Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi s tím nic neneděláš, bude se asi muset spálit sám, aby pochopil, že každý člověk má svou cenu.
To jsem nepomohla, že? Ale fakt nevím, jak bych se zachovala, asi pořád dokola opakovat, ať se neponižuje, ať je sám sebou atd atd.
Myslím, že tady se moc pomoci nedá… povahu člověka těžko nějak radikálně změníš.
Otázkou je, jak dlouho Ty budeš ochotna a schopna žít s člověkem, kterého si nevážíš a o kterém dokážeš použít výrazy, které jsi použila v názvu diskuse. Manželství (a partnerství) je hodně o vzájemné úctě - pokud na jedné straně chybí, je to špatně. ![]()
Každopádně Ti držím palce a přeji hodně štěstí a trpělivosti…
Myslím,že nyní už není šance na změnu.Jediná možnost je,že se naučíš většinu věcí neřešit a netrápit se tím-jinak se z toho časem zblázníš.
BohunkaP píše:
Myslím, že tady se moc pomoci nedá… povahu člověka těžko nějak radikálně změníš.Otázkou je, jak dlouho Ty budeš ochotna a schopna žít s člověkem, kterého si nevážíš a o kterém dokážeš použít výrazy, které jsi použila v názvu diskuse. Manželství (a partnerství) je hodně o vzájemné úctě - pokud na jedné straně chybí, je to špatně.
Každopádně Ti držím palce a přeji hodně štěstí a trpělivosti…
přesně tak jak říká Bohunka, povaha se nedá změnit, ta je daná! Může se o to sice snažit nějakou dobu, ale nebude to jeho přirozený způsob života a nejspíše to stejně dlouho nevydrží. A myslím, že pak bude jen podrážděný. Nesnažil bych se ho změnit, pokud se o to sám nepokusí.
Proč by si ho chtěla změnit kobrazu svému?? každý jsme nějaký a ty jsi si hoo přece brala takového jaký je nebo ne?
Najdi si silneho chlapa, ktéry zna svou cenu. Maš na to? Postěžovatse je fajn, ale musí následovat čin. Maš pravo na své štěsti, a On na to své. Když nejste št'astné spolu jděte si s cesty! Zní to tvrdě? Jína pomoc neni…
Lena Fesková píše:
Najdi si silneho chlapa, ktéry zna svou cenu. Maš na to? Postěžovatse je fajn, ale musí následovat čin. Maš pravo na své štěsti, a On na to své. Když nejste št'astné spolu jděte si s cesty! Zní to tvrdě? Jína pomoc neni…
No, já bych to zas tak drasticky neviděla. Nikdo není dokonalý, každý má své chyby. Pokud manžela miluješ, tak kvůli tomu bych ho určitě neopustila.
Ahoj, já tvého muže chápu, taky jsem byla vychovaná v tom, že jsem k ničemu a všichni ostatní jsou lepší než já, hodně stručně řečeno. Taky hodně řeším to, co si o mně lidi myslí a kritiku nesu hrozně špatně. Taky se dost podřizuju a taky toho hodně lidí zneužívá. Ale myslím, že už na tom nejsem tak špatně jako tvůj manžel, i když dřív jsem byla, dost na sobě v tomto směru pracuju, ale je to těžký, holt dětství je nejcitlivější věk a jak je v dětství s člověkem zacházeno, tak si to nese po celý život a těžko se to mění. Ty s tím nic nenaděláš, bude muset on sám.
