Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A kolik je dceři? Zkusila bych maminku víc zapojit do hlídání a podobně. Bude se cítit využitá a ty budeš mít chvilku volno. Pošli je třeba na hodinku na hřiště, nebo u nás v MC je jedno odpoledne v týdnu pro prarodiče s dětmi - hrají si, tvoří výrobky ap.
Jenže on je problém v tom, že mamku to nebaví s dcerou, jsou jí tři roky, má ji ráda, ale jí by spíš vyhovovalo, kdyby si k nám sedla a celé odpoledne jsme tady seděli doma a koukali, což s naší dcerou jde tak dvě hodiny, protože je to živel. A sama si ji nevezme ven, že by přišla a šla s ní chvíli na hřiště, je prostě pohodlná. Co bych za občasné pohlídání dala.
Taky bych to vyřešila ku prospěchu všem, tak že bych babičce co nejvíc dávala dcerku na hlídání. At ji bere na hřiště, do aquaparku atd a cestou nazpět si dá s tebou kafčo a pokecáte ![]()
Jo tak mamince jde o to, že si s tebou jen tak pokecá a přitom si ty budeš hlídat dcerku a zrušíš kvuli tomu svůj program.No vyjimečně by to nevadilo, ale často by mi to taky lezlo krkem
No asi si budete muset promluvit a udělat nějaký pravidla, nebo budeš muset vydržet, než se situace kolem mamky srovná a zas bude svůj čas trávit jinde ![]()
No, právě. V tom je ten problém, já přizpůsobuju mamce všechno jak to jde, teď v týdnu když měla jeden den volno, tak jsme ji vzali do zoo, bylo to bezva, manžel celý den v práci, prostě pěký den. Ona tohle bere jako samozřejmost všechno, ale to že by řekla, hele já si malou vezmu na odpoledne o víkendu, tak to prostě neudělá. Z toho vyplývá, že se jí snad opravdu jen nechce. Mimořádně, když jsem potřebovala udělat velký nákup, tak jsem ji k mamce prostě dovezla a řekla jim, jestli spolu zvládnou dvě hodinky pobýt, že si chci v klidu nakoupit, ale právě mě zaráží, že veškerá iniciativa jde ze mě. A když ji napíšu, že třeba v neděli nemáme čas, že jedeme se koupat, tak mi ještě napíše Pěknou neděli!!
Hele popřání Pěkné neděle ber pozitivně a vůbec si nepřipouštěj, že to bylo myšleno ironicky ![]()
Ahoj, a co mamince zkusit najít nějaký koníček nebo chlapa (předpokládám, že s tatínkem nežije) ![]()
No tak to my máme zase tak, že se ptá kdy si kluka/kluky může už vzít. Mě nepotřebuje.
Normálně být tebou, tak bych jí to řekla pěkně na rovinu, je babička, má se starat o vnoučata, ulehčit ti práci, aby sis taky odpočinula a né abys myslela ještě na její potřeby. Pokud je fyzicky fit, nějak bych ji nešetřila.
@Quida píše:
Ahoj, a co mamince zkusit najít nějaký koníček nebo chlapa (předpokládám, že s tatínkem nežije)
Tak koníčky ty jsem jí hledala, nabízela, ale na nic nemá prý čas. Popravdě nevím co teda dělá, ale to je její život. A chlapa, tak to bysme byli nejšťastnější lidi na světě, kdyby si ho našla, ale do toho si ona mluvit nenechá, vlastně to je v naší rodině tabu.
@Jůlinka T. píše:
No tak to my máme zase tak, že se ptá kdy si kluka/kluky může už vzít. Mě nepotřebuje.
Normálně být tebou, tak bych jí to řekla pěkně na rovinu, je babička, má se starat o vnoučata, ulehčit ti práci, aby sis taky odpočinula a né abys myslela ještě na její potřeby. Pokud je fyzicky fit, nějak bych ji nešetřila.
Hele, je to opravdu ženská, které je teprve 51 let, prostě plná života, jen kdyby chtěla. Ale tak nějak jsem rozhodnutá, že půjdu na tvrdo asi, když mě takhle dokáže honit, abych ještě jí naplňovala volný čas, tak ať pomůže i ona. Já to beru asi jako už samozřejmost, že si lidé pomáhají, ale mě teda jenom mamka honí a já taky jako trouba asi lítám.
