Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lizzi píše:
JEstli si tvá matka nepřipadá jak oběť domácího násilí, tak je něco špatně, ale tyto věci některým lidem vůbec nedojdou, vzhledem k tomu,že s ním je schopná pořád být. O mé matce všichni vždycky říkali, že je to světice. Já jsem ale věděla, že to je nezodpovědná žena, pokud zůstává s takovým mužem a ještě si s ním pořizuje děti..
máš pravdu, máma - nemyslí si že je oběť domácího násilí, a já sama, když jsem se objednávala do toho centra jsem si hned říkala, jestli tam mám jít, jak a podle čeho posuzují, že se jedná o domácí násilí, ale teď o tom píšu, si zase říkám, půjdu tam, že tato situace není normální, nemůžeme mu nic říct, nic udělat, to abych pomalu ani nedýchali, že ![]()
Lizzi píše:
Napiš, budu na Tebe myslet, abyste to všichni zvládli!
Lízinko, si tak milá, ty nemůžeš být nikdy špatným člověkem, ten kdo myslí i na druhé, je podle mne nesobecky dobrý. a proto budeš dobrá matka ![]()
Tak teď jsi mě vážně rozbrečela.. ![]()
Nikdo si nezaslouží tohle prožívat, ani já ani Ty. Jsi moc statečná, že tam jdeš.
zakladatelko, je to dobré rozhodnutí s tou poradnou a ještě lepší, že máš zájem o bratra. pokud je to v Tvých silách, pomož mu.
Ahoj,
tak bylo s tátou řešeno, že brácha se ptal bývalé psychiatričky, ona s ní nechce mít nic společné, atakoval ji též soustavně po doby jeho docházení na léčbu. Takže tak, ale sama se jí ještě půjdu zeptat, co s ním dělat. Ale na to, jak jste tady navrhovaly, že mu zařídí ústavní léčbu, to bych nesázela. Vždycky se léčil doprovolně, docházel do ambulance a pak když bylo nejhůře napsala mu žádanku a on šel sám, další den na léčebnu, podotýkám sám. Není nesvéprávný, když tam nebude chtít, tak tam nebude. To za prvé, za druhé při velkém jeho ataku, kdy u toho asistovali i sousedi, tak na něj byla zavolána PČR, výjezd přijel udělal tytyty, a ještě jednou za zaplatíš pokutu, a jinak neberou to jako soustavné napadání? Protože prý na bratrovi a matce, nebylo nic vidět? Co, to je měl rovnou zabít, to už by vidět, bylo, a to podotýkám, to už je tady ten zákon o vyhoštění? Takže za druhé PČR i přes svědky od toho dala ruce pryč, a za třetí, další ataka a brácha volal rychlé šípy, páč otec úplně zrudnul, než přijel on se uklidnil, zhodnotili jeho stav jako neohrožující sebe sama a odjeli. Z toho vyplývá, že toto nebude, tak jednoduché, řešit to, jak se někdo domnívá. Ještě jedna naděje je v tom centru DONA, ale z toho si moc neslibuji, vidím, to spíše tak, že matka s bratrem půjdou pryč a nechají jej tam svému osudu.
Jinak nikoho z výše uvedených - policajti, saniťáci, psychiatrička, nezajímalo, proč to trvá tak dlouho, proč milý pán demoluje barák, je to jeho majetek, ať si prý dělá, co chce, pak že napadá ostatní, nic není vidět, tak to nebude domácí násilí, a pak nic mu momentálně není, tak to není třeba léčit. Takto se k tomu postavili, a co my teď máme dělat? Když od toho dávají, ti povolaní ruce pryč? Až tak jednoduché to nebude.
Teď jinak, co si počnou máma s bráchou, když nemají nic, žádný majetek, žádnou hotovost, vše má otec, vše je napsané na něj, protože roky si sedí na penězím, vše táhne matka z platu, jídlo, oblečení, dárky, inkaso, drogerii, prostě běžné potřeby pro chod domácnosti, otec platí akorát auto,a povručení. Takže si naškudlil, to on by mohl odejít lehce, ale co máma kam složí hlavu bez peněz, bez prostředků, bez majetku, taky to nemá jednoduché v tomto směru, tady obět spoléhám na tu poradnu, ale moc si nedávám naději a proto jsem z toho pořádně mimo, že tady není pomoci.
Nadídla jsem jim azyl u nás, ale to odmítli. takže tak, k babičce mé se vracet nebudou, jsou tam i jiní potřební bez bydlení, co jsou v nájmu ikdyž vlastní vinou - nadělali dluhy museli se odstěhovat. Babička by ale měla zle že je nechtěla a mámu s bratrem bude chtít?
Jak tedy žít s vědomím, že nám nikdo nepomůže?
![]()
Vážně tu není nikdo, kdo toto sám zažil, a vyřešil úspěšně domácí násilí, nechápu proč v ČR je toto téma pořád tabu, to musí umřít v každé rodině takto někdo, aby si toho všimli?
Ani se ti nedivím, taky to pro mne není jednoduché, napíšu Ti SZ, jak to u nás dopadlo, a jinak neboj se mateřství je těžké, ale tak krásné, když Ti miminko chytá za palec, když saje s prsu a drží se tě oběma ručičkama, je to náročné na čas a někdy i na nervy, ale chce to pohodu, a pomoc od manžela, pak je to v pohodě, první tři měsíce je to záhul, ale pak to jde. První měsíc pořád jenom brečí a ty nevíš, co s nimi, už jsem chvílema myslela, že se zblázním - ale pak si vzpoměla na otce a dala dítko do kočárku a šla mezi lid
Neboj se být matkou zvládne každé, chce čas a hlavně klid