Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Muž 35 let a žádný vážný vztah, nevím co dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.10.25 11:58
@jasperka2 píše: Více
Proč by ne, dohoď 
. Vždyť si musíme pomáhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 11:35
Ahoj. Předně chci všem poděkovat za rady, které jste mi dali. Léky mi bohužel nezabraly (i když se zdálo, že ano). Snažil jsem se cvičit, ale cítím se spíš hůř.
Bohužel si musím přiznat, že do tohohle světa člověk jako já nepatří. Naprosto jsem selhal i jako muž, protože ženy chtějí být dobývány a já na tohle prostě nejsem. Holt chápu, že větší úspěch mají muži, kteří jsou odvážnější. Já jsem ubožák, co si musel za sex zaplatit.
Nevěřím už, že by pro mě existovala reálná šance mít s někým vztah. Vím, že prostě nevydržím s každým rokem stárnout a dívat se na to, jak lidé kolem mě navazují vztahy, zakládají rodiny a já jsem sám jako kůl v plotě.
Došel jsem tedy k tomu, že svůj život raději ukončím. Ještě jednou všem děkuji za rady a mějte se hezky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.25 12:14
@Mr. Wolf píše: Více
Vnímám to z tvé strany jako volání o pomoc.
Za dobrovolné ukončení života nestojí žádný vztah, ani ten neexistující! 
- Citovat
- Upravit
19.10.25 14:07
Přesně.. Jsou lidé, co se mileneckych vztahu dobrovolně vzdají a žijí krásný a plný zivot. U tebe to sice není dobrovolne…ale vzdávat se kvůli tomu života? Je to prostě jen jeden aspekt. Na pocit blízkosti nemusíš mít vyloženě přítelkyni. Co si najít nějakou terapeutickou skupinu? Co zkusit tedy svůj život zaměřit na něco jiného a naplnit ho jiným smyslem? A přitom se třeba mimoděk zadari. Mrzí mě, že ti terapie a léky nepomáhají. Nyní mi to přijde spíš už na hospitalizaci… Zvažoval jsi to? Držím palce ať se ti podaří najít radost a neuděláš nějakou blbost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 14:13
@Mr. Wolf píše: Více
@Mr. Wolf, vzpamatuj se proboha. 
Ten svět je krásnej i když si člověk někdy prochází neskutečnými věcmi. Právě proto, žes jich ještě moc krásných nezažil, tak bys měl žít, to se chceš o to skutečně připravit?
Zkusil jsi toho ještě dost málo na to, abys mohl říct, že jsi už zkusil všechno. Chce to klid. Vykašli se na to, kdo co zakládá či navazuje a věnuj se nadále sobě. Zasloužíš si to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:12
@D. C. píše: Více
Svět je krásnej? Pro mě je svět a potažmo život už od mého narození kruté místo, kde jsem rád, že mám za sebou další den, který jsem přežil.
Pamatuju si, jak jsem se jako dítě doslova modlil, abych přežil nadcházející dvouhodinovku tělocviku, protože mě týrali představy, že něco udělám špatně a ostatní děti se mi budou smát. Vždycky jsem si říkal vydrž jen ty 2 hodiny a pak už je víkend. To samé s dílnami. Tohle myšlení mi naneštěstí zůstalo i do dospělosti. Bojím se, že se v práci objeví problém a já ho nebudu umět vyřešit.
Jaká ironie, že při porodu mi hrozilo udušení pupeční šňůrou, kterou jsem měl kolem krku. No měl jsem se udusit a byl by pokoj. Vždycky, když jdu k doktorovi na kontrolu (naposledy plicní), tak se modlím, aby mi našel rakovinu nebo řekl, že brzy zemřu. Bohužel mi vždycky řeknou, že jsem zdráv. No co si člověk neudělá sám, to nemá, řeknu si.
Terapie by mi měla začít až v listopadu, ale pomůže mi to opravdu? Když to je všechno asi, možná nebo pravděpodobně. Stejně jako s nalezením partnerky. Nemám už sílu to dál snášet. Zkusil jsem toho málo? Já mám pocit, že jsem už zkusil naprosto všechno a výsledek nula.
Je mi to líto, ale já se do tohohle světa, ve kterém se vyžaduje úspěch a ostré lokty prostě nehodím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:26
@Mr. Wolf píše: Více
Co bude s tím mladším sourozencem s postižením, o kterého se, jak píšeš, staráš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:30
@free333 píše: Více
Ahoj. Budeme zkoušet ten týdenní stacionář. Na to tu v diskusi taky padla jedna z rad. Myslím, že to bude vhodné i pro něj.
Každopádně teď vyhodnocujeme s mámou, kam přesně by bylo vhodné ho umístit. A možná bude muset nejdříve znovu do léčebny, protože je někdy agresivní, což mi taky moc nepřidá. Máma s tím překvapivě souhlasí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 16:35
@Mr. Wolf píše: Více
Držím palce s denním stacionářem, at to dopadne, zřejmě i maminka už je ze všeho unavená.
Ono můžeš být vyhořelý, co kdyby sis, až postaráno o bratra, vzal v práci volno a odjel někam do ciziny?
