Na pokraji vyhoření

Anonymní
18.1.20 11:09

Na pokraji vyhoření

Dlouho jsem uvažovala, jestli se tímhle vším zaobírat a jestli to vůbec psát a řešit, ale už dál nemůžu. Dnes mi došlo, že se z toho všeho asi brzy sesypu, dokud se nestane něco, co mě hodí „zpátky do pohody“.

Rozchod: Po skoro pěti letech jsme se začátkem ledna s přítelem rozešli. Začala jsem se vídat s jiným mužem a celé se to pos… Chtěla jsem to příteli říct sama, ale vlezl mi do telefonu a tak to prasklo. Udělal nehoráznou scénu. Ačkoliv jsme si o tomhle všem promluvili, nedokáže pochopit, že už spolu nechodíme, jen přežíváme. Kdykoliv kamkoliv jdu, mám na talíři nespočet keců.

Stěhování: Domluvili jsme se s přítelem, že se po zkouškovém odstěhuji. Jenže jelikož studuji denní studium, je těžké vydělávat tolik, abych si sama platila byt. Hledám alespoň spolubydlení, ale to se moc nedaří.

Škola: Zkoušky mi začaly už někdy v polovině prosince. Udělala jsem 3 ze 4. Myslela jsem, že v lednu budu mít jen 4 zkoušky, ale nakonec jich mám asi 8, které jsou fakt težké a skrz zdraví a to, co se všechno děje, jsem ráda, že si vůbec zapamatuji alespoň jednu stranu ze skript.

Zdraví: Začátkem ledna jsem lehla se zánětem ledvin a angínou. Skončila jsem na pohotovosti s neskutečnými bolestmi. Dostala jsem antibiotika. Za tři dny po dobrání antibiotik se mi angína vrátila zase a to v takové míře, že jsem byla ráda, že vůbec žiju. Od obvodního lékaře mě poslali rovnou na ORL, že je to fakt mazec. Tam jsem dostala další antibiotika.

Brigáda: Jelikož jsem byla nemocná první týden v lednu, musela jsem si některé zkoušky přesunout. Většinou mívám 3 zkoušky v týdnu, přičemž minimálně jednu nedám, takže opakuji. K tomu všemu zdraví a osobní problémy… to prostě nemáte čas a náladu chodit na brigádu. Nadřízené jsem říkala, že o zkouškách chodit nebudu, odkývala mi to, ale po kamarádce mi vzkazuje, že mě chce vyhodit, protože jsem tento měsíc ještě vůbec nebyla.

Kamarádka: Nejlepší kamarádka, ačkoliv se mě snaží podpořit, mě nechápe. Jelikož je ráda, že udělala „učňák“, vůbec si nedovede představit, co to je za nervy, když máte zkouškové a všechno se vám sype. Dnes mi vyčetla, že neberu směny na brigádě a ona tak musí dělat dvanáctky. Docela se mě to dotklo, protože tam je minimálně 10 brigádníků, ale jelikož my jsme kamarádky a ne jen kolegyně, všichni očekávají, že se asi postavím na hlavu.

ON: Jediné, kdy na všechno zapomenu, je on. Je mi s ním dobře, je na mě hodný, pozorný, chce se mnou být. Teď se hodněkrát stalo, že jsem třeba ve 21 hod večer šla k němu a jak teď beru všemožné prášky a tělo už to nezvládá, tak jsem prostě u něj usla. Na druhý den jsem pak přišla domů, kde do mě začal sypat ještě expřítel, že se kur. vím a kdesi cosi.

Rodiče: Rodičům jsem řekla o rozchodu s přítelem. Pochopili mě, podpořili, neměli ho rádi. Ale neustále se mě ptají, kolik mi ještě zbývá zkoušek, a kolik jsem jich (ne)dala a kde to a tamto… :pocitac: :pocitac: :pocitac:

Nevíte, kde je tlačítko restart? Já už jsem fakt na pokraji zhroucení. Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem silná, ale tohle silně nezvládám. Nepoznávám se. Dívám se do zrcadla a říkám si: kdo jsi? :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9208
18.1.20 11:19

Hmm, no sešlo se ti toho dost - a to zdraví je jen odraz všeho toho stresu, jak na něj tvoje tělo reaguje. Kde děláš ti brigádu - asi si budeš muset vybrat, co má přednost, jakože škola je asi jasná, ale holt s tim, že budeš bydlet buď u rodičů nebo u nového objevu a brigádu pustiš. A až se dáš trochu dohromady, tak si pak na léto zas najdeš třeba nějakou min náročnou…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 11:25

Já jsem si říkala, že nejdříve dodělám školu, vyřeším bydlení tak, abych ho byla schopná platit z peněz, co mi přispívají rodiče a pak si najdu novou brigádu. Jinak to nevidím, ale štve mě, jak na mě všichni tlačí. Rodiče: kolik máš ještě zkoušek? Expřítel: kdy se odstěhuješ, už máš byt? Kamarádka: měla bys jít do práce! On: kdy se zase uvidíme? :zed: :zed: :zed: Mám největší chuť se zavřít do nějakého kumbálu, kde budu jen já a vylézt, až bude „po všem“.

