Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já nemám problém napsat o své 13.komnatě, ale tedy anonymně, protože mě asi moc lidí nepochopí… Jsem frigidní. Manžel si mě s tímto problémem vzal a občas mu z toho hrabe. Je to pochopitelné, jenže já s tím zkrátka nic neudělám, prostě nic necítím. Sex a intimnosti nechci, touhy nemám, prostě v tomto směru nefunguji. Byla jsem u dvou sexuologů (hrozná zkušenost) a taky u psycholožky (ta mi po půl roce řekla že mi není schopná pomoci). Domnívám se že můj problém rozhodně není „v hlavě“, jsem vyrovnaná a sebevědomá mladá žena, spokojená sama se sebou, můj chlap je pro mě ten nejkrásnější na světě a stejně to se mnou ani nehne! Spíš bych to viděla na hormonální poruchu, ale všechno mám v normě tak si to zkrátka nedovedu vysvětit…
No a budete se asi hodně divit, ale naše okolí nám závidí náš dokonalý a krásný vztah. Nikdo by nám to snad nevěřil, že spolu nespíme, protože jsme fakt taková skvělá dvojka, všude spolu za ručičky
Jsme zkrátka stvořeni jeden pro druhého, jsme spolu 24hodin denně a naše láska je taková čistší a výjimečnější, nevím jak to popsat. Je to jediný kaz na našem skvělém manželství, zato zásadní. Aby toho nebylo málo manžel je neplodný (což mi vůbec nevadí, stejně bychom přirozeně asi neotěhotněli…). Teď nás čeká druhý pokus IVF tak se snad dočkáme vytouženého miminka. Ještě bych ráda napsala, že mám doma fakt úžasného chlapa a moc dobře si to uvědomuji, málo kdo by tohle vydržel. Já jsem mu oporou v jeho problémech a on zase snáší ten můj „handicap“.
@Anonymní píše:
Já nemám problém napsat o své 13.komnatě, ale tedy anonymně, protože mě asi moc lidí nepochopí… Jsem frigidní. Manžel si mě s tímto problémem vzal a občas mu z toho hrabe. Je to pochopitelné, jenže já s tím zkrátka nic neudělám, prostě nic necítím. Sex a intimnosti nechci, touhy nemám, prostě v tomto směru nefunguji. Byla jsem u dvou sexuologů (hrozná zkušenost) a taky u psycholožky (ta mi po půl roce řekla že mi není schopná pomoci). Domnívám se že můj problém rozhodně není „v hlavě“, jsem vyrovnaná a sebevědomá mladá žena, spokojená sama se sebou, můj chlap je pro mě ten nejkrásnější na světě a stejně to se mnou ani nehne! Spíš bych to viděla na hormonální poruchu, ale všechno mám v normě tak si to zkrátka nedovedu vysvětit…No a budete se asi hodně divit, ale naše okolí nám závidí náš dokonalý a krásný vztah. Nikdo by nám to snad nevěřil, že spolu nespíme, protože jsme fakt taková skvělá dvojka, všude spolu za ručičkyJsme zkrátka stvořeni jeden pro druhého, jsme spolu 24hodin denně a naše láska je taková čistší a výjimečnější, nevím jak to popsat. Je to jediný kaz na našem skvělém manželství, zato zásadní. Aby toho nebylo málo manžel je neplodný (což mi vůbec nevadí, stejně bychom přirozeně asi neotěhotněli…). Teď nás čeká druhý pokus IVF tak se snad dočkáme vytouženého miminka. Ještě bych ráda napsala, že mám doma fakt úžasného chlapa a moc dobře si to uvědomuji, málo kdo by tohle vydržel. Já jsem mu oporou v jeho problémech a on zase snáší ten můj „handicap“.
A ty mu ani nedas? Nikdy jsi nemela orgasmus? Ani kdyz si to delas sama? Nebojis se ze to manzel bude resit sexem jinde?
@Janichka víš to se nedá nikomu kdo to nezažil vysvětlit. Já si to nedělam, já ty touhy nemám, nepotřebuju to a hlavně to nechci. Nespali jsme spolu už rok (naposled když jsme se snažili o dítě, ale byla to katastrofa)
Anonymmní, chápu tě. Je super, že jsi našla chlapa, který má pro tebe pochopení. Ale i pro mě zůstává otázka, jestli nemá tu nepotřebu, nebo si myslíš, že ji do budoucna bude mít a bude toužit po sexu. A jestli bys radši ty svolila, nebo bys měla pochopení pro nevěru?