Když to nevyřešíš, bude to pořád dokola a nakonec dusno i s mužem, kterému to časem poleze na nervy, pořád dokola poslouchat, co zas máma. Pokusila bych se ji zapřáhnout do hlídání, bez ohledu na to, že není iniciativní, buď ty. A pokud by to neklapalo, ona by nechtěla, dcerka by to s ní nezvládala, tak holt si pohlídáš sama, ale máti ať se taky baví sama. V 51 letech by měla být ještě plna elánu a energie a pokud chce peciválovat, tak jo, ale sama. Asi bych jí to natvrdo řekla, samozřejmě slušně, v klidu a bez výčitek za minulost. Nic zlého na tom nevidím.
@Anonymní píše:
Jenže on je problém v tom, že mamku to nebaví s dcerou, jsou jí tři roky, má ji ráda, ale jí by spíš vyhovovalo, kdyby si k nám sedla a celé odpoledne jsme tady seděli doma a koukali, což s naší dcerou jde tak dvě hodiny, protože je to živel. A sama si ji nevezme ven, že by přišla a šla s ní chvíli na hřiště, je prostě pohodlná. Co bych za občasné pohlídání dala.
Jé, tak to znám moc dobře
Když za mnou přijedou naši nebo tchánovci, taky se nikdo nikdy nenabídne, že prcka vezme na chvíli ven, abych si stihla něco udělat. Chvilku si s ním třeba pohrají, ale pak si stejně chtějí povídat se mnou. Takže pro mě jsou ty návštěvy docela náročný. Jediné co ti poradím, tak dál „nemít čas“ a nestresovat se vyčítavýma sms-kama. Je to těžký, ale takové ironické odpovědi prostě hoď za hlavu.
Já jsem teda teď při poslední návštěvě otevřeně tchýni řekla, že pokud si bude chtít někdy užít prcka bez nás rodičů, tak že to není problém, že se vždycky domluvíme. No docela koukala, pak teda řekla, že někdy na chvilku by to možná šlo. Tak uvidíme.
@Anonymní píše:
Tak koníčky ty jsem jí hledala, nabízela, ale na nic nemá prý čas. Popravdě nevím co teda dělá, ale to je její život. A chlapa, tak to bysme byli nejšťastnější lidi na světě, kdyby si ho našla, ale do toho si ona mluvit nenechá, vlastně to je v naší rodině tabu.
Jak jste dopadli s maminkou? Změnila se? Asi ne, co?
Ahoj holky, chtěla bych se zeptat na váš názor. Moje mamka se teď docela dost rozhádala se sestrama, ale nic tragického, jen prostě to nikdy v naší rodině nebylo. Vina je na straně mamky, zachovala se k nim hrozně. O co mi jde, mamka teď začala na mě být až moc „vlezlá“. Pardon za to slovo, ale jinak to nejde. Za tři roky co jsem byla na rodičovské mi nijak zvláště nepomohla, neporadila, prostě měla své úplně jiné starosti /kamarádky, akce, práce, svůj život/, zvykla jsem si na to a teď mi to vlastně už i vyhovuje. Nyní by nejraději seděla u nás každý víkend, neustále se mě vyptává, co budeme dělat, jestli někam nepojedeme a pořád dokola. Vím, že je to tím, že nemá s kým teď trávit tolik času. Dokážu mamce říct, nemáme čas, jedeme tam a tam, máme něco s dcerou v plánu a podobně. Problém je v tom, že se cítí uražená, dotčená, občas mi napíše vyčítavou sms, prostě pro mě hrůza. Myslíte si, že to mám s ní řešit, obětovat jí více mého času nebo to nechat tak jak to cítím já. Každý víkend se za ní stavuju s dcerou na chvíli, dceru to tam ani moc nebaví, protože jen tak sedět v paneláku na to ona není. Manžel už téměř rezignoval, takže on v té době jede třeba nakoupit nebo něco dělá doma. Připadám si teď jako malá holka, která neví jak to mám řešit.