Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Naše manželství je nám neustále vyčítáno :-(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.7.10 20:37
Naše manželství je nám neustále vyčítáno :-(
Ahoj, potřebuji se podělit o svůj problém a poradit se s vámi jak ho řešit.
Se svým manželem jsme se poznali když nám oběma bylo 18 let, já v té době už žila samostatně i když jsem ještě chodila do školy, měla jsem k tomu i příjem. Manžel (tehdy samozřejmě ještě přítel) bydlel u rodičů. Začali jsme spolu chodit a po roční známosti se ke mně přestěhoval, bydleli jsme spolu rok a oba jsme cítili že se moc chceme vzít a že to prostě chceme teď a z lásky, ne později kvůli tomu že už se to od nás po letité známosti bude očekávat nebo kvůli tomu že budeme čekat dítě, chtěli jsme se vzít z lásky. Peněz jsme ovšem moc neměli, přítel sotva skončil školu a našel si práci, já ještě chodila do školy a brala jsem akorát přídavky + sem tam nějaký přivýdělek. Tak jsme si řekli, že si uděláme jen maličkou svatbu s rodiči a svědky. Jenže když jsme to oznámili rodičům, bylo zle, můj táta je demokrat, ten nám to nerozmlouval, akorát nám řekl že jsme na to ještě moc mladí, rodiče přítele běsnili jak pomatení, křičeli na nás a nadávali že jsme pitomí, že nám bylo sotva 20 let, jsme nevyzrálí, nemáme žádnou praxi, nejsme na to připravení a kdesi cosi, no nadávali, slibovali, vyhrožovali, jen ať se nebereme. Že si prý máme ještě užívat (nevím co tím mínili, nechápu proč svobodní si užívat můžeme a oddaní ne, nevím). Tak jsme si řekli, i když nám to bylo líto, že se teda vezmeme bez rodičů, jen se svědky. Jenže když se tohle dozvěděli přitele rodiče, tak najednou obrátili, že když už se musíme vzít, tak to musí být velká svatba, že u nich se dělají jedině velké svatby, a že i jejich staršímu synovi vystrojili velkou svatbu, tak nám teda taky. No tak jsme se nakonec vzali, byla to krásná svatba a jsem ráda že jsme se vzali, nevzala bych to zpět a manžel taky ne. Po roce manželství, kdy manžel už rok vydělával a já jsem dokončila školu a také jsem si našla práci, jsme začali uvažovat o miminku. No a zadařilo se 
Ve svých 21 letech jsem otěhotněla a bylo to tu opět, manžela rodiče pindali jak jsme si zkazili život, že jsme si mohli užívat (a je to tu opět), vydělat mamon, udělat kariéru atd. a místo toho si kazíme život, že čekáme takhle brzy dítě. (Podotýkám že oni měli první dítě už když jim bylo 20, takže ještě o rok a půl dřív). Dost mě to mrzelo, ale nevšímala jsem si jich a žili jsme si dál náš vcelku spokojený rodinný život. Narodil se syn a já byla ta nejšťastnější máma pod sluncem, i manžel přes počáteční pochyby zda dítě zvládneme, byl ze syna na větvi. 
