Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Klidně mu napiš. Pokud něco má, že by sis to vzala na památku na prarodiče.
Když tě to takhle trýzní, tak to zkus. Ale osobně myslím, že nový majitel tam nic nenechal. Ty by sis schovávala věci po zemřelém předchozím majiteli, kterého ani neznáš?
Já si dovedu představit schovat si nějaké cenné kousky typu starý magnetofon, šicí stroj, obraz. Ale osobní věci nejspíš letěly hned.
Já bych to nechala být. Ty věci budou všechny vyhozené. A nebo pokud si něco nechal, tak proto, že se mu to líbí a chtěl to používat. Kdyby mě někdo takto oslovil, tak ho odmítnu a myslím si něco o nevyrovnaném člověku. Promiň.
My máme taky starý barák a byl teda komplet vyklizený, každopádně zůstalo nějaké staré nadobi a staré fotky asi původních majitelů. Nic z toho jsme nevyhodili a dali to do stodoly, která je teda plna taky, ale to by asi nikdo na pamatku nechtel, starý kybl atd😀
Dokonce je ve vesnici i par lidi, kteří si pamatuji původní majitele a ptali se zda se můžou přijít podívat, jak to tady teď vypadá a řekli jsme ať přijdou kdykoliv.
Co vim, tak se barák prodával s komplet vybavením a komplet vecma, nikdo si toho moc nevzal, jenom bracha nějaké veci z dílny a teta nějaké nádobí a zřejmě něco co by mohlo mít cenu. Proto si pořad říkám, ze těch veci tam bylo tolik, ze třeba něco vyhodil a něco proste nechal na půdě nebo tak.
Proč by si nechával nějaký věci a pokud ano, tak určitě ne osobní.
Ber to tak, že to jsou jen věci, ty ti člověka nenahradí. Vzpomínky na rodinu máš v sobě, ty si hyčkej. Nepotřebuješ materiální věci, jen si to myslíš protože chceš nějaký hmatatelný důkaz, že tady ti lidé byli.
@nozu píše: Více
Tak to já zase chápu. Asi bych sama nikoho neoslovovala. A taky si myslím, že vše osobní letělo ven a dům je dávno po rekonstrukci.
Ale chápu to v tom smyslu, že nás je ve všech rodinných větvích víc a nemovitý majetek bohužel v rodinách většinou nezůstává. Musí se prodat a peníze rozdělit. Na ponechání a vyplácení většinou nikdo nemá. Taky vzpomínám na byt prarodičů, dům jedné tety, který měl k vůli předčasné smrti jednoho z jejich dětí dokonce 8 dědiců(podíl zemřelého dítěte přechází na jeho děti). Strávila jsem tam dětství a občas se mi zasteskne.
@Pajjjina ano mas pravdu, chci nějaký hmatatelny důkaz, ze tady byli. A hrozně mě trápí, ze jsem si něco nevzala, i bracha mi nedávno říká, ze toho lituje. Napadlo mě, ze bych nemusela psát na ten Facebook, ale zkusit poslat dopis, je to takový méně osobní. Jinak by to měl byt chlap kolem cca 35 let a podle fotky na fb vypadá docela sympaticky, tak třeba by mě neposlal hned do haje 😀
Já bych klidně napsala, ale předpokládám, že přistavili kontejner a lítalo fakt všechno. Ale třeba si sednete, zželí se mu tě a aspoň tě tam vezme, ať se podíváš a vrátíš na milované místo. Spousta takových případů je ![]()
@Anonymní píše: Více
já tě úplně chápu..
taky se mi občas zdává o mém pokoji a domě babičky, kde jsem prakticky vyrostla, měla jsem tam takové to „hřejivé doma“, takže ti rozumím
Za kontaktování majitele nic nedáš, buď se naštve, co ho otravuješ a odbude tě (případně nebude reagovat)
a nebo tě klidně nechá přijet
takže vůbec o nic nejde, ztratit nemůžeš nic…
já na chalupě dost věcí po předchozích majitelích nechala (osobní jsem vyházela), ale zůstaly tam třeba ubrusy, nádobí, knížky, nějaké obrázky, stoličky, broušené skleničky…
takže to bych ti klidně dala, kdybys přijela v takové situaci, klidně bych tě nabalila vším možným
bylo by toho určitě na velkou krabici ![]()
prostě to zkus, maximálně tě pošle do háje…
Za mnou takhle někdo přijít…po x letech, odmítnu ho. Měla jsi to řešit hned. Jsou to jen věci…ti lidé by dál měli žít v našich srdcích a vzpomínkách.
