Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Doe_Jane píše:
no musím říct že takhle mi taky jebalo po porodu… do dnes jsem to nikomu krom manžela neřekla, myslela jsem si, že jsem zrůda
@jenny.fields píše:Jen se řadíš mezi tak 50% ženských
@enyf píše:
Tohle se mi nestalo, ani vraždění domácích zvířátek, nebo dětí, ale občas když jedu MHD, napadne mě taková nutkavá myšlenka sáhnout člověku, co je přede mnou, na hlavu.
To jsem se neskutečně nasmala. Předpokládám, že jsi to ještě neudělala.
![]()
Mě se to stalo kdysi dávno, když byl syn miminko asi 2 měsíce. Držela jsem ho v náručí na balkoně a najednou mě napadlo, jak málo by stačilo k tomu hodit ho dolů - šup.
Tu situaci si pamatuju celý život. Ale nikdy bych to samozřejmě neudělala, nejsem blázen. Jen mě to tak napadlo.
Nebo jedu s manželem v autě, jedem rychle po dálnici a mě napadne, co by bylo, kdybych ho začala najednou mlátit do hlavy:) Nikdy bych to neudělala a máme šťastný manželství bez hádek.
Nevím, proč mozek produkuje takový věci.
Myslim, ze je to normalni, me take obcas napadaji takove hruzy - co kdybych udelala XY (ktere udelat nechci - a desi me to, ale vim, ze bych to nikdy neudělala).
Partner zase treba kvuli tomu nerad chodi do vysek, protoze jeho zase napada, co kdyby skocil a boji se, ze by to v tu chvili mohl udelat (jinak je normalni, spokojeny, depresi netrpi).
Příspěvek upraven 19.05.17 v 20:19
Já mám nejčastěji takovéhle myšlenky, když jedu někde po eskalátorech, třeba v OC, kde je vidět dobře dolů, co by se stalo, kdybych skočila…ne, že bych to chtěla realizovat, prostě jen myšlenka. Jsem ráda, že čtu, že je to celkem běžný ![]()
@Limi123 píše:
Myslim, ze je to normalni, me take obcas napadaji takove hruzy - co kdybych udelala XY (ktere udelat nechci - a desi me to).
Partner kvuli tomu nerad chodi do vysek, protoze jeho zase napada, co kdyby skocil a boji se, ze by to v tu chvili mohl udelat (jinak je normalni, spokojeny, depresi netrpi).
Ahoj, tak to mám úplně stejně jako tvůj muž, stalo se mi to nedávno, byla jsem u kamaráda na balkoně v 11 patře a napadlo mě, jaké by to asi bylo kdybych se naklonila přes zábradlí a přepadla. A to nebylo poprvé.
@Anonymní píše:
Odpoví někdo?
Stalo a je mi z toho taky spatne…Obcas mam takovy divny myslenky a pak brecim treba..Uz ani nekoukam treba na Odlozeny pripady..pak z toho mam zly sny a necitim se dobre…
@Anonymní píše:
Stalo a je mi z toho taky spatne…Obcas mam takovy divny myslenky a pak brecim treba..Uz ani nekoukam treba na Odlozeny pripady..pak z toho mam zly sny a necitim se dobre…
a to ja se zase divam, abych si doprala ten pocit, ze spravedlnost a bozi mlyny melou pomalu, ale jsou.
a u toho premyslim kolik takovych zaponenutych a neobjasnenych smutnych osudu nekde je.
a myslenky mam porad, hlavne na to jak ukoncit svoje trapeni a jak bude lidem kolem mne lepe.
Myslim, ze je normalni si obcas predstavit, co by se stalo, kdyby… Predstavujeme si to casto u prijemnych veci a obcas nas holt napadne nejake psycho ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj. Holky pořad myslim na jednu věc co se stala. Bojim se jestli nejsem nějaký blázen nebo coStalo se to v unoru. Máme doma kotel, kde topíme. Na něm sedává nás kocourek. Když jsem přikladala, on tam seděl. Najednou mě napadlo: co by se stalo kdybych ho tam hodila? Nikdy bych to neudělala, miluju zvířata, ani jsem to udělat nechtěla
Jen mě to v jeden moment napadlo. Proč???a navic jsem si to představila, jak by to bylo hrozné. Prosim uklidněte mě. Jsem z toho dodnes špatná, jak na to vzpomenu. Stalo se vám něco podobného?
Neboj se. Víš dobře, že bys to neudělala. Jsme lidé, máme v sobě i zdroj agrese a občas nás převálcuje ta potřeba mít nad někým moc. A tyhle představy umožňují podvědomí tu potřebu moci a agresivity zpracovat. To je typický příklad - něco malého, bezbranného, co bychom mohli zlikvidovat, kdybychom jen chtěli. Děsí nás to, protože je to právě něco malého a bezbranného (takže obvykle zvířátko nebo miminko). Podstatné je, že to udělat nechceš. Pokud je to jen myšlenka, která proběhne hlavou, jak jsi popsala, netrap se tím.
Napadají mě taky blbe myšlenky.
Vím, že to není normální. Je to ale zaměřené vůči mně. Přitom bych to ve skutečnosti rozhodne nechtěla. Je to v klidu, většinou před spaním. Zakázala bych si to. Možná to zkusím. Ale vlastně mi to nijak neškodí. Možná mě to uklidní, že vlastně jsem na tom dobře. Napadly mě asi párkrát nějaké myšlenky týkající se bezbranných stvoření. Vlastně si pak uvědomím, že musím ještě více hlídat své děti, závisí na mne, jsou tak krehoucke, důvěřují mi a já nechci, aby se jim něco stalo, protože jsou pro mě víc než já.