Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Děkuji moc všem za radu.
Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to takhle cítí. Jen se bojím, že to nepochopí.
Když mě jednou nějak naštvala zkrz tu neplodnost, tak jsem jí jednou poslala na email video, kde mluví žena o neplodnosti a o tom, jak jí štve přístup okolí a rodiny.
Doufala jsem, že se nad tím nějak zamyslí a dojde jí, jak ke mě přistupuje necitlivě, ale nic.
Mamce je 65 let, je celkem zdravá a soběstačná.
Kope tam, kde tě to bolí. Tam jí to dělá radost. Nepochopila jsi to ještě za ty roky?
Zaprvé nechápu, proč jste si denně volali.
A zadruhé už sis s ní měla promluvit dávno.
@PaníBovaryová píše:
Kope tam, kde tě to bolí. Tam jí to dělá radost. Nepochopila jsi to ještě za ty roky?
Přesně tak.
Dobrý den, těžko radit druhým. Ale pokud matku přestěhujete do vašeho města, přijde o všechny známé. A tím víc se upne na vás. To není dobré řešení. Budete ji muset navštěvovat denně. Tím, že si jí dáte domů, na vás bude číhat, jen se vrátíte z práce a dělat vám společnost až do doby, kdy se jde spát.
Tahle situace má jediné řešení. Jezdit k ní méně, aby byla nucená si najít zábavu sama. Dvakrát do měsíce. Nemůžete se přece obětovat a trávit s ní maximum volna. Není ještě tak stará. A zažádala bych ve vašem městě či okolí o dům s pečovatelskou službou. Že v sedmdesáti nebo tak nějak by se tam nastěhovala. Je to soběstačná ženská. A pěkná manipulátorka.
@EEKK píše:
A zažádala bych ve vašem městě či okolí o dům s pečovatelskou službou. Že v sedmdesáti nebo tak nějak by se tam nastěhovala. Je to soběstačná ženská. A pěkná manipulátorka.
Bohužel nemůžeš žádat o místo pro rodiče v seniorském domě Ty. Musí oni. A můžu Ti z vlastní zkušenosti říct, že generace 70 a 80letých ve většině není ochotná dobrovolně tam jít. Berou to skoro jak vězení. U nás jsem s tím návrhem nepochodila ani u jednoho z našich rodičů. Moji můj návrh ještě akceptovali, ale partnerovi rodiče se mnou rok nemluvili.
Jak tak stárnu taky (bude mi 60) a chodím si po zahradě a mám tu kamarádky a dobré sousedy atd., tak je svým způsobem chápu.
Tohle je citlivé téma. A obzvlášť u zakladatelčiny matky, která je závislá na mladých. vystresovanému staršímu člověku můžeš nutit návštěvy knihovny, koncertů, zájezdy, cokoliv - odmítne. Skoro bych řekla, že je to na psychologa. Možná k němu by se mohla jít poradit zakladatelka. Přece jen mají obecné zkušenosti.
@Cimada
No mně je přes šedesát. Copak o to. Tady jde o to, že dva žijí způsobem, že ustupují třetímu. Nestačí mamince, že s ní tráví víkendy? Když si ji nastěhují, budou s ní trávit celé týdny a večery. Žádné řešení nevyřeší mamince to, aby se umělá zabavit sama. Jednou člověk musí překonat. Nemůže se pro zbytek života uzavřít před světem. Kdyby prodala… bydlí v domě, v bytě, nepamatuji si… ve svém městě a koupila v jejich městě, tak ji budou mít blíž, ale co to vyřeší, bude chtít, aby tam chodil někdo z nich denně. Asi to bude ona jako její dítě. A muž bude doma sám, až ho to přestane bavit…ta maminka, při vší úctě, se musí trochu s tím poprat sama. Věk ji neomlouvá. Oni se jí nemůžou obětovat. Soukromím, vlastním životem. Oni dělají pro ní všechno a ona nehne prstem, aby svou situaci zlepšila. To je špatně. Kdo to vydrží x let? A co až ji bude o deset patnáct let víc?
@Cimada píše:
Bohužel nemůžeš žádat o místo pro rodiče v seniorském domě Ty. Musí oni. A můžu Ti z vlastní zkušenosti říct, že generace 70 a 80letých ve většině není ochotná dobrovolně tam jít. Berou to skoro jak vězení. U nás jsem s tím návrhem nepochodila ani u jednoho z našich rodičů. Moji můj návrh ještě akceptovali, ale partnerovi rodiče se mnou rok nemluvili.
Jak tak stárnu taky (bude mi 60) a chodím si po zahradě a mám tu kamarádky a dobré sousedy atd., tak je svým způsobem chápu.
Tohle je citlivé téma. A obzvlášť u zakladatelčiny matky, která je závislá na mladých. vystresovanému staršímu člověku můžeš nutit návštěvy knihovny, koncertů, zájezdy, cokoliv - odmítne. Skoro bych řekla, že je to na psychologa. Možná k němu by se mohla jít poradit zakladatelka. Přece jen mají obecné zkušenosti.
Jenže ona nemá být co závislá na mladých - v tomhle věku ještě ne.
@Tofifea píše:
Jenže ona nemá být co závislá na mladých - v tomhle věku ještě ne.
