Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy
Jednou, az budou deti starsi se rozvedete…neni pravidlo ale ne ![]()
Tak mě se to sice nestalo, ale chápu tě - přeci jenom i spokojené manželství se může rozpadnout a dopředu to kolikrát člověk nemůže předvídat, ale láska k dítěti je napořád
já bych do toho šla, pokud opravdu víš, že by děti případně potom netrpěly nějakým rozvodem, soudními tahanicemi apod. a pokud i muž s druhým dítětem souhlasí ![]()
Já se v takové situaci nenacházela, ale pokud ho máš alespoň trochu ráda a 8 let je 8 let, mohlo by se stát, že by se ti po něm později zastesklo, ale pokud ti chybí láska, tak bych to dítě odložila s nějakým jiným partnerem. Těžko soudit.
Připadá mi to trochu smutné žít s někým koho nemiluju. Na druhou stranu tě dělají šťastnou děti tak pokud ti to stačí… Já bych takhle žít nechtěla. Nebojíš se, že se někde zamiluješ? Co potom?
@bebinaa dekuju. Je mi 36, takze uz mi trochu ujizdi vlak. Rekla bych ted nebo nikdy. I kdybych odesla, nez se s pripadnym novym partnerem dopracuji k diteti, bude mi 40.
Já někde četla, že milovat se dá rok, potom už člověk má rád a váží si člověka s kterým je, pro jeho vlastnosti. Všechno zevšední, takže pokud to cítíš takhle, proč ne. ![]()
@LuckaPt to by bylo krasny se znovu zamilovat
Ale asi bych ani v pripade rozchodu nechtela zit s novym chlapem v jedne domacnosti. Kvuli synovi - treba by ho nemel rad.. Mohl by to byt takovy externista, trochu volnejsi vztah. Nevim ![]()
Ano, sla - jste spolu 8 let, predpokladam, ze vztah po 8 letech neni zalozen na vasni, ale na respektu a pokud ho vzajemne k sobe chovate, nic vam nebrani (tobe) mit dalsi dite, i za predpokaldu, ze ho nemilujes.
Nebala bych se toho…jak pises: s novym chlapem by ses tam dopracovala ve 40.
Anonymní píše:
Ahoj holkyS manzelem jsme spolu 8 let. Mame jednoho syna. Nas vztah vznikl ze vzajemnych sympatii, ale bylo to spise o rozumu/ racionalite nez o emocich. Ale i ta puvodni laska se nekam vytratila. Moje city k nemu jsou dnes spis neutralni.
Touzim ale po druhem diteti. Nemuzu se toho pocitu zbavit. To dite nechci kvuli posilovani vztahu s manzelem, ale kvuli sobe. Snad me pochopite.
Za urcitych predpokladu ( jasne nastavena pravidla - respekt, slusnost) snad muzeme s manzelem koexistovat i nadale ( kvuli diteti/ detem).
Stalo se Vam to taky? Na partnerovi vam uz treba tolik nezalezelo, ale to dite jste proste chtely? Mozna az umanute? Jak to dopadlo?
Dekuji
Nikdy bych tohle neudělal.
Navíc podle mě pokud jste na tom takhle, tak je jen otázka času než jeden z vás potká někoho s kým mu bude dobře a nebude už mít důvod v současném vztahu zůstávat.
Dítě by se mělo narodit lidem, kteří se milují a jsou spolu šťastní, jinak to pocítí a nebude to pro něho dobré, bude mu něco chybět.
Nebude chápat, proč se maminka s tatínkem k sobě chovají tak divně nebo mu to naopak přijde normální, každopádně si to ponese v sobě celej život a bude to možná přenášet i do svých vztahů.
Dítě memí panenka z obchodu, které můžu vyndat baterky, když se doma něco děje.
Mám syna s manželem, o kterém vím, že ho nemiluju. Ale mám ho ráda a vážím si ho. Ještě před synem jsem skoro utekla, ale vlastně jsem mu to nedokázala udělat. Teď vím, že už s ním zůstanu. Plánujeme ještě jedno dítě. Pak se uvidí.
@Anonymní píše:
@bebinaa dekuju. Je mi 36, takze uz mi trochu ujizdi vlak. Rekla bych ted nebo nikdy. I kdybych odesla, nez se s pripadnym novym partnerem dopracuji k diteti, bude mi 40.
tak to bych do toho šla
@Heineken myslim si, ze za urcitych predpokladu to fungovat muze.. Viz vyse uvedena slusnost, spoluprace, konstruktivni komunikace. Ja bych nikdy neodesla ze vztahu, ze ktereho mam dite/ deti, kvuli jinemu chlapovi. Jedine kvuli sobe a kvuli tomu, ze s jejich otcem uz nemuzu zit.
@Anonymní píše:
Mám syna s manželem, o kterém vím, že ho nemiluju. Ale mám ho ráda a vážím si ho. Ještě před synem jsem skoro utekla, ale vlastně jsem mu to nedokázala udělat. Teď vím, že už s ním zůstanu. Plánujeme ještě jedno dítě. Pak se uvidí.
v podstate stejna situace jako u nas - dekuji. Zakladatelka
Ahoj holky
S manzelem jsme spolu 8 let. Mame jednoho syna. Nas vztah vznikl ze vzajemnych sympatii, ale bylo to spise o rozumu/ racionalite nez o emocich. Ale i ta puvodni laska se nekam vytratila. Moje city k nemu jsou dnes spis neutralni.
Touzim ale po druhem diteti. Nemuzu se toho pocitu zbavit. To dite nechci kvuli posilovani vztahu s manzelem, ale kvuli sobe. Snad me pochopite.
Za urcitych predpokladu ( jasne nastavena pravidla - respekt, slusnost) snad muzeme s manzelem koexistovat i nadale ( kvuli diteti/ detem).
Stalo se Vam to taky? Na partnerovi vam uz treba tolik nezalezelo, ale to dite jste proste chtely? Mozna az umanute? Jak to dopadlo?
Dekuji