Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Má matka je na mě psychicky závislá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.3.22 15:24
Za žádnou cenu nepřipusť, aby se k Vám nastěhovala.
To by Ti naprosto spolehlivě zničilo vztah a zdraví. Stejné město budiž, ale alespoň kilometr od sebe. A nastavit jasná pravidla vzájemných návštěv a celkově „společného soužití“. A dodržet to.
Počítej s tím, že bude dělat scény, citově vydírat, prosit, vyhrožovat, možná i simulovat nemoci, aby si vydupala pozornost, bude zkoušet porušovat pravidla.
Když vytrváš je určitá šance, že to časem pochopí a budete fungovat nějakým přijatelným způsobem jako normální rodič s dospělým dítětem. Pokud ne tak prostě smůla a omezení kontaktu na minimum, v krajním případě plné utnutí.
Určitě se to nečte hezky, ale sama asi víš, nebo to brzy zjistíš, že jiná cesta bohužel není.
Přeju sílu a pevné nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 15:44
Tak hlavně nestěhovat k sobě. sama vidíš jak tě stačí návštěva 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 16:00
Pokud si ji nastěhuješ do baráku, do půl roku tvůj partner odejde. Tohle by nevydržel ani svatej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 16:03
V žádném případě se nesestěhovávejte, maminka je něco jako citový upír, nejdřív ti utečče partner a pak maminka zničí tebe, ne, ne a ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 16:06
@prokr píše:
Za žádnou cenu nepřipusť, aby se k Vám nastěhovala.
To by Ti naprosto spolehlivě zničilo vztah a zdraví. Stejné město budiž, ale alespoň kilometr od sebe. A nastavit jasná pravidla vzájemných návštěv a celkově „společného soužití“. A dodržet to.
Počítej s tím, že bude dělat scény, citově vydírat, prosit, vyhrožovat, možná i simulovat nemoci, aby si vydupala pozornost, bude zkoušet porušovat pravidla.
Když vytrváš je určitá šance, že to časem pochopí a budete fungovat nějakým přijatelným způsobem jako normální rodič s dospělým dítětem. Pokud ne tak prostě smůla a omezení kontaktu na minimum, v krajním případě plné utnutí.
Určitě se to nečte hezky, ale sama asi víš, nebo to brzy zjistíš, že jiná cesta bohužel není.
Přeju sílu a pevné nervy
Určitě bude vydírat pláčem, urážkami, nemluvením. Moje matka je něco podobného, ale od téhle by se toho mohla ještě učit. Úplně se mi z toho udělalo nevolno. Já se takhle od nezdravě upnuté matky odpoutávala až ve 35. Dva roky nadávek a všeho, teď vztah spíše formální, její rýpání už pouštím jedním uchem dovnitř druhým ven. A stejně si o mě myslí, jaká jsem nevděčná a blbá. Nikdy se jí nezavděčím. I kdybych jí volala 20× denně a pak další den jen 19×, už by mi to vyčetla. Někdy to prostě nejde. Ale, aby se nám sama od sebe nakvartýrovala bydlet do baráku, aniž by se nás zeptala-to by si ani ona nedovolila.
Jestli si zakladatelka nevymezí hranice a nezačne je dodržovat, matka jí rozvrátí vztah. Až budou bydlet sami, tak ji bude urážet tím, že jí bude předhazovat, že ani toho chlapa si neuměla udržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 16:18
Maminka ti asi chce zničit život na úkor toho svého:( budeš muset být neústupná a říct že si společně bydlení ty ani tvůj přítel neumíš představit a nechceš. Pokud chce vnoučata, tak to musí pochopit. Zkus ji najít odborníka a říct jak se věci mají- nebo si ho najdi ty pokud nevíš jak na ni. A to že odmítá kamarádky je úplně na hlavu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 16:37
Kolik mamince je? Domů nestěhovat ani náhodou a naučit se komunikovat s matkou, co tě kritizuje a chce ovládat. Jisté věci nesmí říkat prostě. Je čas se vymezit a ne jen se snažit vyhovět. Sama vidíš, že to nefunguje. Jinak tě mamka „sežere za živa“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.22 16:44
Prostě ji to řekni tak, jak jsi to napsala sem. A přítel by měl být u toho a říct ji to samý.
Jinak ti uteče a budeš sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.22 23:37
Vaše matka je monstrum, nemiluje vás jako matka a krutě vás zneužívá - emocionálně, psychicky. To je to, oč tu běží. S tou vaší empatií máte namířeno přes konec manželství (on to nedá) přímo do pekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.3.22 07:31
Děkuji moc všem za radu.
Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to takhle cítí. Jen se bojím, že to nepochopí.
Když mě jednou nějak naštvala zkrz tu neplodnost, tak jsem jí jednou poslala na email video, kde mluví žena o neplodnosti a o tom, jak jí štve přístup okolí a rodiny.
Doufala jsem, že se nad tím nějak zamyslí a dojde jí, jak ke mě přistupuje necitlivě, ale nic. 
Mamce je 65 let, je celkem zdravá a soběstačná.
