Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@cher píše:
Husté, to už zní docela fanaticky.
Nie fanaticky. Pragmaticky. Rodicia su svojim detom vzorom. Deti sa ucia prikladom. Aj ti co na strednej tvrdili ze nikdy nebudu ako rodicia, dnes, ako tridsiatnici priznavaju, ze su ako rodicia. Teda, ti, ktorych poznam nazivo.
@cher píše:
Absolutně nepočítá s jejich názorem. Já taky doma neměla moc práva na názory, proto jsem v 19-ti šla po svých a nikdy jsem se, co se týkalo mých známostí rodičů na názor neptala. Doba, kdy rodiče vybírali dcerám ženichy nejlépe už v dětství, naštěstí pominula
Nechces pochopit. Pocitam s ich nazorom. Ale pocitam s tym, ze je mojou pracou naucit ich hraniciam.
Preco nekradnes v obchode? Pretoze sa bojis policajtov, alebo preto, ze Ta tak naucili rodicia? Alebo to vazne bol Tvoj vlastny nazor od sameho zaciatku, ze kradnut nikdy nebudes?
@Bábi Zlopočasná píše:
Nechces pochopit. Pocitam s ich nazorom. Ale pocitam s tym, ze je mojou pracou naucit ich hraniciam.
Preco nekradnes v obchode? Pretoze sa bojis policajtov, alebo preto, ze Ta tak naucili rodicia? Alebo to vazne bol Tvoj vlastny nazor od sameho zaciatku, ze kradnut nikdy nebudes?
Proč berou lidi drogy? Naučili se to od rodičů? Ne ve všem bude dítě tvou naprostou kopií a když se tvá dcera zamiluje do kluka z rozvedené rodiny, tak myslím, že s tím neuděláš nic.
@cher píše:
Proč berou lidi drogy? Naučili se to od rodičů? Ne ve všem bude dítě tvou naprostou kopií a když se tvá dcera zamiluje do kluka z rozvedené rodiny, tak myslím, že s tím neuděláš nic.
Drogy su ine.
A ja stale pisem, ze sa budem snazit naucit ju „rozvedene dieta“ eliminovat zo zoznamu potencialnych partnerov, nie zakazovat jej ho, ked ho privedie domov.
@deeni píše:![]()
Super. Můj manžel byl také vychován v „moralistickém“ prostředí, co se týče těchto věcí. A stojí si za tím, že nevěra je hnusná, že by to nikdy neudělal, že je to odporný a je to ta nejhorší věc na světě. Že než aby to udělal, tak by se raději nejdřív rozešel a teprve až potom by si šel po svém. Já mu 100% důvěřuji, nemusím mít v tomhle ohledu strach, nemusím žárlit a jsem za to nesmírně ráda. Vím, že stát se může cokoliv, kdykoliv, ale jsme spolu 5 let a furt je to takhle. A já mám klid na duši. Chtěla bych aby i náš syn byl takový. Takže je pěkné vidět, že je i někdo další kdo si na tom zakládá. A ano, za těch x let budou nedostatkové zboží
Bohužel musím psát anonymně, ale měl jsem názory úplně stejné jako tvůj manžel a to mnohem dýl, než 5 let po svatbě.
Po pěti letech jsem jen tušil, že jsem si nevybral zrovna tu nejlepší ženu, ale držel jsem se, něvěru nebo jakýkoliv úlet jsem jednoznačně odmítal.
Vzal jsem si totiž ženu s tím, že je na celý život, i rozvod by mi vadil, natož nevěra.
Jenže doma to bylo čím dál horší a žena nic řešit nechtěla, ona problémy s ničím neměla, tak co by řešila. To jsem se ženám už začal vyloženě vyhýbat, bylo mi jasné, že jak si nějakou připustím k tělu, tak se zamiluju a samozřejmě se to stalo.
Takže stát se to může opravdu kdykoliv a komukoliv, prostě pokud to někomu náhodou doma přestane klapat, ten druhej to nechce řešit a potkáte někoho s kým je vám dobře, tak je neštěstí hned.
A o sex třeba vůbec nemusí jít, láska je mnohem víc.
@Anonymní píše:
Bohužel musím psát anonymně, ale měl jsem názory úplně stejné jako tvůj manžel a to mnohem dýl, než 5 let po svatbě.
Po pěti letech jsem jen tušil, že jsem si nevybral zrovna tu nejlepší ženu, ale držel jsem se, něvěru nebo jakýkoliv úlet jsem jednoznačně odmítal.
