Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje máma se mi hnusí...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.3.22 19:11
@Anonymní píše:
Děkuji za hezkou odpověď. Mám s tím bohužel problémy od mladého věku, kdy mě právě máma dovedla k vrcholovému sportu a pořád na mě tlačila, že jinou než zlatou medaili domů nesmím přivézt. Byť to někdy bylo řečeno z legrace, jizvu to udělalo. Takhle bojovnou a přehnaně kritickou k sobě i k ostatním mě vychovala ona a já se toho nemohu zbavit… Alespoň ne v některých životních oblastech. Je těžké s tím žít, v 16 letech mě to dohnalo se 38 kily na hospitalizaci.
A na terapie chodíš? Zní to hrozně. tohle chování bývá i součástí některých poruch (podobné tendence měl i můj ex, a v životě, resp. ve vztazích šťastný fakt není), o mnoha z nich člověk ani neví, a zjistí se to až v dospělosti (dříve se mnoho věcí neřešilo). Měl by se ten kruh rozseknout, jinak budete dál ničit další generaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
24.3.22 19:12
@Ou píše:
Odstěhuj se, změň práci, postav se na vlastní nohy, dospěj a nauč se své rodiče vnímat jako reálné lidi. Tedy lidi co mají svoje problémy, svoje chyby, svoje selhání, tak jako ty. A tak jako ty nenaplňuješ jejich přdstavy o ideální dceři, nechtěj po svých rodičích, aby oni museli zvládat chovat se podle tvých představ.Vztah tvých rodičů a případná nevěra skutečně není tvoje věc. Ano, bolí to, ale to je tak všechno.
Přijmy sama sebe i je takové jací sjou, ale až po té co zvládneš dospět i emocionálně.
Mometálě si zaseklá v pubertálním přístupu. Bez toho, aby ses stala sama sebou, na vlastních nohách se dál nedostaneš.
Je dávno odstěhovaná a na vlastních nohách.
- Citovat
- Upravit
24.3.22 19:16
@Anonymní píše:
Děkuji za hezkou odpověď. Mám s tím bohužel problémy od mladého věku, kdy mě právě máma dovedla k vrcholovému sportu a pořád na mě tlačila, že jinou než zlatou medaili domů nesmím přivézt. Byť to někdy bylo řečeno z legrace, jizvu to udělalo. Takhle bojovnou a přehnaně kritickou k sobě i k ostatním mě vychovala ona a já se toho nemohu zbavit… Alespoň ne v některých životních oblastech. Je těžké s tím žít, v 16 letech mě to dohnalo se 38 kily na hospitalizaci.
Když o tom víš, tak s tím pracuj, uč se laskavosti k sobě i druhým. Mozna i s pomocí nějakého psychologa. 
Pokud plánuješ děti, tak to udělej ještě před nimi, at zbytečně nepredavas tuto „štafetu“ dal.
Držím palce, rodiče mnohdy ukazují tu cestu do pekel dlazdenou dobrými úmysly, ale v dospělosti naštěstí máš možnost s tím pracovat. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
24.3.22 19:17
Chápu. Přijde ti to nechutné a nemorální, a bohužel u vlastní matky.
No, budeš se muset rozhodnout, jestli ji zkousneš, pokud ne, prostě ji na tu svatbu nezvi a pozvi jen tatínka.
Udělat toto moje matka, nepozvala bych ji rozhodně, domluvila bych se s ní, že ji tam nechci, nešla bych proti vlastním hodnotám.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.3.22 19:20
@andelka83 píše:
A na terapie chodíš? Zní to hrozně. tohle chování bývá i součástí některých poruch (podobné tendence měl i můj ex, a v životě, resp. ve vztazích šťastný fakt není), o mnoha z nich člověk ani neví, a zjistí se to až v dospělosti (dříve se mnoho věcí neřešilo). Měl by se ten kruh rozseknout, jinak budete dál ničit další generaci.
Chodila jsem k psychiatričce velmi dlouho a pomohla mi z nejhoršího ven. Já nevím proč, ale do mého vztahu to nezasahuje, mám již 7 let krásný vztah s tím nejlepším chlapem pod sluncem, který je sám osobně velmi vyrovnaný se sebou i se světem a vždy mi pomůže a dobře poradí… Teď ale taky neví, nechce se do toho moc motat, čemuž rozumím. Problém přichází při hovorech s mou mámou, která je stále na antidepresivech a je emočně i psychicky dost nevyvážená… Takže s ní se bohužel o ničem nedá bavit normálně, pokaždé to skončí ječením a výhružkami a manipulací…
- Citovat
- Upravit
24.3.22 19:20
@Plamí píše:
Chápu. Přijde ti to nechutné a nemorální, a bohužel u vlastní matky.
