Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám averzi na jeho děti
- Fotoalbum (9)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.8.24 20:48
@Lucy75 píše: Více
Třeba moje maceška se mě zeptala, jestli mi není blbý chtít o otci alomenty, kdyz oni mají hypotéku a miminko, pak řekla, že by neměl táta chodit na maturiťák, protože moje máma bude vývádět. Samozřejmě mi to řekla za otci za zády 
Mamce zase psycholožka vysvětlila, že nemůže měnit pravidla podle nového partnera, ale naopak on se musí přizpůsobit nám. On přišel k nám a my jsme rozvodem přišli o stabilitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 20:55
@masima píše: Více
aha
takže jsi svou bolest ze ztráty táty vtiskla do nenávisti k maceše
no, jenže za to mohl i ON, víš, napůl… jako ona..
a kdyby se býval snažil a makal na tom, nemusela jsi tu paní nenávidět
hele, co píšeš, je strašně černo-bílé vidění, ano, dítě je zničené, zrazené, opuštěné
jedna z mých dcer se Půl roku s otcem za to nebavila - ani ho nezdravila!
a dnes, po dvou letech, tam dokonce bydlí a vycházíme všichni super i s tou nextkou a vaříme si navzájem a staráme se de facto společnou péčí
takže to není o maceše
co píšeš, je o tvém tátovi, a ty jsi jen přetavila nenávist proti ní…
v životě to takhle č-b není, a to ti píšu jako exka, nikoliv jako nextka, která by kohokoliv rozvedla, to bych totiž nikdy neudělala, za žádnou cenu.
zkus se na tu situaci fakt podívat z nadhledu.. ale samozřejmě nemusíš, jen to myslím dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 20:58
@Lucy75 píše: Více
Kdyby mi nova pani mého otce za jeho zády vyčetla že si dovolím po něm chtít alimenty, cítila bych totéž co popisuje @masima . Proč bych ji měla respektovat, když dospělá žena nerespektuje závazky partnera z minulosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:02
@Lucy75 Díky za rozbor. Asi jsi vůbec nepochopila, že jsem popsala to, jak jsem se v době své puberty cítila já. Vůbec přece netvrdím, že to byly správné myšlenkové pochody. Jen jsem chtěla přiblížit, jak se asi to dítě může cítit. Ono nepřemýšlí jako dospělý člověk, který má už určité životní zkušenosti. Plus jsem nepřetavovala nenávist z táty na ni - nenáviděla jsem je oba stejně. S tátou jsem se vůbec nebavila asi deset let. To ale bylo dané ne samotným faktem, že nás opustil, ale jak se k nám během toho rozvodu choval. A to tu nechci vůbec popisovat, je to příliš soukromé a těžké na to myslet i dnes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:04
@Anna766 píše: Více
přečti poslední příspěvky
masima psala něco jiného, ta macechu nenávidí z principu
o aloších psala Pidulka, to je jiná story samozřejmě…
hele, já jedu už de facto na vážno od svých 18 vážně 4.kolo a nabaluje se na to více a více dětí, naštěstí poslední dobou i dospělých, ale i junioři, a právě proto mne to vyškolilo v toleranci a umění komunikace… někdy to nejde zlomit úplně, to jsem zažila s ex, s jeho dcerou jsme nebyly kámošky ani přes mou obr-snahu, jde i o povahu a matku,
Ale třeba aktuálně jsme široká rodina s dětmi partnera i dítětem nextky a mají u mne srdečnou náruč otevřenou, a oni to ví a cítí… a já se snažím dost.. ale oni taky… a je to moc hezký… ty deky se sešít aspoň v základu určitě dají, když je vůle, chuť a Láska… 
zrovna tu furt u mne na chalupě tak nějak skoro pořád jsou 
a je to vtipné z pohledu objektivního, v práci už to taky tak berou, že jsme prostě „Kelly family“ a ještě její pes (nextky) zřejmě nakryl mou fenu při hlídání mou dcerou 
takže to už je úplně celé spojené
Příspěvek upraven 14.08.24 v 21:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:07
@Lucy75 pardon, je to @ @Pidulka1991, popletla jsem dva příspěvky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:10
@masima to je moc smutné a je to na terapii, vůbec se za to nemusíš stydět…
mně se můj táta omluvil za své chování až mi bylo asi 35.. možná spíš 40.. konečně jsem mu dokázala podobné věci odpustit a mluvit o tom..
bylo to velmi očistné a osvobozující a od té doby jsme si byli velmi blízcí, bydleli jsme daleko, ale skoro denně jsme si volali, i dlouho, měli jsme hodně společných politických a životních názorů, krásně jsme si povyprávěli na jakékoliv aktuální téma, protože to byl extrémně moudrý a sečtělý a inteligentní a pracovitý muž..
když odešel, velmi to bolelo..
tak zkus na to pomyslet, že on tu už taky někdy nemusí být a někdy je na řadě i odpuštění - když o to obě strany stojí..
nepoučuju, vůbec.. vím, o čem píšeš a máš na své pocity plné právo.. ale třeba se tím tvrdým postojem okrádáš o poslední léta s tátou-jeho rodinou-třeba i nějakými polo-sourozenci? jen námět na zamyšlení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:16
@Lucy75 To rozhodně nebylo z principu. Nedovedeš si představit, co jsme si s tím novým šťastným párečkem zažili. Kromě psychického teroru i fyzické napadení mojí mamky, když jsme se nechtěly odstěhovat z otcova domu - mamka byla v té době nezaměstnaná a neměli jsme kam jít a za jaké peníze žít. Pro mne to celé období bylo naprosto šokující, protože do té doby jsem žila v láskyplné rodině a žádné fyzické ani psychické násilí u nás neexistovalo. Takže mi prosím tě nemoralizuj, že jsem se snad špatně chovala já. Nikdy nevíš, co si ty děti zažily. Možná věci, které pro dospělé nebyly nijak hrozivé, ale dětskou duši to těžce zasáhlo.
