Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jdi k psychologovi…
ne dělám si srandu.. Já jsem hroznej nervak
ale řvát na malého nemá ještě cenu a do budoucna, jelikož vím, že s mejma nervama to bude hustý, si vymýšlím únikové zóny, kam se budu chodit vyvztekavat.. Protože na něj nechci pořád řvát, až ve chvíli, kdy už toho bude dost a aby pak věděl, že už je zle a mel ze mě nejakej respekt. Protože vím, že když budu jecet pořád a u všeho, tak si bude myslet, že je to normální a nic mu nehrozí
To jsou moje plány no
jaká bude realita, Toť otázka
![]()
Dekuji ženský, hrozne jste mi pomohli. Dneska to na me padlo a presne tohle jsem. potrebovala. Uz ted se tesim az se vzbudim a pomuchluju ji, nez me zase vytočí ![]()
@Křížek1 píše:
@Emilie To by jsme za chvíli neměli z čeho jíst
Ke tchýnině údivu jsem pak servírovala zákuzky na velké talíře, které jsem průběžně umývala - aby bylo z čeho jíst. A když nás tu bylo moc, tak na řadu holt přišly i podšálky. To zase moje nervy měly přednost před nějakým materialismem.
No tak já jsem na něj zařvala dnes poprvé a bylo mi to děsně líto
Je mu 16m a bouchly mi nervy
Ale tak snad aspoň pochopil, že takhle neee…
Jinak kamarádka bydslí na návsi, má dítě, které je ehm… vypadá teda, že bude mít problémy s chováním, takže ta si užije. No sama je cholerička, hapruje jí manželství, rodiče jsou nemocní… nervy hrozný
… no a ta když začne vyvádět, tak o tom fakt ví půlka vsi. Bohužel si teda myslím, že tím situaci nepomůže, nezlepší. Tím, že bude ječet na dítě.
@janulikz
Každému můžou ujet nervy. Jen by to neměla být výmluva pro to, abychom na děti ječeli denně.
Představ si sebe, jak nad Tebou stojí někdo obrovský, křičí na Tebe a ty vůbec nechápeš proč… ![]()
Pokud bych potřebovala zaječet, šla bych to rozdýchat vedle, ven… a vrátila se relativně v pohodě.
Věř tomu, že všechno, co Tě teď dokáže rozhodit, budeš za pár let považovat za malichernosti.
Jsou dny, kdy se toho sejde víc, ale vydrž, nejsi v tom sama. Všichni bojujeme. ![]()
@Handalina píše:
Tak by me zajimalo, jak to vypada v domacnosti, kde se nerve. To musej mit ty deti srovnane pekne do late..
To ja bych spis rekla, ze tam, kde se nerve vladne tezka anarchie, vychova probiha stylem Necham dite volne rust, vyvine se z nej osobnost. Protoze srovnat nekoho do late bez revu dle mych zkusenosti nelze
.
@Křížek1 píše:
@Emilie Pro větší návštěvy mít v záloze plasťáky
Já to vyřešila nakonec stolováním typu švédský stůl. Na prkýnko, a berte si.
Hele a není to dávno, mě vytočil junior (7), tak jak jsem měla v ruce plechovou mísu z Ikey, vcelku pevná věc, tak jsem jí řachla o dřevěný bytelný stůl. No, promáčkla jsem jí. To pak prostě nevysvětlíte. Proč. že radši obětujete v tom afektu nádobí než život. Protože to bych ho prostě zabila. ![]()
@Emilie tak to je pochopitelné
Já bych své dítě taky nezabila ![]()
A co stůl? Vydržel? ![]()
@babice píše:
@janulikz
Každému můžou ujet nervy. Jen by to neměla být výmluva pro to, abychom na děti ječeli denně.
Představ si sebe, jak nad Tebou stojí někdo obrovský, křičí na Tebe a ty vůbec nechápeš proč…
Pokud bych potřebovala zaječet, šla bych to rozdýchat vedle, ven… a vrátila se relativně v pohodě.
Věř tomu, že všechno, co Tě teď dokáže rozhodit, budeš za pár let považovat za malichernosti.
Jsou dny, kdy se toho sejde víc, ale vydrž, nejsi v tom sama. Všichni bojujeme.
To samozrejme ne. Rvu opravdu vyjmecne a to uz teda musi bejt. Dneska jsem sla i do druhy místnosti to vypustit ale myslim ze to. nemelo smysl kdyz mala byla hned za rohem. Samozrejme je mi to pak hrozne lito a rikam si ze se priste udrzim. Nekdy to rozdejcham ale někdy to proste nejde. No mateřství je asi zkouska toho co vydrzime ![]()
@Křížek1 píše:
@Emilie tak to je pochopitelnéJá bych své dítě taky nezabila
A co stůl? Vydržel?
Jo, stůl je bytelnej, vyrobenej na zakázku…