Myslela jsem, že když manželovi rodiče uvidí, že jsme spokojení, ničeho nelitujeme, nemáme sice moc peněz, ale jsme samostatní, že nás nechají konečně na pokoji. Bohužel, opak je pravdou, při každé vhodné příležitosti si rýpnou, že jsme se neměli brát, že jsme nebyli zralí na manželství ani na rodičovství tak brzy, že jsme si měli užívat a hlavně hodně vydělávat a pěstovat kariéru a pak někdy v budoucnu si pořídit děti. Už máme 3,5 roku po svatbě a ještě je to neomrzelo. Dneska to vytáhli opět a já už úplně kypím vzteky, sotva to slyším a mám jich fakt plné zuby, mám pocit že jestli to uslyším ještě jednou, tak je pošlu hodně zlým způsobem do háje. Nechápu že mají takové kecy zrovna oni, kteří se brali ve 20, kdy už byla tchýně těhotná, neměli ani kde bydlet, takže bydleli u rodičů, kariéru taky nikdy neudělali, přesto říkají že jsou spokojení se svým životem, my taky, tak nevím co se do nás s prominutím pořád se.ou. Máte někdo podobnou zkušenost? Jak to řešíte nebo jak byste to řešily? Já už jsem z toho vážně na provaz 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.7.10 20:51
AHoj Nety,
nechápu, proč se tak chovají. Měli by bát šťastni, že se máte rádi. Třeba to jednou pochopí a když ne, tak je to jejich chyba. Nic si z nich nedělej a buď šťastná i dál. Oni s tebou nežijí, tak ať si myslí co chtějí. Vím, že je to těžké, protože to jsou rodiče, ale nic s tím nenaděláš.
Jo a nebyl manžel jedináček?
Jo a já jsem se vdávala ve 22 a taky toho nelituju. Tak nám soustu lidí říkalo, co blbneme, že máme čas atd., ale jsme šťtastni a to je nejdůležitější 
Taky jsme měli trochu problém s rodiči manžela, ale už si zvykli, že jsme spolu a že s tím nic neudělají .
Dej jim čas. Nic jiného asi nenaděláš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:01
Ahoj, tak tohle taky trochu nechápu.. Já bych jim asi zakázala přístup do domu. Případně jim řekla - a že to říkáte zrovna vy… Jenže to je bohužel i o tom co na to manžel.
Já to mám jednoduchý, jako nepohodlná snacha jsem ignorována a manžel jelikož stojí za mnou je ignorován taky 
Štve mne to děsně, kvůli němu a klukům. Ale co nadělám, manžel sám řekl že za takovýchto podmínek tam nechce.
Řekla bych že všechny tyhle dohady jsou o tom domluvit se nejdřív s manželem co on na to když jeho rodičům řekneš to a to (aby se předešlo hádkám ze všech stran) a pak si stát za svým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:02
řekla bych to takhle jsou fakt pitomí.nejduležitějšíje přeci štěstí dětí.nevím asi bych jim tvrdě řekla že si ty kecií maj nechat pro sebe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:11
Majo, manžel není jedináček, má bratra, ale byl tak vychovávaný, jako jedináček, protože ten jeho bratr je o 15 let starší. Jinak jeho bratr se ženil taky ve dvaceti a jeho tehdy devatenáctiletá žena byla v té době ve 3. měsíci. A i oni dodnes poslouchají od tcháníků blbé kecy, ačkoliv už jsou tuším 18 let manželé, mají 17-tiletého syna a skoro 15-tiletou dceru, tak taky poslouchají blbé kecy o tom že byli moc mladí, i když teda oni tím nejsou krmení zdaleka tolik jako my, že prý dnes je jiná doba a měli jsme mít děti až kolem 30 
Hanule, když řeknu „že to říkáte zrovna vy“, tak tcháníci na to právě odvětí, že to je úplně něco jiného, že oni už měli oba po škole když se brali a že v „jejich“ době tohle bylo normální, dneska ne Manžel na tohle nereaguje, nechává ho to chladným, ať si kecaj, neřeší to a diví se že mě to vytáčí.
Kralicinko, přesně tohle jim příště řeknu, že na jejich blbé kecy nejsme zvědaví, ať si je nechají od cesty, už na to fakt nemám nervy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:16
ahoj, jaksi nechápu - co jim vlastně vadí? Jste finančně soběstační, pro peníze k nim nechodíte, jste šťastní - že by si léčili vlastní mindráky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:18
Nety no tak jeho rodiče už jsou prostě takoví a nic s tím neuděláš. Pokud máš na to povahu, tak jim řekni, že ti to vadí a ať se s tím smíří.
