Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nějak tam chybí to hlavní - bydlíte společně? pokud ano, odstěhovat se a osamostatnit, pokud ne, neřešit matku, ale svůj život
Má to divně nastavené v hlavě. S tím prostě nic neuděláš. Nepředěláš ji. Žij svůj život, jak tobě vyhovuje. Je to tvůj život. A její zbytečná starost. Když chce, ať se utápí v depresi.
@stinga
Vidíš, to jsem zapomněla dodat - naštěstí ne, odstěhovala jsem se pár měsíců po tom, co jsem si našla první práci.
Bohužel tedy bydlíme v králíkárne, v paneláku, který sice ano, je to klasický panelák, ale paneboze…to zelené okolí, ten výhled, to bych nic nemenila.
Ten byt je náš, prošel rekonstrukcí, ale mame černou kuchyň - která je úplně strašná podle ní. ![]()
A proč se s ní musíš tolik bavit a všechno jí vykládat? Žij si svůj život, neřeš ho s ní, hlavně se před ní neobhajuj, prostě takhle to děláš/máš a hotovo. Jsi dospělá, žiješ za svoje, jí je do toho prd.
Hodně bych omezila kontakt ještě před porodem, jinak budeš mít další peklo.
@AnastazieB
No, o necem se se bavit musíme, když jsme třeba na té kávě.
i věci, co se mi zdají neutrální, nakonec vždycky sjedou do špatně koleje.
Tvá matka je zapšklá, toxická osoba. I kdyby jsi měla dva doktoráty, nebo dělala ministrovi poradce, pořád budeš podle ní blbá… Sousedčina dcera bude pořád lepší… A všechno, co uděláš (černou/bílou/pozlacenou kuchyň atd.) bude pořád špatně…
![]()
Dej si do hlavy: Tvá matka se nezmění. Pořád Tě bude ponižovat, i kdyby ses vdala do královský rodiny. Rady, co Ti dám, nemám vycucané z prstu! (ještě horší zkušenosti s matkou, studium těchhle tvorů na netu): Radím Ti velmi omezený kontakt s matkou. Zejména když ji uděláš babkou. Snaž se, aby se Tvé děťátko sblížilo s matkou Tvého partnera - to bude jeho babi. Některé tyhle toxické osoby (jako Tvoje matka) se chovají k dětem ponižovaných vlastních dětí stejně špatně, některé cca normálně. Můžeš zkusit, jak to bude u vás. Každopádně: Tebe bude jako matku pořád kritizovat. To na tisíc procent!
A tečka
na závěr: jsi nesmírně rozumná. Že sis do sebe nedala to svinstvo. ![]()
@Anonymní píše: Více
Samozřejmě: vždyť právě o to toxickým osobám jde! ![]()
Omez s matkou kontakt. Holt někdy nelze vycházet ani s vlastní matkou. Já bych o tom mohla vyprávět.
@AnastazieB píše: Více
Tohle je dobrá rada, ještě doplním argument, který s oblibou používám na otázku „proč“, když nemám zájem o diskusi k tématu: „Protože jsem se tak rozhodla.“ / „Protože jsem to tak chtěla.“
Nepsala jsem to nahodou ja? At na par detailu jako Avivaz to sedi a co se tyce voleb, ja jsem zas uplne blba, protoze jsem ho volila a to ted vycitaji, ze jsem udajne nekdy volalai stranu, pri tom ten rok jsem nevolila vubec
.
Ne ted vazne, dle meho je to proste toxicky vztah, kdy ty nejsi ta hodna holcicka, co musi ve vsem poslouchat maminku - ano i kdyby ti bylo 60 a ji 80, tak porad budes ta neposlusna holcicka, co nedela co ma delat a tak se musi trestat. Vidim to mezi vztahem me matky a babicky - tam je to toxicke jak svina. babicka se s ni nebavila a moje mama od te doby kolem ni lita jak by byla svata a ve pro ni, hlavne aby neslysela jediny krivy slovo.
V prve rade bych si nasla psychologa/psycholozku. Byt se to nezda, oni opravdu dost pomuzou ujasnit si v zivote, ze nejsi blazen, ani cvok, ze chyba je tak nejak mezi a pomuzou ti byt v tomhle nekde mezi stastna.
Druha vec - nejdulezitejsi jsi ty, pak jsi ty a jako treti jsi ty. Nikdo jiny. Casto jsem slysela vety jako „rodice je to nejdulezitejsi co mas, co tu vzdy bude“ „rodice mas jen jedny“ „mama je nejcennejsi clovek, co te vzdy podrzi“. Houbeles. Jsou to jenom lidi s kterymi jsi pokrevne vazana a to je vsechno.
Pokud si nerozumite, nemusite spolu travit cas. Mnoho rodin je rozhadanych az do smrti nebo spolu nemluvi. Je to skoda, ale mozna lepe, nez kdyby ten vztah tam byl.
Zij si tak, jak ty uznas za vhodne - klidne si rozbij hubu, udelej klidne nejaky pruser ze ktereho se vyhrabes a budes na sebe hrda. Bydli klidne na farme a pestuj kravy, pokud je to to, co te dela stastnou. Dej si kolem sebe lidi, s kterymi je ti dobre a s kterymi mas tyto zajmy.
