Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život bez kamarádek?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.1.15 20:11
@DuckHim píše:
Spis to jen potvrzuje, ze zeny (EDIT: vetsina zen, cest vyjimkam) neumi mit kamaradky, a kdyz, tak to kamaradstvi je tak ploche, ze se omezuje na tlachani nad kafickem… pevne kamaradstvi je hlavne o tom, ze se na kamarada clovek muze 100% spolehnout, nemusi ani mluvit, zadat… aby kamarad pochopil jak se ma chovat, s cim pomoci… kdy mlcet, pomoct, vytahnout cloveka z denni rutiny. Povidat si muze clovek snad i s znamymi, kolegy. Kamaradstvi je stejne hluboky „vztah“ jako partnerstvi, akorat je to o necem jinem… a je mi celkem lito lidi, co nemaji poradne kamaradyPříspěvek upraven 16.01.15 v 10:03
Takovýhle kvality mívají i maminky a dlouholeté maminovaté manželky, takže tvrdím, že ženský takovýchto kvalit jsou schopny taky, akorát to někteří chlapi při své ješitnosti nejsou schopni ocenit. Blbý je, že běžná většina populace není schopna rozdávat nekonečnou lásku a obětavost, která se s tím pojí většímu množství lidí, takže kdo se citově vyčerpá třeba na manželovi, nebo na dětech a není třeba moc společenský, tak už energie na nikoho jiného nezbývá. Kdo společenský je, tak se taky třeba vyčerpá v rodině a potřebuje akorát „tlachací“ kamarády. No a pak se třeba stane, že chlapi, co berou manželku jako součást domácnosti a děti jako občas obtížný hmyz mají energii na opravdové kamarádství. Netvrdím o všech, jenom úvaha, že by to mohlo souviset s tím, proč se často říká, že lepší kámoš je chlap. Jako že vzorek z běžný ženský populace se vyčerpá doma a vzorek z běžný chlapský populace mezi kámoši… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.15 20:16
Mám tu lahvinku, teď koukám, co jsem napsala a je to poněkud šroubované, doufám, že mě někdo pochopí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.15 20:18
Bohužel u mě se kamarádství trochu vytratilo s tím, jak jsme se postupně stávaly matkami. Ráda vzpomínám, jaký to bylo dřív, když jsme byly jen holky (kolem 30). Ted už jsme manželky, mámy…a neni to tak fajn.
- Citovat
- Upravit
16.1.15 20:34
@Takyjedna píše:
Mám tu jednu taky a naprosto chápu, co chtěl básník říct. Teď aby to pochopili ti střízliví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.1.15 21:26
Asi je to dané povahou a osobností a hlavně každý si pod pojmem kamarád představuje i očekává něco jiného.
Opravdovou přítelkyni či kamarádku nemám a nemám ani pocit, že o něco přicházím. S chutí si s kýmkoliv pokecám, ale nemám potřebu být „svým vnitřním já“ komukoliv blízko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
DuckYou
16.1.15 22:37
@Takyjedna píše:
Takovýhle kvality mívají i maminky a dlouholeté maminovaté manželky, takže tvrdím, že ženský takovýchto kvalit jsou schopny taky, akorát to někteří chlapi při své ješitnosti nejsou schopni ocenit. Blbý je, že běžná většina populace není schopna rozdávat nekonečnou lásku a obětavost, která se s tím pojí většímu množství lidí, takže kdo se citově vyčerpá třeba na manželovi, nebo na dětech a není třeba moc společenský, tak už energie na nikoho jiného nezbývá. Kdo společenský je, tak se taky třeba vyčerpá v rodině a potřebuje akorát „tlachací“ kamarády. No a pak se třeba stane, že chlapi, co berou manželku jako součást domácnosti a děti jako občas obtížný hmyz mají energii na opravdové kamarádství. Netvrdím o všech, jenom úvaha, že by to mohlo souviset s tím, proč se často říká, že lepší kámoš je chlap. Jako že vzorek z běžný ženský populace se vyčerpá doma a vzorek z běžný chlapský populace mezi kámoši…
