Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje matka nesnáší mého muže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.4.16 15:16
Mám kamarádku. Její táta je asi dost nepříjemný člověk, maminka v jeho vleku. Ona už v 18 utekla a její brácha těsně před tím, aby nemuseli být doma. Neměla to vždycky snadné, všechno bylo špatně atd. Pamatuji si ty nervy, že rodiče nedorazí na svatbu. První se odstřihl brácha se ženou (jeho žena je od rány tak dala asi manželovi nůž na krk). Bohužel muž mojí kamarádky takový není. Tak tam jezdili na jejich starý barák dřít pá - ne. Je to nějaký obří polorozbožený statek. Takže takové radosti jako vytrhávat 100leté trámy apod. Rodiče se na to dívali z lavičky, jsou nemocní nemohou se dřít. Tak to šlo pořád dokola, nic nebylo dobře, manžela nazývali taky různě…Pak kamarádka čekala první dítě a potratila. Takže když otěhotněla znova, tak měla o mimino hrozný strach. To bylo asi první vzepření. Pak se samozřejmě s rodiči pohádala, že nejezdí pracovat, ale věnují se novorozenci. Zatím se drží, tak jsem zvědavá. Samozřejmě vztahy ochladly, volá 1× týdně zda rodiče něco nepotřebují (nepotřebují) a tím to končí. Myslím, že se jí dost ulevilo jak fyzicky tak psychicky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
22.4.16 15:26
@Anonymní píše:
@puntice Máš naprostou pravdu. Muž ví, že za ním stojím. Já se nechci s našima vídat nějak často, kvůli vzdálenosti to ani nejde. Jen chci udržovat s matkou nějaké elementární dobré vztahy, takovou tu nutnost, abych se vídala já s tátou a moje děti s prarodiči.V okamžiku, kdy si nenechám kálet na hlavu od matky a něco řeknu, bude ale zle. Když prostě nesouhlasím, nebo nemlčím, bere to jako útok proti sobě. Blbě se to popisuje. Pak přijde s tím, že to říkala v práci a všichni jí dali za pravdu, že to já jsem ta špatná dcera a je v tom utvrzená, spokojená, že má pravdu. Teď momentálně jsem z toho zhnusená, hlavně teda z mámy. Představte si, jak vidíte svoji mámu, která je rozběsněná do běla, křičí a vzteky i brečí „Jak já ho nenávidím, hrozně nenávidím, rozumíš? NE-NÁ-VI-DÍM!!!“ Myšleno mého manžela poté, co se mě zastal. Nějak to nedokážu dostat z hlavy, mužovi jsem to radši ani neříkala. Zakladatelka
Tak jsem si přečetla vše, co jsi napsala a víš co? Stejně budeš dělat pořád to samé, stejně za ní polezeš, škoda slov. Tobě to dělá dobře, když se v těch problémech s matkou můžeš hrabat. Tak to dělej dál. Nemáš žádnou hrdost, jsi loutka v jejích rukách a nechceš s tím nic dělat. Kdybys chtěla, dávno by jsi ji vypustila ze života. To lidé dělají když nesouhlasí s tím, že jim někdo neustále ubližuje. Jestli na to nemáš sama sílu, najdi si na to odborníka. Vůbec tvé jednání nechápu. Možná snad jedině, že jsi rozená trpitelka a dělá ti to dobře a nebo je to celé vymyšlené. Tohle si jen tak někdo líbit nenechá.
- Citovat
- Upravit
22.4.16 15:32
@Kobliha51 píše:
Tak jsem si přečetla vše, co jsi napsala a víš co? Stejně budeš dělat pořád to samé, stejně za ní polezeš, škoda slov. Tobě to dělá dobře, když se v těch problémech s matkou můžeš hrabat. Tak to dělej dál. Nemáš žádnou hrdost, jsi loutka v jejích rukách a nechceš s tím nic dělat. Kdybys chtěla, dávno by jsi ji vypustila ze života. To lidé dělají když nesouhlasí s tím, že jim někdo neustále ubližuje. Jestli na to nemáš sama sílu, najdi si na to odborníka. Vůbec tvé jednání nechápu. Možná snad jedině, že jsi rozená trpitelka a dělá ti to dobře a nebo je to celé vymyšlené. Tohle si jen tak někdo líbit nenechá.
