Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nechat si mimi navzdory nesouhlasu rodiny?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.1.11 22:51
Anonymní píše:
Nechci se tě nějak dotknout, ale na jednu stranu píšeš, že vás partner bez problémů finanční zajistí, na druhou, že ještě rok a půl budete muset bydlet u rodičů, tak to asi nebude s tím zajištěním tak horké. A myslím, že rodiče mají právo na nesouhlas, zvlášť s vidinou, že vás i s dítětem budou muset bůhví jak dlouho nechat u vás bydlet a nejspíš i částečně živit. Na potrat tě neposílám, ale je to od tebe a partnera dost nefér, že si sice prosadíte mít dítě, ale na úkor ostatních. Ukaž, že na to máte a postarejte se sami, ne?
Nefér??? Jen tím že napsala Nikolka že budou bydlet u rodičů? Si myslím že chtěla povzbudit a né hned posloucha řeči že je nefér a snad i sobec vůči matce. Neotěhotněla že chtěla, že by to bylo plánované ale přes prášky.
Maminka jí řekla že nechce být babička to je nefér…kdy se bude cítit jako babička až bude stará a vnoučat si neužije?
A to asi zřejmě musí mít každej barák za miliony aby měl dítě podle tebe? Takže asi nikdy děti nemají mít? A nebo jít teď na potrat a celej život si to vyčítat a pak až budou chtít a nebudou teda „bydlet u rodičů“ tak jim to třeba nepůjde?
V tom případě jsem taky nefér a asi strašná matka když čekáme miminko a bydlíme u rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 22:57
Nikolko muíš vědět sama s přítelem jak to cítíte…pokud si chcete nechat miminko nechte si ho. Já kdybych ve 20 otěhotněla vůbec bych se nerozmýšlela…ale beru to teď jinak když vím že normálně neotěhotním a musíme podstoupit umělé oplodnění.
Věřím že to musí být těžké když se maminka k tobě v tomto otočí zády a chce aby jsi šla na potrat, ale ukážeš první fotečku miminka a bude na měkko.
Doufám že se rozhodneš dobře i když to bude pro a nebo proti budu ti držet palečky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 22:59
Kebinka píše:Anonymní píše:Nefér??? Jen tím že napsala Nikolka že budou bydlet u rodičů? Si myslím že chtěla povzbudit a né hned posloucha řeči že je nefér a snad i sobec vůči matce. Neotěhotněla že chtěla, že by to bylo plánované ale přes prášky.
Nechci se tě nějak dotknout, ale na jednu stranu píšeš, že vás partner bez problémů finanční zajistí, na druhou, že ještě rok a půl budete muset bydlet u rodičů, tak to asi nebude s tím zajištěním tak horké. A myslím, že rodiče mají právo na nesouhlas, zvlášť s vidinou, že vás i s dítětem budou muset bůhví jak dlouho nechat u vás bydlet a nejspíš i částečně živit. Na potrat tě neposílám, ale je to od tebe a partnera dost nefér, že si sice prosadíte mít dítě, ale na úkor ostatních. Ukaž, že na to máte a postarejte se sami, ne?
Maminka jí řekla že nechce být babička to je nefér…kdy se bude cítit jako babička až bude stará a vnoučat si neužije?
A to asi zřejmě musí mít každej barák za miliony aby měl dítě podle tebe? Takže asi nikdy děti nemají mít? A nebo jít teď na potrat a celej život si to vyčítat a pak až budou chtít a nebudou teda „bydlet u rodičů“ tak jim to třeba nepůjde?
V tom případě jsem taky nefér a asi strašná matka když čekáme miminko a bydlíme u rodičů.