No, budeš se muset rozhodnout, jestli ji zkousneš, pokud ne, prostě ji na tu svatbu nezvi a pozvi jen tatínka.
Udělat toto moje matka, nepozvala bych ji rozhodně, domluvila bych se s ní, že ji tam nechci, nešla bych proti vlastním hodnotám.
A až jednou slečna dokonalá v něčem selže, pochybí, tak ji matka (otec, dítě) taky odvrhne, protože hodnoty?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
24.3.22 19:22
@andelka83
To já nevím, to se musíš zeptat jich. Pokud máš pocit, že ta matka " jen tak selhala", tak fajn.
Každý to vidí podle sebe.
- Citovat
- Upravit
24.3.22 19:26
@Anonymní píše:
Chodila jsem k psychiatričce velmi dlouho a pomohla mi z nejhoršího ven. Já nevím proč, ale do mého vztahu to nezasahuje, mám již 7 let krásný vztah s tím nejlepším chlapem pod sluncem, který je sám osobně velmi vyrovnaný se sebou i se světem a vždy mi pomůže a dobře poradí… Teď ale taky neví, nechce se do toho moc motat, čemuž rozumím. Problém přichází při hovorech s mou mámou, která je stále na antidepresivech a je emočně i psychicky dost nevyvážená… Takže s ní se bohužel o ničem nedá bavit normálně, pokaždé to skončí ječením a výhružkami a manipulací…
Je fajn, že se ti daří udržovat funkční vztah. Jen neusni na vavřínech, ještě se toho může hodně změnit, zvlášť když jste spolu od 18, jestli dobře počítám. Ty zátěže teprve nejspíš přijdou. S rodiči je to někdy těžké. Maminka má asi taky co dělat sama se sebou. Ve vztahu jí to asi taky nefunguje, nejspíš dlouho, a teď se zhlédla v milenci. Lidé opravdu nejsou dokonalí a mnohdy se chovají nelogicky, nemorálně, zvláštně. Zkusila bych aspoň nastavit nějakou schůdnou cestu. Píšeš, že budeš pracovat jinde. To určitě taky pomůže. Možná bych znovu zkusila psychologa. I kvůli radě, jak pracovat s tím co píšeš(výhružky, manipuace..). Ale na takové blbosti jako že by si na svatbu vzala šaty od něj, bych se fakt povznesla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 19:29
@Plamí píše:
@andelka83
To já nevím, to se musíš zeptat jich. Pokud máš pocit, že ta matka " jen tak selhala", tak fajn.
Každý to vidí podle sebe.
Vidím to, že rodiče máme jen jedny. A taky jsou to lidé jako my. Ne zidealizované figurky. Jo, někdy je jediná cesta přerušit, ukončit kontakt, distancovat se. Ale je to smutné no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 19:29
Chápu, že tě to zasáhlo. Nevěru jako řešení problémů neuznávám. Ale zkus se na to podívat z její strany.
Píšeš že otec je ve vztahu velmi pasivní - nevíš jak je pro ženu frustrující být pro svého muže x let jen jakási součást domácnosti, o které on ví, že táámhle někde je, ale výraznější zájem nejeví?? Divíš se potom, že naletí na hezká slovíčka kde jakému lázeňskému švihákovi?
Za další - ta matčina věta „až se zeptá, tak mu to řeknu“ ti přijde jak?? Na mě to působí tak, že z toho je víc než patrné, že tví rodiče mají velmi velké problémy, o kterých ty zjevně nic nevíš. Buď tvá máma čeká, že si konečně ten její jouda všimne, že žena není inventář a že i po x letech manželství a s dospělými dětmi se na vztahu musí pracovat, nebo už je ve fázi, že ji na manželství už nezáleží. To asi ví jen ona.
