Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Muž bez emocí, který zanedbával ženu a děti
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.7.22 13:37
Muž bez emocí, který zanedbával ženu a děti.
Ahoj,
nehledám zde žádnou radu a ani pochopení. Chci jen předat své zkušenosti a vypovídat se, pokud o to někdo bude stát. 
Chtěl bych zde navázat na příběh, který zde byl pár dní napsát od nešťastné ženy, která se po leteh rozhodla jednat a utéct z rukou tyrana.
( 11 let vztah 2 děti 2 a 5 let, ona si před časem začala dopisovat s láskou ze školy a začali se scházet… příběh si tu najděte. )
Takže:
V dětství jsem těžce snášel, že byl táta alkoholik. Měli jsme dost nepřijemných výstupů. Ve věku 12-15let to bylo asi nejhorší. Vždy jsem se snažil bránit matku a sestru, ale tak strašně jsem se kolikrát bál, že jsem se nemohl ani pohnout. 1. Nejhorší zkušenost byla, když na nás mířil zbraní. Sice plinovka, ale o tak to není nic příjemného( hlavně když byl opilý a vystřelil s ní po tom do polštáře. 2. Zážitek mě celkem změnil se tolik nebát( období, když se rodiče rozvedli/ rozváděli a nebydlel s námi), když sestru chytil pod krkem( já byl v pokoji na PC) a já slyšel jen křik od mámy, aby jí nechal. V běhl jsem za nimi a v tu chvíli jsem dostal takový vztek, že jsem ho ze zadu chytil do kravaty a začal škrtit silněji a silněji… v hlavě jsem měl myšlenku, že ho nepustím, ale pak jsem slyšel mamku jak brečí a křičí, abych ho pustil. V tu ráno jsem ho nechal být. On vstal a mě bleskla v hlavě myšlenka, že mě teď prohodí skleněnou skříní. Naštěstí jsem ho zaskočil natolik, že mi jen potřásl rukou a odešel pryč.:)
Celkově jsem byl o těch dob dost citově v pr… Ke konci 9. trídy jsem proto v sobě zablokoval veškeré emoce a zapřísáhl se, že si nebudu tolik připouštět city, protože celkově jsem nechtěl zažívat už žádná zklamání. Jenomže jsem pár let na to potkal svojí manželku a ta byla v těchto ohledech přesný opak. Dávala své city natolik najevo, že mi bylo kolikrát až líto, že to nedokážu také. Prvních pár let to šlo něco málo projevovat, ale počase, ikdyž jsem s ní chtěl být už jsem to moc nezvládal.
Vystihl bych se tak že mám radost ze štěstí a lásky druhých, ale sám ho dát, nebo spíš vyjádřit vlastní rodině nedovedu. Alespoň né v takové míře jaké by chtěla ona( alespoň jsem si to myslel). Jsem takový celý život a šla do toho s tím, že jsem lenoh, nic mě nebaví a vždy po hádce, když jsem to chtěl ukončit, že se nedovedu změnit, přišla ona a řekla mi, že to zvládneme, že jí to tolik nakonec nevadí.
Až poslední rok jsme byli v takové ponorce, že jsem jí před půlrokem řekl, že k ní nic necítím. V tu chvíli jsem si to taky myslel a chtěl odejít.
Nakonec jsme spolu žili až do nedávna spíš jako přátele a vlastně víc je popsáno v tom článku od ní. 😁 jen bych k tomu ještě doplnil, že o nevěře mi řekla měsíc po tom, co jsme si teď v červnu řekli, že budeme opravdu jen kamarádi a navrhla, že si můžeme i někoho najít. A ten opravdový impuls, který mě po těch letech nakopl k životu a chuti to celé změnit přišel v tom červnu, kdy přišla poprvé ona, že už nic ke mě necítí a chce konec( ještě jsem nevěděl o nevěře). Život není jednoduchý a kdo mě zná, tak ví, že se skoro s ničím nesvěřuji. Alespoň je vidět jak jsem se v tomhle ohledu změnil.
Ještě bych jen dodal, že nejsem moc zručný. Asi kvůli tomu, že jsem neměl ten otcovský vzor a vyrůstal jsem mezi ženskými.
