Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
možná jen neumí s miminkem komunikovat, někteří rodiče přilnou k dítěti, až když povyrostou.
každopádně jako ve většině problémů doporučuju o tom s partnerem mluvit mluvit a zase mluvit.
Nejspíš si to ani neuvědomuje, další věc jsou hormony splašené porodem a můžeš být přehnaně citlivá na jeho reakce vůči miminku (sama jsem to tak nějakou dobu měla) … neznám tebe ani jeho, a tak nechci ani nemůžu soudit, natož dát jednoznačnou radu ![]()
Moje máma mě varovala, že někteří chlapi se mají k dítěti, až když se s ním dá aspoň trochu komunikovat.
Případ mého muže to naštěstí není, ten je z malýho poprděný od začátku, koupal, přebaloval apod. Ale je pravda, že čím je kluk starší, tím více se s polu vyblbnou. (Btw, taky si přál holčičku…) Já bych na to netlačila a nechala to chvilku „vyhnít“…
Na druhou stranu ti tato situace může i pomoci předejít žárlení starší na mladší. Kamarádka má taky 2 holky. Když se narodila ta mladší, tak tatínek měl po příchodu z práce za úkol (kterého se skvěle ujal) se maximálně věnovat starší, aby si nepřipadala odstrčená a nežárlila. Bezvadně jim to tak fungovalo.
Ahojky, u nás se chlapovi sen splnil-kluk, ale také neumí tolik komunikovat(někdy mi přijde, že je trochu zklamaný,asi čekal, že vyroste rychleji-a to není žádný drobek
). Už se těší až povyroste, pořád mu přijde moc malinký a to máme teprve 3měsíce. Musí si holt počkat. Ad, nadržování - můj brácha má 2 kluky a moje mamka zase pořád chodila, aby pochovali i toho staršího, že jí přijde, že ho zanedbávají a tak. No brácha na nervy, protože prostě nezvládal věnovat se oběma stejně, když musel ještě chodit do práce, nakrmit „zvěř“ a tak. Jeho ženě zase přišlo, že zanedbává mladšího. ![]()
Víš, on už jenom výraz „nadržuje“ prvorozené ukazuje, jak moc jsi sama rozhozená… Nadržovat někomu oproti takovému miminku je nesmysl… Všichni si teprve zvykáte na novou situaci, nejen Ty a starší dcera, i manžel to má těžké. Miminko je pro něj zatím jenom panenka, která leží na zemi a musí se dávat pozor, aby se na ni nešláplo - už zapomněl, jak to bylo s tou první a některé věci mu unikají… Měli jsme to doma stejné, mám tříletou holčinu a osmiměsíčního klučíka - a všichni jsme si museli na sebe zvyknout (a dodnes máme občas drobné zádrhely). Pohlaví v tom nehraje roli. V žádném případě to není nedostatek lásky…
Dej tomu čas, zkus se sama dát víc do pohody a ono se to přenese na celou rodinu…
Díky. Asi jo. Asi jsem jenom podrážděná. Asi je to jen nějaký poporodní splín. Ještě jednou dík.
Manžel si vždycky přál syna. Jak to tak bývá. Narodila se nám dcera. Bylo na něm vidět zklamání, ale těšil se, že druhé miminko bude kluk. Nebylo, je to „zase“ holka. Po porodu ale úplně přilnul k prvorozenné a s miminkem (čtyři měsíce) jakoby nekomunikoval. Kdykoli je to možné, dokonce mi vyčítá nedostatek lásky a péče o starší dceru. Druhá dcera sice řve hlady, ale přeci počká.