ne kazdy ma na bydleni tak to resi takhle a jsou vsichni spokojeni 
jeji mama je nefer … ja bych chtela nejakou podporu typu-niceho se neboj to se zvladne, bydleni si najdete casem, ted tu muzes zustat a uzivat si tehulkovani … a ne poslouchat, nechci byt babicka … nekdo se na babicku neciti ani v 60ti tak asi tak … to aby to dite nemela pak nikdy … rodice jsou od toho aby pomohli svemu diteti a ne aby takhle ubliz. pak dite uz nikdy mit nemusi … a pak si holka bude rikat to je kvuli tobe mamo … fakt moc dekuji ted jsi stastna, nebudes nikdy babicka …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 23:03
chuanitka píše:radeklucka píše:Souhlasím! Postavte se na vlastní nohy, ale miminko si nechejte. Miminkem život nekončí
no asi se tento článek nelíbí, ale musím s pisatelkou souhlasit. i tohle je daň za miminko a realita. ale pokud by se partner o vás dokázal postarat hned, tak by to bylo nejlepší. Pravdou je, že teď je zodpovědnost na tvých rodičích. přeberte jí na sebe…odstěhujte se, pronajměte byt…budtě rodina..at vidíte, co to je a hlavně rodičům ukážete, že se postarat umíte. jinak s tím studiem to taky nevidím jako reálné. možná potom až bude větší. Ale miminko je dar!!mysli na to
Mmch. přijde mi, že maminka si do tebe promítá své vlastní neuskutečněné sny (cestování, studia)
jj souhlasím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 23:05
tak já jsem otěhotněla v devatenácti a taky byli naši dost proti,ale postupem času si na to zvykli 
.Ted má malá čtyři měsíce a jsou sní úplně hotoví.A za mě: já bych to nevrátila nikdy spět,je to to nejcenější co na světě mám!!! 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 23:08
obdivuji maminky co maji meli ditko pod 20 … bych to nezvladla, no zvladla , ale necitila bych se na to .. do ted jsem si uzivala, byla jsem vsude kde jsem chtela byt a nemuzu si ted v 26ti letech rict , neco mi uteklo …
ale chapu ze maminky to ted citi jinak, take bych to tak citila, no materstvi je krasna vec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rencin
21.1.11 23:11
Ahoj, necetla jsem vsechny prispevky, ale…
Tvoji situaci ti nezavidim. Urcite maji pravdu ty holky, co tvrdi, ze pokud zijes u rodicu a jsi na nich zavisla, tak jejich nazor by pro tebe mel mit nejakou vahu.
Taky maji pravdu ty, co rikaji, ze je dulezitejsi rozmyslet si, jaky mate vztah s partnerem, jak jste spolu dlouho, jak dobre se znate, poradne si promyslet situaci.
Za sebe ti muzu rict, ze ve dvaceti uz bych na potrat nesla. Kdybych byla jeste na gymplu, mozna bych o tom uvazovala, ale ve dvaceti ne. Zvladnout se to urcite da, moje mama otehotnela v jednadvaceti a zili pak s tatou, se mnou a s mamy brachou u babicky v 3+1 a zvladli to.
Co se mi na tom ani trochu nelibi je to, ze mama napsala otcimovi, ze jeste nechce byt babicka.. Takze jedna z hlavnich veci, proc ti to rozmlouva, je to, ze se nechce citit stara?? Mozna jsem to z toho spatne pochopila, ale jestli je to tak, je v prvni rade sobecka.
A druha vec, co se mi nelibi, ze ti shani info o potratu a podobne a v podstate te do toho tlaci. At se ji to libi nebo ne, precejen uz jsi dospela, i kdyz urcite nemas tolik zivotnich zkusenosti jako ona, a to dite je jen tvoje a tveho pritele. Jako spravna mama by te mela durazne upozornit na vsechno, co te ceka, pokud se rozhodnes dite si nechat, ale rozhodnuti by mela nechat na tobe s tim, ze te podpori, at se rozhodnes jakkoliv.
Takze bych ti chtela rict, at jsi otevrena vsemu, co ti okoli rika a nad vsim se zamyslis, ale nejvic musis naslouchat sobe a byt sama k sobe co nejvic uprimna. Protoze te ceka naprosto zasadni rozhodnuti pro tvuj zivot, ktere bude mit nasledky, at se rozhodnes pro tu nebo tu moznost. A ty s temi nasledky budes zit, at uz si miminko nechas nebo pujdes na potrat. Takze rozhodnuti je jen a jen na tobe a absolutne se nenech ovlivnit nejakym pocitem viny vuci sve rodine, nic spatneho jsi neudelala, za selhani antikoncepce nemuzes, pokud jsi ji brala zodpovedne.
