Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mr. Wolf píše: Více
A jak si aspon zhruba predstavujes cas co budete spolu? Co budete delat? Poslouchat asi celou dobu nemuzes.
@Justin Case píše: Více
Taky jsem měl tenhle názor, ale už jsem ho naštěstí opustil. Ženy jsou lidi a každá prostě chce něco jiného.
Já bych spíš potřeboval nějakou pohodovou holku, která má taky třeba ráda ty videohry, ráda zajde do kina, posedí nad kávou nebo dobrým jídlem. Rozhodně pro mě není nějaká akční divoška, která neustále cestuje po světě a má stovky koníčků.
V tomhle tady dámy mají pravdu, že mi chybí, možná spíš než sebevědomí, taková ta jiskra, takové to přirozené nadšení do života. Že prostě život je fajn. Jenže to já prostě mám už od dítěte. Málo se projevuju a jsem prostě tišší typ. Proto jsou mi sympatičtí i podobní lidé.
@Venetia píše: Více
Chodit do bazénu, do kina, na nějakou tu kulturní akci třeba. Hrát spolu videohry, vařit apod.
@Mr. Wolf píše: Více
Naštěstí?
No nevím…já ženu mám
očividně tvůj přístup nefunguje
Ps. Taky jsem samozrejme zažil velkou lásku..ale jednou stačilo ;D
Ahoj, už jsem Ti kdysi psala, ale teď bych se ráda vyjádřila k tématům, co se tady řeší. Nečetla jsem všechny příspěvky detailně, něco letmo a něco jsem nedočetla.
Určitě nesouhlasím s tím, že by ses měl dát nejdřív do kupy a pak se teprve se začít seznamovat, jak tady někteří navrhují. Nebude přece žádná ostrá čára, kdy by ses najednou cítil skvěle a od té doby byl lev salónů. Pořád tohle budeš trošku řešit, ale mělo by ti to postupně překážet v životě míň a míň. Takže já určitě doporučuju zkoušet ty seznamky a další formy seznamování a současně pracovat na sobě a na své psychice. Klíčová schopnost, kterou se musíš naučit je čelit tomu, že tě někdo odmítne a nemusí to vůbec souviset s tebou a nic se neděje – tohle je prostě věc, kterou je třeba zažít a neměla by s tebou nějak extra zamávat. Jedině, pokud bys byl ve stavu, že by tě takovéhle odmítnutí strašně rozhodilo a opět bys měl nějaké špatné stavy – jako jsi zde už popisoval, tak v tom případě se tomu raději vyhni. Nicméně dlouhodobě je tohle schopnost, kterou se budeš muset naučit. Četla jsem nedávno moc zajímavý článek v ECHU o tom, že je dnes spoustu mužů okolo 30, kteří nemají žádnou vztahovou ani sexuální zkušenost a rádi by vztah měli, ale vůbec neví, jak na to. Psycholožka to tam vysvětlovala tak, že v mladším věku, kdy právě měli mimo jiné zažívat i ta odmítnutí, se jim do toho nechtělo (jasně, ono to totiž není nic příjemného) a raději se stáhli do nějakého svého bezpečného často virtuálního světa. Nicméně stejně pak v průběhu života zjistí, že jim to samozřejmě nestačí, ale už neví zkrátka jak na to. Dále se tam psalo, že je další skupina – a to ženy okolo 35 let, které vztahové i sexuální zkušenosti mají, ale nedaří se jim najít partnera pro život. (Což dává smysl, když je dost lidí v té první skupině, tak logicky není dost vyspělých mužů pro zakládání rodiny.) Budu se opakovat, ale máš obrovskou výhodu v tom, že jsi muž, protože tě netlačí ta biologie v tvém věku, takže si můžeš dovolit chvilku randit a netlačit nutně za každou cenu na vztah, ikdyž samozřejmě bych ti přála, aby z toho vztah byl, ale nemusí se ti ještě zvyšovat stres, když to nebude hned.