  • Citovat
  • Nahlásit
700
18.1.20 12:22

Docela mazec, rodičům bych řekla, že jim dám info vždy po zkoušce, ať se neptaji. Ráno bych šla s učením do knihovny, tam strávila den s vyplym mobilem, do bytu večer jen na spánek. Brigádu bych teď úplně odsunula, zdraví a odpočinek teď potřebuješ víc. Přítele a kamarádku víceméně ignoruj, ty kecy nezmizí, ale poušťej je druhým uchem ven… :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 12:30

Moc děkuji za podoru :kytka: Jsem z toho fakt smutná a cítím na sobě, že i vyčerpaná, bez energie. Tohle jsem ještě nikdy nezažila. Snad to brzy skončí! :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
16066
18.1.20 12:35

Hele primární co potřebuješ je udělat zkoušky. Alespoň tolik, abys měla dostatek kreditů a uzavřela semestr. Neporřebuješ perfektní výsledky, potřebuješ projít. Sešlo se ti to tak nějak všechno, takže primární je naučit se osekat to neakutní a přežít několik týdnů. Pak už to bude lepší.

Na brigádu se holt vykašli, přinejhroším si holt půjčíš od rodičů a brigádu najdeš novou až po zkouškovém. Kamarádce vysvětli že teď je ti fakt mizerně a potřebuješ osekat věci a případně ji poprosit o podporu, že ji teď potřebuješ a vrátíš jí to až bude potřebovat ona.

Další co potřebuješ je dodávat alespoň nějaké pozitivní prožitky, takže určitě nechceš odříznout toho chlapa co do něj si zamilovaná. Zároveň si ale nech nějaký čas na pohyb - dost to pomáhá s pamětí a soustředěním, když učení prokládáš pohybem - ideální je namluvit si učivo jako audio a pak to poslouchat na dlouhých ostrých procházkách a nebo při běhu/bruslení/cyklistice - to záleží na počasí, že.

Po ukončení zkoušek potřebuješ někam vypadnout a odpočinout si.

Pokud jde stěhování odložit po zkouškách, tak taky dost pomůže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2293
18.1.20 12:43

A nemůžeš jít zatím bydlet k rodičům nebo dočasně k novému chlapovi. Expříteli se nemůžeš divit, většina by ti asi řekla ať se odstěhuješ rovnou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 12:45

Moc děkuji :srdce: Zkoušky dávám fakt tak, že jsem ráda, že dávám. Na výkony nejedu, to bych odpadla hned. :roll: S tím pohybem je to zajímavé, děkuji za tip :)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 12:50

K rodičům bych mohla, ale bydlí 100 km a dojíždět X krát v týdnu je docela na nic. U „nového“ ( :lol: ) by to asi nešlo, bydlí s dalšími spolubydlícími. A navíc, nechci se na něj hned vázat :? Pokud mi rozumíte…

  • Citovat
  • Nahlásit
4665
18.1.20 12:53

Tak určitě máš oslabenou imunitu, vyčerpanou nemocemi. Takže až to dovolí lékař (nebo nejlépe hned, pokud už nemáš), doplnit vitamíny, minerály atd. To určitě dopomůže i k lepší náladě v tom smyslu, že se nebudeš cítit na dně, ale naopak se oprostíš od určitých věcí, co Ti energii berou.
Další věc je to bydlení. Není od Tebe hezké, že i po rozchodu se z pohodlnosti a různých dalších TVÝCH osobních důvodů nechce vystěhovat z bytu. Kdyby to bylo opačně, každý by očekával, že nevěrník nebude stíhat trefit dveře. To myslím je třeba taky řešit hned.
Normální naprosto je, že někdo v Tvém okolí něco řekne či neřekne (rodiče, kamarádka), určitě by ses neměla z toho hroutit, je to jen důsledek oslabení.
Tak přeju, ať je brzo lépe a vidíš svět zase s úsměvem :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 12:55

Hlavně mi teď psala zase ta kamarádka. Včera jsme byly domluvené, že půjdeme s ní a ještě s jednou holčinou na sushi, ale jelikož jsem byla u lékaře, tak jsem to nestihla a omluvila se, že půjdeme příště. Večer do mě zase expřítel rýpal, tak jsem se naštvala a jela k „novému“. Jenže v tramvaji jsem potkala tu holčinu, co měla jít s námi a prý teď kamarádka vypadá jako pipina, co si vymýšlí, když mě za pár hodin potká v tramvaji s jiným týpkem. :roll: Achjo.

  • Citovat
  • Nahlásit
19593
18.1.20 12:56

Jako prvni bych skrtla tu novou znamost. Nejdriv se dej do pohody se skolou, bydlenim, brigadou. Bud rada, ze s byvalym přítelem jeste muzes bydlet, nekomplikuj to nekym daldim, ktery te stoji dost sil.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 12:58

Mně expřítel sám řekl, že tu mohu zůstat, než dodělám zkoušky. Naštěstí máme byt 2+1, takže jsme každý v jednom pokoji a v podstatě se ignorujeme. Antibiotika budu brát ještě týden, ale snažím se pít alespoň vodu s „Céčkem“. Děkuji za podporu :kytka: :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
19593
18.1.20 12:58
@Anonymní píše:
Hlavně mi teď psala zase ta kamarádka. Včera jsme byly domluvené, že půjdeme s ní a ještě s jednou holčinou na sushi, ale jelikož jsem byla u lékaře, tak jsem to nestihla a omluvila se, že půjdeme příště. Večer do mě zase expřítel rýpal, tak jsem se naštvala a jela k „novému“. Jenže v tramvaji jsem potkala tu holčinu, co měla jít s námi a prý teď kamarádka vypadá jako pipina, co si vymýšlí, když mě za pár hodin potká v tramvaji s jiným týpkem. :roll: Achjo.

Res dulezite veci, skola, bydleni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
18.1.20 12:59

Ono mi je paradoxně s NÍM právě nejlíp. To alespoň na pár hodin zapomenu na tenhle všechen šrumec, odpočinu si. Podíváme se na film, přijdu na jiné myšlenky. :(

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat