Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, v poslední době tu čtu čím dál více nešťastných příběhů, kdy partner opustil těhotnou, či s dítětem, podvedl, nebo si rovnou našel jinou. Hádky o styk s dítětem, o peníze, výhružky, ponižování, zklamání, bolest ze skutečnosti, že „jsem na to všechno sama“…atd
Tuhle diskusi zakládám proto, aby sem napsaly své příběhy ty z nás, které něco takvého potkalo, ale vše se nakonec v dobré obrátilo a my našly ty pravé, milující partnery.
Chtěla bych, aby tyto příběhy „s dobrým koncem“, byly určitou útěchou a nadějí pro ty z vás, které zrovna prochází něčím tak hrozným, jako je zrada partnera ve chvílích, kdy je nejvíce potřebujeme(těhotenství, mateřství).
Sama si ještě živě pamatuji ten odporný pocit, když jsem zůstala sama, v pronajatém pokojíčku, bez peněz(všechny úspory jsem mu v naději, že mě do budoucna bude živit, poskytla), s jeho dluhy, s malou v bříšku a bez špetky naděje, že třeba bude líp. Hrozně by mi tehdy pomohlo, kdybych věděla, že se to nestalo jen mě a že naděje, že se časem vše v dobré obrátí, ze zkušenosti jiných, existuje.
Proto bych chtěla požádat všechny maminky, které měly to „štěstí“ prožít krutou zkušenost zrady ze strany partnera, ale nakonec například našli svého prince, nebo se vše v dobré obrátilo jinak, napište sem své příběhy.
Děkuji ![]()
Příspěvek upraven 30.12.10 v 22:48
A začnu první, jen tak ve zkratce.
Po třítýdenní známosti-neopatrná noc-těhotenství. Z jeho strany radost, slib na svatbu a jak nás bude milovat a živit. Ve 4 měsíci (jak jsem psala výše) mě se slovy, že dítě není jeho,ale že mě bude živit, kdyby náhodou bylo, a po narození dětěte a testech DNA mu všechn prachy co do mě hodlá během těhotenství narvat, pěkně navalím zpět. Nakonec se sliby o živení (byla jsem na nemocenské) nekonaly, stihnul ze mě vysát mé ušetřené peníze a zadlužit mě (nestěžuju si, neměla jsem mu věřit).
V 5.měsíci těhu jsem potkala mého bývalého, se kterým se znám leta, a chodili jsme spolu skoro celý loňský rok (rozešli jsme se kvůli totálním pitomostem), a on že mě stále miluje, že na mě myslí a jestli bych se k němu nechtěla zase vrátit. Znova jsem se do něj zamilovala, nastěhovala se k němu, moje dítě miloval už od bříška, i když nebylo jeho, chodil se mnou na UTZ, držel mě v dobách, kdy biologický otec vyhrožoval, sliboval, a vůbec dělal jen samé zlo, pak mě neuvěřitelně podporoval u těžkého porodu a malou okamžitě přijal za vlastní. Je to jeho dcera a přes to vlak nejede, i když nemá jeho geny.
Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že jsem potkala chlapa s tak ohromnou dávkou lásky. A je mi líto vás, které tohle nyní nezažíváte a moc vám přeju…a vlastně jsem si jistá, že ten pravej, milující partner pro vás někde po světě běhá!!! ![]()
Všechny, které zažívají zradu a samotu obdivuju, protože je k tomu všemu potřeba neuvěřitelně moc síly. Doufám, že naše příběhy vám trochu síly a naděje dodají!!! ![]()
Krásný příběh. Kéž by dopadl pro všechny holky tak dobře jako pro tebe. Stalo se štěstí v neštěstí!
Moc ti to přeji a hlavně ať vám to vydrží!!!!!!! ![]()
Tak takové příběhy bych taky moc ráda četla a měla tak víru, že jednou bude všechno, jak má být.
asi mám podobný příběh jako prodigy-překvapivé těhotenství, urážky od biologického otce, s odstupem mě nejvíc baví, že říkal, že za to můžu já, že jsem otěhotněla. no nechala jsem ho plavat, byla jsem teda čtyři roky v podstatě s malou sama, pak jsme potkaly honzu, byl dva roky rozvedený, líbilo se mi jak se stará o své dva kluky(i když žijí u exmanželky, dvakrát v týdnu za nimi jezdil, ob víkend si je bral k sobě, pral jim i vařil. rozvod byl že ex si našla jiného, nejspíš proto že se doma nudila, zajištěná, bez práce a povinností krom péče o děti). po roce známosti jsme se vzali a on si vzal mou dceru za vlastní… takže zatím happy end(a musím zaklepat aby vydržel
), jen jsme přišli v patnáctém týdnu o dvojčata, ale tak třeba se ještě zadaří.