Nový prostor k žití bych si chtěla co nejdříve udělat podle sebe…ne obcházet stoleté krámy.
@Asta135 píše: Více
jojo, k mamce od kámošky jezdili do jejich původního domu dlouho odsunutí Němci, spřátelili se dokonce a nechávala je tam i přespat…
osudy jsou různé…
@1010 píše: Více
ale tyhle věci chápe a vnímá a cítí každý jinak…
já zase úplně chápu, že by chtěla třeba starý obrázek po babičce, který v domě visel, když byla malá..
já myslím, že na půdě ještě mám i svatební fotku bývalých majitelů někdy z padesátých let zarámovanou, na půdě to nikomu nevadí, tak co…
Taky jsme koupili starší dům po majiteli, co zemřel. Nějaké věci po něm jsme si nechali, i třeba fotky - bylo by mi hrozně líto to vyhodit, protože jsme možná jediní lidé, co na něj mají aspoň nějakou památku, i když jsme se osobně nepoznali.
Za mě to zkus, naděje umírá poslední a akorát by sis ještě vyčítala, žes to nezkusila.
@1010 oni tam okolo toho určitě nechodí, jediné co mě napadlo, ze tam je spousta možnosti kam by ty veci mohli dat. Byla tam fakt velká půda, která měla dvě patra, pak obrovská stodola se dvěma místnostmi a ještě starý barák, kde dřív bydleli dedy rodiče a bylo to odkladiště už tenkrát, tam určitě nikdo nebydlí, protože ten je v dost bídném stavu a neobyvatelny, jenom je proste na pozemku.
Ahoj, chci se zeptat na váš názor, už nad tím přemýšlím xx let a potrebuju to už nějak rozseknout.
jenom kdyby řekl, ze tam něco je a ať se třeba prijedu podívat nebo tak něco, tak bych si nějakou maličkost co by pro mě něco znamenala, vzala na památku. I když myslím, ze je to malo pravděpodobné, ale pořad mi to vrtá hlavou a říkám si, ze za pokus nic nedam. Jenze na druhou stranu si říkám jestli si nebude myslet, ze jsem blazen, když se ozvu po 8 letech. Jenze pravda je taková, ze já se k tomu celých 8 let přemlouvám.
Jde o to, ze jsme cca před 8 lety prodali barák po babicce. Strávila jsem tam hodně času v dětství, mám k tomu baráku pořad nějaký určitý vztah, i když už není náš. Já ho tenkrát prodat nechtěla, ale měli jsme ho na půl s brachou a tetou a právě teta nás přinutila k prodeji. Na vyplacení jsem tenkrat neměla já ani bracha, bylo mi v tu dobu 22 let. Než se barák prodal, mohli jsme tam jit a vzít si cokoliv jsme chtěli. Jenze já to nedokazala, cely život jsem tam jezdila za babičkou a dedou a teď tam nikdo nebyl a měla jsem si brát jejich veci. Bylo to pro mě proste hrozně citlivé a chtěla jsem, aby ten dům zůstal, tak jak byl. Nic jsem si tenkrát nevzala a po čase toho litovala, protože tam měl spoustu veci i táta, který umřel, když mi bylo 9 let. Měla jsem si proste vzít nějaké veci po něm na pamatku a hrozně mě to mrzí, ze jsem to neudělala.
No a k veci. Už roky se mi zdají sny, ze v tom baráku zase jsem a zase tam je Babicka a děda, nebo tam jsem úplně sama. Už před lety jsem si na Facebooku našla zřejmě nového majitele baráku a od te doby se odhodlavam mu napsat zprávu. Slušně bych se ho zeptala jestli je to vůbec on, protože to nevím na 100% a pokud ano, tak zda tam třeba nenechal nějaké drobnosti co našel při vyklizení, nebo jestli něco neulozil třeba do stodoly, ze to vyhodi později.
Nemyslím to tak, ze bych k němu přijela a vše mu sebrala
Tak co myslíte? Mám to nechat byt nebo to zkusit a zeptat se?