Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Víc takových lidí jako ty ![]()
Zkusila bych odchytnout rodinu - nebo se zeptat někoho z ostatních sousedů nebo přímo jí?
@Salorka píše:
Víc takových lidí jako tyZkusila bych odchytnout rodinu - nebo se zeptat někoho z ostatních sousedů nebo přímo jí?
@Annapavelkovaml píše:
Jak se znám taky bych tak reagovala…snažila bych se kontaktovat rodinu a sama bych tam aspoň jednou týdně zašla…
taky jsem jí říkala že ji budu chodit kontrolovat ale podle toho kolikrát se mě ptala na ty věci tak mám strach, že nebude vědět kdo jsem… ale zkoušet to budu, vyzvěděla jsem i přesné datum narozenin tak bych ji chtěla donést kytku aspoň
To vypadá na stařeckou demenci. Je fajn, že jí chceš pomoct. Asi bych si zkusila promluvit s jejími příbuznými, až je potkáš. Případně, pokud k tobě získá důvěru, si zkus od ní vzít telefonní číslo na nějakého příbuzného, abys věděla, koho kontaktovat, kdyby náhodou bylo potřeba.
Mě teda napadlo zkusit kontaktovat nějakou organizaci, která se podobnými problémy starších lidí zabývá a zeptat se na radu jich. Sama nevím, co bych dělala, ale bála bych se, abych svým přístupem nenadělala víc škody než užitku (třeba i kvůli potenciálním útokům příbuzných, nebo já nevím co. Lidi jsou dnes různí, že). No a organizace, které se problematikou zabývají budou mít určitě užitečné rady i tipy ![]()
Zakladatelko, nejprve bych se zeptal statních sousedů. Někoho normálního, sympatického, říct jim o tvém rozhovoru a zeptat se, jestli nevědí, zda za ní někdo chodí apod.
Aby to nedopadlo podle přísloví za dobrotu na žebrotu…
Díky všem, taky mě napadlo že musím být opatrná, jako napadlo mě právě že bych zašla za ní a zahrála s ní nějakou hru nebo tak něco, ale toho se fakt bojím, zároveň i toho pozvat ji k nám… aby se necítila špatně. Povídala že synové jsou právníci a snacha snad doktorka? Tak že za ní chodí a pomáhají jí, tak snad nekecala. Každopádně se budu o to zajímat víc
Určitě bych k ní domů nechodila. Může něco založit, pak si vzpomene, že u ní byla nějaká paní s dítětem a hned tě obviní, že jsi jí to vzala ty.
Já bych z toho měla strach. Já dělám předsedu v SVJ a je mi těch starších lidí fakt líto, někdy se to neobejde bez toho, abych k nim šla do bytu. Kolikrát něco potřebují, ale většinou se snažím, aby tam kdyžtak byl ještě někdo z rodiny a pokud jsou fakt sami a nikdo za nima nejezdí, tak do bytu nejdu. Pomůžu s taškou do schodů a další věci, ale rozhodně ne do bytu. Jedné paní u nás je asi 85 let, má jen nějakou neteř, kterou neznám a moc za ní asi nejezdí a už několikrát policajti museli vysadit dveře nebo tam byla záchranka. Lidi z baráku začali říkat, že by bylo dobrý, aby měl někdo její klíče. No, hned jsem jim řekla, ať s tím teda nepočítají, že já si je nevezmu. Člověk fakt neví, co se může stát.
Taky jsem jednou byla zvonit na byt u další starší paní, že od ní potřebuju něco podepsat a ona hned, že jo, ale že se kvůli něčemu nemůže domluvit s manželem, jestli ho nemůžu jít přesvědčit. Nakonec mě ukecala a šla jsem si s pánem promluvit, ale byla ve mně malá dušička. On je hrozne, všechno musí být po jeho a paní se ho občas bojí. No, teď je na delší dobu v nemocnici, tak má paní alespoň klid, i když už mi říkala, že se jí po něm stýská.
Radši anonymně z důvodu informací o sousedech.
Bydlíme v novém bytě poměrně krátkou domu, ještě neznám všechny sousedy.
Dnes jsem šla se synem ven a volala na mě sousedka z okna, že se bojí jít ven, že přespává na mezipatře zřejmě bezdomovec. Říkala, že teď už nic neslyší ale že má strach. Poprosila jsem druhou sousedku aby se tam šla podívat, protože jsem spěchala na autobus.
Cestou zpět mi to nedalo a zastavila jsem se k sousedce, ujistit se, že je v pořádku. První mi nechtěla strachy ani otevřít, nakonec jsme si dlouho vykládaly. Říkala, že jí bude za pár dní 85 let. Bojím se o ni, během našeho rozhovoru stále brečela, první kvůli strachu z údajného bezdomovce, potom z toho, že je to teď výročí smrti jejího manžela a nakonec brečela dojetím z toho, že se o ní někdo zajímá. Ale hlavně opakovala stále stejné věty a několikrát se mě ptala na stejnou věc, tedy hlavně na to kde bydlím.
Koukala sem se do bytu a měla předsíň čistou a uklizenou, sama vypadá na svůj věk pěkně, ale mám obavy. Mám zkoušet odchytit její příbuzné jestli jí někdo půjde navštívit?
Chtěla jsem ji nechat svoje číslo na mobil, ale neměla by mi z čeho zavolat.
Řešily byste to? Nechci ať se musí celé noci bát, že tam někdo přespává na chodbě i když já sama jsem nikoho neslyšela ani neviděla. Ale zároveň nevím jak ji pomoct aspoň od toho strachu.