Manželství bez sexu

Však tu máme muže, kteří nenachází a berou to dle tvých rad, že na sex není nárok a čekají uždeset a více let, až se jejich frigidě bude zase chtít. To jsou ti praví muži, to nedostatkové a vzacné zboží, jak nazýváš svého muže. Jenze tvůj možná na sex taky není, tak je mu fuk, že ty jsi frigidní.

Příspěvek upraven 28.11.23 v 12:14

@Bramborova píše:
Jak pro koho.
Kdyby můj muž chtěl otevřený vztah, já v něm nebudu. Řešení je mluvení. A klidně s oborníkem. Většinu svých pracovních hodin jsem se s někým bavila o sexu. Sex je v životě člověka vážně velmi důležitý.
Mnoho věcí je řešitelných (např. změnit léky). Za mnoha věcmi stojí vážnější potíže (např. vysoký krevní tlak u mužů). Často za to může minulé trauma v oblasti sexu (ale i porodu - a to i ze strany mužů). A to jde zpracovat.
Velmi často za to může vztah samotný - a na tom lze zamakat. Za nechutí na straně žen je velmi často vztek na muže - v nedávné minulosti - a u mnoha párů ještě i v současnosti - nejsou ve vztahu rovnoměrně distribuované povinnosti a peníze. Mnoho padesátiletých žen nesnáší své muže, za to, že si muži vymáhají obsluhování od ženy, se slovy, že to je úděl ženy. Ženy mají za sebou už 30 let pečování o rodinu v tom věku a mají toho plné zuby. Po rozvodu se cítí vysvobozené a za pár let s jiným pánem si sex užívají - i když poučené si už nikoho domů nestěhují. Starší muži příliš feminismem nenačichli. ˇVětšinou se nejedná o nechuť k sexu, spíš o nižší chuť na jedné straně. S tím lze pracovat, pokud oba ví jak. A pokud ten náruživější nebude sex vymáhat - a ten méně náruživý se nebude snažit vyhovět přes své hranice. Tam už pak vzniká trauma a pracuje se s tím hůř. Myslím, že na tomto končí velká část párů, která nemá podobné sexuální chutě. Až pak ten s menší chutí prohlásí „už ne!“. Protože už několikrát zažil, jak strašně mu bylo, když se snažil druhému vyhovět přes své hranice. Často za potíže může únava, malé děti. Hodně práce. Nemoci. Ale i předsudky ohledně věku.
Jde taky o priority. Můj muž může prohlásit : „přestaň kojit!“ - a já se mohu tolik bát opuštění, že budu souhlasit, i když mi přijde kojení jako důležité. Anebo si i muž může myslet :„dítě je na prvním místě, vydržím“.

Některé páry s rozličnou potřebou sexu se rozcházejí. Jinde se to řeší milenkami - milenci - i velmi dlouholetými (třeba 20 let). Někde lidi transformují své libido do jiného koníčku, který je pohltí. Někde ho dokonce partneři i sdílejí, ten koníček.

A někdy se nesourodé páry časem stanou sourodými. Nadržený pán se změní v spokojeného dědu vedle své spokojené ženy. Anebo naopak. Lidé v psychoterapii zpracovávají své minulé traumata a objevují svou sexualitu.

Každopádně lidi, kteří žijí ve vztahu dlouhé léta bez sexu, aniž by to bylo jejich rozhodnutí, se vážně trápí.

Pokud je problém, že jeden ze vztahu by chtěl sex minimálně jednou denně a ten druhý jednou měsíčně - ale pořád je vzrušivý, a oba mají zájem problém řešit (u odborníka), zvládnou o situaci hodně mluvit, zkoušet, lze najít řešení. Sexuologové jsou v tomto úžasní, já sexuoložka nejsem. Řešení ale nikdy nemůže být, že se leze přes hranici toho méně náruživého. To nemůže končit jinak, než čím dál větším odporem toho jednoho.

Je ocividne co se u vas deje a je velkou vyhodou, ze mechaismus vytesneni vam způsobuje slepotu a vasemu manzelovi kryti.

Znite jako lidska pratelska osoba a tak vam chci poradit v tomto nyni kryptickem textu aby az se perspektiva zmeni jste byla tolerantni. Mylit se je lidske a my lidi jsme.

@Bramborova píše:
Tak podle někoho je můj život zalitý sluncem, podle druhých se zas stavím do role oběti.

Jen bych chtěla připomenout první příspěvek, kde jsem psala, že jsem výrazně ovlivnitelná prolaktinem - kojícím hormonem. Když nekojím, i v těhotenství, mám sex velmi ráda. Když kojím, sex mi je lehce nepříjemný (jako mytí nádobí), až celkem dost nepříjemný. A pak se to navrací k normálu, když dítě roste a kojí se méně. Jinak jsem to naprosto stejná já.
Tento problém se ovšem netýká jen prolaktinu. Má ho mnoho lidí - mužů i žen - jestli je už daný biochemicky, fyziologicky nebo psychicky.

