Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Ten trouba píše:
@Magical-eyes Žena tady reaguje. Stačí se podívat o pár řádku výš.
Je zamilovaná až po uši do jiného a s tím se těžko bojuje, když na Vás nechce ani šáhnout…
Jako měl jsem dlouho problém v tomhle ohledu( výměna žárovek atd…) Některé věci mě časem naučil mámy přítel a taky mi dost věcí ukázal tchán a za to jsem jim moc vděčný. Ikdyž jsem pořád trouba ve spoustě vecí, tak jsem za ně rád, že mi pomáhají( hlavně tchán je zlatej).
Souhlasím, že bych teď zpětně nejakej kurz bral.![]()
Pokud si dává i fyzický odstup, tak si myslím, že už není cesty zpět. Zbytečná naděje. Je fajn, že na sobě chceš pracovat, ale spíš to směřuj k tomu, aby z tebe byla hotová jako z otce a člověka… Mužem jejího života se už asi nestaneš. Tohle je už pryč a vrátit se to nedá. Možná si tě může vážit, ale milovat tě už asi nebude
.
Jsem si toho vědom, ale i přesto to nevzdávám, protože s ní chci mít dobré vztahy kvůli dětem a tomu jaký je skvělý člověk. Ať to dopadne jakkoliv, tak chci, aby věděla, že jí jsem oporou a vždy jsem byl, ikdyž jsem dost věcí zlehčoval. Rozhodnutí nechávám na ní. s Snažím se netlačit. Vyjít ve všem vstříc kdykoliv řekne, že chce jít ven a vrací se večer. Trápí mě to, ale vím, že taky nikdy neměla problém, když já šel a potřebuje si pročistit hlavu a mít klid. Říkám jí to vše často, aby věděla že stále neměním názor na ní, že jí pořád miluji.
Zkus chodit na nějakou terapii. Ty emoce tam jsou, když se ti je podaří trochu uvolnit, budeš mít šťastnější život a i života s rodinnou ti půjde tak nějak sám od sebe.
Držím palce. Není to jednoduché ani pro jednoho z vás. A možná tě manželka pořád má ráda, jen ji ve vztahu chybí ty emoce…
Zdar a sílu
@liggy
Vím, že tam jsou. Dokonce jich je tam teď kolikrát až moc
. Mám telefonické konzultace a je to znát, dost mi to pomáhá. Manželka je dokonce ochotná jít na párovou terapii, tak uvidíme jak to dopadne. Nechci to ještě vzdávat. Dokonce jsme teď byli společně s dětmi párkrát venku a bylo to super.
Cítím se zas jak školák při první lásce…
Hlavně nic neuspěchat
.
Nedávno jsem si uvědomil, že jsem byl také takový, protože jsem rád žil životy druhých. Baví mě radovat se z cizího štěstí učit se z chyb druhých, protože je to bez starostné nic neřešit a plout životem… Mezi tím jsem svůj život s rodinou do jisté míry přehlížel a to už nechci! Upřednostnil jsem vždy práci před rodinou, abychom se měli lépe, ale peníze nejsou vše to už vím, protože i při větším přísunu peněz jsme nebyli šťastní… Takže takhle už to fakt nechci a udělám vše proto, aby to nebylo po této stránce jako dřív!!!
Každopádně děkuji za podporu a snad se vše k lepšímu obrátí. ![]()
@Cenarius píše:
Nějak vůbec nechápu o co má jít.
Ty neumíš číst? Píše to hned v úvodu.
Já to asi chápu. Ono je to dost těžké žít s někým, kdo nedává najevo emoce, kdo je nečitelný. A ještě hůř, když má naučeno se rychle vzdávat, když je nějaký problém, jen aby byl klid. Sám to mám podobně. Jsem pro spoustu lidí nečitelný, protože nedávám najevo prakticky žádné emoce. Jsem tzv. chladný čumák. Třeba na vánoce si každý myslí, jak mi nějakým dárkem udělá radost. Teda, ne že bych z toho radost neměl, mám, ale neskáču dva metry vysoko a celkově ty projevy radost nejsou bůh ví jaké.
A některé ženy to vyžadují, prostě potřebují v tváři muže číst emoce, potřebují vědět, co se mu zrovna honí hlavou, jestli má radost, smutek, zklamání, nebo jen nad něčím přemýšlí. A třeba o těch vánocích mám vlastní zkušenost, že žena prostě potřebuje vidět tu velkou radost z dárku. Jinak začne uvažovat, co udělala špatně, že vybrala špatný dárek, atd…
Zase na druhou stranu, nedávat příliš najevo emoce, už se mi hodněkrát vyplatilo. Jde hlavně ale o negativní emoce ve smyslu strach, vztek,… Když je nějaká krizovka (v práci se vyskytne nějaký nepříjemný problém, doma se něco podělá,…), tak navenek vypadám jako naprosto klidný člověk a dávám najevo, že mě to nevyvádí z rovnováhy. Vnitřně to samozřejmě prožívám, ale nedávám to najevo. Zase na druhou stranu, když potom dám emocím volný průběh, tak to může být pro někoho dost nepříjemné překvapení, když se ze stoického klidu v mžiku dostanu do prudkého výbuchu negativních emocí.
