítě..rozdala jsem si to s nim v zámezí baru na špinavých pivních sudech, bez ochrany, znala jsem ho hodinu…pro mě šílená potupa, cítila jsem se jako ku*va
Některý holky to dělají normálně a příjde jim to normální…u mě je to 6 let, bylo mi tehdy 20 , ale když si na to vzpomenu,
![]()
@lucie.t píše:
holky a proc to nechcete napsat ani anonymne? aby vas nekdo nepoznal, nebo byste pak na to musely porad myslet…
ja tedy nemuzu prijt na nic, co bych musela tajit
Já osobně proto, aby mě někdo nepoznal ![]()
@1simona1 píše:
Podobné , ba dokonce stejné téma už tady bylo, a za sebe řeknu že 13-tou komnatu mám a neřeknu ani za nic, ani jako anonym …i když to asi slyšet nechtěla
Omlouvám se, ale přestože jsem na miminu téměř denně, vůbec jsem si nevšimla
. Ani při zakládání tématu. A to o tom už nějakou dobu přemýšlím, že toto téma založím. Každopádně díky za reakce. Pavlína
Asi jsou různé „komnaty“. Bohužel tu svou neutajím, protože mámu pod koberec nesroluju a do skříně nezamknu, proto občas cítím potřebu se svěřit. Pokud bych měla za sebou nějaký otřesný zážitek, který ovšem není na očích druhým, nejspíš bych ho také nevytahovala. Snad jsem se tématem někoho nedotkla, chápu, že je to hodně citlivé. Zakladatelka Pavlína
@Anonymní píše:
Asi jsou různé „komnaty“. Bohužel tu svou neutajím, protože mámu pod koberec nesroluju a do skříně nezamknu, proto občas cítím potřebu se svěřit. Pokud bych měla za sebou nějaký otřesný zážitek, který ovšem není na očích druhým, nejspíš bych ho také nevytahovala. Snad jsem se tématem někoho nedotkla, chápu, že je to hodně citlivé. Zakladatelka Pavlína
já si myslím že je potřeba o tom někde mluvit a ventilovat to,třeba i anonymně-jinak se s tim podle mě člověk nevyrovná.
Příspěvek upraven 15.05.12 v 21:40
@lucie.t píše:
holky a proc to nechcete napsat ani anonymne? aby vas nekdo nepoznal, nebo byste pak na to musely porad myslet…
protože už to nechci nikdy s nikým rozebírat…ani na papíře…
@spiky01 píše:
já si myslím že je potřeba o tom někde mluvit a ventilovat to,třeba i anonymně-jinak se s tim podle mě člověk nevyrovná. jls
Tak já za sebe můžu říct, že jsem byla sama sobě psychologem a vnitřně jsem se s tím vyrovnala…sice mi to občas na mysli vytane, ale zaplaším to…už ne ale s tím strašným pocitem, prostě jen na to nechci myslet, ale už mě to nerozhodí…
@Anonymní píše:
Asi jsou různé „komnaty“. Bohužel tu svou neutajím, protože mámu pod koberec nesroluju a do skříně nezamknu, proto občas cítím potřebu se svěřit. Pokud bych měla za sebou nějaký otřesný zážitek, který ovšem není na očích druhým, nejspíš bych ho také nevytahovala. Snad jsem se tématem někoho nedotkla, chápu, že je to hodně citlivé. Zakladatelka Pavlína
Pokud se nepletu, tak jsme si chvilku psaly, tak kdybys cítila potřebu „vylít si hubu“ tak klidně napiš. Já jsem s tím srovnaná. Musela jsem přijmout situaci s mojí mamkou jako fakt. Prostě ji vždycky budu nenávidět za to, v jakých stavech je po prášcích, bez nich, po alkoholu (
). A také to, že ji navždy budu milovat zcela nezřízeně za to, jaká je, když má světlou chvilku, jaká byla úžasná, když jsem byla malá, když jí za krkem neseděl dímon. Když někomu vyprávím, jaká moje mamka byla a jaká je teď, neuvěří tomu niko, ani manžel.
A i když někdy nenám daleko k (selbst)mordu, jedu dál.
Jinak svou asi nejobsažnější 13. komnatu jsem otevřela tady v deníčcích, osobně to pro mě bylo hodně osvobozující a dokázala jsem se s ní poprat, jít dál.
Jednou jsem někde četla, že člověk je jediný tvor, který se za 1 chybu trestá vícekrát. Zvíře se poučí, že oheň pálí, řekne si, že to pěkně zvojtilo - no a jde dál, poučené a svobodné ![]()
@romcaonca Asi se nepleteš
. Díky moc
Obdivuju Tě. Já sice taky jedu dál, ale se zataženou ruční brzdou. Nevím, jestli se dokážu někdy osvobodit
. Napsala jsi to moc hezky. Ahoj Pavlína
@romcaonca píše:
Jednou jsem někde četla, že člověk je jediný tvor, který se za 1 chybu trestá vícekrát. Zvíře se poučí, že oheň pálí, řekne si, že to pěkně zvojtilo - no a jde dál, poučené a svobodné
jj ty matky… taky s ní mám problém :-/ na jednu stránku ji mám pořád ráda když si vzpomenu na ty hezký chvilky v dětství když ji bylo líp,to je citový,ale rozumově ji spoustu věcí nedokážu odpustit a sobě si taky hodně věcí vyčítám. u nás to dopadlo tak že mě od 18 4 roky neviděl,pak skončila ve špitále tak jsme tam skoro rok jezdila a pomáhala ji no a před vánoci jsem to zas utla. ale nějak se s stím nedokážu srovnat
@spiky01
Kdyby ty mámy byly celý život aspoň stejný. Člověk by si mohl vybrat - lásku nebo nenávist. Takhle se to v nás jenom pere…
zakl.
@Anonymní píše:
@spiky01![]()
![]()
Kdyby ty mámy byly celý život aspoň stejný. Člověk by si mohl vybrat - lásku nebo nenávist. Takhle se to v nás jenom pere…
zakl.
právě že máma je celý život stejná… nepoučitelná… ale u ní to hodně dělaj léky,od mládí bere silný antidepresiva. a to člověka moc změní,proto jsme se zařekla že je v životě nechci ani vidět
@lucie.t píše:
holky a proc to nechcete napsat ani anonymne? aby vas nekdo nepoznal, nebo byste pak na to musely porad myslet…
ja tedy nemuzu prijt na nic, co bych musela tajit
Práve proto že na to chceme zapomenout, né to ještě zveřejňovat , alespoň můj náor…
A navíc co koho po mé komnatě…
zneužívání a atýraní otcem,pak jsme si našla stejnýho debila kterj začal mlátit i mojí mámu,ve finále jsme skončila na ulici a dělala společnici abych měla kde bydlet a co jíst… to jen v kostce a je toho mnohem víc. blízké okolí většinu ví,dva lidi ví vše ale stejně je to pro mě 13.komnata a zrovna teď mám blbý období kdy na to nemužu přestat myslet ikdyž to je vše hoooodně let zpátky. jls