A píšu o tom takto otevřeně proto, že vím, že píšu za mnoho žen malých dětí, s kterými mluvím teď, s kterými jsem mluvila v minulosti, ztvárňuji zrovna tu hroznou ženu, na kterou se mi tolik desítek (pokud ne stovka) mužů stěžovala. Samozřejmě že nepíšu za všechny ženy. Prolaktin nepůsobí na všechny ženy stejně - i proto má některá žena měsíčky hned po šestinedělí a jiná až za tři roky. Navíc nejde jen o prolaktin. Nejde jen o ženy. Důvodů, proč se někdo vyhýbá sexu, je mnoho, mnoho.

Také ve věku nad padesát let to bývá ve vztazích problém - skupiny jsou plné sdílení, jak jeden by rád pokračoval v sexuálním životě, druhý odmítá. Někdy ten, co nechce, je muž, jindy žena. A vždy je za tím hodně trápení - na obou stranách. Příběhy mají v čase různé vyústění. Každopádně vztahů, ve kterých dlouhodobě zůstávají dva lidi s navzájem neslučitelnou sexualitou je mnoho. A je za tím mnoho trápení.

Nejděsivější příběh, který jsem v této oblasti zažila, byla paní půlročné holčičky, která byla vdaná za vojáka na misi. Když byl doma, požadoval každodenní sex. Před dítětem jí nevadilo i několikrát denně. Po porodu to byl problém. Nahrazovala to orálem a za mnou přišla s tím, abych jí opravila, protože už nemůže. Hnusí se jí, jen když se jí manžel dotkne. Má z toho nepříjemný pocit na celé kůži, od hlavy až po špičky nohou. Orál se jí hodně hnusí. Před porodem ho měla ráda. Celé dny už jen myslí na to, jak „to“ bude muset zvládnout a je jí z toho zle. Já ještě v té době neměla děti a nevěděla jsem, jak sama „skončím“. Ale už jsem měla dostatek zkušeností, abych jí poradila, že takto to dál nepůjde. Bude s tím muset na pár týdnů úplně přestat a až pak velmi pomalu začít, tak aby nepřekračovala žádnou svojí hranici. Hodně brečela a tvrdila mi, že to nejde. To nejde, prostě se musí „spravit“. A pak už nikdy nepřišla. A já neměla žádné její kontaktní údaje, abych se mohla ozvat já. Tato mladá paní mně velmi dlouho mátala ve snech - měla jsem o ní strach.

Do sexu se prostě nelze nutit proto, aby byl ten druhý spokojený.

Jak je „spokojený“ manžel - to by Vám musel říct sám. Samozřejmě že není. Ale nějak zvládá.

Nikde jsem nepsala ani větu o tom, že muži jsou zvířátka. Mám muže ráda, ty s trápením (klidně sexuálním) zvlášť.

A příspěvky o tom, jak jsem neschopná v různých oblastech a vy některé jiné dámy jste schopnější. No bodejť. Určitě nejsem nejschopnější na světě.

A dlouhé texty? Omlouvám se. Já texty chrlím. Problém je je pak upravit tak, aby byli krátké, s učesanými větami. To trvá několikanásobně déle a při emiminu tuto pro mně náročnou práci nedělám.

Určitě máš v hodně věci pravdu. Ale když jsi viděla co s tebou dělají hormony při dvou dětech proč pokouset vztah a jít do tretiho? To mi hlava nebere. Já měla teda chuť na sex I když jsem kojila u prvního dítěte. Po druhém jsem měla půl roku poporofni depresi, kdy jsem na sex neměla pomysleni. Manžel je skvely chlap, pomáhá jako tvůj, ale přes týden to bylo až večer, neboť má vyšší pozici a chodil domu až v sedě večer, někdy au v noci. Takže my jsme hned zahnali myšlenky na třetí dítě, neboť jsme nechtěli ohrozit naši rodinu.
Sexualita je velmi důležitá ve vztahu, chytrý chlap se dovede rok po porodu dítěte držet trochu zpátky a nenalehat, sle úplně bez sexu to musí být dost těžké, ještě když máte tři deti

@Josefuna píše:
Však tu máme muže, kteří nenachází a berou to dle tvých rad, že na sex není nárok a čekají uždeset a více let, až se jejich frigidě bude zase chtít. To jsou ti praví muži, to nedostatkové a vzacné zboží, jak nazýváš svého muže. Jenze tvůj možná na sex taky není, tak je mu fuk, že ty jsi frigidní.Příspěvek upraven 28.11.23 v 12:14

