Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
My to řešíme, že se domluvíme na oslavě. A ano jsme slavící rodina. Rádi slavíme. Máme jedno strategické místo (u rodičů). Kde se všichni sejdeme v domluvený víkend a slavíme spolu. Domlouváme se, aby termín všem vyhovoval. Že jinak každý bydlí v jiném koutě republiky. Takže se každá oslava musí plánovat.
Vždycky zveme a oslavu dopředu avizujeme, abychom připadne poladili termín
a bez pozvání bych se nikam nehrnula, to mi přijde neomalené zejména vůči oslavenci, kterého by to mohlo uvést do rozpaků (žádné pohoštění atd).
Na oslavu zveme, bez pozvání na nečekané návštěvy nechodíme.
Na oslavě se vždycky domluvíme, resp. oslavenec zve. Neohlášené návštěvy vysloveně nesnáším a narozeniny na tom nic nemění. Považuji to za neslušnost (zvláště v době, kdy má každý mobil).
Pokud někdo nepozve, tak nikam nejdu.
P. S.: si fakt nepředstavím, že by mi rodina s kyticí zazvonila u dvěří
…no, další rok bych se už připravila, ale objednej 30 chlebíčků, čekat celý den doma a pak dojdou třeba jen tři
a vůbec? přišli by v den narozenin nebo nejbližší víkend
…fakt, bez pozvání je to divný.
Nejsme moc slavící rodina, běžně se scházíme dohromady cca 1× měsíčně na víkend, tak případně slavíme při této příležitosti. Občas někdo uspořádá něco jiného.
Považuji za nevychovanost, když přijde někdo bez ohlášení či pozvání.
Najdu si termín, kdy chci slavit a na ten pozívám.
My třeba zveme, pokud se dělá oslava mimo termín narozenin, nebo pokud chceme upravit kdo kdy přijde (rozvedení prarodiče na oslavu vnoučete). Jinak se navstevujeme bez pozvání…děláme to tak v rodině vždycky a vsichni a nepřijde nám to jako nevychovanost…
Buď jsme pouzvaní na oslavu, nebo zavoláme a zeptáme se, zda budou nějak slavit a pokud není ofíko oslava, domluvíme se, kdy se mlůžeme stavit s gratulací a předáním daru. ![]()
Vyloženě se zveme jen na větší oslavy, ale pokud je to komornější, takové ty běžné narozeniny, tak tam, kde si chodíme, tak tak si vždycky zavoláme a zeptáme se, kdy se jim hodí, abysme přišli popřát, nebo to stejné oni nám. Nečekáme na pozvánku, prostě s tím automaticky počítáme, že se stavíme někam my, nebo někdo u nás, akorát si upřesníme termín a čas.
Oslavy plánujeme vždycky dopředu a navzájem se zveme. Nechápu přijít k někomu bez pozvání na oslavu…
@Anonymní píše:
Jak je u vás v rodině zvykem se navštěvovat na narozeniny? Na pozvání? Jen tak přijít bez pozvání? Má zvát hostitel-oslavenec, nebo má být překvapen „nečekanou“ návštěvou? Ptám se proto, že u nás s manželem máme v rodině úplně odlišné zvyky a teď se nám stal tak trochu „průšvih“ asi. Proto anonym.
Pokud jsem nikoho nepozvala tak ano, byla bych překvapená že se někdo u mých dveří zjeví. Vyloženě to nenávidím a dala bych to hodně patřičně najevo že takhle teda ne.
Bez pozvání bych se k nikomu necpala, narozeniny nenarozeniny.
Zakladatelko na jaké straně jsi ty??
@kruel Já jsem zvyklá na zvani. Manžel už vlastně taky pochopil, že je to většinou příjemnější. Ale b jeho původní rodině to je jinak a člověk se snadno dostane do rozpaků.
Jak je u vás v rodině zvykem se navštěvovat na narozeniny? Na pozvání? Jen tak přijít bez pozvání? Má zvát hostitel-oslavenec, nebo má být překvapen „nečekanou“ návštěvou? Ptám se proto, že u nás s manželem máme v rodině úplně odlišné zvyky a teď se nám stal tak trochu „průšvih“ asi. Proto anonym.