A pocitej, ze se mozna jednoho dne prestanete bavit uplne. Nebo ne prestanete, ale ten kontakt vysumi a mozna zrovna behem tohoto tehotenstvi. A treba az ten den nastane ti bude hrozne hezky, protze nebudes muset resit veci stylem „co by na to rekla mama“. Az budes mit dite - jiste ji v mnoha vecech pochopis, to ale neznamena, ze najednou zacnete byt nejlepsi kamaradky. Urcite cela tvoje vychova bude totiz spatne
.
Omezovala bych decentne kontakt - sla na kavu jen kdyz bych doopravdy chtela a klidne jen na pul hodky pokud si nemate o cem povidat. Pokud se neozve ona - proc se nervovat a volat ji ze slusnosti? Proc s ni travit cas jen protoze se to „ma“?
Ted jsi tehotna - hormony ti litaji, takze mas plne pravo se distancovat, abys ty a i to malicke byli v poradku a meli se co nejlepe
![]()
A tvoje matka má vysokou školu, je to snad nějaká vědkyně. Má krásně zařízený byt a světlou luxusní kuchyň? Buď bych se s ní přestala stýkat nebo to hodně omezila nebo bych se řídila radou, na hrubý pytel, hrubá záplata. Když ti řekne, že máš černou kuchyň, tak jí řekni, že ona jí má zase hnusnou, apod. Asi by to chtělo toho psychologa, aby tě naučil, že si nemáš od ní nechat všechno líbit, ale vymezit se proti ní. Třeba i za cenu, že jí řekneš, že blb je ona.
Ahoj,
otevírám milionkrát probrané téma, ale ráda bych znala i vaše názory a jestli ta „cakla“ jsem já nebo to jde z jiné strany.
Vztah s mou mamou je docela komplikovaný. Mě není ani 30, jí je lehce přes 50 a prostě ji/si nerozumíme absolutně v ničem. Pracuji od 20 let nepřetržitě, nepiju, nekouřím, drogy neberu, automaty taky nehraju a od výplaty k výplatě nežiju. Nepřijímá jiné názory než své a od těch „chytrých“ lidí, kteří mají práci a vzdělání, jake já nemám.
Rodiče jsou rozvedení a náš vztah se zkazil především, když se k nám přistěhoval ten její chlap. Jen mi tenkrát stroze oznámila, že tam bude přes víkend a pak půjde domu. Jenže už nikdy neodešel. Je to asi hodný člověk, rozumný, ale mě silné nesympatický, který leží na gauči a nemluvi, když přijdu na návštěvu a já tam sedím vedle jak trotl.
Bohužel ani když si jdeme sednout na kávu, tak to nedopadne dobře. Mám „jen“ střední školu s maturitou, ale osamostatnila jsem se už v 20, vydělávám si klasickym zaměstnáním. VŠ jsem zkusila, ale nešlo mi to, proto jsem tedy šla pracovat. Podle ní je tohle špatně - její rada byla být na ÚP klidně 2 roky, jen ať si najdu práci v administrativě, protože dělám v obchodě/fabrice je pro ni nepřípustné. Když se jí někdo ptá, kde dělám, tak jim raději řekne, že neví, protože se za mě tak stydí. Pro info, pracují jako prodavačka.
Bohužel se s ní nedokážu bavit ani o svých zájmech, protože jsem údajně jak malé děcko - jezdím na kole, s přítelem chodíme na tenis, badminton, se psem na procházky, po horách, moje zvířata strašně smrdí a tak podobně, že pokaždé, co přijde řekne, fuj, to tu je jak ve zverimexu, hrozné. Mám tedy dva hlodavce v kleci, kterou každý den uklízím dvakrát hovínka a mokré hobliny, ať jsou v čistém prostředí, takže možná jde cítit leda tak seno.
Jízda na kole je podle ní taky špatná, protože to vypadá to blbe, bolí z toho záda a není to vhodne pro ženy - no, silniční kolo, které mi není ani velké, ani malé. 

Bohužel jsem se nenaockovala 3× proti covidu, nešla jsem volit pana Fialu, chci nejvíce poznat především jednu evropskou zemí, atd, atd… A proto jsem podle ní blb. Samozřejmě že neřekne, že jsem blb, ale řekne to způsobem, že jen blbec by šel volit xxx, jen blbec se nenaockuje xxxx xkrat.
Nedokáže pochopit, že mi vadí na pokožce aviváž Puella a že mi přijde zbytečné dávat 700kc za aviváž = jsem blb.
Neshodneme se prostě v ničem, absolutne v ničem, takže to dospělo do takového stadia, kdy ji raději nic už nerikam, protože se nerada hádám a nebaví mě dokola poslouchat co dělám špatně.
. Neumím si představit, že mi bude chodit pomáhat a radit, to vím už teď, jak budu špatná matka.
Navíc teď čekáme rodinu - vyslepicila ji to ženská, která se k tomu dopidila nevím jak. Vzhledem k tomu, že opravdu ne všechny těhotenství mají šťastný konec, nechtěla jsem to do určitého týdne nikomu říkat. Jenže ta paní slepice holt pracuje jako administrativní pracovník, takže má prostě vzdycky pravdu, je to velmi vzdělaný člověk, co má všeobecný přehled a je prostě senzační a nedělá prodavačku jak já, takže prostě…tak.
Já nevím, jaké by byly vaše další kroky? Z toho morálního hlediska mi přijde zvláštní mít takový vztah, ale nějak nevím, jak to zlepšit.
Kdyby měla 75, tak bych mavla rukou nad tím, jaká je, ale být taková po 50… 
Jsem vážně tak divná?