Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jako že chceš podstupovat další umělé oplodnění, když zatím nejste úplně srovnaní s tím, že musíte fungova jako rodina? Přidat do toho další zátěž jak s hormony, tak s dalším dítětem není dobrý nápad.
Nejdřív řešte manželskou krizi, pak rozšiřování rodiny. Jinak se to celé jen rozpadne.
Pokud manžel zatím nevidí problém/nechce ho řešit stav se do poradny pro rodinu sama prober to s nějakým rodiným/párovým terapeutem/kou.
Z toho co pises, mám pocit ze vztah stejně moc dlouho nevydrží a ze hlavně ty jsi v něm nespokojena. Zvaž jak moc druhé dítě chceš a jestli bys byla do budoucna radši samozivitelka s jedním nebo dvěma.
Manžel je na mimino starý, ty na druhé dítě tak na hraně …
Spis než další mimino bych pracovala bud na tom vztah zachránit nebo proste jit od sebe a poohlednout se jinde. Nechci aby to vyznělo hnusne, ale třeba bys měla šanci potkat muže, se kterým bys mohla mít dítě,,normálně” a neřešit nějaký Cary apod …
Asi ano. Zalezi jak moc to dite chces. Na vztahu se da pracovat, tim bych zacala hned. Musi byt iniciativa i z tvoji strany. Proc nespite v jedne mistnosti? Uz mate velke dite ne miminko… Jenze ja to mam zase nastavene tak ze mam sourozence a chtela jsem aby i moje dite melo spurozence. Zalezi jak to beres ty ![]()
@Ou píše:
Jako že chceš podstupovat další umělé oplodnění, když zatím nejste úplně srovnaní s tím, že musíte fungova jako rodina? Přidat do toho další zátěž jak s hormony, tak s dalším dítětem není dobrý nápad.Nejdřív řešte manželskou krizi, pak rozšiřování rodiny. Jinak se to celé jen rozpadne.
Pokud manžel zatím nevidí problém/nechce ho řešit stav se do poradny pro rodinu sama prober to s nějakým rodiným/párovým terapeutem/kou.
Do poradny chodím. Ale bohužel sama, protože manžel tu krizi nevidí. Naposledy tedy znechuceně řekl, že by někam zašel, ale je to spíš z donucení, aby měl klid, než že by chtěl něco aktivně řešit. (aspoň takový z toho mám pocit)
@Renca8 píše:
Asi ano. Zalezi jak moc to dite chces. Na vztahu se da pracovat, tim bych zacala hned. Musi byt iniciativa i z tvoji strany. Proc nespite v jedne mistnosti? Uz mate velke dite ne miminko… Jenze ja to mam zase nastavene tak ze mam sourozence a chtela jsem aby i moje dite melo spurozence. Zalezi jak to beres ty
já sourozence mám, dva starší. A měli jsme velmi dobré vztahy dokud žila máma. Po její smrti šly naše vztahy do háje. Takže názor na sourozence mám takový, že jsou fajn, ale pro život nejsou bezpodmínečně nutní.
Já se snažím ten vztah lepit. Jenže když jsem unavená a prostě nemám náladu, tak tam není pak ta druhá podpora. Např. dnes ráno, domlouvali jsme se, že někam pojedeme. Civel při tom do mobilu a ani nevnímal co my s prckem děláme, takhle je to u nás denně. Manžel, že je nemocný že možná nikam nepojede. (nemocný stylem, že ve středu dobral ATB, má vlhký kašel, ale vesele si po nocích kouří
), tak jsem dítěti řekla, že tedy půjdeme spolu ven sami a tatínek se bude léčit doma. Na to na mě vystartoval, že to co plácám apod. (někdy používá i horší nadávky). Nakonec odjeli na výlet sami.
@Anonymní píše:
Do poradny chodím. Ale bohužel sama, protože manžel tu krizi nevidí. Naposledy tedy znechuceně řekl, že by někam zašel, ale je to spíš z donucení, aby měl klid, než že by chtěl něco aktivně řešit. (aspoň takový z toho mám pocit)
lepší něco byť bez nadšení, než nic. Alespoň uvidí že to nekouše.
Ale ne - do takovéhle partnerské krize bych další dítě netahala, jen se to vyhrotí.
Upřímně? Pokud bych druhé dítě fakt chtěla a manžel byl takhle chladný tak bych do toho nejspíš šla. Nejsem příznivcem mít každé dítě s jiným. Je to jednodušší i logistický v případě toho, ze jdete od sebe. Vek už mas a poznávat někoho dalšího, no to by jsi se štěstím druhé rodila ve 40. U nás jako tata chlap funguje velmi dobre, takže bych neměla problem ani se stridavkou
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji znát nezaujatý názor. Mám 2,5 dítě, které jsme počali přes IUI, protože manžel při sexu nemá ejakulaci. Po narození dítěte ale vlastně částečně i v těhotenství jsme začali mít krizi v manželství. Manžel se začal uzavírat do sebe, v podstatě fungujeme jako spolubydlící a rodiče ale na vztahu vůbec nepracujeme. Dokonce každý spíme v jiné místnosti. Nespíme spolu. Manžel krizi nevidí. Protože už je nám víc, řeším jestli mít druhé dítě a nebo jestli se na to vykašlat. Museli bychom jít zase přes IUI. S manželem jsem se o tom bavila a jemu na tom nepřijde nic špatného. Prostě bychom si šli udělat dítě do CARu. Já bych druhé dítě chtěla, ale bez sexu, bez jediného objetí od manžela? Věřím, že manžel by se o nám postaral, jak materiálně, tak i organizačně, ale jako o ženu se o mě nezajímá. Šly byste za těchto podmínek do druhého dítěte? (mě je 36, manželovi 44)
Na mě to děla dojem, ze manžel nezpracoval, resp špatně zareagoval na jeho schopnost ejakulace. Nevím a, jak se k tomu stavís ty, nebo jestli se byl on někde poradit. Ta psychická stránka věci bude asi zásadní. Jinak jak tady bylo zmíněno, dítě můžeš mít i s jiným, ale nemaluj si to moc na ruzovo, ono chlapi co přijmou nevlastní dítě jsou, ale i tak to samozřejmě není stejně jako bio otec. Asi bych chtěla, byt tebou, od manžela trochu vidět zájem o svou osobu. Začít muže návratem do ložnice. Nemáš to snadné, no….
