Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na sesypání
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.5.13 02:49
Vydrž bude líp určitě udělej si čas sama na sebe a čas sama na manžela vypadni si provětrat hlavu do lesa nadychej se čerstvyho vzduchu bude lip je to jen období určitě ted pořad řešíte finance tak skus vypnout na chvíli a nestresovat vím že to bude težky ale lepší než to přenašet na rodinu a sama byt v haji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 07:28
Poradila bych navstevu psychologa - ne proto, ze bych si myslela, ze se potrebujes lecit 
ale proto, ze si myslim, ze se potrebujes vyzpovidat nekomu, kdo te dokaze vest a pomoc utribit si myslenky lip nez my tady.
jo, jasne muze ti tady 10 holek rict, ze to bude dobry atd. ale to na dlouho nepomuze.
moje kamaradka kdyz je na dne, tak si k psychologovi zajde vzdycky a vrati se jak vymenena. Fakt zkus najit nekoho, kdo ti je sympaticky a zkus to.
jinak rada laika - zkusit si odpocinout, venovat se vic sobe. manzel pokud ted nema stalou praci, tak at si veme na starost deti a ty nekam vyraz. jestli to tak nemate zazite, tak nebude jednoduche, ale vybojuj si to (s nim i sama se sebou).
spoustu veci ve svem zivote ovlivnit nemuzem, tak bychom meli bojovat aspon za to, co ovlivnit muzem - a prijde mi, ze tva situace je spatna spis psychicky nez fakticky - tak bojuj, at se to zlepsi.
hodne stesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 07:40
Souhlasím s Baluou. Podobné stavy má jednou za čas určitě každá z nás. Nech si předepsat lehká antidepresiva, to co popisuješ, je klasická deprese. V situaci, kterou zrovna doma řešíte, je to normální, nemáš se za co stydět. Tady najdeš několik diskuzí na podobné téma. Drž se, bude lépe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 07:40
Děťátko.. altruistický manipulátor.. 
..maminka hysterka.. 
psychologa bych viděla jako první zastávku, až se zase urveš z bytu.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 07:55
@erinv píše:
Děťátko.. altruistický manipulátor..
To jako myslíš vážně? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 08:01
@Gába27 ..7letej capart, co nenechá maminku ani vys.. a maminka, co se pod záminkou vykrade (musí) z bytu, aby mohla hledět pod projíždějící vlak…jo, vážně vážné..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 08:11
@erinv Hmmm, dá se to ovšem podat i jinak, že? Maminka zcela určitě hysterka není, alespoň z mého pohledu. Hysterie a deprese jsou dva naprosto odlišné pojmy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 08:17
Mozna jeste driv nez bych vyhledavala odbornou pomoc bych se sbalila, kdyz manzel nepracuje a cuci doma a udelala bych si treba vikend s kamaradkama nebo jen pro sebe. Syn ackoliv mamanek je uz dost starej, aby se zacal ucit fungovat i s tatinkem a ten druhej uz taky neni uplny mimino, tak to prece musi manzel zvladnout i kdyby si jela na tyden.
Muj manzel dela z domu od narozeni ditete a hrabe mi z toho docela pekne, ale staci, abych se treba sama na hodinu prosla se psem a jsem hned plna energie, dost casto chodim po kavarnach s kamaradkama a tatinek se stara… takovy malickosti delaji hodne.
Příspěvek upraven 11.05.13 v 08:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 08:17
Zaměstanala bych víc chlapa, když je doma. A zapracovala na tom, aby starší syn byl víc s tátou
S mladším chodit na procházky, chodit sama ven příp. s kamarády a nebýt pořád doma.
Začít cvičit, to taky pomáhá na psychiku.
Až bude mít chlap práci, bude to všechno lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 08:19
Zakladatelko, neves hlavu. Kdyz je manzel doma, zkus se s nim domluvit at si vezme deti a na cele odpoledne vypadnou pryc. Nebo mu je nech doma jdi ven ty. Zkus si najit nejaky konicek, neco co by te bavilo a na co by ses mohla tesit. Pokud by tahle taktika nepomohla, pak zkus psychologa a vypovidej se, on ti pomuze si vse v hlave urovnat. Taky jsem mela takovou ponorku, loni zjara. Tak jsem zacala jezdit na koni. Zezacatku mi hlidala mami a pak jsem zaukolovala manzela. Vzdycky jsem se tesila, ze vypadnu ven a domu jsem se pak vracela o poznani radsi, mala byla spokojena, vyradila se s tatou a muz zase zjistil, ze neni az takova sranda se starat o malou a domacnost. Drzim palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 08:28
Chapu, ze problemy a starosti dokazou vzit hodne energie, ale pochop, ze tohle tvuj syn nechape a potrebuje tvoji lasku a nehu. Cim vic ho budes odmitat a posilat od sebe pryc, tim vic te bude vyzadovat. Zkus se na svet podivat jeho ocima-mama ho odmita a on nevi proc, v podstate svym mamankovstvim vola po tve pozornosti a lasce. Zkus ho min odmitat, mazli se s nim-mazleni ti naopak doda energii, soustred se na to.
Promluvila bych si o svych pocitech s partnerem, nedus to v sobe! No a s psychologem taky, jestli je to opravdova deprese, pak s tim musis neco udelat, kvuli sobe i detem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.5.13 10:17
Já myslím, že psycholog je nadbytečný, protože s Tebou probere možné příčiny Tvého stavu, ale Ty je už znáš, umíš je pojmenovat, víš, kde je zakopaný pes.Zkus jednotlivé věci řešit jednu po druhé, i když je to běh na dlouhou trať(větší osamostatnění dítka), zapojení mužského a trochu více času pro sebe, i kdyby to měla být jen procházka na půl hodiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jitka1976
11.5.13 10:25
@erinv píše:
Děťátko.. altruistický manipulátor..
