Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje matka nesnáší mého muže
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.4.16 10:55
A myslíš, že si tvoje děti nevšimnou, jak se babička chová k mamince?…asi bych komunikaci s ní omezila…ty to nemáš zapotřebí a ona se sice utvrdí v tom, jak jsi strašná a nevděčná, ale zároveň jí bude žrát, že si někdo dovolil jít proti ní a že holt i když je třeba schopná manažerka, tak jako matka to úplně nezvládla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 10:55
Co na to manžel? Jak by celou situaci řešit on? Jak moc se matka zajímá o děti? Je jim opravdu tak skvělou babičkou, aby Ti stálo za to, nechat se urážet? Pokud jako babička funguje skvěle, nemůže si děti prostě vyzvednout, jet na výlety a zase je předat zpátky? Nemáš strach, že tvoje děti pro ni nakonec stejně budou stejně nechtěné, jak Ty? Nemáš strach, že by jim taky mohla ublížit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 10:57
No já bych tohle netrpěla ani kvůli dětem. Mámě bych řekla pěkně všechno od plic a dodala, že bud se zamyslí a začne se chovat s respektem k Vám oběma nebo prostě končíte. Máš zapotřebí nechat od ní po sobě dál šlapat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.16 10:58
Moje máma měla podobnou „mámu“. Zničila jí život, protože máma to prostě psychicky nedala a celý život se z toho léčí. Jakože opravdu několik hospitalizací, doživotně léky. Pomohlo opravdu až úplné odstřihnutí. Nepromluvila s ní a neviděla jí roky a bylo jí daleko lépe. A ani nějaké odpouštění na smrtelné loži se nekonalo, máma se odmítla přetvařovat. Neradím ti to samé, jen píšu, jak to bylo u nás. Máma je sice jen jedna, ale ne takováhle. Mámu surově bila celé dětství, zkopala jí i těhotnou, donutila jít na potrat (protože otěhotněla s pro bábu nevhodným chlapem) psychicky jí ponižovala pořád. Fackovala jí i jako dospělou. A představ si, že i máma má protěžovaného mladšího bratra. Zajímavý, co to v některých těch ženských je. Jeho nemlátila, dostal všechno - auto, byt, chatu atd. atd. Anonym X
- Citovat
- Upravit
22.4.16 11:02
Zkušenost nemám, ale chápu, že se chceš stýkat kvůli dětem. Co kdybys matce napsala dopis, kde jí vypíšeš jak ses cítila a cítíš dodnes, a jak moc ti ubližovala a vlastně pořád ubližuje? Nevím jak máš velké děti, ale klidně se můžou stýkat s babičkou samy. A vůbec nepíšeš nic o otci, jak ten se k tobě choval a chová?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 11:05
Ty nechceš brát dětem prarodiče, ty nechceš aby se tak chovala k manželovi, je to logické, ale začni bránit tu malou holčičku co máš v sobě. Na sebe v tomhle nemyslíš a to je špatně. Ona se nesmí chovat škaredě k tobě, protože pro manžela jsi dobrá a on tě nenechá shazovat. Utla bych veškeré vztahy, co až budou děti větší a začnou ty řeči vnímat. Mě by z toho dobře nebylo, kdybych na adresu svojí mamky slyšela takové hnusné řeči.
Přečti si to, vše špatné pramení z toho jak se chová k tobě. Já osobně bych nepáchla na návštěvu aby si po čtvrt roce na mě někdo schladil žáhu, vyhonil ego do nebes a pak byl spokojený a já se s tím musela srovnávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.16 11:10
Můj manžel tvrdí, že se matka chová jako blázen (a má pravdu). Že si to přece nemůžu nechat líbit a někdo jí to musí říct. Dost nadává na mého bratra a nechápe, jak to máma může bráchovi žrát. Já jsem pak o to horší v jejích očích, protože bratr je přece tak úžasnej…, navíc jsme fakt jediní, kdo jí neleze do tenkho střeva, což je už samo o sobě pro ni nepřijatelné, natož když se ohradím proti těm jedovatostem a nenechám si to líbit. Tedy já mlčím, můj muž se mě zastává. Já se celý život snažím matce zavděčit (psychiatr by si asi pošmákl 
), pořád něco vozím, peču, vařím. Bratr dělá průšvihy a stejně je jednička. Nežárlím, to ani nejde, jen konstatuju fakt.
Děti se po mé matce ptají, moc rádi tam jezdí. Mezi námi to nevidí, ono to není pořád dusno, to ne. funguje pohoda, ale máma prostě střílí šípy. Někdy se s ní dá mluvit a je relativně normální. Moje děti má ráda, to jo. Hlídat je tedy nechce (to abych se náhodou neměla chvilku třeba hezky a abychom s manželem někam nešli). Na prázdniny to nevidím, bála bych se. Když jsme tam na den, tak je ale jako babička fajn. Jde mi hlavně o děti. Kdybych jí to vše řekla od plic, nepromluvila by se mnou do konce života (asi bych měla tendenci shrnout svoje pocity od dětství) a já bych už ani svého neviděla otce. Moje matka byla celý život (důvod neznám) pohádaná se svými rodiči, takže já mám asi fóbii, že by se historie opakovala, byť ne moji vinou. Celý život mi babička s dědou chyběli, proto se asi snažím udržet vztahy.
Jde mi jen o to, jestli teda mám jezdit k našim sama a můj má být doma sám? Je to divné… Můj otec se s ním baví normálně a není problém. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
22.4.16 11:10
@Petrolka píše:
Zkušenost nemám, ale chápu, že se chceš stýkat kvůli dětem. Co kdybys matce napsala dopis, kde jí vypíšeš jak ses cítila a cítíš dodnes, a jak moc ti ubližovala a vlastně pořád ubližuje? Nevím jak máš velké děti, ale klidně se můžou stýkat s babičkou samy. A vůbec nepíšeš nic o otci, jak ten se k tobě choval a chová?
a ja to nechapu… protoze kdyz se tak hnusne cely zivot chova k zakladatelce, tak nevidim duvud, aby mela nejaky „narok“ na vnoucata a stejne tak si nemyslim, ze vnoucata maji nejaky prospech z toho, aby vidaly, jak babicka nadava mamince a nesnasi tatinka. a to i kdyby s k vnoucatum chovala skvele, jakoze tomu neverim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 11:11
Zakladatelko, chápu, že chceš aby Tvoje děti měly babičku, ale myslím si, že pro Tebe i pro ně bude za těhle okolností lepší stýkat se s matkou co nejméně. Taky by se Ti jednou mohlo stát, že je začne štvát proti Tobě. Moc nevěřím tomu, že někdo, kdo se k vlastnímu dítěti choval tak, jak popisuješ, by byl hodnou a laskavou babičkou.
Příspěvek upraven 22.04.16 v 11:14
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 11:13
Jak to tak čtu, měla bys navštívit psychologa. Nikde se nezmiňuješ jakou roli hraje v tvém životě otec. A proč by manžel neměl jezdit, když je to jediná osoba, která umí matku setřít a vrátit jí do normálu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 11:15
@Ali-Ali Zakladatelka píše, že k dětem se chová dobře, ale na prázdniny by je tam neposlala, to mluví samo za sebe. Bude taková babička, která chce děti jen vidět, pomuckat a hybaj domu, starat se nebude. Asi to fakt nemá význam a děti nejsou pitomé a situaci brzo prokouknou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.4.16 11:16
Můj táta je fajn, ale nechce nic řešit. Já osobně tam jezdím hlavně kvůli tátovi. Pokecám s ním, fakt spolu hodně mluvíme. S mámou se nehádá, tvrdí, že to nemá smysl a má pravdu. Tohle je boj, kterej se nedá vyhrát.
Paradoxní na tom všem je, že máma plive neuvěřitelný jedy, umí být neskutečně zlá, dělá to mimoděk, ale jak jí vrátíte tisícinu, uděláte vtip jejím směrem, něco naprosto nevinnýho, čemu by se normální člověk zasmál, nebo to přešel, nevšiml si, tak ona by vás zabila pohledem a máte u ní velkej mínus, kterej vám v nejmíň vhodnou chvíli vrátí. S jistotou.
Máte všechny pravdu, je to šílený, nechat si ubližovat. Ale já asi jak jsem zvyklá od malinka, beru to jako „normální“ součást. Jakkoli nelogicky to zní. Sama bych radila jinému člověku to, co vy mně.
snažím se zjistit, jestli existuje nějaký kompromis, nějaká zlatá střední cesta pro všechny, ale asi ne. Trápím se tím. A nechci se trápit, svírá mě to.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
22.4.16 11:18
Zakladatelko, to je celkem silná káva, co jsi vše napsala. Máš můj obdiv, že normálně funguješ a máš harmonickou rodinu, to málokdo zvládne, pokud má doma takovou matku. Každopádně já bych na tvém místě omezila kontakt na minimum (jasně, ono se to hezky radí, chápu). Ale časem si toho začnou děti všímat a můžou se nechat naočkovat babičkou nebo jí jednou sami řeknou, ať drží pysk a nechá mámu na pokoji. Sama bych tam nejezdila, nebudeš mít žádné zastání a budeš se z jednoho dne sbírat další dva měsíce. Jak se k tomu jejímu chování staví táta? Brácha bude asi pěkný lumen, evidentně umí využít situace… Ono v každé rodině je něco a nic není ideální, ale tohle je už moc… Drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.16 11:20
@Anonymní píše:
Můj táta je fajn, ale nechce nic řešit. Já osobně tam jezdím hlavně kvůli tátovi. Pokecám s ním, fakt spolu hodně mluvíme. S mámou se nehádá, tvrdí, že to nemá smysl a má pravdu. Tohle je boj, kterej se nedá vyhrát.Paradoxní na tom všem je, že máma plive neuvěřitelný jedy, umí být neskutečně zlá, dělá to mimoděk, ale jak jí vrátíte tisícinu, uděláte vtip jejím směrem, něco naprosto nevinnýho, čemu by se normální člověk zasmál, nebo to přešel, nevšiml si, tak ona by vás zabila pohledem a máte u ní velkej mínus, kterej vám v nejmíň vhodnou chvíli vrátí. S jistotou.
Máte všechny pravdu, je to šílený, nechat si ubližovat. Ale já asi jak jsem zvyklá od malinka, beru to jako „normální“ součást. Jakkoli nelogicky to zní. Sama bych radila jinému člověku to, co vy mně.
snažím se zjistit, jestli existuje nějaký kompromis, nějaká zlatá střední cesta pro všechny, ale asi ne. Trápím se tím. A nechci se trápit, svírá mě to.
Zakladatelka
Fakt ti rozumím! Ono prý každý vztah matka-dcera je velmi komplikovaná, potěš koště, taky mám holku! Ale prostě ti nestojí za to, aby ses s tím takhle užírala. Pokud se vídáte takhle občas, tak ti to pak ani nepřijde, že se uvidíte jednou za rok a nebo ani to ne. S tátou si můžeš volat, může za tebou zajet on, ale takhle si dost ubližuješ…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Předem se omlouvám za anonymitu, kdyby to byl problém, prosím raději smazat.
Mám problém se svojí matkou a mým chlapem. Abych uvedla situaci: jsem od malinka odstrkované, nechtěné dítě. Matka mi to dává dost často znát od dětství až dodnes, někdy méně, někdy dost bolestivě. Můj bratr byl dítě vymodlené, rodiče ho měli skoro na stará kolena. Je mezi námi velký věkový rozdíl. Žijeme 300 km od rodičů, tj. vídáme se jednou za 2-3 měsíce. Jde o to, že když jsme spolu (nedej bože u nás v bytě), moje matka má na mě strašně zlých řečí. Rýpe, šťourá, všechno dělám špatně, úklid, jídlo, děti, moje postava, vlasy, oblečení… Můj muž mě ale brání a mojí matku se snaží usměrnit, občas jí něco smečuje (rádoby v legraci zpátky). A moje máma se smrtelně urazila. Pracuje ve vysoké manažerské pozici, je to vzdělaná (i když chladná) dáma, ale je zvyklá na to, že jak se pohybuje celý život v šéfovské pozici, všichni jí lezou do zadku. Neuvěřitelné je, že fakt žije v jakési bublině, není v realitě. Moje máma je tak pitomá, že to nepozná a vážně si myslí, jak je úžasná a všem zaměstnancům to žere a bere je za kamarády (všichni jsou podřízení). Já neumím lhát, podlézat. Můj bratr to umí bezvadně. Do očí jí říká, jak zhubla, jak jí to sluší atd.
Za rohem normálně řekne opak a připojí, že jen mámu potřeboval pumpnout o prachy. Je mi z toho na zvracení. To, že jsem odrstrkovaná není můj pocit. Všímá si toho každý, kdo nás zná. Řešily to dokonce i bývalé přítelkyně bratra, ptaly se, proč matka tak moc prosazuje bratra, že si toho zkrátka všímají. Můj muž zase říká, že já jsem pro mámu odpad a bratr je bůh.
Tak jí můj muž ve srandě něco odpověděl a máma s ním od té doby nepromluví slovo. A teď, co mám dělat? Co je správné? Když utnu vztahy, moje děti přijdou o jediné prarodiče, když je budu udržovat, budeme spolu diplomaticky mluvit o počasí a s mužem nic? Mám jezdi k rodičům jen já sama? Nepřijde mi správné, aby máma po mě pořád šlapala a chápu muže, že se mě zastal. Má tedy propříště mlčet? Mojí matce se nedá absolutně nic říct, naštve se a urazí při sebemenší hlouposti, někdy ani sami nevíte, co to bylo. Minové pole hadr. Nechci dětem brát babičku, ale nelíbí se mi její přístup k manželovi.
Matka mě v dětství surově bila, velmi surově, každý den. Nadávky, vyhrožování děcákem na denním pořádku, přitom navenek je to vzdělaná dáma na úrovni. Dodnes mám jizvy, nemyslím tím na duši. Já žiju spořádaně, mám vzdělání, stálou práci, žiju si dobře, cestovala jsem po světě, s mužem jsme 10 let, máme děti, žijeme slušně a spořádaně.
A teď k věci, moje matka se hrozně naštvala na mého muže, protože ona měla na mě z ničeho nic zase šílené řeči typu, že jsem zlý člověk, že jí neumím pochválit a že jí závidím
Připadám si jako mezi mlýnskými koly. Má někdo zkušenost?