A pokud se tě snažili celý život od jejich vlastních problémů „ochraňovat“, což tak na mě působí, tak bys neměla mámu odsoudit na první dobrou, ale snažit se pochopit proč se to stalo. Říkám, neomlouvám samotnou nevěru, neuznávám ji. Ale i z toho mála, co tu o otci píšeš, to není tak jednoznačné, jak se tobě může zdát… Zkus se nad tím zamyslet a třeba si představit sebe, že by tvůj vysněný princ tě bral jako samozřejmost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 19:35
@Anonymní píše:
Chodila jsem k psychiatričce velmi dlouho a pomohla mi z nejhoršího ven. Já nevím proč, ale do mého vztahu to nezasahuje, mám již 7 let krásný vztah s tím nejlepším chlapem pod sluncem, který je sám osobně velmi vyrovnaný se sebou i se světem a vždy mi pomůže a dobře poradí… Teď ale taky neví, nechce se do toho moc motat, čemuž rozumím. Problém přichází při hovorech s mou mámou, která je stále na antidepresivech a je emočně i psychicky dost nevyvážená… Takže s ní se bohužel o ničem nedá bavit normálně, pokaždé to skončí ječením a výhružkami a manipulací…
promin, ale i ty mi svymi prispevky prijdes jako emocne a psychicky dost nevyvazena, dle meho problem neni nevera matky, ale to, ze ji vinis z toho, jak jsi psychicky dopadla vc. tve hospitalizace… a tvuj dodatek, ze klavirujes lidem do toho, jak ziji,… to, ze je to jen pro jejich dobro.. tak to je jen holy alibismus… verim, ze i tva matka chtela pro tebe to nejlepsi ve svych ocich, a podivej se jak to dopadlo… to same ty delas svym nejblizsim, jak sama pises…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
24.3.22 19:36
@andelka83
To je. Moje matka má histrionskou poruchu osobnosti, takže odstřihnout ji, byla jediná cesta. Taky jsem se musela rozhodovat, ale to bylo o dost horší, než nevěra, a týrání od dětství, takže sečteno podtrženo.
Rodiče jsou taky lidi, to je pravda, proto si vůči ní nepěstuju negativní pocity, to je zbytečný.
A upřímně, zkousla bych, jaká byla jako matka, otřesná ale mladá a blbá, co ale nezkousnu, jaký je člověk…i dnes.
Všichni se sebou můžeme něco dělat, jen holt někdo nechce.
Proto jsem radila zakladatelce, ať kouká, jak to cítí, pokud je to pro ni neomluvitelná špatnost( pro mě by byla, taťku mám ráda), měla by se podle toho rozhodnout.
- Citovat
- Upravit
24.3.22 19:42
@Anonymní píše:
Děkuji za hezkou odpověď. Mám s tím bohužel problémy od mladého věku, kdy mě právě máma dovedla k vrcholovému sportu a pořád na mě tlačila, že jinou než zlatou medaili domů nesmím přivézt. Byť to někdy bylo řečeno z legrace, jizvu to udělalo. Takhle bojovnou a přehnaně kritickou k sobě i k ostatním mě vychovala ona a já se toho nemohu zbavit… Alespoň ne v některých životních oblastech. Je těžké s tím žít, v 16 letech mě to dohnalo se 38 kily na hospitalizaci.
trochu v rozporu s tvým dřívějším " byla pro mě skvělou mámou" 
takt trochu mám pocit, že to vše házíš na ni, co nejvíc ji očernit atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 19:42
Normálně žárlíš, tak to nech ležet a nepiš o nenávisti k mamince, aby tě to jednou nemrzelo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.3.22 19:42
@Plamí píše:
@andelka83
To je. Moje matka má histrionskou poruchu osobnosti, takže odstřihnout ji, byla jediná cesta. Taky jsem se musela rozhodovat, ale to bylo o dost horší, než nevěra, a týrání od dětství, takže sečteno podtrženo.
Rodiče jsou taky lidi, to je pravda, proto si vůči ní nepěstuju negativní pocity, to je zbytečný.
A upřímně, zkousla bych, jaká byla jako matka, otřesná ale mladá a blbá, co ale nezkousnu, jaký je člověk…i dnes.
Všichni se sebou můžeme něco dělat, jen holt někdo nechce.
Proto jsem radila zakladatelce, ať kouká, jak to cítí, pokud je to pro ni neomluvitelná špatnost( pro mě by byla, taťku mám ráda), měla by se podle toho rozhodnout.
Můj otec taky nebyl normální. Ale odstřihnul se sám (a pak nám to vyčetl na smrtelné posteli) 
Víš co, i když má (ty i ona) taťku ráda, tak nejspíš když by se na to člověk podíval nezaujatýma očima, tak by vinu nenesla jen matka. Nade mnou je velmi trefný příspěvek o tom, jak se mnohdy muži k ženě chovají, nejde nalézt cestu ven, a jak to mnohdy dopadá. Frustrovaná žena naletí prvnímu, který jí polichotí a nevidí neslyší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