Vzal jsem si totiž ženu s tím, že je na celý život, i rozvod by mi vadil, natož nevěra.
Jenže doma to bylo čím dál horší a žena nic řešit nechtěla, ona problémy s ničím neměla, tak co by řešila. To jsem se ženám už začal vyloženě vyhýbat, bylo mi jasné, že jak si nějakou připustím k tělu, tak se zamiluju a samozřejmě se to stalo.
Takže stát se to může opravdu kdykoliv a komukoliv, prostě pokud to někomu náhodou doma přestane klapat, ten druhej to nechce řešit a potkáte někoho s kým je vám dobře, tak je neštěstí hned.
A o sex třeba vůbec nemusí jít, láska je mnohem víc.
Bohužel je to tak. Musím jen souhlasit.
Nikdy neříkej nikdy a tím se řídím.
I když budu milovat partnera sebevíc a můj partner mě také, nikdy nemohu 100% zaručit, že já nebo on neuděláme něco špatně.
I já jsem byla milenka ženatého muže, nebylo to správné, vím to. Ale byla jsem zamilovaná. Sice mě to neomlouvá, ale nikdy bych nepřipustila, aby ten můj milenec kvůli mě opustil mamželku. S tím bych žít nedokázala.
**Příjemný sváteční den,
vlastně ani nevím jestli je to spíše diskuzní čí informativní příspěvek a pořádně nevím ani kde začít. ![]()
3 roky jsem již milenkou ženatého muže. Měla bych to trochu alespoň rozvést, aby to mělo hlavu i patu.
Jeden můj známý, před 3-mi lety hledal servírku k sobě do hospody. Jelikož jsem z oboru, bavili jsme se jeden večer na baru o tom, že bych k němu nastoupila a na to jsme si připili panákem dobré domácí slivovice. Nějak jsme se ten večer zapovídali a tak jsme se rozhodli přidat se k poslední partě, která odcházela z hospody na diskotéku (hospoda je rodinná - všichni se znají, jsou to všichni přátelé, známí)…no a tam se to stalo poprvé. ![]()
Bylo vždy mezi námi sexuální napětí, jiskření, ale vždy jen na úrovni flirtu, dvojsmyslů..přece jen se známe (v mém případě bohužel se známe i s manželkou
- jen známé prosím, žádné kamarádky). Ale ten večer, možná díky páru panákům a dobré zábavě, skvělému povídání se to flirtování a jiskření změnilo v tu chvíli pro mě v jeden nezávazný úlet (který ovšem stál za to
)
Domluvili jsme se na druhý den, že to zůstane jen mezi námi - že to bylo hezké, ale vzhledem k jeho stavu - ženatý (malé miminko doma) to nebudeme nijak dramatizovat a že samozřejmě naše spolupráce je stále platná.
Tenkrát jsem na to místo nenastoupila ne snad proto, že bych měla výčitky (já byla v té době svobodná matka, jsme jen lidi a občas se chyba vloudí), ale kočena za kterou jsem měla nastoupit neodešla. Odešla ale o dva měsíce později a tehdy mě opět kontaktoval s otázkou spolupráce ![]()
Kývla jsem, co se stalo stalo se, přátele jsme zůstali i tak. Nicméně… od toho momentu, kdy jsem pro něj začala pracovat se nám ten flirt a společný zážitek z té osudné noci trochu vymkl z rukou. Začali jsme se min 1× týdně scházet, pak se to stupňovalo 2× - 3× do týdne. Vše pochopitelně tak, aby se o tom nikdo nedozvěděl. A tak to fungovalo rok. Pak to na to chvíli ustalo, vzhledem k tomu, že mi vypadla kolegyně a půl roku mi dělal kolegu právě on a to sexuální napětí šlo cítit…km daleko, hrozilo tam riziko, že se o tom někdo dozví. I tak jsme se ale stýkali 2× do měsíce, 4× do měsíce. Já potom odešla za lepším místem, a taky konečně mužem, nynějším partnerem. Na půl roku to přestalo úplně. Stýkali jsme se, za účelem pokecu kamaradských rad a pomoci - ale za účelem sexu ne. Já byla zamilovaná, nějak to nechtěla kazit nejsem ten typ co by uznával nevěru a proto se mi to v mém případě příčilo - když to dělá někdo zadaný semnou svobodnou je to jeho svědomí, ale já zadaná tohle nedělám…tedy myslela jsem si to… Než po půl roční pauze to opět začalo ![]()
A pokračuje to dodnes.