To samozřejmě souhlasím, jen upozorňuji na to, že přihlásit rodiče do senioráku prostě nelze. Jedině zfalšovat jejich podpis a to jaksi není doporučeníhodné a ani zdaleka to neznamená, že je tam pak dostane. Když nebudou chtít.
Osobně jsem taky alergická na nějakou závislost starší generace na mladší - z pohledu dcery (dodnes mě maminka lehce diriguje, doporučuje, jaké oblečení koupit - a myslí si, že je nenápadná, jsem v telefonátech shovívavá, protože žije stovky km ode mě)
, ale zase na druhou stranu jsem i matka a na rovinu říkám, že po vylétnutí mláďat z hnízda je (některým) rodičům hodně smutno. Musím se dost hlídat, abych mladé zbytečně nekontaktovala nebo jim do něčeho nekafrala
, prostě setrvačnost nějakých těch 20 let opatrování svých mláďat se na rodiči podepíše
.
Ale pravda je, že existuje hodně lidí třeba s histrionskými nebo narcistickými rysy a tihle lidé jednak bytostně potřebují společnost (hysterici) a jednak jednají manipulativně (narcisti) a pokud se zaměří na děti, je to špatné.
Nevím, myslím si, že by zakladatelce mohl pomoct nějaký psycholog, který by jí poradil, jak jednat.
@EEKK píše:
@Cimada
Když si ji nastěhují, budou s ní trávit celé týdny a večery.
Hele, zrovna toto je pro mě noční můra
a patřím mezi ty, co rozmlouvají stavby velkých baráků, že budou žít pohromadě s kýmkoliv. Já tvrdím, že to je cesta do pekel a preferuji navštěvování.
Já s Tebou souhlasím, jen říkám, že prostě existují lidé, s nimiž je to těžké a s nimiž psychologové radí přerušit kontakt, Jenže to nelze s rodiči, že (obvykle).
Zakladatelce nezávidím.
Já jsem ty, který se vymezí, ale jde mi to pochopitelně líp vůči cizím (s tchánovci jsem problém neměla), k vlastním rodičům jsem shovívavější, ale já mám rodiče celkem rozumné. Voláme si cca jednou za 14 dní, každodenní nebo obdenní kontakt si neumím představit, přestože je mám moc ráda. Ani bych na to neměla čas.
@EEKK píše:
Tady k tomu dříve napsanému musím dodat, že jsem to myslela ve vztahu odstěhování se do domova důchodců, ne že chápu zakladatelčinu maminku.
Aby nevznikla mýlka
. Napsala jsem to asi trochu nejednoznačně.
„Jak tak stárnu taky (bude mi 60) a chodím si po zahradě a mám tu kamarádky a dobré sousedy atd., tak je svým způsobem chápu.
Tohle je citlivé téma. A obzvlášť u zakladatelčiny matky, která je závislá na mladých.“
Jenomže člověk musí počítat s tím, že sil bude ubývat a že na ten pečovatelský nebo seniorský dům se pěkně čeká. Formulovala jsem to nepřesně. Samozřejmě si musí žádat ten dotyčný. Kdo zaváhá, nedostane se tam vůbec. Pak to dopadne tak, že člověk není schopen zvládat žít sám, děti jsou daleko a pracují, a potom měnit byt z Plzně do Liberce, napsat žádost o umístění někam, to je špatně. Já nejsem pro odkládání čerstvých důchodců do sociálních zařízení a rozprodání jejich majetku. Jen že když dojde ke zhoršení zdravotního stavu, je pozdě něco podnikat
Stará paní z našeho příběhu se prostě paličaté upnula na mladé. Je to škoda. Celý týden čekat doma, až přijedou. Mohla by leccos podniknout s kamarádkami, sousedka mi…až to jednou nepůjde, to se doma u televize nasedli až dost.
@EEKK píše:
Jenomže člověk musí počítat s tím, že sil bude ubývat a že na ten pečovatelský nebo seniorský dům se pěkně čeká. Formulovala jsem to nepřesně. Samozřejmě si musí žádat ten dotyčný. Kdo zaváhá, nedostane se tam vůbec. Pak to dopadne tak, že člověk není schopen zvládat žít sám, děti jsou daleko a pracují, a potom měnit byt z Plzně do Liberce, napsat žádost o umístění někam, to je špatně. Já nejsem pro odkládání čerstvých důchodců do sociálních zařízení a rozprodání jejich majetku. Jen že když dojde ke zhoršení zdravotního stavu, je pozdě něco podnikat
Absolutně s Tebou souhlasím. Ale - zkusila jsi to takhle logicky vysvětlit Tvým rodičům?
Já jsem u všech narazila.
Už žije jen moje matka. Ta sama o tom mluvila v sedmdesáti, že by si měla zažádat. Rozmluvili jsme ji to. Ať je doma. Bydlíme všichni nedaleko. A máme časový prostor tam zajít.
@EEKK píše:
Už žije jen moje matka. Ta sama o tom mluvila v sedmdesáti, že by si měla zažádat. Rozmluvili jsme ji to. Ať je doma. Bydlíme všichni nedaleko. A máme časový prostor tam zajít.
Tak to je mi líto.
Ohledně toho, že tedy maminka souhlasila a pak doma zůstala - někde to jde a někde ne. Když je starý člověk v bytě, fajn. Ale jakmile má kolem sebe velkou zahradu, kterou opustit nechce, to je pak těžké. My jsme teda u všech rodičů (našich i tchánovců) narazili.