Jinak se budu opět opakovat, ale doporučuju ti ten tinder, já sama mám současného partnera z této seznamky a většina mých kamarádek, které se seznámily ve věku 25 plus, tak se seznámily také přes tinder a teď už jsou z toho v řadě případů rodiny. Bylo to ale náročné období a musela jsem absolvovat spoustu schůzek, které byly k ničemu nebo i spoustukrát jsem se chtěla vidět znovu a dotyčné nechtěl nebo naopak. Nemyslím si, že by ti placené seznamky byly nějak úspěšnější. (Je teda pravda, že jsem pak měla placenou verzi tinderu, tzn už jsem si vybírala jen z lidí, co mi dali like a to mi ušetřilo dost času.) Speed dating je fajn na otrkání, ale nedovedu si představit, že by z toho něco vzniklo, nepřijde mi, že by to tomu nahrávalo. Byla jsem i na nějakém seznamovacím víkendu, kde nás bylo cca 10 holek a 10 kluků, ale ani to mi nepřišlo moc dobré, protože ty vidíš, že když se s někým bavíš, kdo ti je sympatický, tak dál se pak baví s někým jiným a pak už se ti zastak nechce něco zkoušet. Navíc tam nebyl žádný předvýběr stran zájmů, vzdělání, atd. Což si trochu na tinderu můžeš předtím oťukat.
A poslední věc, moje práce se trochu m. j. týká i pohlavních chorob, na HIV je okno, po rizikovém kontaktu se vždy testuje ještě jednou za 3měsíce, aby byla jistota. Kromě těch věcí, co sis nechal testovat jsou i jiné (třeba kondylomata), která bych nikomu nepřála, takže je to určitě další důvod, proč se těm privátům vyhnout. Další důvody ti psali ostatní nebo jsem je zmiňovala již v jiném příspěvku. Myslím si, že budeš v pohodě a nic se ti nevyvine v tomhle ohledu, ale člověk by měl asi znát i tato rizika.
@Justin Case píše: Více
Tak to ti moc přeju! ![]()
Ne, já fakt nechci takový být.
Víš, stejně všechno na čem tenhle můj problém stojí a padá je bohužel kombinace několika smrtících faktorů - nezodpovědní rodiče, nemocný bratr, moje hypersenzitivita, uzavřená povaha a hlavně absolutní nedostatek příležitostí.
@Mr. Wolf píše: Více
Na rodiče bych se nevymlouval. Moje žena pochází taky úplně z šílené rodiny kde slovo,,mít rád " bylo stejný jak,,vražda".. Totální ledové království. A funguje…
Ohledně bratra…tam je mi je neskutečně líto protože svého sourozence miluji naše vše a v nevím jak bych se s tím popasoval..
Hypersenzitivita je jen pojem v hlavě…něco jakože adhd člověk přece nemůže vydržet sedět 15 minut bez hybani atd ( může ) jen je potřeba pracovat se svým podvědomím…
Introvertů je miliony…
Příležitost? Tinder, instagram, Facebook.
Oslovit ženu na ulici už se nenosí. Stejně po tobě bude chtít sociální sítě namísto čísla když už ( věř mi )
a bude za divného když nějakou oslovis na ulici. Už není rok 1997
@Katalpaz píše: Více
Je to tak dlouhý že jsem to nedocetl. Ale k myšlence, že je třeba být odmítnut aby člověk mohl mít úspěch dávám velký palec nahoru.
Hele já třeba s klukama když nám bylo 16-17 jsme hráli takovou hru. Z Václaváku od koně dolů a kdo bude mít více telefonních čísel za 15 minut…víš kolikrát jsem viděl pohled - co to sakra?..nebo odmítnutí? Nebo výsměch? Tisíckrát? A víš kolikrát mi to ale vyšlo? Stokrát ;D stálo to za to..zlatý telecí léta
@Mr. Wolf píše: Více
Vše beru, ale nedostatek příležitostí je výmluva - ty si musíš aktivně vytvářet. Jasně, někdo má štěstí a nemusel, ale většina lidí se musí snažit.
@Katalpaz píše: Více
Zajimava rada, jit do vztahu bez sveho funkcniho zivota. Ale proc ne, treba najde nejakou, ktera to kousne. Justin to napsal uplne presne, zoufalost jde doslova citit.
