Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam radsi dite nez partnera. Radsi anonym. Partner to vedet nemusi.Mam to tak, ze chlapu jsou miliony ale deti moc mit nebudu.
Já nevím jestli se tohle dá vůbec srovnat. Možná si říkáme, že pro děti cokoliv (víc než pro partnera) ale není to momentálně jen to, že jsou „malincí“ tudíž nás potřebují a ten ochranitelský pud a láska je vůči nim silnější?
Neda se to srovnavat, materska a partnerska laska jsou rozdilne, manzel i dite hraji v mem zivote kazdy zcela rozdilnou roli.. Ale kdybych si musela vybrat, tak pro mne je chlap daleko za ditetem, alespon v tuto chvili, kdy je dite male. Presne jak pise @Doubi
@hanak píše:
@Doubi
Moc pěkně a pravdivě řečeno!
@Goldyra
Ano, to je už etapa, kdy partneři jsou opravdu partnery. Ne rodiči, ale nejlepší kamarádi. Ale to není už o tom zachrańovat malé dítě. V té době malé dítě je již zachráněno, vypěstováno, vypipláno, postaveno na svoje nohy a přichází na řadu těšení se na vnoučataUpřímně, taky se na tu dobu těším. Myslím, že je to období, kdy v životě přichází určitá úleva, uspokojení, smíření. A věřím, že v některých ohledech i nadhled a prozření
Na vnoučata se ještě netěším. Těším se, že budeme spolu, budeme více cestovat, méně prát, vařit a uklízet a konečně si budeme moc zařvat při sexu ![]()
@kve-tinka píše:
Mám otázku na rodiče větších dětí, myslím tím už puberťáky…milujete je stejně jako když byly batolata?já si zatím takovou lásku nedokážu přestavit. Nebo už je to zas jiná láska?? Ať vím, co mě čeká.
Příspěvek upraven 16.01.15 v 15:03
je to jiný. Batolátko je miláček, roztomilej nezákeřnej, když řeknemám tě rád. Je to čistý, puberťák na 99% něco chce ![]()
Děti mají polovinu mých genů, manžel žádné. Tudíž příroda mi velí více si hledět toho, aby se mé geny šířily dále, z toho vyplývá, že děti mám raději
(berte jako lehkou nadsázku, ale čistě z biologického hlediska to tak prostě je)
@emers píše:
O tom vybírání si, zachraňování jsem kdysi četla nějaký výzkum, bylo tam, že matky instinktivně zachraňují své potomky (silné mateřské pudy) a v té samé situaci by muži zachraňovali nejdříve své ženy a až potom potomky… bylo to tam nějak podané z hlediska biologického, že i v přírodě samice zachraňují mláďata… a samci, ti mají na starost jen oplodnit co nejvíc samic…jinak mateřská láska, rodičovská a partnerská jsou dvě odlišné věci…
ovšem taky existují případy kdy má někdo lásku mateřskou k partnerovi a lásku partnerskou k dítěti, což je taky špatně…
moc nechápu jak to může někdo srovnávat na stejnou úroveň
a co tchýně, máš radši mě nebo manželku? no tak, Ludánku, řekni, koho máš radši?máte stejně rádi své láskyplné rodiče a partnera?
a tomu věřím, jednou jsem se o tom nějak bavila s chlapem. Nebo jsem mu dala nějaký test
a jo, zachraňoval by mě. Teda v první chvíly to řekl, co by udělal doopravdy nevím.
@Paoloska píše:Manžela bych nedala, ale kluky ráda pošlu dál
je někde svoz? ![]()
@Goldyra píše:
Když to řeknu hodně zjednodušeně - manžela beru jako své druhé já a oporu pro celý život. Dceru vnímám jako úžasnou bytost, kterou jsme spolu stvořili, co nejlépe ji vychováme tak, aby v životě obstála a vypustíme ji do světa. Jsem si ale vědomá toho, že ona bude jednou žít svůj život, do kterého už nebudu mít právo jí zasahovat a jak moc mě ona do svého života pak zahrne, to bude záležet hlavně na ní. Beru to tak, že rodičům jsou děti „svěřeny“ na tu dobu, než se osamostatní. A i kdyby třeba odjela na druhý konec zeměkoule, tak mně zůstane po boku manžel - to je můj celoživotní druh a přítel. Lásku cítím samozřejmě k oběma - k dceři kombinovanou se zodpovědností, k manželovi s vděkem za to, co všechno už jsme spolu prožili. Rozhodně bych tyhle 2 city ale nemohla porovnávat - jednou je intenzivnější láska k dítěti, jednou k manželovi - záleží na situaci.
@Paoloska píše:
Právě probíhá třídění
kde? písni adresu ať nezmeškám.
Jinak vnoučat se neboj, já třeba vím že nebudu babička hlídací. Neříkám že nepohlídám, ale omezovat se kvůli tomu nebudu. Takže klidně vnouče vezmu na dovku, ale jen když budu chtít já. Říkám jim to od puberty, mladýmu teď intenzivněji tak snad chápou ![]()
@kve-tinka píše:
Mám otázku na rodiče větších dětí, myslím tím už puberťáky…milujete je stejně jako když byly batolata?já si zatím takovou lásku nedokážu přestavit. Nebo už je to zas jiná láska?? Ať vím, co mě čeká.
nemám ještě puberťáky, ale napadlo mě srovnání miminko - batole
miminka jsem milovala, jsou úžasná, ale „nepraktická“ úplně vše jsem musela kolem nich zařídit já a nic ony ![]()
teď miluju batolata, už se sami obléknou a nají a nemusím je nosit, ale zase to je „mamííííí toto“ a „mamíííí tamto“ stále je miluuju a určitě je v každém věku milovat budu, ale v každém věku bude něco „nepraktického“ ![]()
@valina1 píše:
Ctu denicek a trosku me zarazil kometar, kde kdosi pise ve smyslu, ze miluje partnera stejne jako sve dite. A premyslim…
Mate to taky tak?
Ja osobne myslim ze je to uplne jina laska, manzela miluju hrozne moc, ale dite je pro me vsim. A adi miluju dite vic.
Co vy?
Tema na odlehceni, bez hadek a provokaci prosim.Reagovat budu navecer, maly se mi budi
výhoda dětí je, že i zpocený a smradlavý vlastně pořád voněj, to u nás dospělejch ve vazbě na faktor stáří to je horší a horší ![]()
@BAZÁREK ANGIE píše:
Nelze srovnávat lásku mateřskou s láskou jinou. Partnera můžu mít sebevíc ráda, ale kdybych musela volit, zvolím určitě dítě. Tak jako asi každá matka.
Ano nelze srovnat tyto lásky. Vlastně může můžu časem i vyměnit dítě ne.
@Doubi
Upřímně, taky se na tu dobu těším. Myslím, že je to období, kdy v životě přichází určitá úleva, uspokojení, smíření. A věřím, že v některých ohledech i nadhled a prozření 
Moc pěkně a pravdivě řečeno!
@Goldyra
Ano, to je už etapa, kdy partneři jsou opravdu partnery. Ne rodiči, ale nejlepší kamarádi. Ale to není už o tom zachrańovat malé dítě. V té době malé dítě je již zachráněno, vypěstováno, vypipláno, postaveno na svoje nohy a přichází na řadu těšení se na vnoučata