Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Myslinka974 píše: Více
Já bych to zkusila, jinak budeš pořád přemýšlet „co by bylo, kdyby…“. Ta velká touha po dítěti se nikdy nemusí objevit, nebo až moc pozdě. Když už teď přemýšlíš, že bys bezdětnosti mohla litovat, tak to zkus. Nemusí to vyjít, ale aspoň si nebudeš vyčítat, že jsi pro to neudělala vše. A je velký rozdíl mít vlastní milované děti, které ti občas (často
) lezou na nervy a ty upustíš páru, a slyšet jako bezdětná stížnosti cizích lidí na jejich děti.
Já jsem nikdy neměla pocit, že za každou cenu musím děti mít, dokonce jsem je dlouho nechtěla vůbec, takže za podmínek, které mi nepřijdou fajn, bych ho spíš neměla. Ale probrat to s terapeutem považuju za dobrý nápad - ujasnis si, jak to máš právě ty.
Emocionálně bych dítě chtěla.
Racionálně bych si pak rekla, jak ho v případě potřeby uživím a zajistim. Tady hrajou roli peníze, časová náročnost práce, bydlení atd.
Dal bych sw podívala, zda mám kolem sebe nějakou sociální síť: sourozence, rodiče, kamarády, kteří mi budou oporou.
A pak bych se rozhodla.
V případě, že bych dítě chtěla a měla rodinné a ekonomické zázemí na dostačující úrovni( rodiče, sourozenci), pak bych v případě, že bych žádné dítě neměla, klidně šla na ten transfer i se vztahem na hraně.
Pokud bych měla pocit, že je to moje poslední šance mít dítě, tak bych do toho šla s tím, že budu samoživitelka. Samozřejmě pokud partner není totální magor - typ ci by mi pak ze života dělal peklo.
Ale já mám práci, kde vím, že to dám. V jiné situaci bych možná řekla ne.
Hádky utužují vztah, jen musí vždy skončit ![]()
A co se týká dětí.
No… každý to má jinak. Já nikdy nebyla mateřsky typ, ale věděla jsem, že toho, že mám dítě litovat nebudu. Litovala bych, kdybych neměla.
Ujasní si, co vlastně chceš. Podle toho udělej patřičné kroky.
Každý mít děti nemusí. Najdi si jiný smysl života.
@Myslinka974 píše: Více
Tak to mate vztah uplne na hovno, tyden urazenej. S deckem vznikne spousta dalsich trecich ploch. A bude spousta dalsich hadek, urazi se a mesic nepojede ven s kocarkem. Mate prechozeny vztah, je to spatny.
Příspěvek upraven 06.05.26 v 07:35
@Sadman píše: Více
Po třech letech? To jen opadává zamilovanost. Nicméně se ukazuje, že tohle neni ten pravý a dítě to fakt neslepí.
Zakladatelko, já děti vždy chtěla, takže vím, jak bych se na tvém místě zachovala. Ale ty tam nejsi. Ty si musíš ujasnit, zda je chceš nebo ne. A velmi rychle. A už nikdy to rozhodnutí neměnit. Všechno jde, ale ty si musíš byt jistá svou volbou. Držím ti palce, ať se rozhodneš správně. ![]()
Pokud je to tvoje jediná šance, jak mít geneticky vlastní děti, u partnera i přes hádky věříš, že by byl dobrý otec a sama dítě chceš, jen se bojíš, abyste se nerozešli a ty nezůstala s dítětem sama, asi bych se přikláněla k tomu dítě mít.
Také jsem se trochu bála mít dítě, doma jsme se také hádali o blbostech, ale v zásadních věcech jsme se shodli. To ovšem neznamená, že i kvůli těm blbostnem jsme doma nemohli mít řádnou itálii nebo naopak tichou domácnost. Kupodivu tohle zrovna úplně zmizelo s narozením dítěte. Hlavně proto, že s dítětem prostě na nějaký žabomyší hádky a urážení se není čas a energie.
Jednou jsme se na tohle téma bavily s kamarádkama a shodly jsme se, že rodičovství vztah od hádek kvůli hloupostem úplně vyléčí, ale naopak prohloubí takové ty zásadnější problémy.
@EmmaFrost píše: Více
My žádné zásadní problémy neřešíme, vždycky je to blbost, partner se urazí, začne vytahovat staré věci, pohádáme se a týden se nebavíme, než přijdu a snažím se to opravit, trvá mi než se zpátky dostanu k tomu hezkému, naopak partner hodně pracuje, začal podnikat abychom se měli dobře a mohli si dovolit cokoliv, včetně svého bydlení.
@Myslinka974 píše: Více
No tak týden se nebavit kvůli blbosti a ještě když ty musíš vždycky nakonec přijít se udobřovat, tak to je docela zásadní věc sama o sobě. Proč na něj neuhodíš, aby se rychle vzpamatoval?
@asddsa píše: Více
To už jsem udělala několikrát, výsledek žádný
@Myslinka974 píše: Více
No jestli kvůli každé blbosti má tu potřebu, si týden hrát na slečinku a vytahovat kostlivce ze skříně a ještě čeká, až za ním přijdeš s omluvou a chlácholením, tak takovýho chlapa bych nechtěla ani náhodou. Ani jako bezdětná…
To by mě celkem zajímalo, jak se bude chovat v případě, že do toho těhotenství půjdeš a miminko bude na světě. ![]()
No, je to opravdu dilema, ale podle toho co píšeš, si troufám říct, že s takovou, vám to asi dlouho nevydrží. ![]()