- Citovat
- Upravit
27.3.22 20:13
@Anonymní píše:
Děkuji moc všem za radu.
Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to takhle cítí. Jen se bojím, že to nepochopí.
Když mě jednou nějak naštvala zkrz tu neplodnost, tak jsem jí jednou poslala na email video, kde mluví žena o neplodnosti a o tom, jak jí štve přístup okolí a rodiny.
Doufala jsem, že se nad tím nějak zamyslí a dojde jí, jak ke mě přistupuje necitlivě, ale nic.
Mamce je 65 let, je celkem zdravá a soběstačná.
Jasně, že to nepochopí. Tyhle lidi nejsou na nějaký chápání stavěni. To vůbec neřešte. Upozorňuju, že to bude zlý, hodně zlý ; výhrůžky, citové vydírání, výčitky a očerňování ve vaší rodině a okolí. Ale furt lepší tohle přežít, než se nechat pomalu sežrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Plamí
7.4.22 13:34
Uff, tak do baráku bych ji určitě nebrala, zničilo by to váš vztah i tebe. Já mám sklony se každého zastávat, ale tohle je prostě moc. Pomáhat, to ano (mne tedy i co víkend jezdit za nimi 200km přijde moc, dokud byli dva..), ale nenechat se citově vydírat až zničit. Držím palce, bude to asi boj, ale uleví se nakonec třeba i vám všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny a budu moc ráda za jakoukoli radu, protože sama nevím jak to řešit. Dopředu se omlouvám za anonym a za délku příspěvku.
Již 12 let bydlím s přítelem v jiném městě než naši. Rodiče jsme pravidelně (obvíkend) navštěvovali, nebo přijeli oni k nám. Taky jsem si s nima dennodenně volala. Taťka byl vždy u nás na návštěvě v pohodě a byl hlavně rád, že nás viděl. Kdežto u mamky, která ke mě byla vždycky docela kritická to spíš připomínalo generální prohlídku. Ať jsem se snažila sebelíp uklidit, navařit atd. Vždy si našla něco, co zkritizovala (řeči typu- měly by jste si tu vymalovat, nechceš si koupit nové záclony, atd). A když už to nebylo zrovna nic doma, tak rejpala do mě (např. měla by jsi si zajít ke kadeřnici, měla by jsi zhubnout-a to jsem v minulosti měla poruchu příjmu potravy). Přitom mužskýmu se líbím taková jaká jsem.
Dokonce i když ví moc dobře, že se dlouhodobě snažíme o miminko, tak pořád vypráví, jak její kamarádky jsou už babyčky a ona by taky chtěla vnoučata. Jako mě to taky mrzí.
No jenže loni bohužel tatínek po dlouhé nemoci zemřel. Už na smuteční hostině my vyrazila dech, když před všema prohlásila, že půjde bydlet k nám, aniž by se nás třeba zeptala, nebo o tom s náma mluvila. Já z toho začínám mít hrůzu, když vidím jak se mamka chová a to ani není u nás. I když se za ní snažíme jezdit každý volný výkend. A vždycky se nažíme vymyslet nějaký výlet, nebo kino, atd. Aby se nenudila. Ale když jí nabízí třeba její známé, že s nimi má jít ven, tak to odmítne. Třeba jsem se dozvěděla, že jí lákala kamarádka do bazénu a mamka, že nechce, že půjde stejnak do bazénu se mnou. Když jsem se jí zeptala, proč to odmítla, tak odpověděla, že by musela brzo vstávat, že jela brzo ráno. Přitom mi píše každý ráno v 5:00 SMS do práce.
Ano, na jednu stranu budu ráda, že bude u nás. Když by se něco dělo, tak je člověk klidnější, že je u nás a né někde 2 hodiny jízdy odsud. Na druhou stranu se děsím té nesvobody. Navíc i přítel, je z toho všeho taky nesvůj.
Nechci o něj přijít, dost jsme se spolu sžily a klape nám to.
Už takhle si s mamkou nemám co říct. Když tam třeba přijedu, musím být pořád s ní. Když si třeba vezmu do ruky mobil, tak mamka mi řekne: Nech toho a něco mi říkej. Přece nejsem její osobní klaun.
Mám chuť si s mamkou promluvit, že jí mám ráda a že budu ráda, když bude bydlet v našem městě, ale ne pod jednou střechou.
Cejtím se kvůli tomu blbě a nechci se jí dotknout.
Na druhou stranu jsem taky jenom člověk. Taky se nějak vyrovnávám s tím, že taťka už není. Taky mi chybí. Ale snažím se na taťku myslet v dobrém. Kdežto mamka se vůbec nesnaží. Pokaždé když padne taťkovo jméno se rozbrečí. Když jsem jí navrhla jestli to nechce řešit s nějakým odborníkem, tak to odmítla. Navrhovala jsem, ať zkusí např. kurzy pro seniory, nebo cvičení pro seniory. Zkrátka něco co by jí bavilo a přišla mezi lidi. Odmítla to.
Co mám dělat?