Chci jen zmínit. Nikdy mě finačně nevydržoval, nejezdili jsme na žádné víkendy ani dovolené… Jsme dobří kamarádi, máme stejné názory na život, rozumíme si ve spoustě věcech (je starší tedy o skoro 20let), ale věkový rozdíl…nepocítíte v jeho případě (je aktivní, mladý tělem i duší)… Má i jiné milenky - když je nějaký večírek nebo nějaká akce, hodně alkoholu někdy mu to ujede, ale trvalou milenkou do které nemusí cpát prachy a přesto si krásně oba užijeme, umíme si poradit, umíme se smát a hezky si povídat narovinu upřímně žádné přetvárřky - jsem já. Nic jsme si nikdy neslibovali, nerozvede se, já jsem to ani nikdy nechtěla…takhle mi to vyhovovalo. Ale i přesto je mezi námi něco co se slovy dá jen těžko popsat, spolu být nechceme (aby se rozvedl, já pak nastoupila na místo partnerky - ne díky ani jeden po tom netoužíme), ale přesto bez sebe být taky nechceme a evidentně nám v tom nic nezabrátní a bez sebe nebudeme… jsme nějak duševně i fyzicky propojeni tak zvláštně, silně…opravdu slovy špatně vysvětlitelné…
Má s tím někdo zkušenosti, poraďte se o svýj příběh ![]()
Ahoj, asi Ti neporadím..v samotné se to teď ve mne mele.
Myslím, že bys s ním měla ukončit veškerý kontakt a věnovat energii do svého života. O tom se alespoň snažím přesvědčit sama sebe..
Včera jsem sms ukončila více jak tříletý vztah. On ženatý, já rozvedená s dětmi. Vídali jsme se v 95ti procentech v jeho pracovní době (v mém volném čase). Vím, že manželství má téměř ideální, nechtěla jsem mu ho nijak narušovat. Byl na mne hrozně hodný a byl to z mého pohledu velmi pohodlný vztah, ale dostala jsem se do fáze, že nechci víc… nechci vztah s ním… ale ubližuje mi, když v náznacích cítím, jak miluje svou ženu..
Není mi lehko, nevím, jak to zvládnu být úplně sama… ale doufám, že z dlouhodobého hlediska je to správné rozhodnutí…
@Mevas a co ten partner se kterým jsi? Stojí ti za to pro sex být třeba navždy sama?
Maminky, mám na vás takový dotaz a chci znát váš názor…Jsem skoro pul roku sama se dvema detmi, je mi 30.Sveho bývalého mám jeste v srdci, žádný vztah tudiž nehledám, nechci..Nejen kvuli sobe, ale i kvuli detem…Navic vím, že se dvema detmi to bude celkem tvrdý oříšek nekoho vubec najit..Ale ted k veci-chybí mi sex..Okolí mi radí:Najdi si milence. Nejprve mi to prisel jako hloupý nápad, nikdy jsem milence nemela.Pak jsem ale zacala uvažovat nad tim, že vlastne proč ne??Sem tam s „nejakým“ kamaradem vyjit na vinko, pobavit se, zajit treba do výřivky+ teda sex…že by mi to snad vyhovovalo. Nikoho jsem ale cílene nehledala.No a…presto jsem nekoho poznala.Je o 8let starší, ALE je zadaný a má s partnerkou malé, roční díte. Je to fajn chlap, chytrý, rozumný…a řekl mi na rovinu, že ho pritahuji a chtel by se se mnou obcas vidat(kvuli sexu)Ale že nic vic z toho nikdy nebude, partnerku miluje, jen ona nemá zájem o sex od porodu a on má jako každý chlap sve potreby…Šly by jste do toho? Za predpokladu,, že jeho partnerka na nic neprijde…
@Anonymní píše:
Maminky, mám na vás takový dotaz a chci znát váš názor…Jsem skoro pul roku sama se dvema detmi, je mi 30.Sveho bývalého mám jeste v srdci, žádný vztah tudiž nehledám, nechci..Nejen kvuli sobe, ale i kvuli detem…Navic vím, že se dvema detmi to bude celkem tvrdý oříšek nekoho vubec najit..Ale ted k veci-chybí mi sex..Okolí mi radí:Najdi si milence. Nejprve mi to prisel jako hloupý nápad, nikdy jsem milence nemela.Pak jsem ale zacala uvažovat nad tim, že vlastne proč ne??Sem tam s „nejakým“ kamaradem vyjit na vinko, pobavit se, zajit treba do výřivky+ teda sex…že by mi to snad vyhovovalo. Nikoho jsem ale cílene nehledala.No a…presto jsem nekoho poznala.Je o 8let starší, ALE je zadaný a má s partnerkou malé, roční díte. Je to fajn chlap, chytrý, rozumný…a řekl mi na rovinu, že ho pritahuji a chtel by se se mnou obcas vidat(kvuli sexu)Ale že nic vic z toho nikdy nebude, partnerku miluje, jen ona nemá zájem o sex od porodu a on má jako každý chlap sve potreby…Šly by jste do toho? Za predpokladu,, že jeho partnerka na nic neprijde…
Vadilo by mi, že se mnou podvádí svojí ženu a možná bych měla i obavu, abych se třeba časem do něj nezamilovala…
Ahoj,
já do toho šla, byla jsem ve stejné situaci jako Ty. Chce to hodně sebedisciplíny. Ono jsi zraněná z rozchodu a může se stát, že si ten citový deficit budeš chtít realizovat i jinak než sexem. Už na začátku jsem si říkala, že do toho jdu a musím počítat s tím, že to může časem bolet. Jo, teď to bolí… po pěti letech, ale začínám se z toho vzpamatovávat. A celkově jsem ráda, že jsem do toho šla. Pomohl mi překonat těžké období a díky němu jsem si uvědomila, že jsem schopna se ještě zamilovat.