Moc drzim palce, aby ses rozhodla, jak to citis za nejlepsi
- Citovat
- Upravit
21.1.11 23:12
Luccy1 píše:
tak já jsem otěhotněla v devatenácti a taky byli naši dost proti,ale postupem času si na to zvykli
tak vidíš, tohle si přečti..!!děti jsou dar. A ještě něco moje babička měla mojí mámu v 16 letech! a tenkrát to bylo sakra těžké!!!a nechala si jí, bydleli u její mámi a očistec, ale přežili to!dneska jsou s dědou 51 let a jsou spokojení! mám tu nejlepší babičku, to musím říci a moje děti miluji strašně moc, víc než moje máma snad, alespon se tak chová..!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 23:21
Já chápu názory typu „budete žít u Tvých rodičů, proto bys měla respektovat, co oni chtějí“…ALE NENÍ TO TROCHU PŘEHNANÝ??? tady jde o lidský život, který nemůže za to, že se to stalo a nemůže za to, že se na to babička necítí…a jako správná máma by měla Niky podpořit ať se jí to líbí nebo ne, ještě když to Nikolka neudělala schválně nebo do toho nespadla svou nerozvážností, ale byla zodpovědná, jen prostě pilulka selhala…v takovém případě bych očekávala od její mamky podporu, i když to pro její mamku určitě lehký není…chce možná Niky varovat, ví, co život obnáší, možná si na Niky léčí svoje nesplněný sny apod…ale nutit vlastní dítě do něčeho takového jako je potrat…to mi přijde krutý…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.1.11 23:24
Naprostý souhlas s Janinou. Až jednou budou rodiče staří a budou potřebovat pomoc, tak si je taky vezmu domů a nebo jim budu pomáhat bez toho, aby jsem něco čekala a nebo , aby dělaly to co chci já 
Snad podpora rodiny je normální..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lucineeccka - nepř.
21.1.11 23:36
Je lepší mít dítě ve 20 než nikdy! Mě se mimčo taky narodilo, když mi bylo 20 a i když to byl šok jsem šťastná, že ho mám. A školu zvládneš, já taky chodím do školy a jde to. I když je to náročný, ale když se chce, tak to jde Dítě je ten největší dar a je to to nejlepší co tě v životě může potkat…To je můj názor
Nikolkas píše:
Ahojda všem milým osůbkám,
jelikož jsem už vážně zoufalá, nevěděla jsem, kam jinam se uchýlit..Proto se předem omlouvám, že tady vůbec obtěžuji..Je mi 20let a včera jsem zjistila, že jsem těhotná..byl to pořádný šok, vzhledem k tomu,že už rok beru antikoncepci..jednalo se o zběžný krevní test i na hcg, jelikož jsem začala mít mdloby a nikdo nemohl zjisti příčinu..těhotenství jsem razantně vylučovala..nicméně..je tu..S přítelem jsme prodebatovali snad celou noc, je toho názoru, že ví, že by to bylo hodně těžké, ale chtěl by si miminko nechat, už proto, že to zřejmě bude velký bojovník, který porazil i antiko.:)..Vůbec bych se nebála toho mít s ním dítě, finančně jsem si jistá, že by nás zabezpečil a lepšího tatínka si ani nenakreslím:)..nicméně..k jádru věci..hned po tom, co mi včera tuto novinu oznámili jsem to pověděla mámě, hned mě začala posílat na jakési injekce, které jsou jako potrat či čo..večer se trochu opila a mě i přítele přesvědčovala, že si to máme nechat..i díky ní nás to tak nakoplo..ovšem dnes, vím, že je to ošklivý, ale nemohla jsem z ní dostat ani slovo a tak moc jsem si potřebovala promluvit..tak jsem jí koukla do sms, jelikož celý den jen smskovala..vím, neměla jsem to dělat a po tom,co jsem se dočetla, jsem si ještě víc jistá..Psala otčínovi o tom, že strašně nechce, abych si to nechala, že nechce být babička a že my jsme jí řekli, že to chceme(nikdo se zatím nijak nevyjádřil) a že ji neposloucháme..otčím do toho dodal, že jsem nezodpovědný parchant či podobně..a já jsem teď hodně na vážkách..pokud by to bylo jen na příteli a na mě..tak ano..ale nějaký rok, rok a půl max. bychom ještě museli žít i nadále u mých rodičů..a nevím, jestli bych i dovedla žít s tím, že jsem všechny zklamala, že všichni věřili, že budu cestovat, jak jsem si plánovala(což si plánuji i nadále,možná to zní naivně, ale věřím, že až by miminko trochu odrostlo, už by všechno nějak šlo)..prostě..nevím, jestli zvládnu to rozhodnutí si dítě nechat navzdory tomu, že vím, že s tím zřejmě nikdo nesouhlasí a já budu zavalená výčitkami a přetvářkou..omlouvám se, že je to tak dlouhý..jsem toho plná..ani nevím, co vlastně potřebuji za radu..snad jen alespoň něco, co by mi trochu zvedlo náladu:) že i ve dvaceti se to zvládnout dá..