Promorenost HPV v cele populaci je kolem 80-90 %, takze jestli chodil na privaty, ma temer jiste, ze mu v tele koluje. Pak uz je otazka, jak se s tim popasoval jeho imunitni system a zda je virus aktivni ci potlaceny. Kazdopadne riziko pro prenos existuje temer pro vsechny lidi a to i v pripade, ze je virus potlaceny, byť uz je riziko minimalni. Predpokladam, ze kdyz se nekomu objevi v aktivni forme, tak to resi. Kondom neni zaruka, jen vyrazne eliminuje riziko prenosu. Myslim, ze jestli vyrustky nikde nema, tak nema prilis smysl si nechat test delat, s velkou pravdepodobnosti mu vyjde, ze se s nim potkal, ale ze neni aktivni. Tohle pisu spis aby se on nestresoval, ptz ano, je to nevylecitelne, ale mame ho v tele temer vsichni.
Nic moc je i HSV-2, tam promorenost bude 10-30 %. Ale o tom by mel vedet, jestli mel nekdy genitalni opar.
@Anonymní píše: Více
Prostě si myslím, že to je trochu začarovaný kruh a když by Mr.Wolf zažil, že mít vztah není žádná raketová věda a že umí sbalit holku, hodně věcí by se zlepšilo.
Ahoj, studuji psychologii a snažím se prozkoumat téma spokojenosti a závazku ve vztahu v souvislosti s citovou vazbou, kterou na nás zanechali rodiče. Zde odkaz: https://forms.gle/…nvH567SmoRf8 .Dotazník je anonymní. Děkuji Vám za pomoc! ![]()
@Katalpaz píše: Více
Ahoj. Jo díky tvé příspěvky jsou jedny z nejlepších. Ano. Podobný názor má i moje psycholožka, protože taky říká, že kdo určuje to, jestli už jsem připraven a jsem v pohodě? Není tu žádná jednoznačná hranice. Nedávno jsem taky četl jedno životní moudro. I když jste smutní, depresivní, bez nálady, hlavně něco dělejte, cokoliv. Jinak vám život proteče mezi prsty.
Hele v pohodě. Já odmítnutí unesu. To s tou kolegyní byla spíš naštvanost na sebe, že jsem zase prokoučoval šanci. Jo vím, že je spousta kluků kolem 30 let, co mají absolutně nulové zkušenosti. Třeba ani nikoho nikam nepozvali. Zase já v tomhle tak úplně nezkušený nejsem, protože jednu dobu jsem se snažil balit různě třeba recepční kdykoliv jsem měl možnost, některé holky na VŠ a jednou dokonce slečnu přímo ve vlaku, která to chudák vůbec nečekala a byla evidentně zaskočená
. No bohužel jsem to nikdy nedotáhl do konce a zahořknul jsem. Přitom z dnešní perspektivy vidím, že k tomu nebyl důvod. Navíc, jak jsem taky psal, tak některé holky balily mě, ale já byl v tomhle prostě střevo
.
Zpětně je mi samozřejmě líto promarněných let, ale na druhou stranu z dnešního pohledu vidím, že jsem fakt neměl co nabídnout a z čeho čerpat sebevědomí. Byl jsem kluk, který jen studoval, brigádu jsem neměl (a když později ano, tak rodiče si ode mě ještě půjčovali prachy, což se děje dodnes), nicmoc stabilní bydlení, připadal jsem si málo mužný, studium takový průměr, no zkrátka ubohá bilance. A ještě k tomu pak samozřejmě takovéty incelovské myšlenky, že holky jsou jen zlatokopky atd., což mi mrzí. Na druhé straně vím, že i po 30 jsou některé holky nezkušené, ale samozřejmě jich není tolik.
Díky za doporučení toho Tinderu, dodáváš mi odvahu a velkou chuť to znovu zkusit. Vždyť já neříkám, že se musíme hned sezdat, ale prostě tak nějak se s někým sblížit a třeba spolu něco zažít. I když to třeba nebude do konce života, tak až budu na smrtelné posteli, budu vědět, že jsem udělal maximum a ne, že jsem to ve 35 letech vzdal. Jak říkám, kdyby mé mladší já mohlo mít můj dnešní mozek. Člověk jako já si prostě asi potřeboval něco odžít, aby pochopil.
Já vím, že jsem takový divný, ale tak snad jsou nějaké podobné holky, se kterými bychom mohli něco prožít. Je jasné, že nevezmu všechno, ani nehodlám na někoho tlačit nebo mu věšet na nos, že jsem sám. To prostě chápu.