Ale v partnerském vztahu je to na houby. Jsem pro partnerku nečitelný. Ono se to nedá úplně změnit. Dá se to možná možná trochu kompenzovat, že když víte, že od vás někdo očekává radost, tak ji prostě dát víc najevo. Zase na druhé straně to ale znamená odsouvání problémů, protože potlačení negativních emocí znamená, že jejich ventilaci posunete do okamžiku, kdy už to není adekvátní. A okolí si říká, co vlastně řešíte, že už o nic nejde. Takže často ty negativní emoce musím prostě hodit za hlavu.
Tím se ale dostávám k závěru. Moje zkušenost s emocemi žen je taková, že jejich emoce jsou ovlivněné cyklem a často to je jako na houpačce. Když je během menstruace dostatečně neobjímáte, tak je to špatně. Když to je zase objímáte během ovulace, je to taky špatně… A tady si osobně myslím, že chlap, který zase tolik nedává najevo emoce, je ve vztahu takový emoční držák - nehroutí se, když ženě během menstruace něco vadí a furt si na něco stěžuje a naopak ženu zase emočně drží v období ovulace, kdy ji zase vadí úplně něco jiného.
Takže za mě, když chlap neumí dávat najevo emoce (nebo z nějakého důvodu nechce), tak to není principiálně špatně. Stejně si to vnitřně prožívá, jen to nedává navenek. Ale o to víc musí komunikovat, aby jeho okolí pochopilo, co vlastně cítí a proč. A zase pro ženu takový chlap může fungovat jako emoční hromosvod, protože vnitřně s těmi emocemi dokáže zacházet tak, že některé z nich umí tlumit a některé zase zvýrazňovat, v podstatě jak potřebuje.
@Anonymní píše:
Já to asi chápu. Ono je to dost těžké žít s někým, kdo nedává najevo emoce, kdo je nečitelný. A ještě hůř, když má naučeno se rychle vzdávat, když je nějaký problém, jen aby byl klid. Sám to mám podobně. Jsem pro spoustu lidí nečitelný, protože nedávám najevo prakticky žádné emoce. Jsem tzv. chladný čumák. Třeba na vánoce si každý myslí, jak mi nějakým dárkem udělá radost. Teda, ne že bych z toho radost neměl, mám, ale neskáču dva metry vysoko a celkově ty projevy radost nejsou bůh ví jaké.
A některé ženy to vyžadují, prostě potřebují v tváři muže číst emoce, potřebují vědět, co se mu zrovna honí hlavou, jestli má radost, smutek, zklamání, nebo jen nad něčím přemýšlí. A třeba o těch vánocích mám vlastní zkušenost, že žena prostě potřebuje vidět tu velkou radost z dárku. Jinak začne uvažovat, co udělala špatně, že vybrala špatný dárek, atd…Zase na druhou stranu, nedávat příliš najevo emoce, už se mi hodněkrát vyplatilo. Jde hlavně ale o negativní emoce ve smyslu strach, vztek,… Když je nějaká krizovka (v práci se vyskytne nějaký nepříjemný problém, doma se něco podělá,…), tak navenek vypadám jako naprosto klidný člověk a dávám najevo, že mě to nevyvádí z rovnováhy. Vnitřně to samozřejmě prožívám, ale nedávám to najevo. Zase na druhou stranu, když potom dám emocím volný průběh, tak to může být pro někoho dost nepříjemné překvapení, když se ze stoického klidu v mžiku dostanu do prudkého výbuchu negativních emocí.
Ale v partnerském vztahu je to na houby. Jsem pro partnerku nečitelný. Ono se to nedá úplně změnit. Dá se to možná možná trochu kompenzovat, že když víte, že od vás někdo očekává radost, tak ji prostě dát víc najevo. Zase na druhé straně to ale znamená odsouvání problémů, protože potlačení negativních emocí znamená, že jejich ventilaci posunete do okamžiku, kdy už to není adekvátní. A okolí si říká, co vlastně řešíte, že už o nic nejde. Takže často ty negativní emoce musím prostě hodit za hlavu.
Tím se ale dostávám k závěru. Moje zkušenost s emocemi žen je taková, že jejich emoce jsou ovlivněné cyklem a často to je jako na houpačce. Když je během menstruace dostatečně neobjímáte, tak je to špatně. Když to je zase objímáte během ovulace, je to taky špatně… A tady si osobně myslím, že chlap, který zase tolik nedává najevo emoce, je ve vztahu takový emoční držák - nehroutí se, když ženě během menstruace něco vadí a furt si na něco stěžuje a naopak ženu zase emočně drží v období ovulace, kdy ji zase vadí úplně něco jiného.
Takže za mě, když chlap neumí dávat najevo emoce (nebo z nějakého důvodu nechce), tak to není principiálně špatně. Stejně si to vnitřně prožívá, jen to nedává navenek. Ale o to víc musí komunikovat, aby jeho okolí pochopilo, co vlastně cítí a proč. A zase pro ženu takový chlap může fungovat jako emoční hromosvod, protože vnitřně s těmi emocemi dokáže zacházet tak, že některé z nich umí tlumit a některé zase zvýrazňovat, v podstatě jak potřebuje.
Dobrý den, naprosto přesně vystižený náš vztah. ![]()
Každopádně jsem se v tom červnu opravdu změnil a stále držím a měnit se nehodlám. Nehodlám se měnit i když spolu nebudeme. Bohužel se za ty měsíce toho moc mezi námi nezměnilo, i když jsme spolu s dětmi jezdili často na výlety. Najeli jsme si na nějaký střídavý režim s dětmi, aby měla víc času pro sebe, ale stejně je to málo. ![]()