Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Napadá mě jediné. Když je má jen týden v měsíci, tak s nimi ten týden trávit nemusíte a dělejte si to po svém. Řekni, co ti vadí a proč se to tak děje. Buď to pochopí a nebo ne. Já bych v takovém vztahu vydržela jen v případě, že by ten muž stál za to. A s dětmi já problémy nikdy neměla a nemám a mít nebudu, nějak mám u všech takovou přirozenou přátelskou autoritu. Možná to prostě umím s dětmi jakéhokoliv věku, protože jsem hodně empatická. Ale každý ten dar nemáme. A pokud tohle nezvladas a nedáváš, tak je to blbě no. Člověk by ale v první řadě měl vždy pracovat na sobě a pak až soudit druhé. Soudíš malé děti ať je to jak je to. Jenže za to nemohou, mohou za to jejich rodiče. ![]()
@masima Taky nad tim premyslim, ze kdyby nas rozvedeny otec vzal na vylet s novou macechcou a jeste me vykopl z mista, ze ted tam bude macecha, kterou zna pul roku ( oproti tomu deti ma 15 let, ze ). Jakoby misto vepredu bylo nejake privilegium, lidi zase lpi na blbostech. Jednou za mesic to vyrovnana dospela zdrave uvazujici zena musi ustát, aniz by ji to pocuchalo ego a zaroven to pomuze otci s dcerou prekonat horsi obdobi v klidu.
@Nick.na.emimimo Myslím si, že hodně záleží na povaze dítěte, zda tyhle „ústupky“ pomohou překonat těžké období nebo toho zneužije a začne časem posouvat hranice.
U nás se stalo to, že mladá časem začala zneužívat toho, že já chtěla aby to fungovalo a tak jsem ji nechávala dělat věci, které chtěla ona. Pak začala lhát, hrát hry do kterých mě chtěla tahat a v tu chvíli jsem prostě nastavila jasné hranice. Od té doby mě nemá ráda.
@Nick.na.emimimo Jj, tady každý vidí jen sebe, svoje práva, já nemusím nikomu ustupovat atd. Ale děti se staví před hotovou věc, ty musí respektovat, ty musí ustoupit, ty se musí chovat slušně, nikdo se jich neptá, co by chtěly… Ony nemají moc možností, jak se tomu vzepřít, když jim to není příjemné a komfortní.
Jinak je to už 25 let od rozvodu mých rodičů a ve mně to pořád někde vevnitř je. Tak hluboká rána to pro mne byla. Z normální šťastné rodiny zničehonic k tátovi ženatému s milenkou, kterého jsme my děti přestaly zajímat… Ale jak jsem psala, byla jsem ráda, kdyby mě nutil na sílu se s ním vídat včetně té jeho nádhery, tak bych to nedala.
@Anonymní píše: Více
Ale ona je otazka, jaky to je ustupek? Nechat dite sedet tam, kde je zvykle, zvlast v ne uplne lehke rodinne situaci. Samozrejme jinak to, co pises nerozporuji, jen tuto konkretni situaci. Jakoze kdyby delal ustupky, ktere by ji bezne nedovolil, ale tizi ho svedomi, tak nereknu…
@masima píše: Více
Mam to mozna trochu podobne a proto to mnou taky zarezonovalo…najednou cizi baba a musime se mit radi, je jedno, ze ji vidim podruhe a nevim vlastne, pro jake vlastnosti bych ji mela mit rada, ne tak si ji navýsost vazit…
@Nick.na.emimimo píše: Více
tak zakladatelce by asi stačilo slušné chování
o nějakým mít rád či vážení, tady nešlo. Základní slušné chování by ale zvládnout jít mohlo, ne? ![]()
@petramerry1864 Nečetla jsem celou diskuzi, možná už to zaznělo, ale radila bych vídat se když děti nemá u sebe. Neuvidís je budeš mít klid.
@Keyllah píše: Více
Přesně, tady se zase chytli „sedadla“ a už to jede.
A že děťátka neumí být pěkní spratci? Ale, ale..
Moje máma byla vdova. Samozřejmě se o ni ucházeli různí nápadníci.. A víte, co jsem si přála celé dětství, a jak končilo moje večerní přání po xy let? „Ať si máma nikoho nenajde!“
A umím si sebekriticky představit, jak bych se chovala, kdyby našla, kór v tomto věku. Pěkně bych nejspíš pánovi zatápěla a chovala se jako ten nevětší parcha_nt, abych ho vyštvala.
Mít ohled na děti, jejich věk, rodinnou situaci.. samozřejmě. V případě zakladatelky a chlapa mi přijde po půl roce lepit rodinku třeba dost bezohledné a hloupé. Ale vše musí mít nějaké hranice.
@Keyllah píše: VíceNo ano ta pointa asi je, že dítě, které hůře snáší rozvod svých rodičů a nechce trávit čas s dotyčnou paní, tak nemá moc možností, jak se “bránit”. Takže právě to nevychované chování se nabízí jako první, jak to dát najevo. Děti nejsou malí dospělí, aby se chovaly rozumně. Asi kdo to nezažil na vlastní kůži, nedokáže se do takového dítěte vžít a dívat se i z jeho pohledu.
@masima píše: Více
rozumím, ale snad jsou určité meze, za které to nelze. Pokud bude dítko titulovat jen tak cizí paní vulgárně, tak promiň, ale to snad za „rozvod“ rodičů schovávat nebudeme, ne? nemusí ji mít rádi, nemusí se s ní extra bavit, ale vulgarity jsou už za hranou. Ty by jsi takto svoje prvostupňové dítko na základce taky nenechala mluvit, ne? ![]()
@masima píše: Více
Pointou situace je, že se otec bude věnovat svým dětem sám, když jsou u něho. Trávit čas s novou přítelkyní a jejími dětmi budou jenom tehdy, když si to budou přát / okolnosti přinesou. Ale! Pokud k takovému setkání dojde (jednou za čas se to dá předpokládat) budou se děti bez diskuzí chovat slušně.
Pohlížet na děti jen jako na oběti je cesta do pekla.
@Keyllah @Lojzísek To se asi neshodneme… Já jen píši, že se dokáži podívat i pohledem dotyčného dítěte, ne že to schvaluji. Opravdu bez osobní zkušenosti v roli toho dítěte to asi nemůžete pochopit.