Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máte nejlepší kamarádku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.6.15 09:23
Ahoj, od té doby co mě můj nejlepší kamarád, kterému jsem opravdu věřila z celého srdce, podrazil, tak kamarády nevyhledávám. Zranilo mě to natolik, že ani po dvou letech to nepřebolelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 09:24
Zůstala mi pouze jedna kamarádka, scházíme se tak průměrně jednou za měsíc na pokec, občas se udělá nějaká grilovačka i s mým manželem a jejím přítelem, ale takové to „náctileté“ kamarádství, to už je opravdu pryč, to je nevratné…Člověk už dospěl, nechodí do školy.
Často si říkám, jak to dělají ostatní, že mají třeba 10 i více kamarádů, jeden víkend tráví s jedněmi, druhý s onými, pak společná dovolená v létě, no mě by to hlavně ani nebavilo, ale jsem přesvědčená, že takové vztahy jsou pak hlavně povrchní, ty lidé jsou si vlastně navzájem úplně ukradení a na to já nejsem, takže jsme spíš jen s rodinou.
V dnešní době, najít přítele, kterému můžeš věřit, to považuji téměř za nemožné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 09:26
Ne, nejlepší kamarádku nemám. Kdysi na střední jsem si myslela, že jo, ale spálila jsem se (částečně moje chyba) pak jsem měla kámošku na stejné vlně jako jsem já, ale od té doby co mám děti to jde do kopru, protože nejsem dostatečně flexibilní. Nejlepší kamarádka je máma nebo partner. Je to dost ubíjející. Poslední dobou o tom dost přemýšlím a zkusím to změnit. Navíc jsem přestěhovaná a nikoho tu neznám. Zůstali jen kamarádky ze střední, které vídám cca jednou za půl roku, proberem co nového ale nějaké hlubší svěřování to není. A fakt mě to mrzí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 09:28
Důvěra se už špatně hledá, když vám někdo ublížil. Taky mě chybí kamarádka, ale už nevěřím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 09:28
@Anonymní píše:
Dobré dopoledne,
předem prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma.
Od školky mám kamarádku, kterou celý život považuju za nejlepší. Říkaly jsme si všechno, dělaly spolu spoustu věcí, měly stejné názory…Pak se to ale začalo měnit. Já jsem docela akční, zatímco ji se mi nedaří vytáhnout ani na cvičení, kolo, koncert, atd. Nejradši sedí doma. Další věc je, že jsem jí neschvalovala jeji,,vztahy´´ - začala si s podivnými chlápky (jeden dlouhodobě zadaný, druhý se jí ozval, jen když nerandil s žádnou jinout, atd.), samozřejmě jen kvůli jedné věci. Vím, že tohle je její věc, ale na druhou stranu jsem se nemohla koukat na to, jak zneužívají a jak se kvůli nim ponižuje. Takže jsem se jí to snažila rozmlouvat. Kvůli tomu už mi o některých známostech ani neříká. Taky jsme před několika lety začaly každá studovat v jiném městě, do té doby jsme spolu chodily do školy.
Pak přišla další věc, já začla mít vážnější vztah, než jsme kdy která měla. Přijde mi, že jsem se tím posunula zase kus od ní - už nejsme ty dvě nezadané kámošky a v tomto nejsme na stejné vlně. Vztah mi přeje, to ano, ale myslím si, že nás to oddálilo.
Teď si říkáme také spoustu věcí, ale rozhodně ne tolik, jako dříve, a naše komunikace je z 95% internetová. Pořád ji považuji za nejlepší kamarádku, ale rozhodně ne za spřízněnou duši.Když nad tím přemýšlím, nejlepší kamarádkou je mi teď asi mamka a přítel. Což je sice super, ale strašně mi chybí to, co mezi námi bylo s kamarádkou dříve
Veškeré mé snahy o nápravu jsou marné, když nikam nechce chodit (to ale nechce ani s ostatními kamarádkami). Nechci ale všechnu vinu házet na ni, i já se určitě s přítelem a věkem změnila. Chybí mi kamarádka, která by byla povahově jako já.