@Mr. Wolf Ahoj, už to, že jsi sem napsal je velká odvaha, je vidět, že máš vzdělání, že tě situace mrzí, přeji, aby výsledky byli negativní, já byla jednou na krvi poněvadž sem se píchla v mhd o injekci také to bylo děsné, děti malé, naštěstí negativní, ale přišla sem si divně si nechat dělat tyhle testy. Já odešla z toxického vztahu, kdy mi partner říkal, když se mi něco nelíbilo, že se mám sebrat a odejít, jindy zas, že mi zabalí igelitku a klidně mě někam daleko odveze, pak nás vyhazoval i s dětma a já jednoho krásného dne dostala konečně odvahu a začla si zařizovat bydlení, v poradně mi řekli, že by asi bylo fajn nic neříkat, poněvadž jsem nevěděla, jak se zachová a skrz děti sem si nemohla dovolit, aby nás vyrazil z domu, naštěstí děti také chtěly pryč, tak po jedné výživné hádce sem mu řekla, že se už dočká, že vypadnem, první den byl hroznej, křičel, vyhrožoval, pak se začal litovat, že to, co říkal, bylo, abych si uvědomila, jak se chovám, samozřejmě za to můžu já, já rozdělila rodinu, on je ten největší chudák, já mám děti, on je doma sám a dolejzá, fňuká, že mě chtěl vyprovokovat, že to tak nemyslel, ale má smůlu, vracet se určitě nebudu, děti může vídat, kdy chce, když se domluví, ale partnerský vztah už s ním ne, ani nebyl schopný si mě vzít, i když věděl, že bych si to přála, i sme se o tom ze začátku bavili a stejně nic, neříkám, že to bylo kvůli tomu, že si mě nevzal, ale různě se to nabalovalo a když mě roky vyhazuje, tak co sem měla dělat?! Jak tu už zaznělo raději bez chlapa než toxický vztah a hlavně už skrz děti sem musela odejít! Neříkám, že to byla jen jeho chyba, každej v tom máme vinu, ale já mu posluhovala, nosila jídlo až pod nos, posílala sem mu na mimořádné výdaje ode mě 10 let 5 tis a on je nemá, nemá z toho skoro nic a neni mi schopný říci, kde peníze jsou, nic mimořádného sme si nekupovali, neutráceli.. Neříkám, že nikdy nebudu chtít nějakého partnera, ale uvidíme, nejsem už nejmladší, mám své chyby, i nějaké zdravotní problémy, mám děti, ale bez partnera si momentálně umím život představit.
Hodně štěstí a věřím, že nějaká ta životní partnerka na tebe čeká, vy muži máte to štěstí, že klidně můžete mít ve 40 první dítě, to my to máme bohužel v tomhle složitější! Já sem si kdysi dokázala i představit si najít partnera, který by měl ve své péči malé dítě, nedělalo by mi problém dítě vychovat, mít ho ráda, jak své děti, muži, kteří se starají o dítě /děti obdivuju, pokud se opravdu starají!
Lucka blblbla
Diskuze překvapivě stále přináší zajímavé myšlenky!
Já už svá moudra vyčerpal, tak mohu jedině potvrdit nebo se přidat k jednomu z názorů, také se připojuji ke stylu seznamovat se už teď a ne se prvně „dát dohromady“. Co si budeme povídat, již včera bylo pozdě. A nejen včera. Je třeba nabírat ty sociální a seznamovací dovednosti a začít s tím co nejdříve. Je třeba počítat s tím, že patrně ještě dlouho se nebude dařit a nic si z toho nedělat. Ale ty zkušenosti se vyplatí.
Zároveň s tím se tedy dávat dohromady. A až člověk bude v hromadě, bude už mít nějaké ty sociální dovednosti rovněž. ![]()
Ovšem co je důležité a v čem já jsem dělal opakovaně chybu a asi dělám chybu opět.
Nepřestávat na delší dobu. Sociální dovednosti jsou stejné jako výkon ve sportu nebo znalosti cizího jazyka. Zase se to zapomene…
Rovněž tak tempo, jednou za týden žádné pokroky nepřinese.
Ale příležitostí je dost, když už tedy neletí oslovování na ulici, tak promluvit s paní pokladní, paní na vrátnici, na podobných místech… Třeba i kdyby jen výměna několika vět je na začátek dobrý trénink. ![]()