Vidím, že je tady řada lidí, jejichž míra empatie jim neumožňuje se na situaci dívat ze všech stran. Takže nevidím dále smysl tady o tom někoho přesvědčovat. Chtěla jsem jen nabídnout pohled z druhé strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:20
@masima o žádném stěhování jsi nepsala, na ty těžké věci jsem se tě právě ptala.. pokud je vytáhneš až nyní, pak by taky moje reakce byly naprosto odlišné
pokud se otec morálně a finančně zachoval jako hovado, pak si odsouzení zaslouží
samozřejmě… 
u nás to tak nebylo
ani v mé původní rodině
ani v našem rozvodu
vždy měly děti vše a měly kam jít, kde být…
o tom, jak jsme se s bráchou cítili, to tu není, ne, dobře nám samozřejmě nebylo.
Tak hodně štěstí, mělas to upřesnit dřív, dobrou noc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:22
@Lucy75 píše: VíceDěkuji.
To jsem se asi nepřesně vyjádřila. Nebavili jsme se asi deset let. Pak jsme navázali (tedy já začala) takový vlažný vztah a když se mi narodily děti, stal se náš vztah docela blízkým. Jenomže můj táta na rozdíl od tvého si dodnes myslí, že on byl v právu a choval se správně. Ani v průběhu 30 let se nad tím nedokázal objektivně zamyslet a to mne hodně mezí. Já chci být ale v životě dobrý člověk, lidem se snažím odpouštět a také chci, aby moje děti měly dědu. Ten druhý odešel než se narodily.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:27
@Lucy75 Děkuji. Já to tu ani nechtěla rozebírat, do té diskuze si myslím žádné moje stresy z rozvodu nepatří a nikoho nezajímají. Ta moje myšlenka spíš byla, že prostě je dobré podívat se na to očima i těch dětí. Zamyslet se, proč se tak to dítě chová, co si třeba zažilo, co mu vadí, proč je hrubé a tak. Ne si říct, je to spratek a šmitec. Ale samozřejmě největší roli by v tom měl hrát ten tatínek.
Taky dobrou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:27
@masima za mne zatím dobrý
někdy si ho odchytni sama pro sebe
my měli třeba takový mini-dýchánek jen s ním a mým bráchou jako velmi dospělí v jeho vinném sklípku, nalil nám víno, každému vysvětlil.. i se omluvil
bylo to velmi dojemné a určitě to není na povel, musí na to být čas, atmosféra, ne celá rodina…
i tak myslím, že jsi to pojala fajn, ať funguje zatím aspoň jako děda a dál uvidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:38
@Lucy75 Ono je to těžké. On tu svoji manželku tahá vždy a všude s sebou a nestojí o nějaký čas jen s dětmi sám, prostě jen s ní. On vlastně nepochopil vůbec nic, nijak se z toho celého nepoučil a nás neupřednostní dodnes….
Jsem ráda, že tobě se v životě podařilo usmířit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.24 21:44
@masima chápu
táta ji taky furt bral, ale ona se chovala fakt normálně
ne teda přátelsky nebo citlivě, ale velmi korektně, nikdy mi neublížila, naopak ohledně dědictví třeba se zachovala luxusně a nemohu jí vytknout nitku, i nám vždy uvařila.. narozdíl od mé matky
takže my to měli jinak než ty.. tys měla maminku určitě milující a za oběť… pak se logicky tátovi hůře odpouští, zvláště, když nestojí jeho ego o komunikaci…
můj táta měl obr-ego, ale tohle si uvědomoval velmi dobře, že nás opustil jako maličké děti a nechal nás navíc napospas hysterické narcistce, to spíš bylo to, za co se nám především omlouval…
achjo, no, víš, život je těžkej, já se tu vždy samo-terapeuticky vypíšu a jsem OK 
ale to víš, že tyhle zásadní věci v člověku navždy zůstanou…
tak vše v dobrým a krásný zbytek léta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.24 00:00
@Anonymní píše: Více
Ono asi hodne zalezi na tom, jako ostatne obecne v zivote, jak k tomu „byt stastny“ pristupujes. Protoze z toho co pises vubec nevidim nemoznost byt s tim chlapem stastna. Si predstav, ze jsou lidi, co maji doma spratky a to jsou jejich vlastni 
to bylo na odlehceni. Proste zivot neni jen cernej nebo bilej, clovek musi vzdy neco dat a neco obetovat, neco dostane a nekde ustoupi…jde o priority.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