Ahoj,
já přidávám spíš dotaz… V současné době se stýkám s mužem, který je o 30 let starší, (alespoň se pokuste mě hned neodsuzovat), vzhledem k mému věku (17) to zřejmě nebude osudový vztah na celý život, což si dobře uvědomuji, ale přesto ho mám ráda. (Teď si asi začínáte myslet:,,Puberťačka") Dotyčný muž je vdaný a s manželkou má dva syny, přičemž jeden je mladší než já… Stýkáme se poslední čtyři měsíce, začínalo to sáhodlouhými rozhovory - kdy jsme poznali, že si rozumíme, teď jsme ve fázi, že se líbáme a objímáme - nic víc nám zatím trestní zákoník neumožňuje…
Samozřejmě už jsme se dostali na otázku budoucnosti, kdy mi bylo řečeno, že by si mě i vzal - ovšem nevím, jestli to nejsou jen takové ty řeči
Moje dotazy zní - Jsem tedy v postavení milenky? Co si o tom myslíte?
@Anonymní píše:
Ahoj,
já přidávám spíš dotaz… V současné době se stýkám s mužem, který je o 30 let starší, (alespoň se pokuste mě hned neodsuzovat), vzhledem k mému věku (17) to zřejmě nebude osudový vztah na celý život, což si dobře uvědomuji, ale přesto ho mám ráda. (Teď si asi začínáte myslet:,,Puberťačka") Dotyčný muž je vdaný a s manželkou má dva syny, přičemž jeden je mladší než já… Stýkáme se poslední čtyři měsíce, začínalo to sáhodlouhými rozhovory - kdy jsme poznali, že si rozumíme, teď jsme ve fázi, že se líbáme a objímáme - nic víc nám zatím trestní zákoník neumožňuje…Samozřejmě už jsme se dostali na otázku budoucnosti, kdy mi bylo řečeno, že by si mě i vzal - ovšem nevím, jestli to nejsou jen takové ty řeči
Moje dotazy zní - Jsem tedy v postavení milenky? Co si o tom myslíte?
To ti řekl on, že vám to trestní zákoník nedovoluje, nebo jak jsi na to přišla? ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj,
já přidávám spíš dotaz… V současné době se stýkám s mužem, který je o 30 let starší, (alespoň se pokuste mě hned neodsuzovat), vzhledem k mému věku (17) to zřejmě nebude osudový vztah na celý život, což si dobře uvědomuji, ale přesto ho mám ráda. (Teď si asi začínáte myslet:,,Puberťačka") Dotyčný muž je vdaný a s manželkou má dva syny, přičemž jeden je mladší než já… Stýkáme se poslední čtyři měsíce, začínalo to sáhodlouhými rozhovory - kdy jsme poznali, že si rozumíme, teď jsme ve fázi, že se líbáme a objímáme - nic víc nám zatím trestní zákoník neumožňuje…Samozřejmě už jsme se dostali na otázku budoucnosti, kdy mi bylo řečeno, že by si mě i vzal - ovšem nevím, jestli to nejsou jen takové ty řeči
Moje dotazy zní - Jsem tedy v postavení milenky? Co si o tom myslíte?
Ježíšmarjááá!!!
Ty seš teda naivní, až to dveřmi tříská.