pekne si to zduvodnila, ale pratelstvi se casto vytvari uz v detstvi 
… jinak to s tou vecerpanou energii, nevim nevim. Ale pravda je, ze kamaradstvi vytvareji predevsim spolecne stravene zazitky, coz kaficka tak nejak nejsou no… pravda
- Citovat
- Upravit
16.1.15 23:07
@DuckYou Já si ráda užívám obojí - jak společně strávený čas na vodě nebo na čundru, kdy se s ostatními sdílí dobrodrůžo tak i čas, strávený niterným souznění u kafíčka. A ještě jsou dobrý kámoši do postele - tuhý a svázaný do desek, nebo v brožovaným vydání, když si člověk potřebuje oddychnout od všech ukecaných přátel. Přátelství od dětství mají i ženské, přeci, ale ty děti, to je potíž - když se kámoškám nepovedou ve stejnou dobu, tak je to kamarádství s „překážkou“ - každá má čas jindy, energie se soustředí každé jinam, každá je prostě vývojově jinde. A vývojově jinde můžou být i dva chlapi - když je jeden na pracáku, druhý v balíku, jeden v plném pracovním nasazení, druhý v důchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.1.15 10:54
@Anonymní píše:
Holky, jdu se jen tak vypovídat, protože mě to trošku trápíMám 15m úžasné malé dítko, super hodného manžela a rodiče, se kterými jezdíme na společné dovolené. Prostě rodinné vztahy na jedničku. Ale pořádná kamarádka žádná. Pár kamarádek mám - mají stejně staré děti, vídáme se max 1-2× mesíčně - někdy ani to ne, ale je to jen takové to povrchní tlachání o tom, jak děti vyrostly, co už umí…apod. Ale holčinu, se kterou bych mohla probírat soukromé věci a mít prostě někoho blízkého k sobě…nemám.
Jak to máte vy? Máte nejlepší kamarádku a neumíte si to bez ní představit, nebo nemáte žádné kamarádky a vyhovuje Vám to?
Já tedy musím říct, že bez nejlepší kamarádky se žijete dost těžko Bohužel také nemám žádnou takovou spřízněnou duši, se kterou bych mohla probrat absolutně vše. Mám pár kamarádek, ale ty mají jiné nejlepší přítelkyně a když vypráví co spolu zažily a jaké je to super, já mohu jen závidět
- Citovat
- Upravit
11.1.16 12:33
Já nikdy nějaké blízké přítelkyně neměla. Nechtěla jsem a je nepotřebovala. A nepotřebuji dodnes. Jsem celkem introvertní typ a představa, že někomu říkám něco hodně osobního, kdo není z mé rodiny (manžel, rodiče), mám husinu… A na to jednodušší potlachání mám chlapy v hospodě, když jsu jednou za měsíc na tři pivka s tátou 
Takže ano, jde to. problém je, když je potřebuješ a nemáš je. Ale pokud je nepotřebuješ, tak je prostě nepotřebuješ. S tím prvním se dá něco dělat, s tím druhým nic dělat nemusíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.16 13:56
Jsem velmi bohatá, mám dokonce dvě celoživotní kamarádky toho typu, kdybych jim zavolala v noci, at dorazí, že se stalo něco strašného, jsou tu za pár hodin i s lopatami, kobercem a manžely - a s otázkou : Tak jsi ho zabila? Kde ho máš, zamotáme ho do koberce a někde zakopeme, ano?
