Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Jo zkusím ji pozvat do kina. Včera už jsem za ní chtěl jít, ale ona sedí na sekretu u našeho nejvyššího ředitele tak mám trochu vítr. ![]()
@deniiina píše: Více
Jo určitě tu bude větší problém. Já si totiž myslím, že jsem na spektru. Vždycky jsem si připadal divný a jiný než ostatní. V pubertě jsem si vsugeroval, že mě prostě nemůže žádná chtít. Tak jsem v podstatě jen hrál hry a vůbec se nesnažil bavit s holkama. Na VŠ jsem si myslel to samé, takže jen učení a hry.
Včera jsem četl článek nějaké psycholožky o autismu v dospělosti a úplně se v tom poznal. Přesně tam bylo, že tihle lidé si vždycky připadali jiní. Dám svoje boty na to, že jsem autista.
No a? Víš, co máš, tak s tím pracuj. Pozvi slečnu do kina, začni sportovat a život se ti otočí o 180 stupňů.
@Anonymní píše: Více
@Anonymní píše: Více
No musím. Si říkám proboha vždyť je mi 35 a přece nebudu takhle žít do důchodu. ![]()
@Mr. Wolf píše: Více
Máš dobrý písemný projev. tak jí klidně i napiš rovnou s pozváním.
krom toho, že se cítíš jiný, jak by se ten autismus měl projevovat?
A souvisí to nějak se seznamováním a se vztahem? Já mám dost známých i přátel, kteří na spektru jsou (oficiálně diagnostikovaní) a většina vztahy má. jen teda začínali se vztahy oproti vrstevníkům vztahy výrazně později. většinou to bylo tím, že měli mnoho jiných, často dost specifických zájmů nebo takovou sociální neobratností neohrabaností.
@miciangorajde píše: Více
Ahoj. Díky. Jo u mě je to právě taky ta sociální neohrabanost, taky začínám se vztahy v podstatě až teď. V dětství jsem měl taky dost specifické zájmy. A hlavně hrozná přecitlivělost, kdy jsem byl fakt schopný brečet kvůli každé prkotině.
Taky jsem citlivý na intenzivnější zvuky a tak. Prostě tomu všechno nasvědčuje. 🤔
@Katalpaz píše: Více
Poslouchám tě.
K tématu a pro tazatele: můj zdravý bratr má mě, postiženého bratra, a nemyslím, že by ho to při děvčatování limitovalo. Letos oslavil 30. narozeniny, mně je 42, má osmiletý vztah, jehož výsledkem je 2,5letý synovec Jurášek.
Já asi nebudu milá jako ostatní, ale přiznám se, že mě by jsi teda neoslovil. Píšeš, že jsi tlustý, bereš antidepresiva, z práce chodíš akorát domů, kde se staráš o postiženého bratra + občas chlastacky. Jak chceš s někým udržovat vztah, když nemáš čas ani na randeni?
A případné partnerce radši ani neříkej, že jsi o to přišel na privátu a že i teď občas vyuzivas erotické služby. A nech se raději otestovat. Mně by ses tím totálně zhnusil bohužel.
Poradím ti snad jen to, ať na sobě zapracujes a zkusíš se seznámit online.
@Anonymní píše: Více
Ahoj. Já vím, že s tím privátem to nebylo nejmoudřejší, ale už jsem moc chtěl poznat sex a stával jsem se pořád zahořklejším, což snižovalo moje šance u žen. Navíc z panice ve 32 letech by asi žádná taky nebyla nadšená. Ať tak nebo tak musel bych to zatlouct.
Pak jsem si taky řekl, že co bych si z toho dělal hlavu, protože bych třeba našel partnerku, která si jako studentka mohla přivydělávat právě na privátu. Jinak tady se asi trochu liším od jiných mužů, protože by mi nevadilo, kdyby mi třeba partnerka řekla, že se tím v minulosti živila.
Testuju se pravidelně a naštěstí OK. Nechodím k nějakým špindírám z ulice, ale do dražších podniků.
Co se týče toho randění, tak čas by se určitě našel a mám pocit, že jsem péči o bratra trochu používal jako výmluvu, protože jsem prostě nevěřil, že by mě nějaká holka mohla chtít ![]()
@Mr. Wolf píše: Více
Hm. Pamatoval by sis, z jakého důvodu sis v pubertě vsugeroval, že o tebe nikdo nemůže mít zájem? Bylo to čistě tím, že sis připadal tak nějak obecně jiný, nebo vzhledem, případně kombinace? A byla to opravdu čistě tvoje sugesce, nebo ti nikdo přímo řekl / naznačil, že by o tebe nikdo nemusel mít zájem? Ani přímo nevím, kam těmi otázkami mířím, jen mě tak napadlo, že by možná stálo za to se tohle zeptat sám sebe ![]()
Myslím, že šanci na vztah pořád máš. Pokud bereš ženy jako lidské bytosti a ne jako objekty pro sex, ovšem. Zkus to s tou kolegyní - navázat pouze přátelský vztah, jestli umíš komunikovat, rozesmát, podpořit, povzbudit…zjistit, jak se s ní cítíš ty sám, jestli se musíš „snažit“ nebo si v její přítomnosti v pohodě. Nemusíš ji hned tahat do vztahu/ nebo do postele. Až třeba po 3 úspěšných rande
Nebo vůbec ne, a bude to jenom kámoška..každopádně jako trenažér a egobooster může být dobrá (hlavně jí netahej za nos- úpřimnost nade vše
)
@Imunomodulátor píše: Více
No možná je to, co mi jednou řekla máma cca v 15 letech. Řekla, že být ženskou, tak by se ze mě poblila. Pak možná jestli to nebylo spíš na truc. Že ok, tak když je to tak, tak se o žádnou ani nebudu pokoušet. No a nějal jsem v tom modu zůstal a roky plynuly.
Nejhorší je, že vím, že v minulosti byly holky, co měly zájem, ale já jsem se jen utápěl v depresích
. Zkoušel jsem oslovit nějaké, co se mi líbily, ale ty neměly zájem nebo to bylo z mojí strany strašně úzkostné ![]()
S ohledem na budoucí vývoj možná, ale pokud se nerýsuje nic jiného, tak za mě dobrý
.