Nic s tím neuděláš, nezměníš je 
Já jsem taky odvedla nejlepšího syna dleko od rodičů. Musela jsem se s mířit s tím, že pro ně nikdy nebude nej, ale co nadělám. Jsem s manželem šťastná a oni to nezmění.
Vím jak ti je, já zažila něco podobného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:19
..a není to tím že sami v duši litují toho že se brali tak mladí a tak brzy měli děti??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:23
nety: A co na tohle manžel? Podle mě by měl zásadní slovo svým rodičům říct on.
Každopádně já bych vyletěla z kůže, tohle mi někdo házet neustále před nos. Se svou povahou bych tchánovcům řekla něco hodně hnusného.
Mám z těch tvých pocit, že prostě potřebují někoho dirigovat a děsně je štve, že nemůžou. Přeju hodně sil.
Příspěvek upraven 04.07.10 v 21:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:23
Nety, s tou dobou - taky pravda že mi je „už“ 26 ale koukají na mne i u lékaře jak na vola že tak mladá mám už dvě děti 
Když to vezmu podle PA u mého gynekologa tak třeba Fragola nebo Farska by už dle nich měly být mrtvé (protože prý už 2 porody za 3 roky jsou na tělo moooc náročná věc).
Nejlepší je asi říkat si že vůl volem zůstane a nejhorší je srážka s blbcem. Každopádně pokud vás neživí tak do toho nemají co kecat a pokud jim to vadí tak ať si o tom povídají spolu. Držím pěsti aby pochopili a dali pokoj 
A zároveň aby se to nedostalo do takovýho extremu jako u nás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:24
Majo, děkuju, no tak hlavně že jsme spokojené my, viď? Na tcháníky se můžeme obě vyprdnout, kdyby mi to řekli jednou, tak bych mávla rukou, ale že to slyším minimálně 1× týdně, to mě fakt točí a taky mrzí.
Karolínko, asi si prostě řekli, že když oni se nikdy neměli finančně bůhví jak, tak jejich děti budou mít vysoký školy, spoustu peněz, kariéru, barák s bazénem atd atd. U prvního syna jim to nevyšlo, tak spoléhali aspoň na jejich benjamínka (mého manžela), ten se tak zpočátku jevil, jenže pak se zamiloval do mě a chtěl si mě vzít a tím jim jaksi zhatil plány. Nevím proč za každou cenu chtějí aby jejich děti byly chytřejší, bohatší atd, jako kdyby štěstí spočívalo jen v bohatství a kariéře, jako kdybychom nemohli být šťastní i s málem peněz. Jako kdyby to, že se máme rádi a máme zdravého krásného syna bylo podřadné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:25
Nějak je dost dobře nechápu.Povahy některých lidí jsou fakt děsný.Já se svojí povahou už bych asi vyletěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:27
Nety havní je ať jsme šťastné my Tchánovce nezměníš. Já se snažím na to nemyslet a když mě to chytne, tak se vypovídám manželovi a je zase klid
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:28
Ivy, je to možné.
Flyingfrog, manžel tohle vůbec neřeší, pouští to jedním uchem tam a druhým ven.
Hanule, děkuju, souhlasím s tebou.
Milhaus, snažím se v zájmu klidu v rodině spoustu věcí přejít a nekomentovat, neřešit, ale bohužel, když už něco poslouchám po dvěstěpáté, tak toho mám fakt plný zuby a na příště mám připravený komentář, který se jim asi nebude líbit, ale snad dají už pokoj, nenechám si to líbit donekonečna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.7.10 21:30
asi je to tak, u našich je to obdobné, mamka se nedostala na školu kvůli režimu, tak se naštvali, když jsem odešla z vyšší. Teď do nás taky pořád kvůli něčemu rýpou, místo aby se věnovali výchově 16 leté sestry, která by to teda fakt potřebovala, co s rodiči. Já je respektuju jako rodiče, že mě vychovali, platili a že i teď pomůžou a podarují, ale někdy rýpou do čeho nemají.
I když mám dobré zaměstnání, tak dcera je pro mě vším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