Na závěr bych chtěl jen říct, že jsem tip člověka, který vše hned vzdával a nikdy neměl žádné vysoké cíle, ale když si za něčím stojím, dokážu to dotáhnout až do konce. A můj cíl je, aby byla rodina šťastná ať už se mnou a nebo bez mě! Budu dělat maximum a uvidíme jak to celé dopadne. Dělám teď věci, které po mě vždy chtěla, protože chci a ne že musím a to mě žene a vydržím.
A ano bolí to vědět, že za ním často chodí a vidím, že to trápí i jí, ale zatím se vždy vrací k nám domů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.7.22 13:44
A tady ti máme co? Pogratulovat? Ano gratulujeme, žes ji konečně nechal žít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 13:51
@Ten trouba píše:
Ahoj,
nehledám zde žádnou radu a ani pochopení. Chci jen předat své zkušenosti a vypovídat se, pokud o to někdo bude stát.
Chtěl bych zde navázat na příběh, který zde byl pár dní napsát od nešťastné ženy, která se po leteh rozhodla jednat a utéct z rukou tyrana.
( 11 let vztah 2 děti 2 a 5 let, ona si před časem začala dopisovat s láskou ze školy a začali se scházet… příběh si tu najděte.Takže:
V dětství jsem těžce snášel, že byl táta alkoholik. Měli jsme dost nepřijemných výstupů. Ve věku 12-15let to bylo asi nejhorší. Vždy jsem se snažil bránit matku a sestru, ale tak strašně jsem se kolikrát bál, že jsem se nemohl ani pohnout. 1. Nejhorší zkušenost byla, když na nás mířil zbraní. Sice plinovka, ale o tak to není nic příjemného( hlavně když byl opilý a vystřelil s ní po tom do polštáře. 2. Zážitek mě celkem změnil se tolik nebát( období, když se rodiče rozvedli/ rozváděli a nebydlel s námi), když sestru chytil pod krkem( já byl v pokoji na PC) a já slyšel jen křik od mámy, aby jí nechal. V běhl jsem za nimi a v tu chvíli jsem dostal takový vztek, že jsem ho ze zadu chytil do kravaty a začal škrtit silněji a silněji… v hlavě jsem měl myšlenku, že ho nepustím, ale pak jsem slyšel mamku jak brečí a křičí, abych ho pustil. V tu ráno jsem ho nechal být. On vstal a mě bleskla v hlavě myšlenka, že mě teď prohodí skleněnou skříní.
Celkově jsem byl o těch dob dost citově v pr… Ke konci 9. trídy jsem proto v sobě zablokoval veškeré emoce a zapřísáhl se, že si nebudu tolik připouštět city, protože celkově jsem nechtěl zažívat už žádná zklamání. Jenomže jsem pár let na to potkal svojí manželku a ta byla v těchto ohledech přesný opak. Dávala své city natolik najevo, že mi bylo kolikrát až líto, že to nedokážu také. Prvních pár let to šlo něco málo projevovat, ale počase, ikdyž jsem s ní chtěl být už jsem to moc nezvládal.
Vystihl bych se tak že mám radost ze štěstí a lásky druhých, ale sám ho dát, nebo spíš vyjádřit vlastní rodině nedovedu. Alespoň né v takové míře jaké by chtěla ona( alespoň jsem si to myslel). Jsem takový celý život a šla do toho s tím, že jsem lenoh, nic mě nebaví a vždy po hádce, když jsem to chtěl ukončit, že se nedovedu změnit, přišla ona a řekla mi, že to zvládneme, že jí to tolik nakonec nevadí.
Až poslední rok jsme byli v takové ponorce, že jsem jí před půlrokem řekl, že k ní nic necítím. V tu chvíli jsem si to taky myslel a chtěl odejít.
Nakonec jsme spolu žili až do nedávna spíš jako přátele a vlastně víc je popsáno v tom článku od ní. 😁 jen bych k tomu ještě doplnil, že o nevěře mi řekla měsíc po tom, co jsme si teď v červnu řekli, že budeme opravdu jen kamarádi a navrhla, že si můžeme i někoho najít. A ten opravdový impuls, který mě po těch letech nakopl k životu a chuti to celé změnit přišel v tom červnu, kdy přišla poprvé ona, že už nic ke mě necítí a chce konec( ještě jsem nevěděl o nevěře). Život není jednoduchý a kdo mě zná, tak ví, že se skoro s ničím nesvěřuji. Alespoň je vidět jak jsem se v tomhle ohledu změnil.
