Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano, lze žít bez kamarádek.. to víš, že občas chybí někdo, s kým pokecat, ale všechny mám daleko, takže si max píšeme maily.. Tady jsem sama, mám daleko i rodinu.. ale teď se mi třeba ozval kámoš, co jsem ho neviděla 10 let, takže to není tak marné
Já mám spíš kámoše chlapy ![]()
@Anonymní píše:
Holky, jdu se jen tak vypovídat, protože mě to trošku trápíProsím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma. Otázka je jasná - lze žít bez kamarádek? Vím, pro někoho banalita, ale pořád nad tím musím přemýšlet…Bydlím ve středně velkém městě, takže jsou tu mateřská centra, ale zatím jsme je nevyzkoušeli.
Mám 15m úžasné malé dítko, super hodného manžela a rodiče, se kterými jezdíme na společné dovolené. Prostě rodinné vztahy na jedničku. Ale pořádná kamarádka žádná. Pár kamarádek mám - mají stejně staré děti, vídáme se max 1-2× mesíčně - někdy ani to ne, ale je to jen takové to povrchní tlachání o tom, jak děti vyrostly, co už umí…apod. Ale holčinu, se kterou bych mohla probírat soukromé věci a mít prostě někoho blízkého k sobě…nemám.
Jak to máte vy? Máte nejlepší kamarádku a neumíte si to bez ní představit, nebo nemáte žádné kamarádky a vyhovuje Vám to?
A proč by to nešlo? Buď ráda, že máš alespoň ty kamarádky se stejně starými dětmi, se kterými můžeš potlachat.
Někdo nemá ani to.
Soukromé věci si raději prober jen sama se sebou, nebo s partnerem, vyhneš se případným budoucím problémům. ![]()
Mám takové 4 kamarádky, snažím se s nimi po práci vídávat přes týden večer.
Super tlachání.
Nemám žádné kamarádky. Jako ani známé, fakt nikoho. Holt etapa v životě, zcela dobrovolná, nějak jsem neměla kapacity na to udržovat tyto vztahy. Dokážu si představit, že bych žila jen s dětmi někde na samotě.
Taky můžu potvrdit, že ženská dokáže žít bez kamarádek. Mám známou, ta má jenom samé mužské kamarády. Dokonce si s některými chodí i zahrát fotbálek (rekreačně).
Každý má prostě ty základní životní potřeby nastavené jinak.
Ahoj, taky mam spis jen par známých. Věci duvernejsi (nebo takove ty ze si potrebuju zanadávat na manzela
- coz Ty asi nepotrebujes, pises, ze mas super chlapa - resim se ségrou. Taky jsou ale věci, které uz bych ji nerekla).
Ja to ale nejak nepotrebuju, takove to sverovani se nekomu uplne se vsim a potřeba toho tlachani mi chybi.
Mě vytíží rodina - 3 chlapi.
A jak uz tu někdo psal - nemam kapacity na udrzovani nejakych vztahu, které asi zase nejsou tak cenne, když o nich clovek uvazuje stylem, jestli ten vztah udržovat nebo ne.
Bud rada, ze mas to, co mas, ono taky sverovani se kamarádce muze prinaset docela dost problemu
Pokud ti blízká kamarádka chybí, zkus se občas některé z těch známých z pískoviště svěřit s něčím osobním.. může to prolomit ledy a sblížíte se ![]()
Holky, díky moc. Jsem ráda, že to lze…vše vlastně vyřeším s manželem a nebo mamkou ![]()
Uff… jsem docela v soku
Pro Vas znamena KAMARADSTVI to, ze mate s kym potlachat???
![]()
Mám dvě kamarádky, se kterými si můžeme navzájem vylít srdíčka. Je to ohromná opora, když máme nějaké problémy, pomáháme si navzájem. Manžel je také opora, ale s kamarádkama je to jiné. Jinak mi chybí zase maminy na pokec se stejně starými dětmi.
@DuckHim Jo, ženský spolu kecají, chlapy spolu mají zážitky a akce.
@fialka09 píše:
@DuckHim Tak já nevím, máme spolu mlčet?
Spis to jen potvrzuje, ze zeny (EDIT: vetsina zen, cest vyjimkam) neumi mit kamaradky, a kdyz, tak to kamaradstvi je tak ploche, ze se omezuje na tlachani nad kafickem… pevne kamaradstvi je hlavne o tom, ze se na kamarada clovek muze 100% spolehnout, nemusi ani mluvit, zadat… aby kamarad pochopil jak se ma chovat, s cim pomoci… kdy mlcet, pomoct, vytahnout cloveka z denni rutiny. Povidat si muze clovek snad i s znamymi, kolegy. Kamaradstvi je stejne hluboky „vztah“ jako partnerstvi, akorat je to o necem jinem… a je mi celkem lito lidi, co nemaji poradne kamarady ![]()
Příspěvek upraven 16.01.15 v 10:03
Já mám kamarádku, které věřím na 100%, bydlí sice daleko, ale udržujeme pravidelně kontakt na skypu a vím, že se jí můžu svěřit úplně se vším. Jí bych svěřila i svoje milovaný děťátko, kdyby se nedej bože se mnou a manžou něco stalo. Je pro mě strašně důležitá, odsvědčila mi i svatbu
a nedovedu si představit jí nemít, i když se vidíme třeba jen 3× do roka (jezdí na pár dní i knám na „dovolenou“) a pak teda tak 2× do měsíce na skypu
Holky, jdu se jen tak vypovídat, protože mě to trošku trápí
Prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivé téma. Otázka je jasná - lze žít bez kamarádek? Vím, pro někoho banalita, ale pořád nad tím musím přemýšlet…Bydlím ve středně velkém městě, takže jsou tu mateřská centra, ale zatím jsme je nevyzkoušeli.
Mám 15m úžasné malé dítko, super hodného manžela a rodiče, se kterými jezdíme na společné dovolené. Prostě rodinné vztahy na jedničku. Ale pořádná kamarádka žádná. Pár kamarádek mám - mají stejně staré děti, vídáme se max 1-2× mesíčně - někdy ani to ne, ale je to jen takové to povrchní tlachání o tom, jak děti vyrostly, co už umí…apod. Ale holčinu, se kterou bych mohla probírat soukromé věci a mít prostě někoho blízkého k sobě…nemám.
Jak to máte vy? Máte nejlepší kamarádku a neumíte si to bez ní představit, nebo nemáte žádné kamarádky a vyhovuje Vám to?