Matka, nejraději bych kontakt s ní utnula

1
8.5.20 22:59

Matka ...

Ahoj všem,
Chtěla bych se Vám aspoň vypovídat už nevím kudy kam.
Začalo to všechno v mých 6 letech. Matka se rozvedla ( což asi bylo správné - otec je opravdu idiot ) a stala se s ni matka samoživitelka. Žily jsme v bytě 1+1 a peněz nebylo nikdy nějak přebytek ale dalo se přežít. Už od dětství moc citu neprojevovala a pro ránu nesla daleko. Už jako dítěti mi polezala telefon a četla si smsky co jsem si psala s kamaradama. Čas plnynul, já byla v pubertě a tam jsem to asi nejvíc začala pociťovat. Začala mě slovně urážet, ponizovat před zbytkem rodiny a dělat ze sebe chudinku jak to má těžký. Neustále mi říkala jak jsem celý fotr, nezodpovědná atd.
Pracovala na 12ckach a vstavala ve 4 ráno. Vždy nenapadne si šla pro moji kabelku aby ji mohla prohlédnout. Neměla jsem žádné soukromí a bylo ji to naprosto jedno.
Už v pubertě sem si jako jedine přála dospět a odstěhovat se. Kdykoliv jsem se s ni začala o něčem v dobre víře bavit tak začala byt podezřívá, nebo paranoidní. Přestala jsem se ji svěřovat.
Roky plynuly a já se odstěhovala a čekala jsem jak se vše změní. Byl klid do ty doby než jsem se rozhodla, najít si větší bydlení. Řekla mi ze u ni v paneláku jeden muž pronajímá byt ze je po rekonstrukci atd. V tu dobu jsem byla dost pracovně vytížená, partner v nemocnici po těžký autonehodě a do toho ještě zařizování. Říkala jsem ji ze potrebuju vědět zda ten byt je po rekonstrukci ze nechci jít do horšího ( spolehala jsem na to ze byla u nás několikrát a viděla jak a v čem žijeme )
Celou dobu jen opakovala jak je to krásný byt. Ona to domluvila a já stále čekala kdy ten byt uvidím.
Tvrdila jak to tam ještě maluji atd. Což byli lži - celou dobu si tam chodila a realizovala k obrazu svému.
Poprvé jsem ten byt viděla až se stehovaky. Když jsem vesla zhroutila jsem se a začala plakat. Odporný starý panelákový byt. S příšerný nábytkem.. to už jsem nevydržela a řekla ji svoje. Jediný co bylo ze jsem nevdecna kolik peněz do toho narvala… by mě vážně zajímalo kam.
Naštěstí do 14 dnů přijel partner na zpět a spolu jsme to začali řešit… aktuálně je mi 26 a před měsícem jsem ji oznámila ze čekáme miminko. To víte ze žádný přání nepřišlo ale jen po par dnech otázka “ to
Si to necháš?” Snažila jsem se aspoň vést řec na tema dítě, když už si nemame co jiného říct.
O svém budoucím vnoucatku mluví jako o dětsku na mě má neustále narážky ze můj partner stejně si najde časem mladší, dítětem si chlapa neudrzim.
Je toho mraky, nikdy mě nepochvalila, nezajímá ji co mám rada.. vlastně ani neví kdo jsem. Ale už mi ruply nervy, vím ze s ni se o tom bavit nedá protože podle ni já jsem zralá na psychiatra. Ale nevím jak dal, zachvilku se nám s přítelem narodí vymodleny dítě a mám ho vystavit jejím kecum?
Nejradši bych kontakt úplně utnula. Ale myslím ze ve mě za ty roky vybududovala něco ze jsem ji vděčná, když potrebuju půjčit peníze půjčí.. když potrebuju poradit se vseobecnyma vecma tak poradi. Ale ke mne se chová opravdu děsně. Jak by jste to řešily? Díky holky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
304
8.5.20 23:06

Ja bych s takovym clovekem komunikovat nechtela a uz vubec bych nechtela, aby se tak chovala pozdeji k mym detem…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25458
8.5.20 23:08

Problém je v tom, že ty se pořád chováš jako dítě a neodstřihla jsi ještě svou pupeční šňůru - není normální v 26 tak podléhat své matce a nechat si jí řídit svůj život - máš partnera, čekáš dítě - na to se zaměř

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3748
8.5.20 23:15

No, tak s tím bytem to třeba byla tvoje blbost. Já bych nešla někam naslepo. :roll: A jinak nevím, co chceš slyšet. Tvoje matka tě bila, uráží tě, o tvém dítěti mluví hnusně a pro tebe je pozitivum, že ti půjčí peníze a občas s něčím poradí :nevim: Já kdysi měla jasno a nelituju.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Katastrofaobecna
8.5.20 23:18

Já nevím, dospěla bych? Nepůjčovala bych si od ní peníze a poradila si v životě sama?