@Anonymní píše:
já sourozence mám, dva starší. A měli jsme velmi dobré vztahy dokud žila máma. Po její smrti šly naše vztahy do háje. Takže názor na sourozence mám takový, že jsou fajn, ale pro život nejsou bezpodmínečně nutní.
Já se snažím ten vztah lepit. Jenže když jsem unavená a prostě nemám náladu, tak tam není pak ta druhá podpora. Např. dnes ráno, domlouvali jsme se, že někam pojedeme. Civel při tom do mobilu a ani nevnímal co my s prckem děláme, takhle je to u nás denně. Manžel, že je nemocný že možná nikam nepojede. (nemocný stylem, že ve středu dobral ATB, má vlhký kašel, ale vesele si po nocích kouří), tak jsem dítěti řekla, že tedy půjdeme spolu ven sami a tatínek se bude léčit doma. Na to na mě vystartoval, že to co plácám apod. (někdy používá i horší nadávky). Nakonec odjeli na výlet sami.
Tak docitam ….hele, u vás je víc problému, než v úvodním příspěvku. Napis si na papíry klady a zápory vašeho vztahu, pak ho s tím seznam, dej nějaký určitý čas na vylepšení, s tím, ze se budete snažit oba dva, a pak uvidíš. Dítě teď v této situaci ne. Ale je to jen můj názor.
A nebojíš se, že když každý spíše jinde a není mezi vámi žádná intimita, žádné doteky apod. tak by ti mohl pláchnout po čase za někým jiným? Aby sis s ním neudělala další dítě a pak neskončila sama.
Druhý v žádným případě. A hodně bych přemýšlela jestli v tom vztahu vůbec zůstat.
@Anonymní píše:
já sourozence mám, dva starší. A měli jsme velmi dobré vztahy dokud žila máma. Po její smrti šly naše vztahy do háje. Takže názor na sourozence mám takový, že jsou fajn, ale pro život nejsou bezpodmínečně nutní.
Já se snažím ten vztah lepit. Jenže když jsem unavená a prostě nemám náladu, tak tam není pak ta druhá podpora. Např. dnes ráno, domlouvali jsme se, že někam pojedeme. Civel při tom do mobilu a ani nevnímal co my s prckem děláme, takhle je to u nás denně. Manžel, že je nemocný že možná nikam nepojede. (nemocný stylem, že ve středu dobral ATB, má vlhký kašel, ale vesele si po nocích kouří), tak jsem dítěti řekla, že tedy půjdeme spolu ven sami a tatínek se bude léčit doma. Na to na mě vystartoval, že to co plácám apod. (někdy používá i horší nadávky). Nakonec odjeli na výlet sami.
Jsi schopna se o sebe a dve deti bez problemu postarat sama bez jakekoliv pomoci od manzela? Pokud ne, druhe bych si neporizovala
@lklk píše:
A nebojíš se, že když každý spíše jinde a není mezi vámi žádná intimita, žádné doteky apod. tak by ti mohl pláchnout po čase za někým jiným? Aby sis s ním neudělala další dítě a pak neskončila sama.
toho, že bych se dvěma dětmi zůstala sama se bojím dost. Máma na nás byla sama a byli jsme 3, takže vím jaké to je. A tohle pro své dítě/děti opravdu nechci.
Nemyslím si, že by mezi námi byl někdo třetí. Manžel pracuje z domu a kromě nákupu nebo pár akcí z práce (max 3 do roka) nikam nechodí, tak nevím, kdy a kde by případnou nevěru praktikoval.
To spíš já možná brzy budu nevěrná, protože žít bez intimity a sexu prostě nejde. Ještě se necítím tak stará na to, žít bez sexu.
Ahoj, potřebuji znát nezaujatý názor. Mám 2,5 dítě, které jsme počali přes IUI, protože manžel při sexu nemá ejakulaci. Po narození dítěte ale vlastně částečně i v těhotenství jsme začali mít krizi v manželství. Manžel se začal uzavírat do sebe, v podstatě fungujeme jako spolubydlící a rodiče ale na vztahu vůbec nepracujeme. Dokonce každý spíme v jiné místnosti. Nespíme spolu. Manžel krizi nevidí. Protože už je nám víc, řeším jestli mít druhé dítě a nebo jestli se na to vykašlat. Museli bychom jít zase přes IUI. S manželem jsem se o tom bavila a jemu na tom nepřijde nic špatného. Prostě bychom si šli udělat dítě do CARu. Já bych druhé dítě chtěla, ale bez sexu, bez jediného objetí od manžela? Věřím, že manžel by se o nám postaral, jak materiálně, tak i organizačně, ale jako o ženu se o mě nezajímá. Šly byste za těchto podmínek do druhého dítěte? (mě je 36, manželovi 44)