Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Dneska to na mě působí nějak depresivně - zprávy, mrazy, tma.. Co máme malou, tak jsem se nějak začala bát - že se něco stane, příroda to s námi vzdá a rozhodne se nás zahubit. Však to vidíte sami - stačilo by pár měsíců mrazů nebo lijáků a jsme v troubě. K umrznutí stačí tak málo, ke zboření domů taky, potraviny by došly za chvilku, elektřina lautr to samé.. Prostě mě to děsí. Ale ne kvůli mně - kvůli malé. Je mi zle z představy, že se jí něco stane, že bych ji nedokázala ochránit.. no prostě..
![]()
Napadají vás někdy takové věci? Bojíte se, co se bude s přírodou dít dál? ![]()
Tohle jsi viděla? ![]()
http://www.csfd.cz/…melancholia/
Pak se člověk začne bát ![]()
Už kolikrát mě napadlo, jak jsme mi lidé vlastně křehcí, ve vesmíru se pohybují teploty od mínusu k x tisícům plus, ale zrovna my žijeme na planetě, která je tak akorát vzdálená od slunce, že na většině území se teploty pohybují maximálně v rozmezí nějakých 50-60 stupňů. Že stačí, aby do nás bouchnul meteorit a je po nás.
Ale holt to tak je, zatím žijem a některé věci nemáme ve své moci. S tím se člověk musí vyrovnat. Přijde mi, že se teď hodně dává na odiv, jak všechno zvládáme, jak můžeme vše ovlivnit, dřív bylo víc lidí věřících, měli nad sebou ještě nějakou vyšší moc a té přenechávali takové strachy z absolutní zkázy. Průměrný Čech ale tuhle úlevu nemá, všechno je na něm, tak to občas dolehne
Black_Orchids píše:
co neovlivním, neřeším.
Geniální, k tomu není co dodat.
Pravda pravdoucí. ![]()
Gladys píše:
Tohle jsi viděla?
http://www.csfd.cz/…melancholia/
Pak se člověk začne bát![]()
Už kolikrát mě napadlo, jak jsme mi lidé vlastně křehcí, ve vesmíru se pohybují teploty od mínusu k x tisícům plus, ale zrovna my žijeme na planetě, která je tak akorát vzdálená od slunce, že na většině území se teploty pohybují maximálně v rozmezí nějakých 50-60 stupňů. Že stačí, aby do nás bouchnul meteorit a je po nás.
Ale holt to tak je, zatím žijem a některé věci nemáme ve své moci. S tím se člověk musí vyrovnat. Přijde mi, že se teď hodně dává na odiv, jak všechno zvládáme, jak můžeme vše ovlivnit, dřív bylo víc lidí věřících, měli nad sebou ještě nějakou vyšší moc a té přenechávali takové strachy z absolutní zkázy. Průměrný Čech ale tuhle úlevu nemá, všechno je na něm, tak to občas dolehne
Neviděla, zítra určitě kouknu, teď už jdu do postele.. Mně naopak připadá, že nemůžeme ovlivnit skoro nic a že je hloupost tohle říkat, hrát si na Bohy, jak se říká. Příroda si stejně dělá, co chce a je tisíckrát silnější než my. Popírat to je jen hloupé chvástání.
No ale přesně to má většina poslanců a jiných rádoby chytrých hlav ve zvyku, já vím.. ![]()
mam,kvuli svym detem a jejich detem,ale tezko muzu ovlivnit to,co je skoro vsem ostatnim putna,tak se snazim alespon ty deti vest tak ,aby jim nebylo vse lhostejne
Z prirody mam respekt. Strach mam spis z lidske blbosti. Ta nas zahubi driv nez mraz
Ale premyslim o tom jen u vecernich zprav ![]()
rejžička píše:
Dneska to na mě působí nějak depresivně - zprávy, mrazy, tma.. Co máme malou, tak jsem se nějak začala bát - že se něco stane, příroda to s námi vzdá a rozhodne se nás zahubit. Však to vidíte sami - stačilo by pár měsíců mrazů nebo lijáků a jsme v troubě. K umrznutí stačí tak málo, ke zboření domů taky, potraviny by došly za chvilku, elektřina lautr to samé.. Prostě mě to děsí. Ale ne kvůli mně - kvůli malé. Je mi zle z představy, že se jí něco stane, že bych ji nedokázala ochránit.. no prostě..![]()
Napadají vás někdy takové věci? Bojíte se, co se bude s přírodou dít dál?
Jooo, mluvíš mi z duše. Cítím to obdobně. Už jsem to tu někde psala. Bojím se věcí, které by mě dřív ani nenapadly. A to právě od doby, co máme malou. Stal se ze mně sysel, co se týče trvanlivých potravin…už to nemáme kam dávat
Ne, že by to něčemu pomohlo, ale prostě si nemůžu pomoct. ![]()
Black_Orchids píše:stručněji bych to nenapsala, mám to stejně
co neovlivním, neřeším.
rejžička píše:
Dneska to na mě působí nějak depresivně - zprávy, mrazy, tma.. Co máme malou, tak jsem se nějak začala bát - že se něco stane, příroda to s námi vzdá a rozhodne se nás zahubit. Však to vidíte sami - stačilo by pár měsíců mrazů nebo lijáků a jsme v troubě. K umrznutí stačí tak málo, ke zboření domů taky, potraviny by došly za chvilku, elektřina lautr to samé.. Prostě mě to děsí. Ale ne kvůli mně - kvůli malé. Je mi zle z představy, že se jí něco stane, že bych ji nedokázala ochránit.. no prostě..![]()
Napadají vás někdy takové věci? Bojíte se, co se bude s přírodou dít dál?
Chápu Tě, občas mám taky takové stavy. a taky od chvíle, kdy se narodila dcera.Ale nadruhou stranu, co s tím nadělám? To už snad koupit dům, krávu, dobytek, pole a naučit se nebýt závislá na elektřině a potravinách v obchodech a spoustě věcí:-D Ale to stejně neudělám.
Taky se bojím, co bude dál, ale s tím stejně nic nenaděláš. Nemysli na to a raduj se z malé ![]()
Black_Orchids píše:
co neovlivním, neřeším.
Přesně tak. Plus bych ještě dodala - nebojím.. ![]()
Člověk je tvor extrémně přizpůsobivý. A fyzikální extrémy nemá cenu řešit.
Jura007 píše: Člověk je tvor extrémně přizpůsobivý. A fyzikální extrémy nemá cenu řešit.Řešit určitě ne, ale mít strach.. Copak jde nemít ho, když člověk vidí, jak je to rok od roku horší?
Strach ne, snažím se, aby budoucnost byla. A to, co můžu ovlivnit, aby jí pomohlo.