Ještě bych jen dodal, že nejsem moc zručný. Asi kvůli tomu, že jsem neměl ten otcovský vzor a vyrůstal jsem mezi ženskými.Na závěr bych chtěl jen říct, že jsem tip člověka, který vše hned vzdával a nikdy neměl žádné vysoké cíle, ale když si za něčím stojím, dokážu to dotáhnout až do konce. A můj cíl je, aby byla rodina šťastná ať už se mnou a nebo bez mě! Budu dělat maximum a uvidíme jak to celé dopadne. Dělám teď věci, které po mě vždy chtěla, protože chci a ne že musím a to mě žene a vydržím.
A ano bolí to vědět, že za ním často chodí a vidím, že to trápí i jí, ale zatím se vždy vrací k nám domů.
Citovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 15:04
@Cenarius píše:
Nějak vůbec nechápu o co má jít.
Kašlal na ženu i děti, chtěl odejít, ale než se k tomu dokopal páč byl línej i na to, tak si žena našla spřízněnou duši dřív a teď se on probudil, když už je pozdě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 15:09
Tak dobře, že žena odešla.
Zkus si najít psychologa a vyrovnat se s dětským traumatem…měl jsi to udělat dávno.
Myslím, že ani netušíš jak jsi nejspíš neúmyslně ubližoval.
Doporučuji si něco zjistit o dospělých dětech alkoholiků a případně se ti mohla spustit i nějaká porucha osobnosti - měl by posoudit odborník…uleví se ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 16:48
Ahoj, to je tak, když si spoustu věcí uvědomíme, až se něco stane. Já nebyl jiný. Vlastní otec taky alkoholik, nevlastní táta se nám nevěnoval. Taky jsem byl chladný. Člověk si pak myslí, že je díky tomu silnější, ale ve vztazích mu to moc nefunguje.
Je teď otázka, co s tím chceš do budoucna dělat? Ber to jako příležitost se někam posunout. Tvoje výchova měla na tvoje chování ve vztahu velký vliv. Pokud to s tebou žena vzdala, tak ji neházej klacky pod nohy a snaž se ji více pochopit. Buď tu pro děti a nezapomeň na to, že manželka je ta, která ve vztahu více trpěla.
Určitě si zajdi k psychologovi, protože i když si to uvědomuješ, tak změnit se k lepšímu a začít " cítit " není hned. Ber to do budoucna jako cíl, pracovat na sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 16:54
Přeji vám oběma, ať najdete, co hledáte. Ženě především nového partnera a lásku a tobě vyrovnání se s minulostí a nalezení cesty ke svým dětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 17:04
@LukeR1 píše:
Ahoj, to je tak, když si spoustu věcí uvědomíme, až se něco stane. Já nebyl jiný. Vlastní otec taky alkoholik, nevlastní táta se nám nevěnoval. Taky jsem byl chladný. Člověk si pak myslí, že je díky tomu silnější, ale ve vztazích mu to moc nefunguje.Je teď otázka, co s tím chceš do budoucna dělat? Ber to jako příležitost se někam posunout. Tvoje výchova měla na tvoje chování ve vztahu velký vliv. Pokud to s tebou žena vzdala, tak ji neházej klacky pod nohy a snaž se ji více pochopit. Buď tu pro děti a nezapomeň na to, že manželka je ta, která ve vztahu více trpěla.
Určitě si zajdi k psychologovi, protože i když si to uvědomuješ, tak změnit se k lepšímu a začít " cítit " není hned. Ber to do budoucna jako cíl, pracovat na sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 17:05
Děkuji za pochopení. Já věřím, že to dopadne dobře ať to dopadne jakkoliv. Ikdyž byla žena na 100% rozhodnuta jít za jiným, teď v poslední době je to už prý 50/50, protože vidí snahu a podporu. Tak snad to vydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.22 17:10
Nemám ráda ufňukané mužské, kteří se hnípají v minulosti a řeší nesmrtelnost brouka Pytlíka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
