Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moc rychle se do někoho zblázním
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.11.17 13:39
No neví podle toho co píšeš tak bych určitě od přítele neodcházela když si spolu rozumíme máte krásný vztah až na ten sex prostě bych třeba na něj víc zatlačila ohledně sexu 
… a nevěra dřív nebo později se to provalí do toho bych určitě nesla já osobně tedy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.17 13:43
No možná se to stalo tak brzo po sobě, protože váš vztah s partnerem se nikam moc neposouvá…a ve 2. případě může hrát roli i to, že ses zpětně dozvěděla, že Petr by zájem měl, tak to vzbudilo tvou pozornost a začal tě zajímat…
Působí to ně mě, že tvůj partner je spíš spolubydlící anebo „brácha“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.17 13:43
Nedivím se, s přítelem spolu žijete jako spolubydlící a ty jsi mladá, tak to jinak ani dopadnout nemůže. Mám podobnou zkušenost, s bývalým jsme spolu byli skoro 8 let a bylo nám spolu dobře, až na ten sex, který téměř nebyl a zpětně to musím vyhodnotit, že nebyl nic moc od začátku. Potom se mi taky začaly plašit hormony, stačilo, aby se o mě nějaký samec otřel a byla jsem hotova… Potom jsme se rozešli právě kvůli mě poblaznenosti do takového…ehm blbce, ale nelituji ničeho. Měla jsem pak takové bouřlivější období, vyblbla jsem se, dohnala jsem to, co mi x let chybělo a našla jsem si chlapa, se kterým se mi nejen dobře žije, ale kde to funguje i v posteli a já pevně věřím, že s ním se nikdy nedopracuju do toho stavu, co s tamtím bývalým 
- Citovat
- Upravit
5.11.17 13:52
Já bych také spíše pracovala na aktualnim vztahu. Nejakou úplně jinou cestou.. Podle toho co píšete zijete vedle sebe, ne spolu. Podnikate vylety, dovolene, kina, vecere?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.17 13:52
To je teda dilema. Takové to, co z nás nikdo nechce řešit. Já teda vlastním názorem do diskuze nepřispěji, jen mě zaujalo, že si tak čtu zakladatelčin úvod a v pravém sloupečku vedle diskuze, mezi články z Ona dnes, na mě vykukuje článek „Pravidelný orgasmus ženy velmi posiluje partnerství, tvrdí vědkyně“. Taky to tam máte? 
Možná to i stojí za přečtení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.17 14:03
@majousek píše:
Já bych také spíše pracovala na aktualnim vztahu. Nejakou úplně jinou cestou.. Podle toho co píšete zijete vedle sebe, ne spolu. Podnikate vylety, dovolene, kina, vecere?
Výlety, dovolená, kino ani večeře sexuální život a intimitu nenahradí. Ty bys v tom žila? Já ne. Zakladatelko máš několik možností. Žít jako dosud a snít o skvělém sexu, odejít a najít si sexuálně kompatibilního partnera nebo zůstat se stávajícím a nedostatek sexu řešit milencem. To že se snadno zakoukáváš není samo sebou, něco ti chybí a myslím, že dobře víš co.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.17 14:04
@Anonymní píše: .
Už jsem přemýšlela i o variantě že prostě budu s přítelem a zároveň se budu scházet s Petrem, ale nevím jak dlouho by to mé svědomí uneslo,na druhou stranu mám občas pocit že by to mému příteli možná ani nevadilo, že by mu to bylo vlastně jedno.
Ad 1 - všechno, co se ti děje v hlavě, je zcela pochopitelný, teda kromě tohodle, to je fakt svinstvo, jako aby jsi měla pohodičku a zároveň vášeň a na to dva chlapy? Nikdy člověk nemá všechno, jednoho se musí vzdát pro druhé, obecně myslím, a podvodem bys chtěla mít všechno?
Ad 2 - tak se ho v klidu zeptej, třeba ho to nakopne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.11.17 14:13
S partnerem žijeme normální život, jezdíme na dovolenou, sem tam někam na víkend, navštěvujeme naše rodiny, které spolu výborně vycházejí. Do kina moc nechodíme to nás nebere, ale na obědy i večeře ano.