  • Citovat
  • Nahlásit
6219
8.5.20 23:29

Ty sis najala stehovaky a stěhovala se do bytu, ktery jsi nikdy neviděla? Tak trochu myslim, ze jsi troll, to normalni clovek nemuze udelat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
25458
8.5.20 23:33
@Konnny píše:
Ty sis najala stehovaky a stěhovala se do bytu, ktery jsi nikdy neviděla? Tak trochu myslim, ze jsi troll, to normalni clovek nemuze udelat.

no to mně také zarazilo, že by byl někdo až tak moc hloupý a naivní :nevim:
asi se také spíš přikláním k tomu, že je to troll

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24395
8.5.20 23:37

Co je to za koninu s tim bytem :roll:?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24395
8.5.20 23:39

Pokud je tento pribeh zalozeny na pravdivem pohledu dcery na svou matku, zajimala by me i verze matky vic, nez kdy jindy, protoze mi to zavani peknou fabulaci :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19345
9.5.20 02:42

To si jako někdo najme profi firmu na stěhování do bytu, který nikdy neviděl :jazyk: :jazyk: :jazyk: :jazyk: Nevěřím, to je nehorázná blbost nebo lež jako věž 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33147
9.5.20 06:26
@PxxxP píše:
Ahoj všem,
Chtěla bych se Vám aspoň vypovídat už nevím kudy kam.
Začalo to všechno v mých 6 letech. Matka se rozvedla ( což asi bylo správné - otec je opravdu idiot ) a stala se s ni matka samoživitelka. Žily jsme v bytě 1+1 a peněz nebylo nikdy nějak přebytek ale dalo se přežít. Už od dětství moc citu neprojevovala a pro ránu nesla daleko. Už jako dítěti mi polezala telefon a četla si smsky co jsem si psala s kamaradama. Čas plnynul, já byla v pubertě a tam jsem to asi nejvíc začala pociťovat. Začala mě slovně urážet, ponizovat před zbytkem rodiny a dělat ze sebe chudinku jak to má těžký. Neustále mi říkala jak jsem celý fotr, nezodpovědná atd.
Pracovala na 12ckach a vstavala ve 4 ráno. Vždy nenapadne si šla pro moji kabelku aby ji mohla prohlédnout. Neměla jsem žádné soukromí a bylo ji to naprosto jedno.
Už v pubertě sem si jako jedine přála dospět a odstěhovat se. Kdykoliv jsem se s ni začala o něčem v dobre víře bavit tak začala byt podezřívá, nebo paranoidní. Přestala jsem se ji svěřovat.
Roky plynuly a já se odstěhovala a čekala jsem jak se vše změní. Byl klid do ty doby než jsem se rozhodla, najít si větší bydlení. Řekla mi ze u ni v paneláku jeden muž pronajímá byt ze je po rekonstrukci atd. V tu dobu jsem byla dost pracovně vytížená, partner v nemocnici po těžký autonehodě a do toho ještě zařizování. Říkala jsem ji ze potrebuju vědět zda ten byt je po rekonstrukci ze nechci jít do horšího ( spolehala jsem na to ze byla u nás několikrát a viděla jak a v čem žijeme )
Celou dobu jen opakovala jak je to krásný byt. Ona to domluvila a já stále čekala kdy ten byt uvidím.
Tvrdila jak to tam ještě maluji atd. Což byli lži - celou dobu si tam chodila a realizovala k obrazu svému.
Poprvé jsem ten byt viděla až se stehovaky. Když jsem vesla zhroutila jsem se a začala plakat. Odporný starý panelákový byt. S příšerný nábytkem.. to už jsem nevydržela a řekla ji svoje. Jediný co bylo ze jsem nevdecna kolik peněz do toho narvala… by mě vážně zajímalo kam.
Naštěstí do 14 dnů přijel partner na zpět a spolu jsme to začali řešit… aktuálně je mi 26 a před měsícem jsem ji oznámila ze čekáme miminko. To víte ze žádný přání nepřišlo ale jen po par dnech otázka “ to
Si to necháš?” Snažila jsem se aspoň vést řec na tema dítě, když už si nemame co jiného říct.
O svém budoucím vnoucatku mluví jako o dětsku na mě má neustále narážky ze můj partner stejně si najde časem mladší, dítětem si chlapa neudrzim.
Je toho mraky, nikdy mě nepochvalila, nezajímá ji co mám rada.. vlastně ani neví kdo jsem. Ale už mi ruply nervy, vím ze s ni se o tom bavit nedá protože podle ni já jsem zralá na psychiatra. Ale nevím jak dal, zachvilku se nám s přítelem narodí vymodleny dítě a mám ho vystavit jejím kecum?
Nejradši bych kontakt úplně utnula. Ale myslím ze ve mě za ty roky vybududovala něco ze jsem ji vděčná, když potrebuju půjčit peníze půjčí.. když potrebuju poradit se vseobecnyma vecma tak poradi. Ale ke mne se chová opravdu děsně. Jak by jste to řešily? Díky holky