- Citovat
- Upravit
22.1.11 00:22
Kámoška otěhotněla v 18, ještě na střední, navíc s cizincem. Když s ním vztah začla, všichni „hlavně prvně dodělej školu“. Stalo se, otěhotněla, vdala se do ciziny, spontánně porodila krásné zdravé dítě v 19. A když pak chtěli druhé, tak to moc nešlo, udržela a donosila ho stěží. Pak se objevily zdrav. potíže vážnějšího druhu, a už žádné další mít nebude. Kdyby čekala, nebo dala to první pryč, nemá žádné.
Za sebe můžu říct, že i kdybych otěhotěnla v 15, k potratu by mě nikdo nedonutil. I kdybych měla bydlet v asyláči nebo nějakým útulku, oblečení a pomoc z Charity a nějaký poradny pro ženy a dívky nebo tak něco. Ale člověk není izolovaný ostrov, a když se sám snaží, ostatní mu pomůžou.
Svoji matku bych poslala někam, kdyby chtěla moje dítě nechat zavraždit či mě do toho tlačila. Tohle bych zvládla i v 15, bez školy, bez práce, bez nikoho. Dítě bych prostě nedala.
Ty máš 20, seš plnoletá, máš přítele, máš práci, máte kde bydlet, máte toho spoustu.
Tvoje matka není zodpovědná za Tvá rozhodnutí, už dávno neurčuje Tvůj život ap. Ale známkou dospělosti je krom schopnosti se rozhodovat a nést za to zodpovědnost také schopnost poslat i své rodiče (aj. blízké lidi) do patřičných mezí, když na to přijde.
Něco jiného je dobře míněná rada, i kdyby týž názor, ale u rozhovoru klidného, jak to vidí ona, aby sis uvážila, a ne takto. Já jsem proti ůli rodičů jednala mockrát, a to jsem ještě chodvila do školy, ale byla jsem plnoletá a žila jsem za svý (v Tvým věku a na denním a na privátě, všechno jde). Buď to bylo dobře, nebo jsem se poučila - čili to zas bylo dobře. Nelituju ničeho z toho, naopak, dalo mi to do života strašně moc. Samozřejmě rodiče si v některých bodech myslí, že jsem to mohla mít jednodušší, kdyby to bylo tak, jak si mysleli (a to nešlo o tak důležité věci jako život miminka), ale poslední dobou se spíš kloní k tomu, že mi to prospělo.A já nějak nestojím o tu jednodušší verzi, ono všechno má něco, a čím je co těžší, tím větší hodnotu to pro nás má.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lucineeccka - nepř.
22.1.11 01:07
Souhlasím. 
mawi píše:
Kámoška otěhotněla v 18, ještě na střední, navíc s cizincem. Když s ním vztah začla, všichni „hlavně prvně dodělej školu“. Stalo se, otěhotněla, vdala se do ciziny, spontánně porodila krásné zdravé dítě v 19. A když pak chtěli druhé, tak to moc nešlo, udržela a donosila ho stěží. Pak se objevily zdrav. potíže vážnějšího druhu, a už žádné další mít nebude. Kdyby čekala, nebo dala to první pryč, nemá žádné.Za sebe můžu říct, že i kdybych otěhotěnla v 15, k potratu by mě nikdo nedonutil. I kdybych měla bydlet v asyláči nebo nějakým útulku, oblečení a pomoc z Charity a nějaký poradny pro ženy a dívky nebo tak něco. Ale člověk není izolovaný ostrov, a když se sám snaží, ostatní mu pomůžou.