S tou nevěrou je to vlastně nejjednodušší řešení, ale jak jsem psala v úvodu, nejsem si jista zda bych na to měla svědomí, asi nejspíš ne.
V loni jsme dostavěli dům, zařídili, přestěhovali se a už delší dobu mluvíme o dětech, měla jsem nějaké zdravotní potíže a tak jsme se na jaře chtěli začít konečně snažit, což by frekvenci sexu sice zvýšilo, ale nevím jestli to chci takhle- z donucení, kvůli dítěti. A v poslední době čím dál častěji přemýšlím o tom jestli je to dítě vlastně vůbec dobrý nápad.
Zakladatelka.
- Citovat
- Upravit
5.11.17 14:15
@Anonymní píše:
Přeji pěknou neděli, anonym prosím respektovat protože nechci aby si to někdo spojil s mým nickem a navíc sem chodí rodina.
Nastíním situaci, je mi něco málo po třicítce takže jistě chápete že už nejsem žádný střevo co by nevědělo co se sebou nebo co roupama dělat. Žiji s partnerem se kterým jsme spolu deset let, máme více méně harmonický vztah, máme se opravdu rádi a rozumíme si. On má fajn práci co ho baví a já své podnikání které mě také moc baví, dobře mi vydělává, ale je trošku časově náročnější, to ovšem není problém ani pro mě ani pro partnera.
Jediné co neklape je sex, partner na to nikdy moc nebyl, sex byl vždy tak 1× do týdne, mě to stačilo, ale postupně se frekvence začala snižovat až do současného stavu kdy spolu spíme velice málo, spíš vyjímečně a to si o to musím doslova říct. Partner sám od sebe nevyvine žádnou aktivitu. Řešit jsem to s ním zkoušela několikrát, ale vždy stejná odpověď- že už na to není, dělat s tím nic nechce. Že bych nebyla přitažlivá si nemyslím, ani dle indicií okolí, muži o mě vždy projevovali zájem. Starám se o sebe, jsem samostatná jak finančně tak i v tom smyslu že de facto zvládnu zařídit v životě cokoli sama, je se mnou zábava, mám spoustu zájmů a přátel. Partner má zase svoje koníčky a zájmy, prostě nám to klape ve všem kromě sexu. Nehádáme se a ani jsme se nikdy pořádně nehádali, vše řešíme v klidu. Partnera opravdu miluji a jsem mu věrná, ale…
Poslední rok a půl mám opravdu problém s tím že nemáme sex, nějak mě to začalo víc užírat a chybí mi tělesná blízkost, s partnerem nemáme téměř žádnou, vrcholem je pusa při příchodu z práce. Já stíhám práci, péči o domácnost, vaření a prostě se starám abychom se měli dobře a nic nám nescházelo. Časem jsem dospěla do stádia kdy mi ani tolik nechybí ten sex jako ta tělesná blízkost. Mám pocit že partner je spíš pohodlný a líný než neschopný sexu. Plánujeme budoucnost, máme vlastní pěkné bydlení, jsme zajištění a on má pocit že je vše v pořádku, že se nic neděje a není v podstatě co řešit.
Před nedávnem jsem potkala muže (Lukáš), byl to takový pocit že když ho uvidíte poprvé tak máte pocit že se zastavil čas a země se přestala točit. Prostě se mi splašili hormony, uznávám a nedivím se sama sobě. Jenže já se fat zamilovala, nedokázala jsem myslet na nic jiného a ne pár týdnů, ale téměř rok. Náš vztah byl pouze kamarádský a vídala jsem jej vždy jen ve společnosti ostatních přátel, moc jsem o něm nevěděla, ale několikrát mi dost jasně dal najevo svůj zájem. Zjistila jsem že má ženu a dvě malé děti, ale i tak se to ve mě se to hrozně pralo, morální zodpovědnost vůči partnerovi, jeho rodině a ten chtíč na stranu druhou. Nakonec se to vyřešilo samo protože se odstěhoval za prací do jiného města. Na toto období vzpomínám moc ráda, byla jsem poblázněná a bylo mi vlastně moc hezky. Myslím na něj občas i teď, ale jsem ráda že jsem nepodlehla.