Tak ten byt, jak čtu, pán pronajímá, tak matce uhradit náklady a najít si sama svůj pronájem, jinak mi přijde taky jako scifi jít do bytu, který jsi neviděla…
Nepůjčovat si peníze, nastavit si kontakty podle svého…

Nic jiného nevymyslíš, matku nepředěláš…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6591
9.5.20 07:30

@PxxxP Tvoje máma je kráva, ale Tebe taky moc nechápu. Nastěhovat se do bytu který jste předem neviděli, to je nějaká blbina, přece jste museli podepisovat smlouvu a majitel bytu si snad nenastehuje někoho koho vůbec neviděl. 8o

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
9.5.20 07:37

@PxxxP Já bych se na tvém místě okamžitě odstěhovala z jejího dosahu a přestala si od ní cokoliv půjčovat. Jinak tě má v hrsti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33147
9.5.20 07:38
@Alušáček píše:
@PxxxP Tvoje máma je kráva, ale Tebe taky moc nechápu. Nastěhovat se do bytu který jste předem neviděli, to je nějaká blbina, přece jste museli podepisovat smlouvu a majitel bytu si snad nenastehuje někoho koho vůbec neviděl. 8o

Jediné vysvětlení, co mě napadá, je to, že zakl. nebyla ted ve stavu zařídit si vlastní bydlení, takže její matka to zařídila na sebe, zakl. píše, že matka do toho bytu narvala peníze, tak to možná bylo i na kauci, zakl. si půjčuje peníze, takže asi byla ráda, že to matka zařídí, vzhledem k tomu, že se narodí to dítě.

Pak zjistila, že byt není dost nobl pro ni, podle mě to zase tak strašné být nemůže, prý starý panelákový byt, no tak co, když na lepší zakl. nemá, tak se to tam do začátku vydrží, hlavně že tam bude čisto, bydlí takhle spousta lidí…

A až zakl. bude oplývat financemi, může si sama zařídit vznešené bydlení, které je jí hodno…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
9.5.20 07:50
@Betty MacDonald píše:
To si jako někdo najme profi firmu na stěhování do bytu, který nikdy neviděl :jazyk: :jazyk: :jazyk: :jazyk: Nevěřím, to je nehorázná blbost nebo lež jako věž 8o

To může být pravda, matka v ní celý život vytvářela závislost a poslušnost vůči své osobě. Já to prožila také. Vytvořila ve mě takovou závislost, že jsem nebyla schopná léta dělat nic bez jejího svolení. Jen díky pevné vůli a svému racionálnímu myšlení jsem se postupně od jejího vlivu osvobodila. Trvalo to ale v podstatě dvacet let. Dnes si dělám věci podle svého a je mi jedno, jestli se jí to líbí nebo ne. Řadu věcí jí ani neříkám. Dávno tu potřebu nemám. Je to ale jako závislost. Když jsem si šla dělat věci jinak, cítila jsem výčitky, strach, co jsem si to dovolila, úzkosti, tenzi, které se dalo zbavit pouze prosbou matky o schválení. Kdo to neprožil, ten to nepochopí.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat