Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje matka se cítí sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.4.22 11:22
Moje matka se cítí sama
Zdravím, obracím se na vás s věcí, která mě opravdu trápí a doufám, že někdo, kdo se nacházel v podobné situaci, mi třeba poradí. Řeším situaci týkající se mojí matky.
Studuji v zahraničí, kde bydlím s partnerem. Moje matka žije sama v Česku, jelikož taťka už zemřel. Oba prarodiče od mamky jsou už také po smrti, se svým bratrem není v kontaktu a tím pádem jsem její jediný nejbližší příbuzný.
Po smrti taťky prodala společný dům a koupila si menší byt, kde momentálně žije. Že začátku všechno vcelku klapalo, tvrdila, že jí vyhovuje bydlet samotné, prý má klid, nemusí stále po někom uklízet atd.
Jakmile jsem jí však oznámila, že se hodlám odstěhovat do zahraničí (kvůli studiu), vše se změnilo. Bylo evidentní, že se jí nezamlouvá představa, kdy se odstěhuji z jejího „dosahu“ a budu si vést vlastní život.
Snažím se že všech sil udržovat, co nejčastěji a nejlépe kontakt, jak je za těchto podmínek možné (voláme si každý den, někdy i vícekrát za den, posílám jí fotky z různých výletů, aby měla „přehled“, domů do ČR jezdím, tak často jak mi to finance a čas dovolí) ale pro ní je to pořád málo. Vše si představuje jako Hurvínek válku, že se mohu jen tak sbalit, udělat si volno, koupit letenky a na týden jet domů.
Při každém telefonátu má tendenci vytáhnout nějaký sebelitnostný monolog, který hraničí možna I s psychickým vydíráním – jak moc je osamělá, že, jakmile za ní nejezdím pomalu každý týden, tak jsem sobecká, myslím jen na sebe, jak jsem ji v tom nechala atd.
Neberte mé špatně, já jí na jednu stranu chápu, nikdo nechce být sám, ale dle mého, vynucovat kontakt není v pořádku. Přece každý rodič musí počítat s tím, že jejich děti se osamostatní, povedou vlastní život, u ní mi připadá, jakoby mi to vyčítala. Ve studiu ani v ničem mě nikdy nějak extra nepodporovala, nejraději by asi byla, kdybych pořád seděla na zadku doma. Vsadím se, že je mnoho rodičů, jejichž děti bydlí daleko a nemohou s nimi být tak často ve styku, ale to přece neznamená, že jim to budou vyčítat.
Moje matka se na mě dle mého velice upnula a nedokáže teď zpracovat to, že se o sebe postarám sama, že jí „nepotřebuji“. Toto mi potvrdil i zbytek rodiny, který situaci znal (sestřenice, prastrýc)
Když jsem ještě bydlela s oběma rodiči v Česku, už tehdy mi přišlo, že jakýkoliv můj osobní úspěch (byť šlo o drobnosti) jí do jisté míry vadil. Často se mě snažila shazovat, skákat mi do řeči, aby ukázala, že má na vrch, máloco jsem řekla brala vážně apod.
I přes tyto křivdy mám mamku ráda, chci jí vyjít vstříc a mrzí mě, že se trápí, ale zase mi přijde nefér, že bych měla žít podle ní na svůj vlastní úkor (opustit školu, jet domů, bydlet blízko ní).
Jak byste se v mojí situaci zachovali? Pokud někdo žijete dále od rodiny, řešili jste například něco podobného? Mám z toho opravdu těžkou hlavu, protože se cítím, jako mezi dvěma mlýnskými koly.
Příspěvek upraven 05.04.23 v 22:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.4.22 11:33
„mám mamku ráda, chci jí vyjít vstříc a mrzí mě, že se trápí, ale zase mi přijde nefér, že bych měla žít podle ní na svůj vlastní úkor“
Přesně tohle jí řekni.
Bohužel to, co popisuješ, se stává často, když starší člověk zůstane bez partnera a dětí/dítě odejde z domova. Přehnaně se na tebe upnula. Bylo by strašně super, kdyby si našla chlapa nebo alespoň kámošku nebo nějaký koníček, který ji zabaví.
Protože ty by ses měla pomalu a citlivě odpoutat ještě víc, jinak ti zničí tvůj život. Takovou tchyni totiž málokterý chlap vydýchá… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pitaya1
1.4.22 11:40
Naštěstí jsem se s tímhle nesetkala. A to jsme se díky covidovým restrikcím dva roky neviděly osobně.
Budeš se jí muset postavit, říct jí, že už jsi dospělá a máš svůj život. Ale že ona je pořád jeho součástí, ale ne jedinou.
Jen tak mimochodem, proč za ní jezdíš jen ty a nejezdí někdy ona za tebou?
- Citovat
- Upravit
1.4.22 11:46
Je to těžké, ale to je opravdu boj tvé matky a ty vážně nejsi zodpovědná za to, jestli ona je ve svém životě spokojená.
To že si odjela je možná to nejlepší co si mohla udělat - protože dříve či později ji to donutí, aby prostě převzala kontrolu nad svým životem a začala svoje věci řešit jinak, než že bude chtít udržet svoje děti v pozici těch, o které se musí postarat a které ji poslouchají.
Aby fungoval vztah mezi rodiči a dospělými dětmi dobře, musí obě strany uznat, že děti jsou fakt dospělé a samostatné bytosti a je třeba s nimi jednat na partnerské úrovni.
Nemá smysl po telefonu nabízet tvé matce aktivity " a co kdyby si šla tam a tam a co kdyby si zavolala tomu a tomu?" Začne hrát hru na „ano, ale“ - tedy že ti přesě vysvětlí, proč nemůže dělat to co navrhuješ.
Spíš - uznej že to má těžke. Jasně zopakuj, že vy jste tam kde jste a prostě to tak bude. Ptej se co by ji pomohlo, aby se cítila lépe. Ona řenke něco ve smyslu „no kdybych vás měla doma“ ty musíš vydržet a nenskoči na pocit viny, kterým se tě pokoušís oplést a říct: „Jasně, chápu, to teď není možné. Co dalšího by ti pomohlo?“
Ta začni s ní hrát hru na to, že prostě po ní chceš, aby si vymyslela další řešení ona sama.
V okamžiku kdy začne používat tvrdší metody nátlaku, tak pojmenuj co se děje a že tohle tě zraňuje a prostě nechceš, aby to na tebe zkoušela, pokud se chytne do příliš silné emoce, tak se rozluč, řekni že si zavoláte až bude v klidu a polož to.
Měj předem vymyšleno, jak se půjdeš „léčit“ z každého takového hovoru, tedy nějakou aktivitu, která ti zdvihne náladu. Plus to chce mít v záloze někoho blízkého, kdo zná tvoje peripetie s matkou a komu budeš moci po těch obzvláště nepovedených hovorech zavolat a vymluvit se z toho. Než se ti podaří s někým takovým se domluvit, tak asi klidně můžeš zkusit volat třeba na linky důvěry do ČR.
Bude to vyžadovat celkem hodně trpělivost a sil, ale pokud to nehoraničíte teď, kdy prostě má velmi omezené cesty, jak vaše hranice narušovat, tak pokud se někdy budete vracet do ČR, tak to pak bude jen a jen horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 11:54
Nenechte se manipulovat. Není vaše chyba, že si vaše matka nedokázala vybalancovat život, aby teď nebyla osamělá. Normálně má člověk alespoň přátele a své zájmy, své koníčky, aktivity, kterým se mimo rodinu věnuje. To je častý problém žen, kterým já říkám „jenmatky“ - žijí své životy jen skrze své děti, nic jiného neumějí. Navíc - závislost na dospělém potomkovi a neschopnost/neochota se odpojit - to je nezdravé nastavení. Takové svým dětem ničí životy, vztahy. Vaše matka je sobec neschopný vést normální život sama za sebe - za to ale nejste zodpovědná. Nastavte si pravidla jen podle sebe, ne podle jejích přání. A dejte si bacha na pocity viny - ty tam nemají co dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 11:55
@unuděná Moc děkuji za reakci, dobré kamarádky má (zhruba 4), se kterými se vídá poměrně často, jezdí s nimi v létě k moři nebo na výlety, takže opravdu nesedí zavřená sama doma, jak tvrdí. Chtěla jsem ji přesvědčit i k založení seznamky, ale ona mi řekla, že to pro ní už není (přitom mamce je 57).
Jinak s tím odpoutáním souhlasím. Ráda bych žila svůj vlastní život, ve kterém však mamka bude mít své místo. Pro ní jsou ale veškeré moje „ústupky“ a snaha pořád málo. Jakmile zjistí, že není po jejím, chci mít své hranice a soukromí, tak mi to dá pořádně sežrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:00
Známá měla dvě dcery. Jedna žije na Floridě, jedna v Německu blízko hranic s Lichtenštejnskem, brzy se bude stěhovat na Molorku. Je sama, bratra ani sestru nemá, manžel ji opustil, když byly obě holky malé.
Samozřejmě, že se také cítí osamělá, ale vždycky, když se jí na to někdo ptal, říkala, že štěstí není mít u sebe připoutanou nešťastnou dceru, ale přivítat u sebe jednou 4 měsíce spokojenou dceru. Našla si zábavu, chodí na procházky, chodila i v důchodu na brigády, hledala si kolem sebe přátele, se kterými chodila často ven.
