Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Můj otec blázen
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Lenkaamimi
7.2.12 09:56
Tvůj otec je nemocný člověk. od něho se dá očekávat cokoliv. pokud je nebezpečný svému okolí, měla by od něho Tvoje matka s bratrem odejít, nebo dojde k neštěstí. pokud není možné, aby se o něho celoročně starali v ústavu, těžko radit, asi by měl zůstat sám, a tohle je pak již záležitost policie české republiky, jestli ho nechá v tomto stavu běhat mezi lidmi. Tobě bych doporučila nestýkat se s ním v tomto stavu, pokud nebude pod medikamenty v nějakém psychiatrickém zařízení. jinak myslím, že matka udělala velkou chybu, že s ním žila i s dětmi a připravila vám takový život, tam by jistě bylo třeba také psychiatrické vyšetření, je možné, že mezi nimi vznikl patologický vztah a matka nebyla schopna se bránit, odejít, zaujmout postoj, vymezit pořádek. takže nechat ho být samotného a žít svůj život. léky nebere a vůbec..už jste si s ním užili všichni dost ostudy ne ? a nejen ostudy..život zničený.
- Citovat
- Upravit
Ema N.
7.2.12 10:12
ja bych se poptala u nejakeho odbornika, jak se toto da resit, protoze jestli je nebezpecny svemu okoli, tak v tom pripade by ho meli umistit do nejakeho ustavu pravne…
Zkus to, ono to vypada mozna zle, ze „dam tatu do ustavu“, ale v tomto pripade je to podle me lepsi pro nej i pro vas.. protoze on dostane takovou peci, jakou potrebuje a nebude terorizovat svoje okoli a kdyz bude „v poradku“, tak si ho muze mamca nebo vy brat treba na nektere vikendy domu, navstevovat ho a tak.. A bude to bez stresu, nadavek a neustaleho strachu…
Drzim palce, aby se to nejak utraslo… 
- Citovat
- Upravit
7.2.12 10:26
Ústav 
Jestli se odstěhuje mamka s bráchou,zůstane tam sám a kdo ví co by se tam pak dělo,aby se třeba nechtěl pomstít nebo něco udělat sám sobě.Vím,je to tvůj otec,ústav bych brala jako to poslední řešení ,ale myslím,jiné řešení už není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kateřina55
7.2.12 10:39
Tvůj otec je nebezpečný okolí i sám sobě, proto mu může být ústavní léčba nařízena. To je v pravomoci každého psychiatra. Pokud znáš bývalého otcova psychiatra, zašla bych za ním.
A neměla bych výčitky svědomí, že mu tím ublížíš. Je to nemocný člověk a potřebuje léčbu co nejdřív. Hodně štěstí…
- Citovat
- Upravit
Lizzi
7.2.12 11:06
Zakladatelko mám stejného otce pouze s tím rozdílem, že když k nám přišla policie, otec dělal jako by nic, on přece nic neudělal, to byla jen taková menší domácí hádka.. stačilo aby zaklaply dveře a bylo to znova. Bil nás, vyhrožoval, nadával, neustále se opíjel. Dopadlo to tak, že jsme se museli všichni sourozenci odstěhovat z domu, protože matka ho nehodlala opustit. A to je na tom to nejhorší. Ona se s ním nerozvedla, naopak, pořizovala si další a další děti.. To je ta největší tragédie. Co z takových dětí může vyrůst? Já jsem teď těhotná a jaká asi budu matka, když jsem vyrůstala v tomhle?
Řešení:
- matka se s ním rozvede
- sepsat svěděctví i od sousedů, od příbuzných od všech a donést to na policii ať ho zavřou
- jestliže nebere své léky, je nebezpečný nejen pro své okolí ale i prpo sebe, zavřít ho do ústavu
Ať to dopadne lépe než u nás, kde matka stále hodlá žít s otcem, protože mu to přece slíbila v kostele na svatbě „v dobrém i zlém“ a všechyn její děti musely utéct z domu..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.2.12 11:23
Zakladatelka
Díky všem za rady. Lizzi, náš otec naštěstí nepije, ale to je úplně jedno, protože jsme zažili, co ty akorát bez toho pití. A hlavně mne to poznamenalo na celý život, bojím se lidí, bojím se před lidmi, na veřejnosti se mi dělá nevolno, a také neumím se prosadit, jsem zakřiknutá až běda, a doma mám strach říct svůj názor i manželovi, ale to už se lepší, jenže když se něco děje, něco se mi rozbije okamžitě brečím, co zase bude, ono nic není, řeknu to manželovi, spravíme to a je to, dokonce jsem už nabourala tři auta - manžel v pohodě, spravil to, jen se ptal co jsem vyváděla a to bylo vše, spíše pak byl špatný z mé reakce, pořád jsem plakala a klepala se.