Omlouvám se za choulostivé otázky, odpovídat nemusíš, pokud nechces
@Nainuva píše:
Anonymmní, chápu tě. Je super, že jsi našla chlapa, který má pro tebe pochopení. Ale i pro mě zůstává otázka, jestli nemá tu nepotřebu, nebo si myslíš, že ji do budoucna bude mít a bude toužit po sexu. A jestli bys radši ty svolila, nebo bys měla pochopení pro nevěru?Omlouvám se za choulostivé otázky, odpovídat nemusíš, pokud nechces
je to takhle, vynahrazuje mu to porno a byla doba, kdy z toho byl fakt špatnej. Samozřejmě mě to neskutečně bolelo, ale navrhla jsem mu se slzama v očích, že bych dokázala pochopit že by si za sex zaplatil, než aby byl kvůli mě na dně. Odmítl to, prý by to bez lásky nedokázal. V předchozím vztahu měl v tomto směru problém zase on, takže to bere lépe než jiní. Jsme spolu už dost dlouho na to abych si byla jistá že mě nepodvádí a věřím mu. Ale je to těžké, co si budem povídat, občas se trápíme oba - on že mu to chybí a já že mu to nemůžu dát…ale jsme spolu jinak neskutečně šťastní a zvládneme to ![]()
@Anonymní píše:
je to takhle, vynahrazuje mu to porno a byla doba, kdy z toho byl fakt špatnej. Samozřejmě mě to neskutečně bolelo, ale navrhla jsem mu se slzama v očích, že bych dokázala pochopit že by si za sex zaplatil, než aby byl kvůli mě na dně. Odmítl to, prý by to bez lásky nedokázal. V předchozím vztahu měl v tomto směru problém zase on, takže to bere lépe než jiní. Jsme spolu už dost dlouho na to abych si byla jistá že mě nepodvádí a věřím mu. Ale je to těžké, co si budem povídat, občas se trápíme oba - on že mu to chybí a já že mu to nemůžu dát…ale jsme spolu jinak neskutečně šťastní a zvládneme to
Anonymnní, já tě chápu, kdyžtak mi napiš SZ. A to znamená, že s manželem nemáte děti?
@Jana Martinková píše:
Anonymnní, já tě chápu, kdyžtak mi napiš SZ. A to znamená, že s manželem nemáte děti?
Vsak psala ze je ceka dalsi IVF ( umele oplodneni)
Díky za pochopení, ani jsem nečekala že by mě někdo „zdravý“ mohl pochopit ![]()
@Anonymní píše:
@Janichka víš to se nedá nikomu kdo to nezažil vysvětlit. Já si to nedělam, já ty touhy nemám, nepotřebuju to a hlavně to nechci. Nespali jsme spolu už rok (naposled když jsme se snažili o dítě, ale byla to katastrofa)
to bych nedala
@Anonymní píše:
@Janichka víš to se nedá nikomu kdo to nezažil vysvětlit. Já si to nedělam, já ty touhy nemám, nepotřebuju to a hlavně to nechci. Nespali jsme spolu už rok (naposled když jsme se snažili o dítě, ale byla to katastrofa)
Tak já to chápu dokonale, mám to naprosto stejně. Teď mě čeká návštěva u sexuologa a slibuju si od toho zlepšení, ale nevím. Už dloho vím, že kdo to má hozeno normálně, nikdy mě nepochopí. Návrhy typu a co jiná poloha, technika, orál, předehra-bez předehry, masturbace, hračky,… já už ani nevím co všechno, mě nechávají chladnou. Není to o ničem z toho, nic z toho to neovlivní, prostě sex nechci, nepotřebuju a nemám ho ráda a kdyby mi někdo dnes řekl, že už nidky v životě nebudu muset mít jakoukoli formu sexu, plakat nebudu.
@Anonymní píše:
Tak já to chápu dokonale, mám to naprosto stejně. Teď mě čeká návštěva u sexuologa a slibuju si od toho zlepšení, ale nevím. Už dloho vím, že kdo to má hozeno normálně, nikdy mě nepochopí. Návrhy typu a co jiná poloha, technika, orál, předehra-bez předehry, masturbace, hračky,… já už ani nevím co všechno, mě nechávají chladnou. Není to o ničem z toho, nic z toho to neovlivní, prostě sex nechci, nepotřebuju a nemám ho ráda a kdyby mi někdo dnes řekl, že už nidky v životě nebudu muset mít jakoukoli formu sexu, plakat nebudu.
Dobrý den,
na emimino nepřispívám, protože sama děti nemám (ač po nich toužím), ale toto téma mě zaujalo. Je mi 25 let.
V19 jsem nastoupila do zahraničí na VŠ, tam mi začaly deprese a po semestru jsem odešla. Oba moji rodiče jsou vysokoškoláci, VŠ považují za samozřejmost. Po roce jsem nastoupila na další VŠ, kde jsem vydržela dva roky. Opět deprese (bohužel je máme dědičné, všechny ženy z mamčiny strany spáchaly sebevraždu, až maminka to přetrhla). Jenže my jsme dokonalá rodina a nějaké psychické problémy se netolerují. Jak by to viděla společnost. Pokusila jsem se jednou o demonstrativní sebevraždu a bohužel jednou o sebevraždu, kde mě doslova zachránili za sekundu dvanáct. Zajímavé je, že mě nikdy nehospitalizovali (p sebevraždě samozřejmě byl rozhovor na psychiatrii, ale já je ukecala, že to nebylo plánované, bla bla…).Taky jsem slušně stalkovala tehdejšího už expřítele, který se se mnou rozešel, stydím se za to. No ze školy jsem odešla a opět přetrhala všechny kontakty. Pak jsem našla součansého již snoubence. A je tady třetí škola. Všude se vymlouvám, že jsem po matuře pracovala, takže nikdo neví, že jsem měla problémy. Snoubenec mě donutil jít na psychiatrii, tedy ambulantně, beru antidepresiva. A světe div se, zabírá to. Jo a ve škole mám jedničky. Jen za jedno období se hrozně stydím. Jaké to je sedět na kjolejích a doslova se bát šera, nemoci nic udělat. Já se tak bála jít do školy (a vždy to byly technické školy), že jsem to nezvládla. A teď, když bych si tolik přála už mít rodinu a miminko, hold musím dostudovat. Zapinkala jsem tři roky a ublížila spoustě lidem