Holka…to bych musela poslat k psychologovi půlku své třídy… 
takových mamánků (i holčiček) co mi stojí za zadkem a drží se mě kam se hnu (i na WC)mám asi 7…někdy je i zašlápnu… doslova…prostě když stojí za mnou, přede mnou, vedle mě…sednu si a už se cpou jeden přez druhého na klín a pomazlit…
Potřebuješ vypnout jako sůl…já ty dětičky odevzdám rodičům…a mám klid (doma 10 letá dcera a chlap…na záchod chodím sama…nikdo se mnou nechce ) tak holt taťkovi nech děti (on to zvládne…je chlap, něco vydrží, ne???) když je doma a vypadni ven…klidně každý den, co ten tvůj nebude na brigádě bych mu je předala…a že není navařeno??? No a co??? tak jim dá rohlík s něčím…jogurt…nakrájí ovoce…ty 2-3 hodiny to vydrží…a pokud máš dobrou kámošku, dámský víkend na chalupě!!! Navařit, zamrazit, a vypadnout…mamánek si zvykne na tátu…ty si oddechneš…copak musíš být SUPERMAN??? Musíš všechno zvládnout??? NE!!!
Já teď mám chlapa na pracáku, odešel z práce…sem tam si něco přivydělá…ale většinou je taky doma…a sám mi řekl, že je teď žena v domácnosti…že on bude uklízet, vařit atd… no…snaží se…když přijdu z práce, je uklizeno…umyté nádobí…někdy i uvaří…
Takže ty nejsi superman, manžel tě může zaskočit a postarat se o děti…odpočiň si!!!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Cítím se jako ten nejhorší člověk na světě. Vztah mi neklape, ale vnímám to jen já. Na partnerovi mě začalo vše vytáčet. Vadí mi každé jeho slovo, každý jeho pohyb, gesto. Nevím proč. Začalo to před půl rokem a postupně se to stupňovalo. Ale neumím ze vztahu odejít, protože on nemá kam jít. Nemá rodinu, ani vlastní bydlení. V některých věcech je dost natvrdlý, takže vůbec nepoznává, že není něco v pořádku. To by bylo k partnerovi. Jenže já mám problém i s dětmi. Ten starší je hrozný mamánek. V podstatě si beze mě ani neuprdne. Je mu sedm let. Jakoby mě dusí svou láskou. To je maminko sem, maminko tam. Nedá mi pokoj ani na záchodě. To si sedne za dvěře a přes ně na mě mluví a mluví. Když ho posílám za tátou tak nejde, chce maminku. Neumím to popsat, co on pořád dělá. Určitě to znáte, nezavře od rána do večera pusinku. Buď něco povídá, nebo něco chce a nebo alespoň při hraní vydává hlasité zvuky a já mám pocit, že mi praskne hlava. Pak mám ještě mladšího syna. Je mu 13 měsíců. Ten se chová normálně na svůj věk, ale mně už na něj tak nějak nezbývá energie. Když si kolikrát řekne o pomazlení, začnu brečet. Nemám na to sílu. Vezmu si ho třeba i na ruku, ale on po mně začne hopsat, chce paci paci, berany duc…Do toho se na mě sápe ten starší, že si chce hrát s námi. A já mám pocit, že se buď složím a nebo mě emoce zevnitř rozervou na milion kousků. Mám pořád nutkání utéct pryč, kde budu mít klid. Všechno mi strašně vadí. Jednou jsem už musela odejít z bytu pod záminkou, že si jdu zaběhat (za účelem hubnutí). Procházela jsem se a honily se mi hlavou hnusné myšlenky. Šla jsem kolem železničního přejezdu kde jel zrovna vlak a já si říkala, že když pod něj skočím, bude mi líp. Chvíli na to jsem šla kolem jednoho stromu. Když jsem se na něj podívala, napadlo mě, že by se na něm dalo krásně oběsit. Není to tak, že bych to chtěla udělat, ale prostě mě to jen napadlo, že by mi bylo líp. Když se mi jednou poštěstilo staršího syna zaměstnat sledováním pohádky, zalezla jsem si k němu do pokoje. Seděla jsem tam jen tak na posteli, dvě hodiny a užívala jsem si toho klidu. Partnerovi to ani nepřišlo divné, že jsem se od nich tak odřízla. Jen se pak přišel zeptat, jestli se budu koukat na Gympl… Nevím, co to se mnou je! Ještě před půl rokem jsem byla spokojená! Pak ale partner přišel o práci a nedaří se mu zatím najít novou. Chodí jen na občasné brigády. Kamarádka mi říká, že je to jen ponorka, protože jsem se všemi zavřená doma téměř 24 hodin denně, a že až si muž najde práci, bude to zas dobré. Ale já nevím. Už si ani nejsem jistá city k němu. Už několik měsíců jsme se sebe ani nedotkli a já si byla jistá, že už k němu nic necítím. Dnes mě ale při vaření (já vařila) pohladil po ruce a mnou projelo kromě překvapení i vlna něhy. Ale přesto mě vytáčí snad i tím, že dýchá. Připadám si jako nemožná matka, jako nemožná žena.