Jinak přes webstránky Dona linky, jsem si našla pobočku v našem městě, objednala se tam, a shodou okolností, jeho bývalá psychiatrička je v jednom „domě“, s touto pobočkou, zaskočím i tam. Budu čekat, ale co pak řeknu, dokážu to vůbec popsat, aby náležitě pochopili vážnost situace, asi si to napíšu předem. Je to už 13.2 v 11, do té doby mi praskne hlava od přemýšlení, co říct, co se vším, co dělat, atp.
- Citovat
- Upravit
Lizzi
7.2.12 11:29
Neboj se, důležité je začít to řešit. Oni Tě pochopí, od toho tam jsou!
Mě to taky strašně poznamenalo. Jak jsem se odstěhovala, začala jsem bydlet tak různě, kde se dalo. Nikdy jsem sice nebyla zakřiknutá, spíš mě děsilo, že na sobě občas pozoruju otcovy vlastnosti a v tu chvíli bych se nejradši pohřbila zaživa. To se ani nedá popsat.. Ale vím, že Ty mi rozumíš. Úplně vidím, jak to rozložilo celou mou rodinu, ani jeden můj sourozenec nezvládá úlohu rodiče a teď to čeká mě.. Kdo to nezažil tak nepochopí, ale tak je to u všech životních příběhů..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.2.12 11:41
Zakladatelka
Lizzi píše:
Neboj se, důležité je začít to řešit. Oni Tě pochopí, od toho tam jsou!
Mě to taky strašně poznamenalo. Jak jsem se odstěhovala, začala jsem bydlet tak různě, kde se dalo. Nikdy jsem sice nebyla zakřiknutá, spíš mě děsilo, že na sobě občas pozoruju otcovy vlastnosti a v tu chvíli bych se nejradši pohřbila zaživa. To se ani nedá popsat.. Ale vím, že Ty mi rozumíš. Úplně vidím, jak to rozložilo celou mou rodinu, ani jeden můj sourozenec nezvládá úlohu rodiče a teď to čeká mě.. Kdo to nezažil tak nepochopí, ale tak je to u všech životních příběhů..
Mám dvě holky, tři roky a rok, spíše se sebeobětuji, než bych jim dala ublížit, bojuji s tchýní a jejími předpotopními názory, proč dlouho kojím, proč máme pleny jednorázové, proč nedávám čaj, když jej nepotřebuje, no prostě takové ty jejich komunisticky propagované věci, už si na ni i dupnu, a to hodně, když něco má proti mne, nebo mým dětem, tak jí řeknu, že její názor respektuji, ale jsem to já co rozhoduje, a samozřejmě je porada s manželem, jednou v mých názorem ustoupí on a pak já, ale většinou je vše po mém, co se týče dětí, u sebe to mám jiné, za sebe se vůbec nederu. Dříve jsem svoje dětské boly zajídala a přejídala jsem se, v 20 letech jsem ještě měla 59 kg a dnes 110 kg hadr. Chtěla jsem jít studovat a vzdala jsem to, protože mi otec, řekl že takový h…o na to nemá, a že to nebude platit, já hloupá poslušná nešla. Lituji všech věcí, co mi zakázal a já si to neprosadila, třeba sporty, flétnu, vše mi zakázal. Jednou mi koupil kolo, a to prosím v 16 a hned třetí den mi jej vzal, to byl jediný dárek od něho a poslední.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.2.12 11:50
Zakladatelka
Lizzy a chápu Tě v tom, že se děsím, že budeš jako otec, já se také bála, a i když jsem byla vyčerpaná nevyspalá bez peněz tak jsem se nikdy tak nechovala, po porodu jsem spíše brečela, hormony. Bála jsem se, že budu jako on, nikdy to nechci dopustit, ani nikdy nechci aby holky měly špatné dětství, chci aby se mne nemusely bát jako já jeho, nemohla jsem sedět vedle něho na židli, pak se mi dělala vždycky nevolno a šla jsem okamžitě zvracet.
- Citovat
- Upravit
Lizzi
7.2.12 11:51
Zakladatelko, já Ti rozumím.. ale sama vidíš, že to už dál nesmí pokračovat. Zničil život Tobě, bratrovi, matce, která na tom (promiň, ale je to tak) má stejnou vinu jako on, neb u toho celou dobu byla. NEsmí zničit život dalším lidem, potažmo Tvým dětem. Je možná smutné, že děti nebudou mít dědečka, ale lepší žádný, než takový. Spousta dětí nemá prarodiče, protože si je rodiče pořizují v pozdějším věku.
Ty o tom všem ale víš, protože jsi inteligentní žena. Proto je Ti i jasné, že se s tím musí něco dělat a to co nejdřív.
Jiné řešení než radikální neexistuje.