Cti pořádně co píše,

@Majk3 píše:
Víš nestěžuju si že mě vadí že jako chlap vše platim, jsem na to svým způsobem hrdý, že se dokážu postarat o rodinu, jen mě vadi když to žena bere jako samozřejmost, má k dispozici vše co potřebuje auto s plnou nádrží benzínu, přístup k penězům kdy se jí neptám za co utratila a nehlídám ji. A s tím dárcem spermatu jsem to myslel taky jinak děti jsme chtěli oba. S dětma moc nepomůžu mám dost náročnou práci v nepravidelném provozu kdy jsem z domu pryč i 30 hodin v kuse klidně 2× po sobě, a pak jsem třeba 4 dny doma, dá zas dělám doma na stavbě, ano samotnému mě chybí čas který by jsme mohli spolu trávit někdy, ale tohle není napořád, dum se postaví a zas bude trochu klid. Ale v praxi vydělám poměrně slušne peníze a i když stavíme nikdy nemusela šetřit ani na sobě ani na dětech. Jen mě prostě přijde že po dosažení cíle zplození deti, ke mě ochladla děti máme, a jako sponzor vypadám jiste. Prostě si připadám jak sameček kudlanky, kterého samička nesezrala jen proto že ji přijde ještě užitečný, ale myslím že u lidí to má fungovat ve vztahu jinak mají si vycházet vstříc, naslouchat si a dělat kompromisy, problém je že nemám čemu naslouct když o tom nechce ani mluvit… Jo a o tom jak tu někdo psal že na chlapech je to vidět atd tak na mě nic nikdo nepozná nejsem zoufalec, bavím se i jinak, v okolí si nestěžuju, nikoho nenapadne jak to mám doma, jen jsem musel napsat když jsem náhodou na tu diskuzi narazil o tom to snad je ne?

S detma nepomahas, prepocitej si kolik tva zena za sebe utrati a zamysli se, zda by jsi za takove penize delal chuvu, kdyz by jsi pocital s casem, ktery by jsi v idealnim pripade mel travit peci o sve deti, aby to bylo ferove. Myslim ze by te ani nenapadlo nad tim uvazovat. Zrejme ani zajistovani bydleni to nevykompenzuje, kdyz prictes jeste naruseni jeji kariery, stopy ktere zanechalo tehotenstvi na jejim tele, znevyhodneni na trhu prace a dalsi. Mozna se stane, ze by jsi za ni mel kazdy den chodit a dekovat ji, ze ti dela levnou chuvu pro deti. Rikam to jen proto, aby jsi si uvedomil, ze za sve penize dostavas docela hodne.
To, ze na tebe tvoje zena kasle, ze se nechova jako partnerka, to je vec jina, to ti nerozporuju a jsem na tve strane.

@pouzitychlap píše:
@Bramborova
Jsi kouč, nebo psycholog?

Zvažujeme, že se obrátíme na odborníka, ale hodně se oba bojíme. Zvlášť proto, že v okruhu známých máme jednu psycholožku a představa, že se jí dostaneme do rukou je noční můrou. I když u ní bychom to prohlédli rychle. Ale lehce může nastat případ, kdy nějaký skvělý odborník pošle vše do kopru.

Souhlasím s tebou, že vše se musí řídit tím, kdo je méně při chuti. Žádné kompromisy. Ale fungovat to tak může jen omezenou dobu. U většiny jedinců jednou pohár přeteče a pak už nic nepomůže.
A k tomu, že sexuolog dovede nějak zvýšit libido jsem silně skeptický. Tedy u těch případů, kde to je jejich nastavení, ne stav vycházející z nějaké příčiny.

A vis, ze je tva partnerka skutecne v poradku? Mas jistotu, ze problem je jen v hlave? Ma zmerene hladiny hormonu, stitnou zlazu ma v poradku? On je zasadni rozdil mezi psychologem a lekarem, v tomto bych se napred obratila na sexuologa, udelala potrebna vysetreni a pak se rozhodla co dal.
Obavas se zcela opravnene, dnes je terapeutem skoro kazdy, kdo si udela kurz a pak to dopada tak jak to dopada. Ordinace jsou plne lidi po zasahu techto samozvanych pomahacu, kterym za jejich sluzby jeste draze zaplatis.
A dam ti jednu radu, problem si musi uvedomovat i tvoje partnerka a musi mit chut a odhodlani s tim neco delat. Opacne ti nepomuze opravdu nikdo.

@pouzitychlap píše:
Nic nevím jistě. Ale problém je, že já jí nechci měnit. Taková je. Zdraví jí to neohrožuje. Je to její součást. A nezačalo to dětma.
Kdysi bych byl spíš pro to změnit mě. Což je pro medicínu jednodušší problém. Ale prášky s nálepkou „po tomhle na sex ani nepomyslíte“ se neprodávají. A dnes bych do toho nešel. Myslím, že taky mám nárok být takový jaký jsem.

Tak to zda ji to ohrozuje nebo neohrozuje zdravi bych nesoudila tak rychle. Sexualita je snadno ovlivnitelna ruznymi onemocnenimi, rada z nich se muze zasadneji projevit az po delsi dobe. Tim spis kdyz rikas, ze to prislo samo od sebe. Ale to je vase vec.
Jinak takove prasky samozrejme existuji, cela rada antidepresiv ma jako vedlejsi ucinek castecnou, nebo uplnou ztratu libida.