Mně v tomto hodně „pomohlo“ nebo spíš nakoplo, když už to někteří lidi začali přehánět s tím, jak zneužívali mé povahy a taky když to začalo zasahovat nejen mne, ale i syna, to mě donutilo se vzpříčit a začala jsem se taky občas ozývat a nenechat si všechno líbit a mám z toho radost. ![]()
Snad se to časem podaří i tvému manželovi, držím palečky. ![]()
Lena Fesková píše:
Najdi si silneho chlapa, ktéry zna svou cenu. Maš na to? Postěžovatse je fajn, ale musí následovat čin. Maš pravo na své štěsti, a On na to své. Když nejste št'astné spolu jděte si s cesty! Zní to tvrdě? Jína pomoc neni…
Tak zakladatelka si jen chtěla postěžovat a ty už to vidíš na rozvod??? ![]()
Je to těžké co ti poradit,je to jeho povaha,trochu to znám,něco podobného mám doma,ale v malé míře a jen co se týká své rodiny…já bych potřebovala kousek z tvého muže,protože já mám zase tolik hrdosti,že bych ji mohla rozdávat a to taky není dobře,je to zase opačný extrém…
zkus si s ním o tom promluvit,že přeci se nemůže takhle ke každýmu chovat..a nebo se musí asi hodně spálit jako že mu někdo doslova bodne kudlu do zad a on se probudí. ![]()
Anonymní píše:Kecačko, tohle je život? Pokud zakladatelka má žit do konce života v takovém vztahu, tak kdo je doopravdy slaboch? A je to jen můj názor, můzu ho tady říct stejně jako kdokoli jiny. Je mi z toho smutno když lidi žijí v nefunkčnem vztahu. Proč? Kvůli čemu? Zvyk? Lenost co koliv změnit? Pokud si vážim sebe, neměla bych chtit pro sebe jen to nejlepší?
Mám na něj střídavě vztek a střídavě je mi z toho smutno, o tom, že by mi snad po těch letech nějak imponoval, nemůže být ani řeči.
Příspěvek upraven 29.12.10 v 00:25
Zakladatelko-jak píše Nety a ostatní,musí chtít sám.Jestli ho nic nenakopne,tak s tím nic neuděláš.Možná by za pokus stálo ho nechat vyřizovat i nepříjemné věci,jako je reklamace,něco na úřadech,aby se víc otrkal,nevím.Nebo se pokusit o radu v poradně,není na tom nic špatného.Jsou i knížky o asertivitě ve slušné formě a nemusí být člověk hulvát.I s úsměvem se může říct ne a nikoho to neurazí.
Lena Fesková píše:Anonymní píše:Kecačko, tohle je život? Pokud zakladatelka má žit do konce života v takovém vztahu, tak kdo je doopravdy slaboch?
Mám na něj střídavě vztek a střídavě je mi z toho smutno, o tom, že by mi snad po těch letech nějak imponoval, nemůže být ani řeči.
Ano,tohle je život,občas na toho druhého máme vztek z různých důvodů,proč hned rozchod??A zakladatelka psala,že ho má stále ráda a asi věděla koho si bere,ale jen se chtěla vypsat…nic víc.
kecačka píše:
Ano,tohle je život,občas na toho druhého máme vztek z různých důvodů,proč hned rozchod??A zakladatelka psala,že ho má stále ráda a asi věděla koho si bere,ale jen se chtěla vypsat…nic víc.
To víš, pořad si nemůžu zvyknout na to že jsou lidi které řeši jen aby řešili. Já spíš řešim abych vyřešíla. A jinak v pohodě, když se mají radi neni co řešit ![]()
Vím, že název diskuze zní hrozně, ale ráda bych předeslala, že svého muže mám ráda. On nás taky, stará se o nás, rozmazluje nás, máme společné zájmy, sportujeme i chodíme za kulturou, cestujeme. Jediné co mi na něm vadí, že je takový slaboch. Rodiče v něm vypěstovali pocit méněcennosti a on není schopný se ho zbavit. Díku tomu se chová jako slaboch, svým „kamarádům“ i příbuzným se neustále vtírá do přízně, i kdyby na něj plivali, křivě by se na ně nepodíval. Neříkám, že se se k němu chovají vždy špatně, ale je na nich vidět, že vědí, že si k němu můžou všechno dovolit a on se nikdy neurazí. Stejně se chová i k cizím, nechá si všechno líbit, vím, že by se ani mě nikdy nezastal. Když za nás jde vyřídit něco nepříjemného, svede na mně, že za to můžu.
Snažila jsem se to nějak změnit, nenápadně i nápadně, aby si zachoval nějakou hrdost, ale je to marné, nechápe a nechce chápat, že by měl něco změnit ze samého strachu aby si snad někoho nerozházel. Mám na něj střídavě vztek a střídavě je mi z toho smutno, o tom, že by mi snad po těch letech nějak imponoval, nemůže být ani řeči.
Vím, že s tím asi nic neudělám, jen jsem se potřebovala svěřit. Vím, že je to zase úplně opačné téma, než se tu obyčejně řeší (nevěra, tyran, lakomec), ale i takové problémy může člověk mít.:-(