Hele, já s tebou v lecčem souhlasím, ono od stolu je vidno, že je to chování na cvokhaus. Ale když jsi v tom od dětství (je to týrání, neuvěřitelná psychická masáž, manipulace), myslím, že jediné, co ovládá, je strach. A ten strach je fakt děsnej (z toho, jak se ta osoba zachová - moje máma páchala „sebevraždy“ -, nebo z toho, jak tě zase ztrapní, sjede). A ten strach už pak vnímáš docela jako normu.
Jenže když z toho vylezeš, konečně, nestačíš se divit, jaký šutr jsi valila. Je to stejné, jako týrání v manželství. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
22.4.16 15:42
@puntice píše:
Hele, já s tebou v lecčem souhlasím, ono od stolu je vidno, že je to chování na cvokhaus. Ale když jsi v tom od dětství (je to týrání, neuvěřitelná psychická masáž, manipulace), myslím, že jediné, co ovládá, je strach. A ten strach je fakt děsnej (z toho, jak se ta osoba zachová - moje máma páchala „sebevraždy“ -, nebo z toho, jak tě zase ztrapní, sjede). A ten strach už pak vnímáš docela jako normu.
Jenže když z toho vylezeš, konečně, nestačíš se divit, jaký šutr jsi valila. Je to stejné, jako týrání v manželství.
Chápu. Ale jednou se z toho kola musí vyskočit. Snad nejpozději, když mám svoji rodinu. Přece nejde do své smrti vinit někoho, že mi v dětství něco udělal a já už se z toho nevyhrabu. A nechat se týrat dál a stěžovat si. Vím, je to určitě těžké. Ale když už se s tím člověkem nemusím nutně stýkat, a ona nemusí, tak se teda nestýkám. Přece nepolezu za někým, kdo mi při každém setkání dá přes hubu. obrazně řečeno. Já si pobrečím a příště si tam zas půjdu nechat dát přes hubu. A to tam chodit nemusím, v podstatě tam o mě ani nikdo nestojí a já tam zase polezu, abych přes tu hubu dostala. Je tohle nutné?
- Citovat
- Upravit
22.4.16 15:47
@Kobliha51 píše:
Chápu. Ale jednou se z toho kola musí vyskočit. Snad nejpozději, když mám svoji rodinu. Přece nejde do své smrti vinit někoho, že mi v dětství něco udělal a já už se z toho nevyhrabu. A nechat se týrat dál a stěžovat si. Vím, je to určitě těžké. Ale když už se s tím člověkem nemusím nutně stýkat, a ona nemusí, tak se teda nestýkám. Přece nepolezu za někým, kdo mi při každém setkání dá přes hubu. obrazně řečeno. Já si pobrečím a příště si tam zas půjdu nechat dát přes hubu. A to tam chodit nemusím, v podstatě tam o mě ani nikdo nestojí a já tam zase polezu, abych přes tu hubu dostala. Je tohle nutné?
Hele, pro normálně uvažující to samozřejmě vůbec nutné není, ale i mně to trvalo 26 let 
Ačkoliv jsem teda zdrhla na kolej, pak se odstěhovala k manželovi během studií, tak ty výčitky svědomí byly fakt strašný, že tu chudinku nechávám osamotě
Někdo se z toho opravdu nevmotá a pak to dopadne tak, jak píšeš, bude si pro tu nakládačku chodit dobrovolně, protože mu to začne chybět, tan pocit „vykupitelství“, když to řeknu nad drsoně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
22.4.16 15:55
@puntice píše:
Hele, pro normálně uvažující to samozřejmě vůbec nutné není, ale i mně to trvalo 26 let
Někdo se z toho opravdu nevmotá a pak to dopadne tak, jak píšeš, bude si pro tu nakládačku chodit dobrovolně, protože mu to začne chybět, tan pocit „vykupitelství“, když to řeknu nad drsoně.
Jak to tak popisuješ, tak si myslím, že tihle manipuláoři se mají nejlíp. Ve všech vzbudí lítost, všichni jim vyhoví, starají se o ně… Je tvoje matka alespoň šťastná, když už ti takhle zničila život?
- Citovat
- Upravit
22.4.16 16:07
@Kobliha51 píše:
Jak to tak popisuješ, tak si myslím, že tihle manipuláoři se mají nejlíp. Ve všech vzbudí lítost, všichni jim vyhoví, starají se o ně… Je tvoje matka alespoň šťastná, když už ti takhle zničila život?
To ví, že není 
Stále má tolik bolesti a chuti se mstít. Ale ona je „anděl“ - tak se opravdu v poslední době nazývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 17:16
Zakladatelko najdi si toho psychologa, z tohoto se sama nevyhrabeš. Je v tobě pořád ta malá holka, která maminku miluje a čeká, že jí konečně jednou za něco pochválí. Kdyby na mě matka ječela, že nenávidí mého muže, tak by si něco vyslechla a příjemné by to tedy nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 17:59
@Anonymní píše:
@puntice Co jsem tak pochopila, tak stejně patologický vztah měla k mojí mámě její máma. A ona se zase stejně příšerně chovala v dětství ke mně a teď i dál v dospělosti. A já to tak u svých dětí dělat nechci, nedělám to, nemám to vůbec v sobě, už teď vím, že jsem ke svým dětem jiná. Já jsem po tátovi. Celá (i to na mě někdy křičí a je to jedna z mých „chyb“). Můj muž řekl, že i kdyby mojí matce ta její dělala kdoví co, nemůže se mstít dál na vlastním dítěti, že se to jednou musí přetnout. Což jsem, doufám, udělala už já, protože moje dcera v mém věku zažívá krásné dětství, na rozdíl ode mě. Zahrnuju jí láskou, péčí, pozorností. Velmi se snažím, aby měla všechno, aby byla spokojená. A syn také.Zkusím vztahy s matkou omezit na minimum, nutné minimum, zkusím být diplomatem. Pokud to nebude fungovat, budu to muset řešit dál. Nedávno jsem četla citát, něco ve smyslu, že nemá smysl se trápit něčím, co stejně nemůžu změnit. Snažím se to aplikovat na mou matku. Zatím mi to teda moc nejde, obzvlášť po tom minulém extempore. Ale snažím se na tom pracovat.
To na mě působí jako Zákon padajícího hou.na , začalo to u babičky (i když píšeš, že u svých dětí to máš jinak)…tvoje máma možná za to nemůže, byť třeba schopná žena - tak si do života přinesla to, co jí předala tvoje babička a líp to neumí …pohybuješ se v kruhu, ze zvyku se chceš zavděčit a bojíš se udělat krok jiným směrem, aby ses vymanila…Je to na tobě, tohle nikdo jiný za tebe neudělá…Z toho co píšeš, mi přijde, že se bojíš převzít odpovědnost za nějaký ten rázný postoj, který by mohl znamenat i třeba úplné přerušení vztahů ze strany matky… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.16 21:03
@Petrolka Vidíš, když já ale tohle řeknu tátovi nebo bratrovi, tak oba řeknou: „znáš mámu, to neřeš, ona taková je“. U nás se toto prostě přechází, kolem mámy se chodí po špičkách, protože je děsně urážlivá. Takže kdybych se nějak vzepřela, budu za tu špatnou já, protože ostatním v rodině to „nevadí“. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
22.4.16 21:11
Zakladatelko, ono ale nejde o to, se matce „vzpírat“ jako spíš o to „být nad věcí“. Prostě dokud Ti ty její poznámky a urážky ubližujou a vedou Tě k tomu, že se jí snažíš za každou cenu zavděčit, je to špatně. Proto doporučuju toho psychoterapeuta - ten by Ti měl pomoc, abys v sobě byla schopná ty křivdy a trápení nějak zpracovat a být prostě vyrovnaná. Je to strašně těžké, vím, ale myslím, že je to jediná cesta, která někam vede. Ono to pak Tvou mámu i přestane bavit, protože ty její poznámky nebudou mít kýžený efekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.16 21:16
Vím, že to myslíte dobře, za což opravdu upřímně děkuji, jde mi však především o vztah mého muže a matky. Jestli byste volily variantu, aby tam můj muž jel i s tím, že pro matku bude vzduch, nebo má zůstat doma a už tam nejezdit?