Tady asi není, co bys moc mohla udělat Ty. Jen jí říci, že máš svůj život, do kterého patří a chceš, jí vídat a navštěvovat, ale nemůžeš ten život podle ní řídit. Ona musí trochu změnit přístup k věcem. Možná by si s ní mohl zkusit promluvit někdo ze známých… od nich by to třeba vzala lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:03
Maminka je tak trochu manipulátor. Rodič, který miluje, nechá dítě jít a raduje se z jeho štěstí. Jasně, že chce být v kontaktu, ale musí to být v rámci možností nenásilné a přinášet spokojenost oběma stranám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:10
@Pitaya1 Ano, během covidu se spoustu rodin a párů nemohlo stýkat a dokázali se přes to přenést. Jinak mamka tady byla pouze jednou v prosinci, pak jsme společně odjely na Vánoce do ČR. Myslím, že to bere tak, že když ona bude jezdit sem, já nebudu mít potřebu se vracet zpět do Česka, protože ona dojede sem. Tím, že se nyní musím sbalit a jet za ní, se mi to snaží jakoby „ztížit“ a doufá, že dojdu do bodu, kdy pro mě bude jednodušší vrátit se do Česka. To je aspoň můj pocit, na základě toho, jak se k tomu ona staví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:21
@Ou píše:
Nemá smysl po telefonu nabízet tvé matce aktivity " a co kdyby si šla tam a tam a co kdyby si zavolala tomu a tomu?" Začne hrát hru na „ano, ale“ - tedy že ti přesě vysvětlí, proč nemůže dělat to co navrhuješ.
Tohle je úplně přesný popis našich hovorů. Jasně, je pravda, že ne každá její kamarádka má vždy čas, ale ona téměř pokaždé začne sabotovat jakékoliv aktivity,,Ona nemá čas, dnes se mi to nehodí" apod.
Jinak docela často to řeším s partnerem nebo se svými kamarády, kteří mi naštěstí jsou velkou oporou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:34
@babeandbae
Citově vydírat bych se nenechala. Máma je poměrně mladá a soběstačná. Kamarádky má. Osamělá není.
Mám kolegyni, které obě děti vylétly z hnízda na cizí kontinent a pak má kolegyni, která má obě své děti doma ještě kolem 30. Ideální mi nepřijde ani jedno, ale pořád si říkám, že dítě musím nechat jít žít si svůj život.
Horší to bude, až máma nebude soběstačná. Je někdo další v rodině, kdo na ni dohlédne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:45
Nesetkala jsem se s tím, s matkou jsem přestala mluvit, i kdyby mi volala že umirá, bylo by mi to jedno. Tvoje maminka by si měla najít koníček, kamarádku ať jí někam vytáhne. Nic lepšího není. Nenech si zkazit život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:51
To, co popisuješ dál, už je těžká citová manipulace a vydírání. Myslím, bohužel, že časem ti nezbyde než mamku odříznout, jinak ti z toho hrábne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:51
@Russet píše:
@babeandbae
Citově vydírat bych se nenechala. Máma je poměrně mladá a soběstačná. Kamarádky má. Osamělá není.
Mám kolegyni, které obě děti vylétly z hnízda na cizí kontinent a pak má kolegyni, která má obě své děti doma ještě kolem 30. Ideální mi nepřijde ani jedno, ale pořád si říkám, že dítě musím nechat jít žít si svůj život.
Horší to bude, až máma nebude soběstačná. Je někdo další v rodině, kdo na ni dohlédne?
Objektivně osamělá není, to přece nevylučuje, že se tak necítí. Přijde z práce nebo z kafíčka u kamarádky do prázdného bytu a může na ni padnout pocit osamění, úzkosti, deprese.
@babeandbae Navrhni mamince psychologa, ten by jí mohl ukázat cestu, jak se s tím pocitem vypořádat. Je jasné, že se na tebe maminka upnula a nezvládá přijmout, že jsi vylétla z hnízda. Když údajně nechce chlapa, možná by si mohla pořídit pejska? Neměla bys mít pocit viny, že jsi šla „za lepším“, mimochodem píšeš zatím o studiích a nic o tom, že už se nechceš vrátit do Čr. Ať tvé kroky povedou kamkoliv, měla bys tak činit kvůli sobě, svým preferencím a ne kvůli výčitkám z maminky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.22 12:55
@Russet Ano, jak už jsem zmiňovala, také si nemyslím, že by byla vyloženě osamělá. Ikdyž rodinu nic nenahradí, tak přesto, že jsme dalko, jsme v denním kontaktu. Dále má kamarádky, s kolegy z práce také občas někam vyrazí. Myslím, že otázka soběstačnosti je ve hvězdách a budu ji eventuálně řešit až nastane. V takovém případě bych se musela postarat já, jelikož jsem jedináček a v rodině z mamčiny strany jsou pouze starší lidé v důchodu (2 prastrýcové - bratři mé babičky, jejich manželky a děti ve věku mé mamky). Jediný můj vrstevník v rodině je sestřenice, se kterou jsme sice obě v kontaktu, ale přeci jenom je to už vzdálenější rodina, nějak extra jsme se s nimi nevídali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