- Citovat
- Upravit
Lizzi
7.2.12 11:53
Promiň, netušila jsem že pro mě bude tak težké o tom všem psát.. nemámna to už sílu. Jestli chceš, napiš mi SZ, ale bohužel, nemůžu už psát o tom, co se dělo.
Budu Ti držet palce, budu na Tebe myslet. Kdybys to ještě někdy chtěla probrat, napiš mi. jsem z Brna, kdybys chtěla i morální podporu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.2.12 11:58
Zakladatelka
Lizzi, vždy jsme ho omlouvali, že je nemocný, že za to nemůže, že se léčí. Ale že zničil život nám, to už jsme neviděli, jednou jsem si v 18 vzala prášky, máma mne vzala k léčitelce, a ta jí řekla, že už od pohledu vypadá, že myslí pouze na druhé, a nikdy na sebe, na své děti.
A dneska máma řekla, že už to bude řešit, teď nebo nikdy, protože jsem jí řekla, že pokud má od mého otce zapovězený vstup do domu můj manžel, tak my s dětma už tam taky nemůžeme. O tom, že půjdu do centra pro pomoc obětem domácího násili neví. Ale vezmu s sebou bratra nevím, jestli hned, to zjistím, co a jak, ale určitě ho tam vezmu při nejbližší další příležitosti.
- Citovat
- Upravit
Lizzi
7.2.12 12:00
JEstli si tvá matka nepřipadá jak oběť domácího násilí, tak je něco špatně, ale tyto věci některým lidem vůbec nedojdou, vzhledem k tomu,že s ním je schopná pořád být. O mé matce všichni vždycky říkali, že je to světice. Já jsem ale věděla, že to je nezodpovědná žena, pokud zůstává s takovým mužem a ještě si s ním pořizuje děti..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.2.12 12:02
Lizzi píše:
Promiň, netušila jsem že pro mě bude tak težké o tom všem psát.. nemámna to už sílu. Jestli chceš, napiš mi SZ, ale bohužel, nemůžu už psát o tom, co se dělo.
Budu Ti držet palce, budu na Tebe myslet. Kdybys to ještě někdy chtěla probrat, napiš mi. jsem z Brna, kdybys chtěla i morální podporu
Ani se ti nedivím, taky to pro mne není jednoduché, napíšu Ti SZ, jak to u nás dopadlo, a jinak neboj se mateřství je těžké, ale tak krásné, když Ti miminko chytá za palec, když saje s prsu a drží se tě oběma ručičkama, je to náročné na čas a někdy i na nervy, ale chce to pohodu, a pomoc od manžela, pak je to v pohodě, první tři měsíce je to záhul, ale pak to jde. První měsíc pořád jenom brečí a ty nevíš, co s nimi, už jsem chvílema myslela, že se zblázním - ale pak si vzpoměla na otce a dala dítko do kočárku a šla mezi lid 
Neboj se být matkou zvládne každé, chce čas a hlavně klid
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
jak to napsat, abyste to správně pochopily? Je to moc smutná situace, dost mne to trápí, můj otec, dnes 62 let, od svých 28 let bere psychofarmaka, pravidelně docházel k psychiatrovi. A povahově je to sobec, despota, a omezenec, negramota, a ještě velký hulvát. Od malička si pamatuji, jen to, jak každého urážel slovně - hrubě hnusně sprostě, nevybíravě. Mámu, bráchu mne, když si přišel někdo stěžovat, soused, známý, policajt, tak okamžitě vzal na něj klacek a jako lítá saň, jej vyprovodil ze dveří. trvalo to nějakých 20 let, co se takto choval, podotýkám, že na léčebně byl každým rokem. Situace se trošku stabilizovala a on se uklidnil, změnili mu prášky, asi tím, jenže loni to začalo nanovo, ale ještě hůře, ruší noční klid, napadá bratra, matku, všechny okolo, i malé děti sousedky, nestydí se dělat scény na ulicích před cizími lidmi. Jednou se takto rozčílil až ho postihla lehčí mrtvice, pak byl paralyzován půl roku, na neurologii mu dali prášky a teď dochází i tam. Jenže on od podzima přestal chodit k psychiatrovi a přestal úplně brát psychofarmaka, a teď to propuklo v katastrofu, napadl mého manžela a slovně urazil, a ten mu na to jen řekl, že ať si tedy dělá co chce staví na hlavu a odpychuje ušima, a můj otec se urazil, a začal jej napadat více - a hlavně dnes mu napsal doporučený dopis - že nemá přístup do jeho domu, ani na chalupu, že je bývalým zetěm. Co mám dělat, mám ten dopis ukázat manželovi, mám přestat jezdit k rodičům, co s otcem, kam se mám obrátit, máma už řeší, že se bude stěhovat i s bratrem, kam se mám jít zeptat, co s ním. Pomozte, nevím, co dělat. A že je to anonymně, snad každý pochopí. Děkuji Vám za všechny rady.