Pak mám ještě několik kamarádek, ale se všemi se v nějakých zásadních věcech hodně lišíme. Mám je ráda, ráda s nimi trávím čas, ale není to úplně ono.
Jak to máte vy? Máte nějakou opravdu nejlepší kamarádku, se kterou můžete dělat a probírat vše? Jak už jsem napsala, spřízněnou duši? Nebo to patří k těm náctiletým holkám, a s dospělostí se kamarádství na život a na smrt nekoná, a já se s tímto stavem musím smířit?
Neřekla bych že to patří do dětství. Já mám nejlepšího kamaráda aj kamarádku sice se teď nevidíme až tak často jako dřív ale vím že pokuď zvednu telefón tak jsu tu natotata jen a jen pro mě a to sam já pro ně 
. Akorát to není teda kamarádka a ajni kamarád od dětství spíš od ňákejch 14-15 let protože od malička se mi názory trošku pozměnili a lidem kolem mě taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobea
1.6.15 09:47
Mám několik nejlepších kamarádek. S většinou se moc nevidíme, ale telefonujeme si. A občas se sejdeme.
- Citovat
- Upravit
1.6.15 09:50
Ne nemám. Nejblíž mám jednoznačně k manželovi, když je volný čas, chci ho trávit hlavně s ním. S kamarádkami z dětství bych si určitě rozumněla i dnes, ale nevídám je často, žijí jinde. Občas si aspoň napíšeme nebo se sejdeme, ale to si jen řekneme, co je nového a tak. Mám pár bližích kamarádek, které jsem nabrala v práci nebo přes děti. S těmi se vídám, i bych se jim svěřila s případnými problémy, ale neočekávala bych, že bych je svými problémy mohla nějak extra zatěžovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 09:53
Asi bych to řekla tak, že jak jde život, každý člověk se vyvíjí nějakým směrem, mění se mu priority, pohled na život, věci, které ho baví…A s tím souvisí i to, že lidé do našeho života přicházejí a zase odcházejí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 10:03
Mám nejlepší kamarádku od 10ti let. Zatim jsme vše zdárně překonaly a nic naše přátelství neohrozilo (škola, chlapy, cizina, práce, stěhování, moje dítě). Vidíme nebo slyšíme se min. 3× týdně. Mám štěstí a doufám, že přátelství vydrží celý život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 10:07
Některé kamarády prostě člověk v životě poztrácí, to je marné. Já jsem jako dítě měla kamarádku, měla jsem ji strašně ráda a dodnes na ni vzpomínám. Byla o dva roky starší a z města, já z vesnice. Jednou mi vmetla, že jsem buran ze vsi a bylo po kamarádství. Jako malé děcko mě to moc ranilo. Potkaly jsme se po letech, šly na čaj, popovídaly, ale dál už jsme se nevídaly a nevídáme. Poslala jsem jí svatební oznámení a dostala jsem krásné přání s fotografií nás dvou coby holčiček. Sem tam si na ni vzpomenu, ale prostě od jisté doby si nemáme co říct. Oproti tomu mám kamarádku už od gymplu, která mě provází celou dobu. Někdy se vídáme míň, někdy víc. Jsou věci, které bych, být jí, dělala jinak, ale pokud se mě neptá, tak se jí nikdy do ničeho nepletu. A beru i to, co se mi na ní třeba nelíbí. Myslím, že to je podstata dlouhodobého přátelství, které má šanci vydržet…
Zkus najít novou kamarádku, ale sedni si na ústa a nedávej rady, o které nestojí, i když je to někdy šíleně těžké!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 10:09
Mně také zůstala jedna kamarádka. Ty ostatní mi chtěli přebrat manžela, byli to boje… Tak spolu nemluvíme. Ta jedna kamarádka mně v nouzi podpořila a moc si jí za to vážím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.6.15 10:14
Mám nejlepšího kamaráda z dob, kdy jsem žila jinde 
On se přestěhoval a já pak taky do stejného města Říkáme si všechno. Pak mám ještě jednu zpřísněnou dušičku, které vděčím za to, že mi pomohla a nakopla mě, abych změnila svůj život…
A. A.
- Citovat
- Upravit
1.6.15 10:19
Měla jsem nejlepší kamarádku, na základce jednu a na střední druhou, ale život nás odvál někam jinam, takže se teď už nevídáme.