Svůj vztah s ní řeším, už jsem se od mnohého odprostila, s hodně věcmi se snažím smířit a pokud to nejde, snažím se z toho poučit v tom smyslu, abych podobné věci nikdy nedělala vlastním dětem. Tím, že jsem se od matky odstěhovala právě těch 300km daleko, mi hrozně pomohlo. Nebyla jsem v jejím vlivu, nemusela pořád něco poslouchat. Spadl ze mě balvan, najednou jsem volně dýchala. Fakt jsem to omezila, její řeči se teď kumulují většinou do návštěv nebo telefonů. Přichází to najednou, nečekaně. Tím jsem si ale opravdu nechtěla stěžovat, jen ilustrovat situaci, která mužovi vadí. Hodně spolu o tom mluvíme, pořád se mě ptá, proč. Proč to máma dělá, jak to obecně jakákoli máma může dělat, když jsem jí nikdy nic zlého neudělala (ona by řekla, že jsem na ni zlá já - a vážně to všude říká. Teď je pro ni nepřítel č.1 můj muž). Zakl.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.16 21:21
@Alinal Uvažovala jsem už několikrát nad tím, někam se dojít vypovídat. To je pravda. Něco si s sebou nesu z dětství. Je to takovej strašák, kterýho mám zavřenýho v sobě ve skříni, ale občas to vyjde na povrch, já si vzpomenu a je mi divně. Musím říct, že jsem si myslela, že jsem mnohé vytěsnila, protože se mi delší dobu podařilo „zapomenout“. Ale co mám děti, vrací se mi to zpátky. Nemůžu pochopit některý věci, co mi bezdůvodně dělala (bití, kousání, křik). Snažila jsem se ji nějak omluvit, abych to v sobě mohla uzavřit, ale nejde to. Neumím si říct, dělala to proto, že… není tam důvod. Možná si to trochu odžívám znovu, protože mám děti. Možná fakt někam zajdu, pokud by mi to pomohlo, byla bych ráda. Třeba i z toho důvodu, abych pochopila i její chování. Zakl.
- Citovat
- Upravit
22.4.16 21:22
Já bych se být Tebou zeptala přímo muže, zdy je ochoten s Tebou jezdit za takovýchto podmínek. Pokud ano, jeho přítomnosti bych se nevzdávala .
A fakt toho psychoterapeuta zkus - třeba Ti to pomůže. Nebo si alespoň přečti tu knížku o manipulátorech. Tvoje matka je podle toho, co tu píšeš psychopat a manipulátor, ta se nezmění a ani jí nemůžeš nijak pomoci, tak zkus pomoci alespoň sobě. Přeju hodně síly 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 22:06
Milá zakladatelko,
přečti si po sobě celou diskuzi a představ si, co bys udělala na místě zakladatelky ty a co bys ji poradila
Z toho co jsi napsala, jsem pochopila, že i kdyby jsi celý byt před jejím příchodem pozlatila, tak bude:
a) málo pozlacený,
b) neměl být pozlacený, ale postříbřený
c) beztak jsi to pozlatila jenom proto, abys schovala bor.el, co jsi neuklidila…
Ať pro ni uvaříš, cokoliv, tak „kyselo bude moc kyselý a bramboráky moc bramborové“.
Ty se podle mne snažíš za každou cenu získat matčinu lásku a přízeň (nikdy ji pro tebe neměla a mít nebude), což ona z nějakého důvodu odmítá celý tvůj život.
Smiř se s tím, že jiná nebude a přestaň kolem ní skákat.
Když by měla přijet, tak ukliď jako vždy, tak aby bylo podle tebe čisto. Sama sis ověřila, že i když si na to najmeš profi firmu, tak tě stejně pomluví a bude ti říkat, že uklizeno není.
A co se týče jídla, tak udělej pro ni to, co pro ostatní. U nás se říkalo, doma jez co máš, jinde co ti dají… Pokud jíst nebude, tak ať je hlady, moje babička vždy říkala, že hlady se ještě nikdo nepos.al.
Pokud se urazí, tak bude uražená ona. Nemluví s tebou? Fajn, alespoň ji nemusíš odpovídat.
Přestaň ji prostě řešit, nejezdi na návštěvu za ní, jezdi za otcem. Stejně budeš vždy ta nejhorší, tak co to řešit.
A jezdi s manželem a buď ráda, že ho máš a je ti velikou oporou.
Možná bych i zkusila toho psychologa, jak ti holky doporučují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