Zase bude líp, ono nikdo to nemá jednoduché…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 19:25
Dobrý večer @Mr. Wolf,
je mi líto, že si procházíte něčím takovým. Prosím, zavolejte na toto číslo: 116 123, pokud o tom opravdu uvažujete. Pomoc existuje a zasloužíte si ji.
Matěj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 19:26
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.25 22:43
@Katalpaz píše: Více
Hospitalizaci jsem nezvažoval. Kdo by se postaral o bráchu a kdo by mě zastoupil v práci?
Rodiče jsou samozřejmě v trapu (otec teď dokonce na dovolené) a určitě si myslejí no on se blbec postará!
Ale budeme pracovat na tom stacionáři. Nic jiného se prostě dělat nedá a já už to nedávám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.25 13:52
@Mr. Wolf píše: Více
Zase si myslím, že to máš v životě těžší, než já, ale tvrdím ano, život je krásnej, jenom je pro některé lidi těžké tu krásu najít. Já ji hledal hromadu let a prošel jsem si něco podobného v duchu, o čem píšeš. Trvalo to dlouho, než jsem se odnaučil i to negativní myšlení, o čem píšeš a které mě tak brzdilo a bralo sílu pokračovat.
Je prostě bohužel pravda, že člověk si to všechno musí zařídit sám, myslím dopátrat se toho lepšího života. Bohužel nelze to jinak, protože každý jsme jiný. Já se například dopátral toho, mohlo mi to docvaknout dřív, že se nehodím to téhle republiky. Poté, co jsem se přeorientoval na jiné země, začal jsem být spokojenější a konečně se všechno pohnulo kupředu. A také jsem měl období, kdy jsem prostě už nevěděl… 
No ale časem se prostě ty nové možnosti nebo nápady, co zkusit, objevily zas. A tak nějak to šlo.
Pokud už nemáš sílu, musíš si odpočinout. Jestli máš povinnosti a kvůli tomu nemůžeš, tak ty povinnosti prostě nějak musí jít stranou. Snad se ti to povede, drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.10.25 17:34
@Mr. Wolf píše: Více
Víš, být tebou bych se poohlédla po nějakém pobytu na psychoterapeutickém oddělení. Bývá to na 6 týdnů, byla jsem takto v Kroměříži a moc mi to pomohlo. Je teda taky důležité, kdo tam dělá terapeuty a na jaké spolupacienty zrovna narazíš. Nevím, odkud jsi, ale zkus si o tom něco najít. Psychiatrička ti doporučení určitě dá. Rodiče bych informovala o tom, že doteď jsi se staral ty, teď je řada na nich, a že jim to říkáš s dostatečným předstihem. Nic zbytečně moc nevysvětlovat a hlavně se neomlouvat!!! Neboj, oni si nějak poradí. V práci taky. Pořád je pro ně výhodnější pokrýt nějak 6 týdnů, než kdybys skončil natrvalo. Mysli na sebe. Nikdo jiný to za tebe neudělá.
Myslím si, že něco takového je opravdu reálná možnost, která ti může pomoct. Ve svém životě se plácáš a cesta ven očividně nevede. Tyto pobyty jsou důležité v tom, že změníš prostředí, změníš lidi a budeš mít celodenní program. Úplně tam ožiješ, uvidíš. Budeš mít spolubydlící na pokoji a nikdy nebudeš sám. Je to v životě důležitá zkušenost. Možná tě to posune v tom, že přestaneš tak urputně hledat vztah, ale začneš hledat to, abys měl spokojený život. A pokud budeš mít spokojený život, projeví se to i na tvém zevnějšku a duši. A potom možná potkáš někoho, s kým ten život budeš sdílet.
Píšu ti to jako někdo, kdo ten život neměl zrovna jednoduchý. Prvního přítele jsem měla až ve třiceti, kdy jsem si myslela, že už asi zůstanu napořád sama. Od té doby jsem měla několik vztahů, svého současného partnera jsem potkala krátce před čtyřicítkou a jsme spolu osm let. Jsme šťastní a klape nám to. Nicméně ti rozumím, taky jsem měla dlouhé období osamělosti, ale hecla jsem se a vyplnila to něčím jiným. Studiem, pořídila jsem si psa a bavil mě výcvik, jezdila jsem na koních. A když jsem přišla domů utahaná z práce a z ježdění, na negativní myšlenky pak nezbýval prostor. A život šel dál.
- Citovat
- Upravit
22.10.25 18:25
Ahoj, pořád žiju 
Omlouvám se, ale zjistil jsem, že ta moje špatná nálada byla způsobena antidepresivy, a proto je raději už neberu a užívám jen ten druhý lék od psychiatričky. Docela paradox, že antidepresiva u mě vyvolávala sebevražedné myšlenky.
Děkuji zvláště za dva poslední komentáře. Každopádně si myslím, že hospitalizace nebude potřeba. Od listopadu navíc začínám novou terapii, jen vše dlouho trvá.
Je krásné, že ve 30 sis našla prvního přítele. Vím, že takové ženy existují a já bych s tím taky neměl problém. Hlavně abychom si rozuměli.
Určitě se teď soustředím na sebe. Mimo psychoterapie u mě bude určitě nutné vyladit i tu medikaci. Poté bych asi spíše rád vyrazil na nějakou menší dovolenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