Jak jsem se usadila a měla děti, tak jsem musela hledat okruh přátel znovu, protože v místě nemám žádné kontakty ze školy a z života „před dětmi“.V místě jsem měla jen pár přátel z ranného dětství, měla jsem tu babičku, ale na tom se další vztahy v dospělosti, po spoustě letech prožitých jinde, stavět nemohla.
V současné době se dá říct, že mám dvě dobré, velmi blízké kamarádky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.15 10:20
Mám nejlepší kamarádku od 8 let. Naše kamarádství ale samozřejmě procházelo vývojem. Byly doby, kdy jsme se viděly denodenně (naše dětství), pak jsem se odstěhovala a viděly jsme se tak dvakrát do týdne, pak ona studovala vysokou v jiném městě, pak já měla malé děti, pak pracovala v zahraničí, potom jsme se zase vídaly asi tři roky skoro každý den, teď zase míň…prostě je to každou chvilku jinak, ale i když se sbližujeme a oddalujeme, pořád vím, že jí můžu říct úplně cokoliv a pořád je to moje nejlepší kamarádka (a doufám, že i já její 
). Je fajn mít někoho, kdo je ochoten ti naslouchat a poradit i poté, co jste se třeba rok neviděli a tvářit se, jako by to byl týden.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré dopoledne,
předem prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma.
Od školky mám kamarádku, kterou celý život považuju za nejlepší. Říkaly jsme si všechno, dělaly spolu spoustu věcí, měly stejné názory…Pak se to ale začalo měnit. Já jsem docela akční, zatímco ji se mi nedaří vytáhnout ani na cvičení, kolo, koncert, atd. Nejradši sedí doma. Další věc je, že jsem jí neschvalovala jeji,,vztahy´´ - začala si s podivnými chlápky (jeden dlouhodobě zadaný, druhý se jí ozval, jen když nerandil s žádnou jinout, atd.), samozřejmě jen kvůli jedné věci. Vím, že tohle je její věc, ale na druhou stranu jsem se nemohla koukat na to, jak zneužívají a jak se kvůli nim ponižuje. Takže jsem se jí to snažila rozmlouvat. Kvůli tomu už mi o některých známostech ani neříká. Taky jsme před několika lety začaly každá studovat v jiném městě, do té doby jsme spolu chodily do školy.
Pak přišla další věc, já začla mít vážnější vztah, než jsme kdy která měla. Přijde mi, že jsem se tím posunula zase kus od ní - už nejsme ty dvě nezadané kámošky a v tomto nejsme na stejné vlně. Vztah mi přeje, to ano, ale myslím si, že nás to oddálilo.
Teď si říkáme také spoustu věcí, ale rozhodně ne tolik, jako dříve, a naše komunikace je z 95% internetová. Pořád ji považuji za nejlepší kamarádku, ale rozhodně ne za spřízněnou duši.
Když nad tím přemýšlím, nejlepší kamarádkou je mi teď asi mamka a přítel. Což je sice super, ale strašně mi chybí to, co mezi námi bylo s kamarádkou dříve
Veškeré mé snahy o nápravu jsou marné, když nikam nechce chodit (to ale nechce ani s ostatními kamarádkami). Nechci ale všechnu vinu házet na ni, i já se určitě s přítelem a věkem změnila. Chybí mi kamarádka, která by byla povahově jako já.
Pak mám ještě několik kamarádek, ale se všemi se v nějakých zásadních věcech hodně lišíme. Mám je ráda, ráda s nimi trávím čas, ale není to úplně ono.
Jak to máte vy? Máte nějakou opravdu nejlepší kamarádku, se kterou můžete dělat a probírat vše? Jak už jsem napsala, spřízněnou duši? Nebo to patří k těm náctiletým holkám, a s dospělostí se kamarádství na život a na smrt nekoná, a já se s tímto stavem musím smířit?