Jsou to lidé, kterým volám o pomoc, když jsem na dně a ostatní z mé rodiny taky - úmrtí nebo nemoci. A přijedou a jsou se mnou, nechají mne vyplakat, vymluvit, křičet, cokoliv.Jsou se mnou. A neumím si představit život bez takových přítelkyn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.19 05:35
@Poisson28 píše:
Já nikdy nějaké blízké přítelkyně neměla. Nechtěla jsem a je nepotřebovala. A nepotřebuji dodnes. Jsem celkem introvertní typ a představa, že někomu říkám něco hodně osobního, kdo není z mé rodiny (manžel, rodiče), mám husinu… A na to jednodušší potlachání mám chlapy v hospodě, když jsu jednou za měsíc na tři pivka s tátou
Mám to stejne. Mam jednoho letiteho kamaráda ze SS a VS, ale ten bydli daleko a má rodinu, kdysi, když nám bylo cca 19, do mě byl zamilovaný Sejdeme se jednou za 2 měsíce na kafe. Tomu můžu říct ledacos, ale přece jen kamarádství mezi mužem a ženou (ještě když tam v minulosti „něco“ bylo) není nikdy tak upřímne.
Pak mám další kamarádku ze SS, ale už si nejsme tak blízké. Pak 2 z VŠ, ty jsou fajn, nejsou slepice , občas nekam zajdeme. Ale bydli všechny daleko tak je to pri nejlepší vůli tak jednou za měsíc - dva.
Jinak mám známe a rodinu. Nepotrebuju se nikomu kromě rodicu a přítele nejak svěřovat. Dřív jsem tu potřebu mela, ale už mě to pustilo. Jedna kamarádka, co mi byla hodně blízka a brala jsem ji skorozi jako součást rodiny, mě zklamala a už nikdy asi nebudu cizím lidem nějak věřit.
Naučila jsem se, že na vztazích se nedá nejak stavet, takova je doba a pak, ti „kamarádi“ jsou důležiti tak na škole. Jak lidi starnou, zakládají rodiny a stahují se…jasne, že je hezké, když je třeba nějaká parta i s dětmi, co spolu jezdí i na hory nebo na dovolene apod, hezky to vypadá na fotkách, ale spousta lidi po tom vlastne ani netouží. Pro introverty stači rodina a jeden - dva kamarádi nebo kamarádky na ten pokec u kafíčka. Nevidím na tom nic hrozného, dobry život se dá prozit i bez toho.
- Citovat
- Upravit
28.2.19 08:39
Mám kamarádku snad od narození, ale vnímáme se mnohem blíž než jen kamarádky , ale to je daný tím, že naše mamky jsou též letité kamarádky. Jinak bych asi takhle blízkou duši taky neměla. Musím ale říct , že je to fajn, táhneme spolu celý život , obě pocházíme z jednoho malého městečka a skončily jsme obě v jednom velkým městě. Máme 1000 a 1 společných zážitků a naše děti pokračují již třetí linii a moc bych si přála , aby spolu takto zůstali …Ale zažila jsem kamarádku, za kterou jsem taky mohla dát ruku do ohně , ale ona mi do zad vrazila nůž. Takže zůstávám pouze u jedné, opravdové přítelkyně na celý život …a stačí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
28.2.19 09:15
@inkakřivák píše:
Jsem velmi bohatá, mám dokonce dvě celoživotní kamarádky toho typu, kdybych jim zavolala v noci, at dorazí, že se stalo něco strašného, jsou tu za pár hodin i s lopatami, kobercem a manžely - a s otázkou : Tak jsi ho zabila? Kde ho máš, zamotáme ho do koberce a někde zakopeme, ano?
Jsou to lidé, kterým volám o pomoc, když jsem na dně a ostatní z mé rodiny taky - úmrtí nebo nemoci. A přijedou a jsou se mnou, nechají mne vyplakat, vymluvit, křičet, cokoliv.Jsou se mnou. A neumím si představit život bez takových přítelkyn.
To je úplně dokonale napsáno 
prý s kobercem ale mám to stejně kamarádky dávají mému životu šťávu. Vzpomínám na první rok v zahraničí, kdy jsem měla jen muže a kolegy a hrozně záviděla holkám v parku, co tam šly v houfu na piknik a měly super den. A já sama na lavičce. Teď už kamarádky mám, dokonce velmi blízké, a ten život je rozdíl. Mít se na koho spolehnout, mít s kým popovídat, jít ven… Jen manžel nestačí, ať je sebelepší. Aspoň mně teda.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