Svoji matku bych poslala někam, kdyby chtěla moje dítě nechat zavraždit či mě do toho tlačila. Tohle bych zvládla i v 15, bez školy, bez práce, bez nikoho. Dítě bych prostě nedala.
Ty máš 20, seš plnoletá, máš přítele, máš práci, máte kde bydlet, máte toho spoustu.
Tvoje matka není zodpovědná za Tvá rozhodnutí, už dávno neurčuje Tvůj život ap. Ale známkou dospělosti je krom schopnosti se rozhodovat a nést za to zodpovědnost také schopnost poslat i své rodiče (aj. blízké lidi) do patřičných mezí, když na to přijde.
Něco jiného je dobře míněná rada, i kdyby týž názor, ale u rozhovoru klidného, jak to vidí ona, aby sis uvážila, a ne takto. Já jsem proti ůli rodičů jednala mockrát, a to jsem ještě chodvila do školy, ale byla jsem plnoletá a žila jsem za svý (v Tvým věku a na denním a na privátě, všechno jde). Buď to bylo dobře, nebo jsem se poučila - čili to zas bylo dobře. Nelituju ničeho z toho, naopak, dalo mi to do života strašně moc. Samozřejmě rodiče si v některých bodech myslí, že jsem to mohla mít jednodušší, kdyby to bylo tak, jak si mysleli (a to nešlo o tak důležité věci jako život miminka), ale poslední dobou se spíš kloní k tomu, že mi to prospělo.A já nějak nestojím o tu jednodušší verzi, ono všechno má něco, a čím je co těžší, tím větší hodnotu to pro nás má.
- Citovat
- Upravit
22.1.11 08:40
Je úžasné číst všechny ty vaše příběhy a zkušenosti. Je pravda, že mít dítko pod dvacet, je v dneštní době asi těžší??? Mamka mě měla v 17, a vždy jsem slyšela…na to máš ještě času dost… opravdu - v 17 mít dítě musel být záhul, ale podpora obou babiček byla. Hlídaly mě, aby mamka dodělala aspon střední školu, taťka už pracoval, bydleli v jednom pokoji, ale zvládli to. Já se nepomamila, první dítě ve 23. Ale neměnila bych s nikým. Je to radost i starost. teta měla první dítě už v 16.Sestřenka pak v 18. Ted jí je 38, má dvě dospělé dcery a ještě není zas tak stará, aby si nemohla „užívat“, zajde si zacvičit, posedět se známými, cestuje, no prostě dělá to, co nestihla v těch dvaceti. Ale s mírou Už má nějaký ten rozum. 
To všechno jsou jen zkušenosti ostatním, ty si to musíš rozhodnout sama (v sobě), protože s tím rozhodnutím budeš muset žít po celý život… hodně štěstí a moudrosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Aghata nepřihlášená
22.1.11 10:46
Nikolko, já to tvé psaní ani nedočetla, jak mě to nadzvihlo … o tvém miminku rozhoduješ jen ty a jeho táta. Nikdo jiný. I kdyby se celý svět postavil na hlavu, je to vaše dítě a problémy tvé mámy, která nechce být babičkou, jsou jen a jen její problémy. Přece je nebudeš řešit tím, že zabiješ svoje dítě???
Máš velkou oporu ve svém partnerovi, miminko chcete oba - a to je to nejdůležitější.
Neohlížej se v tuto chvíli na pocity druhých, věnuj se sobě, děťátku, partnerovi.
Tvá máma si to v sobě bude muset srovnat sama, stejně jako ostatní z rodiny, pokud jsou „na její straně“ (i když tady nejde o žádný spor či boj).
A je velmi pravděpodobné, že až se mimi narodí, babička z něj bude celá poprděná … a i kdyby náhodou ne, tak co na tom, to ona se o něco ochudí …
Držím palce, ať to dopadne dobře a gratuluju k miminku na cestě
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