L.
tak já jakožto nováček tady na emiminu a opuštěná maminka s 5měsíčním pacholátkem čekám na nějaký další potěšující příběh se šťastným koncem, aby bylo na světě zas o něco líp…
A děkuju za pěknou myšlenku zakladatelky!
martala píše:
tak já jakožto nováček tady na emiminu a opuštěná maminka s 5měsíčním pacholátkem čekám na nějaký další potěšující příběh se šťastným koncem, aby bylo na světě zas o něco líp…
A děkuju za pěknou myšlenku zakladatelky!
tak já se taky přidávám, zůstala jsem sama s 14měsíčním broučkem, zatím to hrozně bolí, ale začínám pomalu, ale jistě vidět naději, že bude líp… mám podporu rodiny, jsem za ni vděčná, bez nich bych to asi nezvládla. Kvůli prckovi ale musím fungovat, nechci, aby to nějak špatně nesl, chci mu to vše vynahradit a dát to nejlepší, co budu moct. Ale je mi hodně smutno, nejsem na samotu zvyklá… a zrada z jeho strany mě hodně moc zasáhla ![]()
DEKUJI ZAKLADATELCE za peknou disuksi,taky jsem samas dvema brouckama,a tady ty happy andy,me straslive nebiji,tak holky piste at mam v co doufat!!!a jeste jednou dik zakladatelce,JSEM STASTNA ze je jeste nekdo ,kdo mysli na druhe
![]()
Jsem taky za tuhle diskusi vděčná. pomáhá mi myslet do budoucna optimisticky. na každého jeho štěstí čeká a když to nevyšlo jednou, tak se z toho poučíme, budeme příště opatrnější a ono si nás najde. bude zas dobře ![]()
Ahoj, možná je ode mne ještě brzy psát o happy endu, se svým novým přítelem jsem pouze pár měsíců. Nicméně i já tím chci dodat naději všem momentálně osamělým duším.
Byla jsem sama s dcerou po rozvodu 2 roky. Nějaké známosti tedy byly, ale takové nijaké- všechno jsem v podstatě po chvilce utnula, nutila jsem se do toho, byla jsem přesvědčená, že zamilovat se mi už nepodaří.
A láska si mě našla sama - poprvé v životě jsem poznala, co je to láska na první pohled (nikdy jsem v to nevěřila ani nezažila, nejsem romantik). Doslova poprvé jsem ho spatřila a věděla jsem, že je to ON. A čím víc ho poznávám, tím více se v tom ujišťuji. Oba jsme se hned na začátku shodli na tom, že se známe jen pár dnů a připadá nám, že se známe spoustu let. Je to jako raketa, nikdy jsem tohle s nikým neměla. Ještě jsem takhle zamilovaná nikdy nebyla (ani s manželem,prostě nikdy). Takže holky, nezoufejte, i ve vašem okolí se může najít někdo volný, u kterého nebudete muset slevovat ze svých nároků a kdo k vám bude pasovat jako puzzle. A díky komu budete děkovat za to, že vaše předchozí partnerství zkrachovalo a umožnilo tím vzniknout něčemu mnohem krásnějšímu. ![]()
Ahoj holky, maminky..obnovuji diskuzi a rada si počtu vase příbehy se štastným koncem…Jsem ted v celkem spatne situaci, Dve deti a asi rozchod…
![]()
Tak já mám s exmanželem čtyřletého syna. Při mém rizikovém těhotenství se manžel zamiloval do kolegyně, která se právě rozvedla, a opustil mě. Definitivně se odstěhoval, když byly malému 3 měsíce. Do roku a půl malého jsme byli sami, ale měli jsme podporu mojí i exmanželovy rodiny (přestože jsou obě rodiny vzdálené více než 300 km). I exmanžel se o malého zajímal. Pak jsem si dala inzerát na doprovod na cestopisnou přednášku a do týdne jsem byla zadaná:-) Pořád jsem čekala, kdy se na ideálním partnerovi objeví nějaká chyba. Ale nakonec jsme se po dvou letech známosti vzali a čekáme spolu dalšího chlapečka. Čtyřletý syn si už nepamatuje, že s námi manžel někdy nebydlel a kromě svého táty má i druhého chlapa jako vzor. A navíc získal ještě další babičku s dědou a bratrance a sestřenice, kteří jej přijali jako vlastního.
Vím, že ta lepší období v životě střídají ta horší, tak přeju všem i sobě, aby těch lepších a spokojených bylo co nejvíce ![]()
Byla jsem v situaci tři děti, z toho pul roční miminko… a svět se neboří, naopak… něco končí, něco začíná…