No a teď se v mém životě objevil další muž (Petr) a já prožívám podobné pocity s tím rozdílem že tento člověk je svobodný, bez závazků, je o rok mladší, má vlastní podnikání a časově také dost vytížený. Seznámila jsem se s ním prostřednictvím přátel, vím od nich že se mu líbím, ze začátku jsem o něj neměla zájem, nebylo to jako s tím prvním, ta okamžitá přitažlivost tam prostě nebyla, ale časem se mi začal líbit, je s ním legrace, prostě je to fajn kluk.
Nikdy se mi nestalo že bych se takhle pobláznila do nějakého kluka, naposledy s přítelem se kterým jsem nyní 10 let, ale teď během dvou let už dvakrát. Nevím jestli nezačínám být zoufalka z nedostatku sexu, nebo jestli můj mozek prost křičí o pomoc
Teď v sobě řeším morální dilema protože nechci opustit přítele ani mu ublížit svoji nevěrou, na druhou stranu nechci žít do konce života jako jeptiška, ale vím že se budu muset rozhodnout. Buď jistota a pěkný vztah s partnerem, ale bez sexu, anebo nejistota se sexem a novým partnerem.
Už jsem přemýšlela i o variantě že prostě budu s přítelem a zároveň se budu scházet s Petrem, ale nevím jak dlouho by to mé svědomí uneslo, na druhou stranu mám občas pocit že by to mému příteli možná ani nevadilo, že by mu to bylo vlastně jedno.
Asi ani nečekám žádné velké rady, ale co třeba nějaká zkušenost, máte někdo, zažily jste?
Peťa.
Jestli jsem to dobře pochopila, tak děti spolu nemáte. No, nevím, ale pokud takto rychle co chvíli vzplaneš vůči jinému muži, asi ten vztah není takový, jaký by měl být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.11.17 14:16
Zakladatelko je vidět, že to máš v hlavě srovnané. Dobře uvaž, jestli chceš dítě se stávajícím partnerem. On se nezmění. Zkus se ho zeptat jestli by akceptoval milence. Třeba tě překvapí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Klopotkova
5.11.17 14:17
Zakladatelko, jak kdybys psala o mně. Věk, počet roků s partnerem a některé další věci o kterých píšeš se s Tvými údaji ztotožňují, akorát já se do nikoho nezamilovávám, jsem s partnerem taky 10 roků, k tomu jsem poblázněná několik roků do jiného muže - podstatně staršího a nezadaného, do toho stálý milenec (naše schůzky ale nejsou zase až tak časté, nejsme ze stejného kraje, natož okresu) a nyní velmi sporadicky spontánní zálety…
Na Tvém místě bych si nějaký ten úlet s tím Petrem dopřála a uvidíš, co dál, třeba Tě to někam posune nebo si alespoň uvědomíš, že Tvůj partner je nad zlato…
Přeji hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
5.11.17 14:24
@divine woman píše:
Výlety, dovolená, kino ani večeře sexuální život a intimitu nenahradí. Ty bys v tom žila? Já ne. Zakladatelko máš několik možností. Žít jako dosud a snít o skvělém sexu, odejít a najít si sexuálně kompatibilního partnera nebo zůstat se stávajícím a nedostatek sexu řešit milencem. To že se snadno zakoukáváš není samo sebou, něco ti chybí a myslím, že dobře víš co.
Přišlo mi ze jim chybí blizkost celkove a pro me je to takhle spojene.. u filmu se pritulime, u večeře chytnem za ruku.. je to jen nas cas, kdy se společně smejeme a velmi sblizujeme..
Já ted v tehotenstvi sex úplně nevyhledavam tak se mi do zakladatelky špatně vziva 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Přeji pěknou neděli, anonym prosím respektovat protože nechci aby si to někdo spojil s mým nickem a navíc sem chodí rodina.
Nastíním situaci, je mi něco málo po třicítce takže jistě chápete že už nejsem žádný střevo co by nevědělo co se sebou nebo co roupama dělat. Žiji s partnerem se kterým jsme spolu deset let, máme více méně harmonický vztah, máme se opravdu rádi a rozumíme si. On má fajn práci co ho baví a já své podnikání které mě také moc baví, dobře mi vydělává, ale je trošku časově náročnější, to ovšem není problém ani pro mě ani pro partnera.
Jediné co neklape je sex, partner na to nikdy moc nebyl, sex byl vždy tak 1× do týdne, mě to stačilo, ale postupně se frekvence začala snižovat až do současného stavu kdy spolu spíme velice málo, spíš vyjímečně a to si o to musím doslova říct. Partner sám od sebe nevyvine žádnou aktivitu. Řešit jsem to s ním zkoušela několikrát, ale vždy stejná odpověď- že už na to není, dělat s tím nic nechce. Že bych nebyla přitažlivá si nemyslím, ani dle indicií okolí, muži o mě vždy projevovali zájem. Starám se o sebe, jsem samostatná jak finančně tak i v tom smyslu že de facto zvládnu zařídit v životě cokoli sama, je se mnou zábava, mám spoustu zájmů a přátel. Partner má zase svoje koníčky a zájmy, prostě nám to klape ve všem kromě sexu. Nehádáme se a ani jsme se nikdy pořádně nehádali, vše řešíme v klidu. Partnera opravdu miluji a jsem mu věrná, ale…
Poslední rok a půl mám opravdu problém s tím že nemáme sex, nějak mě to začalo víc užírat a chybí mi tělesná blízkost, s partnerem nemáme téměř žádnou, vrcholem je pusa při příchodu z práce. Já stíhám práci, péči o domácnost, vaření a prostě se starám abychom se měli dobře a nic nám nescházelo. Časem jsem dospěla do stádia kdy mi ani tolik nechybí ten sex jako ta tělesná blízkost. Mám pocit že partner je spíš pohodlný a líný než neschopný sexu. Plánujeme budoucnost, máme vlastní pěkné bydlení, jsme zajištění a on má pocit že je vše v pořádku, že se nic neděje a není v podstatě co řešit.
Před nedávnem jsem potkala muže (Lukáš), byl to takový pocit že když ho uvidíte poprvé tak máte pocit že se zastavil čas a země se přestala točit. Prostě se mi splašili hormony, uznávám a nedivím se sama sobě. Jenže já se fat zamilovala, nedokázala jsem myslet na nic jiného a ne pár týdnů, ale téměř rok. Náš vztah byl pouze kamarádský a vídala jsem jej vždy jen ve společnosti ostatních přátel, moc jsem o něm nevěděla, ale několikrát mi dost jasně dal najevo svůj zájem. Zjistila jsem že má ženu a dvě malé děti, ale i tak se to ve mě se to hrozně pralo, morální zodpovědnost vůči partnerovi, jeho rodině a ten chtíč na stranu druhou. Nakonec se to vyřešilo samo protože se odstěhoval za prací do jiného města. Na toto období vzpomínám moc ráda, byla jsem poblázněná a bylo mi vlastně moc hezky. Myslím na něj občas i teď, ale jsem ráda že jsem nepodlehla.
No a teď se v mém životě objevil další muž (Petr) a já prožívám podobné pocity s tím rozdílem že tento člověk je svobodný, bez závazků, je o rok mladší, má vlastní podnikání a časově také dost vytížený. Seznámila jsem se s ním prostřednictvím přátel, vím od nich že se mu líbím, ze začátku jsem o něj neměla zájem, nebylo to jako s tím prvním, ta okamžitá přitažlivost tam prostě nebyla, ale časem se mi začal líbit, je s ním legrace, prostě je to fajn kluk.
Nikdy se mi nestalo že bych se takhle pobláznila do nějakého kluka, naposledy s přítelem se kterým jsem nyní 10 let, ale teď během dvou let už dvakrát. Nevím jestli nezačínám být zoufalka z nedostatku sexu, nebo jestli můj mozek prost křičí o pomoc
Teď v sobě řeším morální dilema protože nechci opustit přítele ani mu ublížit svoji nevěrou, na druhou stranu nechci žít do konce života jako jeptiška, ale vím že se budu muset rozhodnout. Buď jistota a pěkný vztah s partnerem, ale bez sexu, anebo nejistota se sexem a novým partnerem.
Už jsem přemýšlela i o variantě že prostě budu s přítelem a zároveň se budu scházet s Petrem, ale nevím jak dlouho by to mé svědomí uneslo, na druhou stranu mám občas pocit že by to mému příteli možná ani nevadilo, že by mu to bylo vlastně jedno.
Asi ani nečekám žádné velké rady, ale co třeba nějaká zkušenost, máte někdo, zažily jste?
Peťa.